otєrєzє.cz

Extra den (Den 2)

16:57, sobota
Tak, jsem se prospinkala. Paní, která leží vedle mě a jinak moc hodná, neskutečným nepopsatelným nekoordinovaným nenormálním způsobem úplně celou noc chrápe, takže jsem spala jen 4 hodiny a jakmile za ní přišel syn, musela jsem toho využít.
Chrápání by mělo být uváděno při příjmu a do pokojů by měli být řazeni pacienti na chrápající a nechrápající. Pokud totiž chrápajícího nevzbudí jeho vlastní chrápání, nevzbudí ho přeci ani chrápání toho druhého a v pohodě se všichni tři chrápající vyspí, pokud budou spolu. Nikdy bych neřekla, že to může být tak vyčerpávající. Cizí chrápání myslím.
Den 2
Vše, co v těchto článcích popisuji,
je můj vlastní pohled, mé vlastní zkušenosti a pocity,
které se nemusí shodovat s pocity ani zážitky ostatních, kteří prošli stejným zařízením.
(Musím sem tuhle větu psát? No jo, musím… Natvrdlost je hrozná vlastnost.)
Jde o mou osobní zpověď, která nemá za úkol všeobecně informovat o tom, jak to někde chodí. Navíc vím, jak někdo řeší, zda Motol, zda Motol ne, zda Brno, Ostravu, zda nic z toho… Já si prostě Motol vybrala a jsem zatím spokojená. Vždy bych volila stejně. Nemám nic proti Brnu. Je to jen alternativa. Každému vyhovuje něco jiného a pokud má někdo zájem o Thajsko, proč ne? Když na to má. Dostane přepychový komfort kliniky, která se věnuje pouze transsexuálním pacientům, zatímco tady jsme součástí urologické kliniky s běžnými pacienty (což má ale také své kouzlo).
3:40, středa
Dostala jsem takový “bonus”. Jeden den navíc, který tu občas dostanou někteří pacienti, protože rána krvácí, což se stává. Takže jsem po půl čtvrté ráno spustila poplach (no dobře, tak jsem jen zavolala tlačítkem sestru), ta přišla, přišel i Pepa a doktorka, převázali mě, řekli, že počkáme do rána, jestli se to zastaví nebo ne a pokud ne, že se na to raději kouknou.
8:00
Nepřestalo to, takže se rozhodlo, že mě vezmou na sál. Čímž musí odsunout některé pacienty za mnou, protože já jsem urgentní.
Jak jsem se cítila? Místo toho, abych se bála o své zdraví jsem litovala pacienty, kteří jsou už od včera na lačno s fortransem ve střevech a kvůli mě teď musí čekat do večera nebo do bůhví kdy. Nás přeci odsouvají i o několik dnů či týdnů. A zrovna já jsem se odsunutí tak bála!
Tak jsem si dala opáčko, když se mi to tak líbilo :). Druhá anestezie, intubace, uff, už jsem potom měla úplně gumový dech a po druhé anestezii byla tak totálně zmatená, že se z toho probírám ještě teď, ale na sále byl místo docenta Jarolíma a dr. Čechové zrovna dnes dr. Chocholatý – velmi sympatický doktor, který (jak mi později řekla dr. Čechová) zrevidoval dílo k naprosté dokonalosti a kráse.
Tento den byl opravdu navíc. Na sál jsem šla po paní z mého pokoje, která šla také “mimo termín”, někdy v 9 hodin a usínala jsem tam se slovy, které říkal někomu doktor: “To bude tak na 40 minut”.
Probudila jsem se cestou ze sálu na JIP, kde mi řekli, že to bylo 2,5 hodiny, zase celá zavázaná, utěsněná tam dole jak s plínkou, ale úplně omámená, takže mi to stejně bylo jedno.
Na JIPu (jelikož jsem měla extra den) to bylo zajímavé. Já sama už byla v pohodě a musím říct, že sestry jsou tu všude zatím úžasné. I tam byly, ale dostala jsem se do místnosti, kde už jedna paní ležela. Byla to paní s Alzheimerem a tak mě měla čekat hrozná noc, protože jak mi potom sestra řekla, ta paní už tři dny a tři noci nespala, neustále slézala z postele, křičela, vymýšlela si báchorky…
Bylo mi to jedno. Střídavě jsem spala a polospala a den byl hned u konce. Mezitím jsem vnímala, jak za paní přišel manžel a povídal si s ní. Smutné to bylo potom, když se jí sestra ptala, jestli ví, kdo tu za ní byl:
“No, vím, rodiče. Asi.”
“Vaši rodiče ještě žijí?”
“Ne, nežijí.”
Vím o jakou jde nemoc, ale poprvé jsem se s ní setkala takhle přímo.
A tak mi tam paní (vlastně to říkala sobě) vyprávěla o mrkvi, o domě, o psovi a většina jejích myšlenek byla nesrozumitelná, když sestru napadlo, jestli si nechci vzít TV ovladač a koukat na televizi. To jsem uvítala a stalo se něco, z čeho měly radost hlavně sestry na noční – ta paní do pár minut po třech dnech konečně usnula!
Radost jsem měla i já, protože sestry chodily kolem mě nevěřícně paní kontrolovat (byla to už starší paní) a i já měla nejvyšší komfort.
Po 12 hodinách spánku se paní probudila (nechaly jí spát), daly jí snídani, celou jí snědla a bylo na ní vidět, že se opravdu dobře vyspala.
Takže jsem měla štěstí, že jsem se mohla vyspat i já.
Ani na JIPu jsem opiát (morfium už se nedává, dává se jiný opiát, jak mi vysvětlila sestřička) taky nepotřebovala, prostě to nebolelo, jen mě začínala zase tlačit záda. Mám totiž o obratel navíc a tak to bylo po pár hodinách na zádech docela znát. Což je pozitivní pro ostatní, kteří obratel navíc nemají a nemusí to pro ně být tak nesnesitelné 🙂
Den navíc, obratel navíc. Já už nechci nic navíc. 🙂 (Naštěstí se stačí podívat pod peřinu a opravdu to tam není 🙂 Mám ráda ten pohled. Neustále to tam už teď po rozvázání kontroluju a kochám se 🙂
Přesto ve mě převažoval blažený pocit, že už jsem na druhé straně a jak jsem se pomalu vzpamatovávala ze dvou narkóz, tak jsem si začala víc a víc tenhle pocit užívat…
17:27, sobota
Teď jsem si byla pro večeři, kterou si s chutí dám, potom hned dilatando, do sprchy, hodina bude zase pryč, fakt se tu nenudím. Tady nemá člověk na psaní vůbec čas! 🙂 Do toho hovory s paní vedle, s paní ze trojky, se kterou jsem ležela při příjmu (maminka mé kolegyně), hovory se sestrou (i když ty se nesmí zdržovat a opravdu tu kmitají) a najednou je večer 🙂
V tuto chvíli jsme tu na celém oddělení jen 4 ženy. Takže tak 90 % jsou muži. A holky “stejného druhu jako já” tu nejsou žádné. Což skýtá jednu velkou výhodu – nemusím neustále bojovat o lázně, které slouží jako dilatační místnost, jako bojovala před rokem Dannie. Prostě si tam jdu, zamknu se, pustím hudbu na 20 minut (internetové rádio v mobilu), ležím, koukám, hraju si, kochám se 🙂
Ale to patří do jiného dnu, ne sem 🙂
Tak já jdu večeřet.
Žádný extra den navíc už se pak nekonal.

7 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.