otєrєzє.cz

Cis a necisbezhlavci

Myslím, že nikdy nebudu používat předponu “cis”, protože co to je “cis” vědí jen lidé, kteří se pohybují kolem transgender lidí (nebo ovládají latinu a to dnes není zrovna moc rozšířený jazyk). Člověk, který doteď ani netušil, že nějaká změna pohlaví vůbec existuje (a že už jsem na několik takových narazila) by třeba na slovo cis-žena asi koukal. Takový člověk ani neví, co je to transgender, natož cis. Ani já sama jsem kdysi netušila, co ta předpona (než jsem přišla na to, že je to předpona, myslela jsem si, že je to zkratka) znamená, protože je nicneříkající. CIS je pro mě Computer and Information Science nebo společnost CIS Systems pár kilometrů odsud (asi tam přijímají zásadně jen cis lidi :), kdysi v práci jsme používali také CIS jako Centrální Informační Systém. CIS patří do Hvězdných válek, Ruské federace, imigračního oddělení v USA… Proto mám prostě k předponě CIS (cisgender) označující osoby, které se narodily v souladu se svým biologickým pohlavím (čili netransgender či opak transgenderů) nedůvěru a nelíbí se mi. CIS je pro mě všechno, jen ne lidé 🙂 Přesto vznikla potřeba takové lidi nějak nazývat.
Kde se vzalo “cis”?
Ono to “cis” je vůči předponě “trans” vlastně logické.
V latině znamená předpona “cis” “na téže straně“, zatímco “trans” znamená “na druhé straně“.
Takže cis člověk je ten, který se identifikuje se stejným pohlavím, jaké je jeho biologické, zatímco trans člověk s opačným.
Poprvé předponu “cis” použil v roce 1991 německý psycholog Volkmar Sigusch (takže ne Američani, jak jsem si myslela, ale už zase ti Germáni). Označoval tak lidi, kteří jsou zcela nebo alespoň zčásti spokojeni se svým biologickým pohlavím. O určitou popularizaci se zasloužila transgender aktivistka a spisovatelka Julia Serano ve své knize Whipping Girl z r. 2007, kterou já popularizací předpony cis ale následovat nebudu.
Američanům se “cis” prostě zalíbilo, v Česku už to taková sláva není a tak jsem se rozhodla (už hodně dávno), že místo cis budu psát “bio” nebo “biologická”, což je samozřejmě taky nepřesné, protože jak jsem psala v minulém článku, muži i ženy jsou z naprosto identického biologického materiálu, ale pořád si pod tím dovede někdo představit víc, než pod cis. Američané používají tuto předponu dále ve spojení cisgender nebo cissexual. To se v ČR neujalo vůbec (cispohlavní, cissexuální). Do Oxfordského slovníku bylo “cis” přidáno v roce 2013. (Takže už je to tedy oficiální.)
Navíc předpona “cis” ve mně evokuje hlásku “ts” (ne zkratku! :), která zní trošku opovržlivě či pohrdavě. “Já jsem cis žena, tsssss! Heč!” 🙂
Z legrace kdysi vyřkl jeden americký moderátor větu, ve které použil slovo cis-white. Ve smyslu, že je běloch, který je spokojený s tím, že je bílé rasy.
Tak mě napadá, že já jsem teď vlastně cis-žena, protože jsem spokojená s tím, že jsem žena. Tj. “jsem na stejné straně”. Takže ono to CIS taky není úplně přesné. Je žena po přeměně cis nebo není cis?
Z mého pohledu je to žena. Není ani transsexuál ani transgender. Má ženské genitálie. Je to tedy cis-žena 🙂 Neboť není nespokojena se svým pohlavím, protože spokojena JE! 🙂 Takže je v tom stejně docela pěkný guláš.
Vývoj počtu vyhledání slova “cisgender” ve vyhledávači Google od roku 2004 do 24.1.2016:
Nevím, co se stalo v únoru 2014, že tam všichni tak extrémně začali vyhledávat slovo “cisgender”. Nejspíš to slovo někdo použil na veřejnosti a většina lidí nevěděla, co to vlastně je. Každopádně se to slovo vyskytuje čím dál více a také čím dál více lidí hledá jeho význam.
Regiony, ve kterých je slovo “cisgender” vyhledáváno nejvíce:
Česká republika patří spolu s ostatními evropskými zeměmi kromě Velké Británie a Německa k zemím s naprosto laxním přístupem k vyhledávání slova “cisgender”. Buď to tu nikoho nezajímá nebo (a to spíše) tu toto slovo zatím příliš mnoho lidí nepoužívá.
Slovní spojení, které je u slova cisgender vyhledáváno nejčastěji je “definition cisgender” a “what is cisgender“. Prostě nikdo neví, co to tedy je a tak si to vyhledá.
Proto na tomhle blogu předponu cis (kromě tohoto článku, kde to celé vysvětluju) prostě nikdo nenajde. Ale to vlastně není podstatné. Důležité je, že si rozumíme a nemusím nikomu vysvětlovat, co je to cis, protože to jednoduše označuji jinak 🙂
Napadlo mě ale vyhledat si ještě jiná slova týkající se transgenderů. A tak jsem si nechala vyhledat statistiku přímo ke slovu transgender, na kterém nemělo být nic zajímavého. Kromě toho, že mírně stoupá jeho vyhledávanost, mě ale praštila do očí statistika regionů, ze kterých je toto slovo vyhledáváno:
Na prvním místě USA, ale co dělá hned na druhém místě Nigerie a na pátém Keňa mi není jasné.
Zatímco vyhledávanost slova transgender stoupá, vyhledávanost slova transsexual od roku 2009 klesá. Už to slovo zřejmě všichni znají.
Jenže slovo transsexual má v sobě opět ve statistikách jednu zajímavost. Tentokrát zemí, kde je toto slovo nejčastěji vyhledávané není USA, jako ve většině takových slov. USA jsou až druhé. A kdo že je první na světě? 🙂 (Překvápko!)
(Čísla uvedená u jednotlivých zemí zobrazují objem vyhledávání vůči zemi s nejvyšším počtem vyhledávání, která má hodnotu 100.)
Češi! Do toho!
Tak jsme zase v něčem první na světě, no 🙂 Ve vyhledávání slova transsexuál. 🙂
Nechala jsem si vypsat podrobné statistiky za Českou republiku. Na prvním místě je Praha a hned na druhém Jihomoravský kraj, kde perlí Brno.
Ve spojení slova transsexual hledají Američané nejčastěji slovo dating. Tedy chtějí vědět, jaké to je jít na rande s transsexuálem nebo se s někým takovým chtějí seznámit.
Nechala jsem si taky vyhledat slovo transka.
Samozřejmě jde o český (a také slovenský) výraz, takže jsem čekala, že se v jiných zemích ani vyhledávat nebude. Zaujalo mě ale, že Slovensko předstihlo ve vyhledávání slova transka Česko! A to o celých 23 %. Vivat Slovakia! 🙂
MtF i FtM (v transgender smyslu) hledají nejvíce v Japonsku.
Estradiol v Jižní Americe, nejvíce v Chile.
Testosteron však trochu překvapil. Zatímco ženský hormon ovládla Jižní Amerika, mužský hormon je záležitostí čistě evropskou. Na prvním místě Polsko, následováno Rakouskem, Německem, Norskem a… Slovenskem! 🙂
Přemýšlela jsem, na co bych se Googlu ještě zeptala a napadlo mě, kde nejčastěji hledají slovo porno? 🙂
Ti nejnadrženější chlapi na světě žijí v Arménii! Takže holky, které si zoufáte, že nemáte sexuálního partnera, teď už víte, kam si pro něj dojet. Na Kavkaz. Jen vystoupíte z autobusu, nebudete vědět kterého. Vlastně možná už v tom autobuse… I když ono asi stačí přejet hranici a arménský celník, vyrušen ze sledování porna, vás obšťastní nejrůznějšími choutkami a narážkami.
A ještě bych tu měla dva vzkazy.
1. pro MtF (ale i bio) slečny (a vlastně i pány, ale u nich jsem se s tím ještě v takové míře nesetkala):
Jaká význam má fotit se od krku dolů nebo s mobilem před tváří, díky kterému není vidět vaše tvář? Jestliže jsem žena, jsem žena jako celek. Vypadá to, že i vaše tvář patří k vám! 🙂
To, že mi narostla prsa nebo se zúžil bok je sice hezké, ale bez tváře je taková fotka naprosto k ničemu. Pokud se stydím za to, jak vypadám, tak se nefotím. Chci se ukázat světu, ale místo krásného úsměvu a uhrančivého pohledu vidím zadní stranu mobilu nebo gigantického tabletu. Hm, pěkný tablet. Pěkný futrál. Pěkný kryt. Ale nemůžu říct “pěkná holka”! Protože ani nevím, kdo to je. My, lidé, se totiž navzájem rozeznáváme podle tváře.
Moc hezky to popsala jedna bio slečna:
“Nechápu jaký má smysl fotit si půlku obličeje. Nevěřím tomu, že jste se narodili jen s jednou půlkou ksichtu, ještě lepší jsou fotky na “Voldemorta” (přesvícené tak, že tam není vůbec vidět nos)…k těmhle fotkám jsou nejlepší komentáře typu “sluší, krásná, hezká,…”, vždyť ani není poznat jak skutečně vypadáte…”
A jsme zase u té “posilovny sebevědomí”. Ve snaze zalíbit se honíme zběsile jen to, co pěkné je, to si chceme nechat chválit a to co pěkné není zahrabeme. Jo, takhle to dělá každý člověk na světě, protože nikdo nezveřejňuje své špatné fotky (až na pár výjimek). Jenže tvář je jaksi ta nejdůležitější část nás. Je to místo, kam se podívá každý člověk jako první, rozlišujeme se podle toho, získáváme díky tváři druhých sympatie nebo nesympatie, pomocí tváře neverbálně komunikujeme, chceme vidět výraz tváře, štěstí z toho, jakou mám radost, jak mi to sluší, koukejte!
Ilustrační obrázky, které sem dávám, jsou volně dostupné na internetu a záměrně sem nevkládám fotky MtF holek, které jsou stejně tragicky poloskryté a nicneříkající jako fotky tyto, což nečiní z fotek MtF holek žádnou neženskou raritu:
Nestyďme se za to, jací jsme. Už jsme holt takoví. A stydíme-li se přeci jenom, tak se nefoťme a neukazujme světu, ne? Pokud tedy nedáváme fotku v latexovém oblečení na stránky bazaru s oděvy, kde naše tvář není žádoucí nebo se chlubíme téhle planetě, jaké máme krásné nové implantáty. Ale pokud se chlubíme kamarádkám nebo světu jen tím, že chceme ukázat, kdo jsme, stůjme si za tím, kým jsme a jak vypadáme. Spousta z takových slečen je krásných, jenže se bohužel domnívá, že není. (A opět to platí pro MtF i bio slečny úplně stejně).
“Ne, ten velký nos nevidím. Znám tě takovou. Nevím, proč se za něj stydíš. Nepřijde mi divný, patří k tobě.”
“Ale mně se nelíbí!”
“Ale mně se takhle líbíš! Jsi normální hezká ženská.”
“Nelíbím se ti!”
“No tak se ti nelíbím no. Jsi hnusná, když chceš.” 🙂
Ještě mě napadlo, že jde třeba o určitý druh umění – fotit se s uříznutou tváří nebo plackou místo ní. Pak jsem to umění ale nepochopila. Ještě nikdy jsem v časopise neviděla modelku, která by měla místo tváře kryt mobilního telefonu.
Naše tvář je totiž naše. To je překvapení, co? (A právě proto, že je naše, tak si s ní můžeme dělat, co chceme. Třeba zakrývat lopatou.)
Myslím tím samozřejmě fotky, kde fotíme sami sebe. Ne naše boty, prstýnky, nehty nebo nové tričko s kabelkou. Tam to chápu. O takových fotkách ale teď nemluvím.
Pravdou je, že každý si může dělat fotky, jaké chce 🙂 Takže pardon, jestli jsem se někoho, kdo miluje focení svých uříznutých nebo skrytých hlav, dotkla.
Až pojedu do přírody a vyfotím krásnou lišku nebo jelena, taky mu na fotce nikdy neuseknu kus hlavy… Nebyl by to totiž on. Bylo by to jen “nějaké nekonkrétní zvíře, co má čtyři nohy”. A čtyři nohy má v lese velká spousta zvířat… Nic výjimečného bych tedy nevyfotila. Navíc nechápu, proč bych někomu ukazovala fotku, na které jsou čtyři nohy, ale chybí čumáček a ouška:
Která fotka je hezčí a dává větší smysl? Levá nebo pravá? Kdybych někomu ukázala fotky vlevo, myslel by si, že když jsem je fotila, musela jsem být sjetá.
Ještě jedna fotka mě napadla 🙂
“Svět je boží zahradou a my jsme její květy.”
Místo toho, abychom se pokochali celou květinou, trčí na uříznuté fotce jen zelené stonky. Chybí tvář.
“Ale já jsem si chtěla fotit jen ty stonky!”
“Jo aha. Tak to jo. Tak ty se budou líbit.”
2. vzkaz pro biologické ženy a muže:
Prosím, nevyčítejte někomu z vás, že dříve nepoznal, že ta slečna nebo ten chlapec byl dříve opačného pohlaví. “Ty jsi fakt blbec! Tys to nepoznal? Vždyť ten Petr byl dřív holka! My to všichni víme, jenom ty seš snad slepej.
Uf.
Není to chyba, že to nepoznal. Navíc se nemuseli nikdy předtím vidět a takový člověk pak vnímá druhého jinak. Je to naopak vpořádku, protože ta transgender slečna nebo ten chlapec ani nechtěl, aby to někdo poznal nebo prozradil.
Párkrát jsem se z vyprávění setkala s tímto přístupem. Za prvé je to netaktní vůči transgender osobě, kterou takto vyoutujeme a za druhé to, že někdo “projde” před někým je to, o co nám jde. Ve skutečnosti chceme dosáhnout toho, aby 100 % všech kolemjdoucích nepoznali nic. Takže osoba, která to na transgender osobě nepoznala, není blbá! Vše je v nejlepším pořádku.
Fakt nechápu, že tenhle druhý vzkaz musím vůbec psát. Vyčítat někomu, že nepoznal, že dotyčný byl dřív někým jiným (respektive že měl jinou fyzickou schránku). Vážně si netroufám odhadnout, jaké šílené věci se v hlavách některých lidí této společnosti ještě urodí.

3 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.