otєrєzє.cz

1. krok dokončen – jupí!

Došlápla jsem dnes svůj první krok!
Dokázala jsem to a měla jsem z toho taky pěkné nervy, ale dnes v 8:15 jsem seděla u psycholožky a mohla jí říct, co mě trápí. Zrovna tam byly na pozorování další dvě psycholožky, takže na mě byly tři! 🙂 Mohly prý odejít, kdybych chtěla, ale já to zvládla s nimi, protože jsem je měla celou dobu za zády a nevnímala jsem je.
Nejdřív to bylo vážně těžké. Nejhorší je vždycky ten začátek, pak už to jde, už se vám uleví a rozpovídáte se, ale jelikož jsem to už jednou prožila (tohle přiznání se veřejné osobě – mojí praktické lékařce), tak to teď šlo o trošičku lépe. Jakoby s každým přiznáním spadl ze mě kousek toho závaží a samotné mi to pomáhá být v roli Terezy jistější.
Nejhorší je, že mi manželka netoleruje už vůbec nic. Ani nalakované nehty, ani tu barvu na vlasech, která je úžasná! Ukázala jsem psycholožce svoje krásně lesklé nehty. Nepřišlo jí, jakože jsou až moc nápadné – jen že se lesknou 🙂 No právě – a krásně! 🙂 Měla jsem na sobě ty úžasné bílé dámské tenisky z Deichmanna, na nohách silonové ponožky a rifle. No a pak žluté tričko, ale to nosím i jako Tom – na holčičí jsem si fakt netroufla, když to byla první schůzka a hlavně nemám žádné opravdu hezké a moderní, ve kterém bych šla ven (musím to napravit! Teď jsem si udělala radost a na portálu Votocvohoz.cz jsem nakoupila dobře a levně kabelku přes rameno, šusťákovou bílorůžovou bundičku a dvoje dívčí tepláčky – ale fakt hezké – na doma 🙂
Akorát mi radost vždycky zkazí manželka. Prý se se mnou něco děje divnýho. Lakuju si víc výrazně nehty, dávám si barvu na vlasy… Jo, děje. Konečně taky! Ona sice ví, jak ráda ze sebe dělám Terezu, ale neví, že se chci stát ženou… že bych chtěla i změnu pohlaví. Protože od chvíle, kdy jsem jí řekla všechno a zeptala se mě s obavami, jestli chci taky změnu pohlaví, jsem s ní o tom už nemluvila a teprve vlastně od téhle chvíle vážně uvažuji o změně pohlaví! Myslela jsem, že to nejde. Až když se mě na to zeptala, začala jsem o tom víc pátrat a dočetla se všecky ty úžasné a zajímavé věci.
Řekla jsem psycholožce všecko. Poprvé v životě jsem to někomu řekla a mám z toho hroznou radost, protože k ní ještě párkrát přijdu, ale hlavně mě objedná do Prahy k MUDr. Hance Fifkové – tu považuji za nejlepší sexuoložku u nás! Je hrozně milá a nakloněná lidem, jako jsem já. Nabízela mi ještě MUDr. Weisse – to je taky známý sexuolog z Ústí n.L., ale já chci raději ženu. Jsem šťastná! Ale současně mi mé štěstí kazí myšlenky na rodinu, na manželku, na malou…
Vypadalo to, jako by psycholožka chtěla, abych přišla na to, jestli chci Terezu nebo rodinu. To je to, co teď řeším. Říkala jsem jí, že kdybych neměla rodinu, okamžitě nic neřeším a chci být Terezou. To je pro mě jediné řešení! Jenže je tu malá. A rozvod. A z toho je mi smutno.
Mám zkusit říct manželce, aby k ní (k psycholožce) jednou přišla se mnou. Chci jí to říct ještě dneska, akorát jí nechci říkat o tom mém rozhodnutí se změnou pohlaví. Prý bude řešit zvlášť mě samotnou a pak nás dva dohromady, protože naše manželství se musí taky vyřešit. Manželka taky potřebuje pomoc, aby se netrápila a nebyla nešťastná. Mám jí pořád ráda a chtěla bych jí pomoct, chtěla bych, aby byla v pohodě a veselá.
Včera mi řekla, že už se na mě ani netěší.
Přitom já na ní jo. Jenže pokaždé má náladu pod psa.
Chtěla bych to všecko nějak vyřešit, aby jsme se nemuseli trápit. A hlavně taky dcerka Kačenka.
Nepomáhá mi ani to, že je mi 36, ani to, že mám rodinu a ještě k tomu dítě.
To jsou faktory, které mi Terezku oddalují a komplikují.
Kdybych měla rodinu, stejně by Tereza neustále vytahovala své drápky. Neumím bez ní žít. Respektive cítím, že Tereza jsem já, takže ani nemůžu neumět bez ní žít. Jen se neustále trápí, kdy ze sebe může schodit Tomovy šaty a stát se Terezou.
16.5. mám další sezení u psycholožky. A do toho ještě to obíhání doktorů kvůli těm mým bolavým rukám 🙁
Včera manželka zjistila, že platí nějak moc za naftu. Auto mám teď já, ráno odvezu malou do školky, při cestě vyhodím i manželku do práce a jedu domů, abych odpoledne absolvovala totéž. Vyšlo mi, že to stojí 99.14 Kč. Tzn. stovka za den! Jo, tak to je. Když jsem tankovala já, tak se na to nikdy nikdo neptal a za měsíc jsem tam nalila 2000-2500 Kč. Teď je najednou problém, že každý třetí den musí manželka tankovat.
Původně po mě chtěla vysvětlení, kam se ta nafta ztrácí. Měla jsem jí vysvětlit, kam jako jezdím! To bylo absurdní. Nikam nejezdím. Jsem ráda, že jsem doma. A kdybych se jako Tereza chtěla vydat ven, tak si sjedu dva kilometry za město a odtamtud se vydám na procházku k zastavěné části (tady mi vadí sousedi, kdyby mě potkali např. ve výtahu – ono zblízka je hooodně poznat, že mám mužské rysy – respektive i z dálky někdy – potřebovala bych prostě ty hormony :(.
Takže teď toho řeším, že nevím co dřív. Ale Terezka mě dává sílu a jsem díky ní nadšená ze života. Už se těším, až udělám druhý krok…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.