otєrєzє.cz

Může za to tma

Už jsem přišel na to, proč to na člověka vždycky tak padne a neví si s tím rady. Může za to tma!
A že je jí v prosinci až až. Jakmile se trochu setmí, už se nám pěkně začne vytvářet melatonin, který řídí náš rytmus den-noc. Jo, hezky se nám potom usíná, než kdybychom usínali za sluníčka, ale dostáváme se díky tomu taky do pěkně melancholické nálady. Normální člověk s partnerem se v takovém momentě přitiskne, chytí za ruku, obejme… nenormální člověk se nepřitiskne, nechytí vůbec nic a je mu blbě. Takže tma za to může.
Nejradši máme, když svítí sluníčko. Hlavně, když ho vidím z okna z práce ale vím, že mě jeho paprsky nedobijí, protože půjdu domů v šest večer…
Ale práce má jednu obrovskou výhodu: přináší nám radost, když z ní jdeme domů! Ten, kdo měl celé svátky dovolenou, si takovou eurofii prožil jen jednou při nástupu na ni. Já si ji prožil celkem 3x, protože nemám na žádnou dovolenou nárok a tak jsem se nejprve euroficky odebral na Vánoce, potom na víkend a teď zase na Nový rok.
Každý rok si v první vteřině nového roku něco přeji. A musím říct, že se mi to pokaždé splnilo! Pečlivě promýšlím své první přání, svou první myšlenku a odhodlaně ji potom vduchu vyslovuji i přesto, že ostatní lijí šampaňské, křičí, připravují ohňostroj nebo si přiťukávají. U mě a první vteřina musí být spojena s nějakým přáním.
Přání z první vteřiny roku 2012 se mi ale nesplnilo. Protože nechci, aby se splnilo. Mám si přát, aby se mi o Tobě nezdálo nebo abysme byli zase rodina? Myslím, že je to totéž. Ještě to promyslím. Mám na to pár hodin.
Včera jsem vzteky v deset večer v posteli pronesl: “Bože, udělej něco, ať přestanu na cokoliv myslet a usnu!” A v ten moment začali u sousedů takhle pozdě hrát na piáno… “Život je jen náhoda, jednou jsi dole jednou nahoře…” Samozřejmě to odvádělo moji pozornost a bylo to příjemné. Z počátku jsem si nebyl jistý, jestli to nejsou zase nějaké halucinace, ale nebyly. Nechal jsem se ukolébávat klavírním koncertem od sousedů (mimochodem je jim kolem 60 let), ale dlouho to netrvalo. Po nějakém hlučném zahalekání na chodbě koncert utichl. Škoda no.
Takže: Sbohem roku 2012!
Nebo spíš: Už vypadni!
🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.