otєrєzє.cz

Pane, vy jste lesba!

Poznej svého nepřítele! 🙂 Tak ho poznávám čím dál víc a už ho skoro znám 🙂 A znám ho teď natolik, že si z něj začínám dělat přítele… je to moje transsexualita. Už mi není na obtíž, protože jí nemusím tajit. Už je to venku a jsem to já. A to je úleva.
Před 3 hodinami jsem dorazila z Prahy. Jsem docela unavená z toho mučení 🙂 Rozhodně to nebylo moc příjemné, i když p. Weiss byl milý.
Zase se tu budu snažit nevyzradit úplně veškeré detaily, ale přitom říct všechno 🙂
Ráno jsem vše krásně stíhala. Zaparkovala jsem na parkovišti v Letňanech:
Né, ta fotka není klikací! :))) Moje nedokonalosti jako jsou vousy fakt světu ukazovat nebudu. 🙂
V Praze jsem měla hodinu a půl času, tak jsem v klidu dojela metrem na I.P.Pavlova a tam pěknou procházkou kolem moc hezké cihlové porodnice u Apolináře přímo do Apolinářské 4.
V pozadí za bílými auty se ulice svažuje prudce dolů.
Prošla jsem kolem Sexuologického ústavu a šla ještě dolů na 20 minut sednout na lavičku u zastávky. Tam jsem si napsala smsky a šla zase zpátky.
Věděla jsem od Míši, že budu muset do druhého patra. Protože ono tu je toho víc.
A taky jsem měla před očima text Lucky, která psala podobný blog asi před pěti lety přede mnou. (Bohužel se mi ji nepodařilo kontaktovat.) Psala, že k Weissovi se nemůže po schodech – prý asi abychom tu nepotkávali různá individua 🙂 Ale musí se výtahem. Ono by to nebylo nic neobvyklého, ale jsou tam schody, které vedou nahoru, ale nahoře jsou zamčené dveře. Tak jsem jela výtahem.
Hned naproti výtahu sídlí sestra, která rozčleňuje pacienty do jednotlivých ambulancí na patře. Těch tam bylo asi 4-5. Jakmile jsem vešla, hned si mě všimla a pozvala mě k sobě. Nebyla tak milá, jako sestra u Hanky.
Vzala si občanku, průkazku pojišťovny, skásla o 30 Kč a sepsala se mnou kartu. Zase dokola ty samé údaje. Pak vzala kartu a řekla, ať jdu s ní. Až na konci chodby vlevo sídlí p. Weiss. U stolku seděla nějaká maminka s holkou, která byla očividně ve stejné situaci jako já, protože právě vyplňovala testy.
Sestra zaklepala, vylezl p. Weiss, vzal si kartu a s úsměvem mě požádal, abych si sedla a počkala, že tam má pacienta.
Sedím na židličce naproti ordinaci p. Weisse a dívám se směrem k výtahu (na konci vlevo – není vidět)
Tak tady na těch židličkách už nás sedělo, říkala jsem si. Bylo 10:20 a já byla objednaná na 10:30. Naproti mě seděla ta maminka a její “dcera” vyplňovala testy. Měla na sobě černou sukni, šedou dámskou halenku, řetízek kolem krku, černé ponožky a pantofle. Měla blond vlasy na mikádo a byl to vyloženě jemný ženský typ. Jen ten hlas… ale to se upraví.
Proč tu píšu ten popis… protože jsem přemýšlela nad tím, jaké má někdo štěstí, že může jít rovnou v sukni… Žádné vousy, žádné mužské rysy v obličeji. Byla lehce namalovaná, takže jí to i docela slušelo. Podle mě jí bylo tak max. 20. Snažila jsem se na ně nedívat, protože ani oni mě nevěnovaly žádné pohledy, kromě pár počátečních.
Ta atmosféra na chodbě, kde jsem čekala, byla taková zvláštní. Po dvaceti minutách čekání mě napadlo zapnout diktafon a nahrát všechny ty zvuky… ale teď doma jsem zjistila, že to tam není moc slyšet, takže z toho nic nebude. Vynasnažím se to aspoň popsat…
Od sestry se linuly dlouhé tóny smyčcových nástrojů v relaxační hudbě… občas velmi VELMI monotónní a stále se opakující, takže jsem si začala připadat spíš než na sexuologii na psychiatrii… do toho se ozývalo občasné mluvení p. Weisse, takže občas bylo i něco rozumět. Slyšela jsem ženský hlas, ale přitom otázky směřované na muže. Já teda nevim, jestli to tu můžu takhle psát – asi bych neměla 🙂 Ale na druhou stranu proč ne. Prostě to k tomu patří.
Na konci rozhovoru jsem slyšela: “…takže podle mě to ještě není zcela tak jasné. Přečtěte si tuto knížku a když se pak rozhodnete, přijďte zase za mnou…” A vyšla maminka asi se 17tiletým chlapcem (oblečeným chlapecky) s dlouhými vlnitými vlasy.
Uff. To by se mi chtělo odpovídat na ty intimní otázky před mamkou! 🙂
Zavolal si mě dovnitř.
Vyfotila jsem si jmenovku na dveřích jeho ordinace 🙂
Představil mi velice hezkou budoucí doktorku (jméno jsem bohužel zapomněla) – blondýnku v riflích a úžasných rozvázaných kotníkových teniskách 🙂 Byla tu na stáži. Ach ten milý úsměv! 🙂 Moc mi to ale neulehčovalo, že tam byla. Weiss totiž rovnou přišel k věci… Zeptal se ještě, v jakém rodu chci být oslovována a začalo se. Některé otázky byly opravdu tak intimní, že byste je neřekli ani nejlepší kamarádce. (I když té možná jo :). Takže jsem se snažila nějak vykoktat odpověď a strašně se styděla před tou blondýnkou. Pak ale něco řekla, usmála se a bylo to už v pohodě, takže jsem se rozpovídala. Vůbec si tam ale nepřipadáte jako exot 🙂
“Pane, vy jste lesba!” … a smích! 🙂 Teda, ne tak moc můj, jako spíš p. Weisse (ani blondýna se nesmála :))). Ale tohle stejně říká každému. Tak k takovému závěru bych faaakt nedošla! 😀 Ale jinak mi říkal “Terezo”.
Probrali jsme stručně univerzálními otázkami mé dětství a současnost v klíčových momentech, nakreslila jsem postavu (hurá! Konečně! Zatím jsem kreslila u psycholožky jen strom 🙂 a vrazil mi do ruky tři testy, které jsem šla vyplňovat na chodbu.
Byly to otázky ze života s odpověďmi ano – ne. Takové testy byly dva.
Ten třetí byl opět mnou nenávidený logický Ravenův maticový test.
První nejjednodušší otázka z Ravenova testu – původně jsem sem chtěla dát tu poslední nejtěžší, protože ta je fakt nad mé chápání, ale to bych jí vlastně prozradila a to nechci.
Test jsem si neofocovala – tenhle obrázek je z netu!
Kdyby měl někdo zájem si ho udělat, tak může tady http://www.avlisad.com.ar
Je to asi jediný Ravenův test zdarma – ty na jiných stránkách vás to nechají vyplňovat do konce a pak chtějí 20 dolarů 🙂 Tenhle je zadarmo. Španělština není problém. Na úvodní stránce vyplníte Jméno a Věk a jde se na to.
Správné odpovědi vám to neukáže – pouze na konci to vyhodnotí vaše odpovědi a zařadí do IQ skupin, příp. určí i IQ. (To moje je tajemstvím 🙂 Jo a máte na to 40 minut!
(Pokud máte dost odvahy, tak mi tu můžete v komentářích nechat vaše zkopírované hodnocení! Pak tam dám i to svoje 🙂
Protože ten test neukazuje někdy na konci IQ skóre, ale pouze “Rango” (Rozsah) a stupeň, tak tady jsou jednotlivé stupně:
Rango I – Intelektuálně výjimečný – skóre rovno nebo vyšší než 95 percentil
Rango II – Intelekt vyšší než průměr – skóre rovno nebo vyšší než 75 percentil
Rango III – Intelekt průměrný – skóre mezi 25 až 75 percentilem
Rango IV – Nižší než průměrné intelektuální schopnosti – skóre pod 25 percentilem
Rango V – Špatné intelektuální schopnosti – skóre pod 5 percentilem
A ještě vybraná IQ skóre, podle počtu správných odpovědí:
(berte to orientačně, protože výsledky se liší +- 1 stupeň)
59/60 – IQ 138-139
58/60 – IQ 136
57/60 – IQ 134
55-56/60 – IQ 132-134
50/60 – IQ 130-132
45/60 – IQ 115
34/60 – IQ 90
Výsledky se totiž vyhodnocují ne jen podle počtu správných odpovědí, ale také podle obtížnosti těchto odpovědí. Někdy ten test vyhodí IQ a někdy jen “rango”, ale to by vám mělo stačit 🙂
Říkala jsem mu, že jsem to už vyplňovala před měsícem u psycholožky, ale on že to prý nevadí, že můžu znovu :))) Takže se mi z toho vycouvat nepodařilo. Hlavně, že mi psycholožka nabízela výsledky pro Hanku i pro Weisse a nikdo nic nechtěl.
Takže jsem musela zapojit mozek a zapsala odpovědi. Mezitím tam dorazila nějaká delegace, která chtěla vidět spermobanku hned vedle mě… škoda, taky bych jí chtěla vidět 🙂 Weissovi pořád někdo volal – pacienti, rodina, média… tak jsem čekala, až dohovoří, zaťukala a dala mu testy s tím, že se ho musím ještě zeptat, jak to tedy vidí. Ale on mi to řekl sám.
“Z mé strany problém nevidím, nemáte se čeho bát – zprávu pošlu paní doktorce Fifkové.” 🙂
Jupííí!
Tak jsem byla ráda. Sebrala jsem se a šla na metro.
Porodnice U Apolináře
Napadla mě jedna zvláštní věc, kterou sem ovšem nemohu napsat, protože by toho mohl někdo zneužít. Ale osobně si o tom klidně s někým ráda promluvím 🙂
V Letňanech jsem si ještě zkontrolovala, jestli už přišla nemocenská za červen (je 31.7.!!!) na účet – a ono nic! Přitom dnes je poslední den, kdy jsem mohla zaplatit SIPO. To je fakt super. Byla jsem z toho docela špatná. Budu teď muset všechno zaplatit zvlášť, až nemocenská dorazí.
Doma jsem hned povyprávěla mamce, jaké to bylo a šla zjišťovat, jak je to s tou nemocenskou.
“Dle znění § 110 zákona č. 187/2006 se dávky vyplácejí nejpozději ve lhůtě do 1 měsíce následujícího po dni, v němž byl stanovený doklad pro nárok na výplatu dávky doručen okresní správě sociálního zabezpečení.”
Já šla pro “lístek na peníze” k doktorce 29.6. – to byl pátek a ještě ten den jsem ho poslala do práce do Prahy. Jenže byl víkend, takže jim to mohlo přijít tak v pondělí 2.7. a bůhví kdy to došlo na OSSZ! Tak to teda koukám. Přijde mi to, jako když zaměstnavatel neplatí mzdu svým zaměstnancům. Jenže teď jí nemám já od státu. Po deseti letech marodím a nemám z čeho žít. To je fakt šílený. Takže červnovou nemocenskou dostanu v srpnu…
A do toho fakt, že dnes mi vlastně nemocenská končí a zítra se musím dostavit do práce, protože mi náš oblastní manažer ještě neodepsal, ke kterému dni si můžu napsat dohodu o ukončení pracovního poměru, protože musí ještě zjistit, kolik mám dnů dovolené a ta fůra přesčasů… On tam měl zítra být, ale přesunul si tu návštěvu našeho obchodu na další týden.
Takže tam zítra ráno na 8:30 musím a budu mít v ruce papír od doktorky, že tu práci (tahat 40 kg krabice) dělat nesmím. Tam, kde všichni dělají všechno. Ale hlavně jsem domluvená s oblastním na té dohodě… a s tím by problém být neměl. Navíc by tam byli dva skladníci a to taky nejde. Kdyby s tím měli problém (jakože nebudou), tak jim řeknu, že si teda napíšu výpověď ze zdravotních důvodů, kde je i odstupné 🙂 A tomu se oni brání zuby nehty… odstupné ani nechci, protože vím, že by udělali cokoliv, aby mi ho nedali… že bych šla na paragraf, protože na každého se něco najde (jak vždycky oblastní říkával).
Nemám problém vstát a jít tam… mám problém si odlakovat svoje krásný růžový nehty… vyndat si náušnice, protože je tam nemůžou někteří kolegové rozdejchat… obléknout se pánsky! Tak, jak jsem už dva měsíce nebyla oblečená!!! Zase šílím… ale vím, že je to jen ten den, než se to dořeší.
A vůbec – já si na zítra žádné nehty odlakovávat nebudu! Normálně tam půjdu s nimi. Akorát náušnice si sundám, protože ty bych v tom skladu ztratila. Představte si, holky, že jdete zítra do práce nebo do školy, ale ráno se nenamalujete! Tak takhle se budu zítra cítit 🙁 I když řasy si namaluju aspoň tou hezkou hnědou řasenkou od Léni…
A napadla mě ještě jedna věc – škoda, že mám pořád ty vousy – ty mě to ženské sebevědomí prostě sráží na dno – ale byla by docela legrace na zítra se obléknout vyloženě žensky a zajít do práce jako Tereza!!! :))) To bych si fakt vychutnala! :))
Já už chci za svým klučičím životem udělat tlustou čáru…….
Dneska lehnu a usnu…

7 komentářů

  • M

    Míša

    taky jsem si chtěla kliknout a nešlo to :-) aspon ze tu mas lepsi fotky chodby a venku já je mam v děsne kvalite z mobilu. Tak bych ty svoje s tvojim dovolenim nahradila. U mě tam měl brunetu, teda nic příjemného, já nemám ve zvyku, abych se musela vykecávat kdekomu. Když se budeš ohlížet na "kolegy" kteří to nemohou rozdýchat tak je to jejich problém a né tvuj, na takovéhle lidi narazíš všude proč se budeš schovávat za muže? Protože oni mají IQ tykve?

  • T

    Tereza

    [4]: :)) to víš, to je moje Monííí 🙂 Já tu její zvědavost miluju :D Ale nevím, jestli jí řeknu všechno 🙂 Ono se o něčem dost špatně mluví 🙂 já zas taková exhibicionistka nejsem :D

  • S

    Sandra

    Koukám, že jsem měla štěstí, já u Weisse nikoho, kromě pana profesora, neměla :-) Logický test byl jedna velká hrůza, nebylo mi moc dobře, moc mi to nemyslelo a podle toho tedy vypadá výsledek, nicméně pořád je nadprůměrný :-) Ale diagnóza jasná, jen se divil, že jsem tak zarostlá. Jako by tam nechodilo více vousatých žen :-D

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.