otєrєzє.cz

Křišťálová koule

Ne, nebudu věštit 🙂 (Ani nechci vědět, co mě čeká, protože bych to tu musela zabalit 🙂
Zítra je sobota, mám svojí páteční euforii a tak jsem se rozhodla, že pojedu do Prahy. Sama. (Jako vždy.)
Podívat se na největší křišťálovou kouli na světě z Brazílie za 7 miliónů korun.
Chápete, jak tohle mohlo vzejít z nitra naší Země? To asi na zahradě jen tak nevykopu 🙂 (Navíc žádnou zahradu nemám 🙂
(Né, to bohužel nejsem já u té koule 🙂

A taky chci vidět největší kámen z Měsíce na naší planetě a spoustu dalších krásných minerálů a zajímavých exponátů, které se mi asi jen tak před oči nedostanou. A pojedu tam v šatičkách a podpatkách! 🙂
Bane. 🙂 Vtipkuju, ale ta představa se mi líbí. V šatičkách bych v listopadu na výstavu minerálů nejela ani jako Tereza za pár let 🙂 Navíc bych si v šatičkách a podpatkách fakt nedovolila skákat mezi mineralogy 🙂
V té zimě, co má být a já budu courat po Praze, bych se měla nejspíš pořádně nabalit. Ale jsem docela horkokrevná. Dokud nebudu vypadat tak, že budu mít větší sebevědomí, tak nebudu pokoušet okolí ani sebe. V tom případě jsem zvědavá na svůj Real Life Test a Real Life Experience, který má odhalit, zda chci opravdu žít jako Tereza.
To je přesně to, po čem toužím, jenže… zkuste si vystupovat v celém svém okolí jako žena, když ještě jako žena nevypadáte!? Proto z toho mám strach. Kdybych vypadala třeba jako ta slečna u té křišťálové koule, tak je jasné, že RLT bude začátek toho nejhezčího období. Ale jako vždy se určitě zase bojím neexistujícího 🙂
Vždyť já se na zítřejší výlet nemůžu ani decentně namalovat! 🙁 Mám tak pitomě krátký vlasy. Ani nehtíky nalakovat 🙁 Ten kontrast mezi ženskostí a zároveň mužností nesnáším.
Dnes mě vážně pobavila Andrejka. 🙂 Měla takovou příhodu:
Víte, co považuji za vítězství?
Když zaviním lehkou dopravní nehodu, poškozený vyleze z auta a začne na mě řvát: Ty krávo! :)))
Tak to se přesně stalo Andrejce. Nic se jí naštěstí nestalo, ale fakt mě pobavil ten její přístup, jak jí to vlastně potěšilo 🙂 Jak krásně to zní! (A samozřejmě i přístup poškozeného byl fajn 🙂
A to jsem si myslela, že ona s jejím holčičím vzhledem nemůže mít přeci problém s tím, aby jí okolí správně identifikovalo. Ale je vidět, že nad tím člověk přemýšlí pořád (jak mě vidí ti druzí? Vypadám už tak, jak mám? Jsem hezká? Dostatečně ženská?). Jestliže má obavy ona a vypadá tak úžasně, pak já bych se z toho měla rovnou hroutit 🙂
Co říkáte kombinaci kulich + balerínky? 🙂
Takovou slečnu jsem dnes potkala a bylo to dost zvláštní. To si rovnou mohla vzít ke kulichu sandálky 🙂 Jenže s mojí slabostí pro balerínky jsem jí to samozřejmě prominula. Ale já bych už volila nejspíš kozačky nebo aspoň tenisky. Už aby bylo zase léto…
Takže zítra (vlakem nebo busem) do Prahy, chci si odpočinout v tom mezičasoprostoru, kde nemůžu dělat nic, než poslouchat muziku do uší a koukat z okna. Jako na potvoru metro zrovna zavádí tzv. komunikační vagón 🙂
Každou sobotu bude možné do tohoto metra lásky nastoupit, seznámit se a popovídat si.
Tak samozřejmě já se svojí ostýchavostí do prostředního vagónu nevlezu ani za nic.
Navíc s kým bych se tam jako seznamovala? A ještě ke všemu jako drsňák Tom. Už si nechci na nic hrát a nač ještě komplikovat život zase někomu dalšímu… Já se budu zase jen koukat, pozorovat vaše namalované řasy, usměvavé lesklé rtíky, vaše culíčky a nalakované nehty, kochat se a snít… Nic víc.
Ovšem některé situace neovlivním, přestože se hodně snažím a vyloženě je nevyhledávám (řekla bych, že se jim dokonce vyhýbám). Například dnes večer v obchodě potkám slečnu, se kterou se známe už pět let a vždycky se jen potkáváme a usmíváme na sebe. Teda já jí nepotkala – stála přede mnou z ničeho nic ve frontě u pokladny s chlebem a rybičkama 🙂 Nevšimla jsem si, že tam stojí. Co mám asi tak v takové chvíli dělat? Navíc, když mi pak napíše na facebook. Teda Tomovi samozřejmě. A Tomovi se TAK líbí. Ty její řasy… prý zrovna řasy a boty jí ještě nikdo nikdy nepochválil 😀 Ach jo 🙂
Jo a ještě bych chtěla poděkovat ČNB, že díky jejímu včerejšímu nečekanému rozhodnutí zdražit údajně příliš levnou českou korunu přijdu o 500 Kč měsíčně. Do e-shopu totiž nakupuju v eurech. Díky mooooc! 🙂 Ale zdražovat nehodlám. To moje pitomé sociální cítění mě jednou zničí. A jsem moc ráda, že mých nevydělaných 500 Kč někomu jinému v naší zemi pomůže, jak říkáte.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.