otєrєzє.cz

Cítíte-li se být ženou, pak jste žena

Mám menší problém, ale intenzivně ho řeším 🙂
Můj provider RioMedia od včerejšího večera blokuje přístup všem klientům na blog.cz.
Je docela možné, že omylem, ale vylučovací metodou jsem se několika úkony dostala nakonec až k nim, takže jsem jim napsala, co to má jako znamenat a do té doby se musím připojovat s IP adresou z New Yorku nebo Litvy nebo kde si prostě vyberu, hlavně ne z mého domova, protože tady v ČR u RioMedia je jaksi najednou blog.cz asi nežádoucí.
Trošku mi to vše komplikuje, protože ono takové připojení přes New York není zrovna ideální (nízká rychlost, chybné zobrazení některých stránek) a psát článek na mobilu s pidiklávesnicí (kde je připojení od O2, takže funguje) nebo z práce není zrovna dobrý nápad.
Mám toho moc na srdíčku 🙂
Tolik jsem si dnes zase užívala to “Terko, Terezo, Teri”… od mých kolegů a kolegyň. “Terezo, jsou objednané plexi desky?”, “Terce to funguje a mě ne.” “To objednávala paní Nováková… takže si zavolejte Tereze” 🙂
“Dobrý den, je tam paní Nováková?” “Terko, jdem na oběd?”… atd. atd. Nemůžu se toho nabažit.
Miluji tenhle jazyk. Český jazyk. A děkuji slovanským národům, že staroslověnština měla mluvnický ROD!
Prožívat ženskost i při mluvení (narozdíl od anglosaských jazyků) mě dělá vážně radost 🙂
A do toho můj dnešní první den v krásných balerínkách s mašličkou (místo mých dosud nošených holčičích bílo-fialových tenisek), kdy jsem se několikrát musela kochat tím pohledem na nožku přes nožku, na ten nárt… na tu ženskost… a užívala si povznášející pocit v kantýně, ve výrobě, kam jsem dnes musela a kde mě zdravili postupně snad úplně všichni vězni :), v Kauflandu plném lidí po práci, na poště… na cestě k mamce…
S kolegyňkou jsme se zrovna dnes sešly obě v balerínkách 🙂 (Obvykle je nenosí, což je ale škoda).
Měla jsem ohromnou radost, když jsem jela autem a viděla po městě všechny ty slečny… Sice jsem některým ještě pořád tu krásu záviděla (hlavně dlouhé vlasy a culíčky nebo jemné tvářičky), ale i tak jsem byla šťastná, protože už jsem na vaší straně. Na naší!
Zítra mě čeká návštěva prvního dodavatele od onoho osudného 7. dubna, kdy jsem na tento svět vkročila definitivně, naplno a navždy jako Tereza… Podle jeho písemné reakce s tím nemá problém, tak jsem na to zítra zvědavá 🙂 Obléknu se samozřejmě co nejženštěji 🙂 Navíc je to mladý kluk 😉
Přišel mi mail od Moniky (Češky, která teď přechodně žije v Anglii). Je moc milá (jako většina z vás :), ale tím, že je v Anglii, se jí trochu komplikuje možnost začít přeměnu…
Pokušela se domluvit schůzku s Hankou, ale nakonec to dopadlo tak, že si žádnou schůzku nedomluvily, protože dost dobře nejde dojíždět na pravidelné časté schůzky z Anglie do Prahy.
Hanka jí ale odepsala jednu hezkou a dost důležitou větu, která se mi líbí:
“Cítíte-li se být ženou, pak jste žena.”
Vím, že Hanka se podle toho řídí. Vy sami víte nejlépe, kým jste.
K tomuto našemu tématu bych sem moc ráda dala včerejší zážitek z coming-outu v zaměstnání, který provedla na poradě Linda. Vlastně jsem původně chtěla ten článek věnovat jen tomu, ale jak to tak u mě bývá, mám toho v hlavě moc 🙂 Přesto je to pro mě “zpráva dne” 🙂
Dostala jsem svolení a dát ho sem prostě musím, protože to napsala moc hezky a hlavně jsou v tom emoce. Spousta emocí! Spousta nadšení a radosti. Která jednou čeká každého z vás… A která se prostě musí zažít.
“Začalo to příchodem do práce. Jen jsem viděla mistra a začala se culit. On to opětoval. Oba jsme mysleli na to samé: “Tak dneska to vypukne”, honilo se nám hlavou. Rychle jsme se dohodli v kolik to provedeme a šlo se dělat. Kolega (můj tichý spojenec) souhlasil, že po proslovu se nějak pozitivně projeví. Docela jsem se na to těšila 🙂 Pak přišel mistr a pověděl mi, že to řekl předačce. Když jí to říkal, oslzela se a se slovy, že mě obdivuje pak dodala, že mi určitě zatleská. To bylo velmi potěšující.
Bylo 22:00 a já se odebrala na večeři. Z večeře jsem si to pádila rovnou na kuřárnu, kde seděla obvyklá parta žen. Vlastně jenom žen. A hned po příchodu jsem se dozvěděla, že se probírá ta porada, kde teda mám vystoupit. (Ale jak to vědí, Lenka by jim to neřekla, no sakra tak co to je?) Naštěstí šlo o to, že jedna kolegyně se před mým příchodem ptala Lenky, co se děje, protože si pořád něco šuškám s mistrem a v pátek mě viděla, že jsem byla u šéfa mistra 🙂 No a ona (poťouchlik) jim namluvila, že mistr jde do kanceláří (že povýšil) a mě vybrali jako mistra. Dost jí to holky baštily a tak jsem se hned připojila a dělala tajemnou. 🙂
Nastal čas porady. Mistr, předačka, vrchní seřizovač a kvalitář. Ti všichni už mluvili a mistr začal. “Tak, teď ještě jedna poslední věc. Asi nejdůležitější z těch všech věcí, co jsme tu řešili. Máme tady mezi sebou člověka, který se rozhodl, že bude žít tak, jak už dlouho chce, a vzhledem k tomu, že je to vážné téma, chci abyste dobře poslouchali co vám říká, a ušetřili se jakýchkoliv poznámek. Tak je to na tobě” a otočil se ke mě. Vkročila jsem doprostřed kruhu a začala svůj připravený proslov. Nutno podotknout, že jsem to celý zpřeházela a nakonec to bylo úplně jiný, než jsem plánovala, ale myslím si, že lepší. Mluvila jsem asi 4 minuty. Během proslovu jsme se i zasmáli (můj vtípek se chytil) a nemohla jsem si nevšimnout těch obličejů v šoku. Těch brad spadlých na zem a očí vyvalených z důlků. Ti, co to věděli, mě jen poslouchali a kochali se pohledem na ostatní 😀 A já kupodivu střídavě koukla během proslovu snad na všechny. Vůbec jsem nekoukala do stropu. Ani nevím, kde se to ve mě vzalo. Připadala jsem si jako hotová řečnice.
Domluvila jsem a následoval velice srdečný potlesk od všech přítomných. Všichni tleskali. A já tam stála a neubránila se a střihla tam menší pukrle 😀 Jen potlesk utichl, začaly se ozývat přející komentáře, jak mi fandí a jak mě obdivujou za odvahu, a jaká jsem vlastně frajerka. Připadala jsem si, jako bych všem zařídila zvýšení platu 😀 Hned potom si vzal zase slovo mistr. S tím, že je rád, že jsme směna jaká jsme a že mu udělali radost. Okamžitě se mu dostalo odpovědi: “A co jste čekal. Vždyť jsme normální lidi ne? Proč bysme to neměli vzít”. Následovala už jen otázka jedné z dam, která se zeptala, jak to bude se šatnama. Tak jsem využila příležitosti a zeptala jsem se, jak oni se na to tváří. Skoro až pobouřeně, že by jim to snad mělo vadit, mi sborově odpověděli: “No jasně že nevadí, ježiš to je snad jasný” a předačka dodala “Ale budeš si na záchodě sedat jasný?!” 😀 A tak nějak to dopadlo.
Posléze kudy jsem chodila, tudy na mě mávali palcem hore, uznalý kývání hlavou nebo prostě jen opravdu srdečné úsměvy 🙂 Na přestávce se samozřejmě ptali na nějaký věci, což bude pár dní pokračovat, ale bylo to fakt milé. Hned jsem tam s jednou kolegyňkou (tou co se mi tam líbí) řešila botky a najednou jako dvě největší kamarádky 🙂
To štěstí ani nemůžu popsat. Ale však ty sama víš. Bylo a je to něco úžasnýho. Už není místo, kde platím za kluka. Už jsem všude holka. A i když to oslovování všici pletou, paradoxně v práci jim to šlo nejlépe. Asi tou davovou psychózou 🙂 Některý to jakoby i bavilo 🙂 No je toho mnohem víc, co by se dalo psát. Ale musím jít spát a radši to povyprávím pak osobně 🙂 Každopádně to prostě dopadlo líp, než jsem si kdy vysnila. Jo a už chodím na dámy 🙂 “
Lindo, ode mě gratulace! 🙂 Mám radost s Tebou.
Opravdu žijeme v úžasné zemi, v úžasné době, chodíme do úžasné práce… 🙂 Občas to nepobírám, jak jednoduché to všechno je a proč jsem si to na začátku představovala tak složitě a nemohla se rozhodnout, protože jsem se bála. Čeho?
Čím víc něco neznáme, tím víc se toho bojíme. Ale jakmile se do toho pustíme, ten strašidelný přízrak se promění v malý šedý mráček, který se z ničeho nic úplně celý rozplyne ve slunečních paprscích a objeví se blankytné nebe.
A Lindo? Měla bys začít psát. Bavíš mě 🙂
Takže příště zase pošli nějaký svůj zážitek. Ať se tu pokocháme taky zkušenostmi někoho jiného.
Těším se, až se zase uvidíme a taky na Tvé dny bez masky úplně přede všemi… Ty mě musíš prostě pořád dohánět 🙂
Ale to je dobře.
Naše rozjeté vlaky už letí tak rychle, že už jen pár stanic a jsme v cíli 🙂

15 komentářů

  • L

    Lucka

    Terko pořád říkám že jste odvážné, a odvážnému štěstí přeje. určitě je spousta kolektivu kde to vezmou uplně v pohodě, ale nemusí to být pravidlo, a toho se bojíme, ale dokud to nezkusíme tak se to nedozvíme.      Lindo super že ti to takto pěkně vyšlo. jste moc šikovná děvčata.

  • L

    Lucka

    ahojík. musím ještě pochválit Terezku, no jak to děláš že se připojuješ z New Yorku nebo z Litvy, šikula šikovná. já mám problém z CZ, ale ne, musela jsem vymazat celou historii a už je to ok.

  • L

    Lucka

    Terezko zřejmě chtít nebudeš jinak by si to už dávno udělala, ale nechceš natočit nové video na youtube, aby jsme viděli jak ti to sluší a jak si daleko s tím hlasem. výš taková aktualizace po čase. asi chtít nebudeš, ale bylo by to pěkné a určitě pro spoustu z nás inspirací. bylo by to určitě super. ale netlačím na tebe, prostě jen nápad.

  • e

    erika

    terezka … aku apku to pouzivas /spominala si ju v clanku pri danielke a aj v dalsom/. Hladala som kade tade, vyskusala viacere ale ani jedna nedava zrozumitelne vysledky o frekvencii hlasu :/ /android dufam :D /

  • M

    Míša N.

    [4]:Čauky Eri.To je fakt nádhera jak jsto napsala.Něco takového by chtělo dát někam kde si to přečte hodně lidí a možná ledy roztajou,opravdu pěkné a hlavně od srdce.

  • T

    Tereza

    [4]: Eriko, když nemůžeš spát, tak piš 🙂 Klidně tady. Beztak to tu tak dělá každý a od toho to tu je. Žádný komentář jsem ještě nikdy nesmazala a ani nesmažu (pokud nebude vyloženě mimo).

  • L

    Lucka

    [10]: Terezko ty že nevíš co povídat chi chi chi….., ono je právě super vidět to postupně a postupně to aktualizovat, asi by to bylo jediné CZ video, a pro nás co té Angličtině moc nedáme. co na tom videu říct, no stačí ahoj, jak zrovna dlouho bereš pilulky, jaké jsou změny a jak to pocituješ na sobě. já bych tě moc chtěla slyšet a určitě nejen já. a bylo by to fajn. rozhodnutí je ale  na tobě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.