otєrєzє.cz

Poslední a první vteřiny (Den 1) – aktualizováno

8:39, úterý
Tak zatím jen ty poslední vteřiny…
Po ránu trochu shon. Paní vedle mě vstávala už v půl páté, ale jinak jsou to ohleduplné spolubydlící. Nepouští nahlas televizi, jako v pánském pokoji vedle, nechodí kouřit, nechrápou, zavírají pomalu dveře, aby náhodou nebouchly. Tak na spolubydlící jsem měla zatím štěstí.
Před sedmou přišel Pepa, dal mi neurol a změřil tlak. Ten mám zase jako obvykle nízký, navíc venku prší.
A pak přišla sestřička. Tady skoro každý mluví s nějakým přízvukem. Slovenským, ukrajinským, dánským nebo portugalským.
Řekla mi, ať se dojdu vysprchovat a vzít andělíčka s kompresními punčochami. Ty mám vůbec poprvé (v Hradci na ohryzku nebyly potřeba) a musím říct, že jsou teda pěkně těsné. Hledala jsem na internetu v rychlosti návod, jak je navléknout. Mají totiž dole u prstů díru a nahoře takovou rozšířenou část. Tohle jsem na sobě v životě neměla (jen samodržící s krajkou a ty se navlékaly trošku jinak 🙂 Google zklamal, ale paní Julinka ne, takže jsem dostala perfektní radu. Ty tu dostávám pořád, protože si tu předáváme informace jedna od druhé úplně o všem možném. Dokonce i o tom, jak otevřít neotevřitelnou PET lahev. Paní to nešlo, tak ji chvíli držela dnem vzhůru. Že prý to pomáhá a každý se pak diví, že to jde otevřít. I já jsem se divila. Tak to doma určitě vyzkouším. Paní totiž dříve pracovala v nějakém výzkumném ústavu (teď už je to babička), takže má určitě v hlavě spoustu vychytávek. I šunku se 70 % masa tu včera studovala 🙂
Chtěla jsem nafotit jídelní lístek, ale i když jsem si rozvítila, bylo to na mém mobilu rozmazané, tak jen uvedu příklady:
Krůtí maso s jáhly, okurkový salát
Smažený vepřový plátek, bramborový salát
Mořská štika, dušená zelenina, pohanka
Špagety s tofu a sýrem
Polévka např. bulharská (co to je? 🙂
Myslím, že docela hezké. To je jen krátký výběr. Netýkající se mě ještě několik dní… ale čte se to hezky 🙂
Sestřička ve mně vyvolala menší paniku, protože mi řekla, ať se připravím, jelikož se zřejmě změní pořadí (nebo že se může změnit?). No to je jedno, dala mi naději, že by mě opravdu dnes mohli stihnout.
Hlad zatím nemám, žízeň taky ne, jsem už celá umytá, připravená, sbalená. Zpátky z JIPu se prý dostanu zase na tenhle pokoj, což jsem ráda.
Holky jako já jsem tu zatím nezaregistrovala. Tušila jsem, že tu nebudou nebo že budou v den mého příchodu odcházet. O jedné vím, ale s tou jsme se minuly. Jinak nikdo. Ani na indikační vizitě minulý týden. Ale to povídání s maminkou kolegyňky a vedlejší paní je moc fajn.
Vyspala jsem se krásně, je mi krásně, těším se, až přijde pán a odveze mou postel na sál. Prosím pěkně ale se mnou! 🙂
Zajímavé je, že mnohem větší strach jsem měla při redukci ohryzku v Hradci před půl rokem. Tohle mi přijde jako naprostá banalita, i když není a i když jde podle klasifikace o těžkou operaci. Joo, to já přeci vím. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa a nenajde houby 🙂 Já teda houby nechci, mně by stačilo jen něco ubrat. Nemám vůbec představu, jaké to probuzení bude. Vím jen to, že i kdyby mi bylo zle, stejně mi bude dobře 🙂
Sbalená jsem, mobil mám připravený, notebook za chvíli pro jistotu zavřu, protože co kdyby – pak už je to rychlost a šup šup hotovo.
21:27, úterý
Tak. A je to 🙂
Detaily budou 🙂
10:52, sobota 30.5.
To jsem si ten článek ale nazvala nešikovně. Poslední minuty se dají popisovat snadno, ale první bez noťasu už jedině se zpožděním několika dní. Teď jsem si notebook vytáhla a jdu si psát 🙂 Nemůžu si ho ještě položit tam, kam bych chtěla – na klín – ale tak nějak jsem to vymyslela (mám dlouhé ruce :).
Abych zachovala můj původní plán, ponechám vždy jeden den v jednom článku, jinak v tom bude chaos.
Takže se vracím do úterý, kdy byl ten den D… Ono už toho k popisování v tenhle den stejně moc nebude.
13:07, úterý 26.5.
Už jsem byla nervózní, jestli mě odsunou nebo ne, měla sbaleny věci na JIP, Vicky mě v sms uklidňovala, že ona, Zuzka a Gwen šly taky kolem 12-13 hodiny na řadu a fakt šly, tak jsem tomu věřila, ale člověk nikdy neví. Kromě nervozity jsem se ale stejně i těšila.
Po 13 hodině přišla sestra, řekla “paní Nováků”, tak jedem 🙂 A jelo se.
Projela jsem chodbou, kolem výtahů a šup na sál.
Tam pobíhala už spousta lidí, kteří nevím, jak vypadali, protože už měli roušky, všichni mě pozdravili, já pozdravila je, přelezla jsem si na zelené lůžko, dostala na ruku kanylu s datem 26.5.15 13:15 a anestezioložka mi přiložila kyslík na nos, řekla dýchejte (bylo to cítit gumou), něco mi píchli do kanyly, ptají se mě, jestli se mi motá hlava a najednou cítím, jak zavírám oči…
A to je celé 😀
Takže vlastně žádný stres 🙂
Probudila jsem se při převozu zpátky na normální pokoj (na tentýž, jako předtím na trojku) a ve 21:27 napsala z mobilu tu krátkou zprávu, že už je to hotové.
Pokusila jsem se usnout, ale jak jsem byla obvázaná, tlačilo mě to do zad (no jo, jsem citlivka asi – a to byla teprve první noc). Jestě jsem měla něco proti bolesti, takže jsem žádnou extra bolest nevnímala, jen mi to bylo velmi nepohodlné, ale zvládnutelné.
Tohle se vlastně dalo čekat. Žádné překvápko. Standardní průběh 🙂
PARDON, JÁ SI MUSÍM DÁT PAUZU, TAKŽE DEN 2 DOPÍŠU PO OBĚDĚ.

53 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.