otєrєzє.cz

Sen o plese

Lucka si postěžovala, že poslední články jsou dlouhé. 🙂 Ony se nedaly zkrátit. Nebylo možné z nich vypustit ani jednu větu, natož odstavec. To jsou fakta, která tu chci mít.
Stručnost je něco, co trénuji celý život, takže to, co tady vidíte, je právě už stručné! 🙂
Tenhle snad dlouhý nebude:
Úplně zoufale neuvěřitelně moc toužím jít na ples!!! To je sen! Už vidím ty fotky!!! To strojení, to česání, malování, tancování, kluky… 🙂 Už žádný těžký pocit u srdce z toho, že nemůžu být tam, kde toužím být, protože tam prostě už JSEM! Jupí! 🙂
Ne, na téhle ilustrační ještě bohužel nejsem… ale už jsem tomu tak blízko…
Toužila jsem po tom roky dávno předtím a vždycky záviděla ostatním holkám, když jsem na nějakém takovém plese byla. Nemohla jsem se vynadívat. Snad šaty každé z těch dívek jsem si v duchu na sobě vyzkoušela. Záviděla jsem spolužačkám, jak řeší, jaké šaty si na ples nebo do tanečních vezmou a když jsem na takové akce přišla, snažila jsem se sice být veselá, ale ve skutečnosti mi bylo u srdce hrozně moc smutno. Některé plesy jsem musela odmítat a chodila na ně nerada, protože jsem nebyla schopná myslet na nic jiného, než jaké by to bylo na druhé straně.
A teď je to tady zase – blíží se plesová sezóna! 🙂
Moje první plesová sezóna, kdy na takový ples můžu přijít a mám na to dostatečnou odvahu. Tak proč to neudělat? To je to, co už mám teď začít řešit. Posunout se dál. A brát si od života všechno, co mi teď už konečně nabízí.
Nemyslím si, že letím příliš rychle a skáču do některých věcí předčasně. Je na každé z nás, kdy co udělá. Nikde není napsáno: “teď udělej tohle a potom tohle”. Je to život, který jsme si vysnily! Tak dělejme to, po čem toužíme a mějme z toho potom radost.
Když včera začala kolegyňka mluvit o plese, postěžovala si, že její přítel na to není, že ho to nebaví. A dodala: “Tyjo, Terez, tak co, půjdem ne?” 🙂
Ta představa se mě od té chvíle nepustila. Nejde to. Právě proto, že jsem splnění tohoto snu tak blízko! Nebudu se zastavovat, chci jít jen dopředu a to nejrychleji, jak jen to jde, protože není na co čekat.
Když jsem se nad tím zamyslela, jak reálné je splnění tohoto snu (jako nikdy předtím!), tak mě to až dojalo. A kromě šatů a ostatních důležitých věcí jsem hned začala řešit, že vlastně neumím tančit na “opačné straně” 🙂 Až dosud tančil jen Tom. 🙂 Ale myslím, že to je ten nejmenší problém.
Ještě kde sehnat tanečního partnera? Na takový ples nepůjdu přeci sama… (To není výzva, ale povzdech. Prostřednictvím tohoto blogu si nikdy partnera najít nechci právě pro to tématické zaměření, které bych jednou ráda opustila. I když tanečního bych skousla téměř jakéhokoliv, který vypadá slušně a nemračí se 🙂
Tak co, Brade? Jdeme? 🙂
(Né, nemusí to být Brad Pitt. Fakt ne. 🙂 A vůbec – co to tady dělám?)
Na svůj vlastní maturitní ples už bohužel nikdy přijít moci nebudu, ale to přece není žádná katastrofa. Je tolik jiných příležitostí! (Např. vlastní svatba? 🙂
Znamená to, že vypadám tak, že se mnou klidně kolegyňka může vejít do tanečního sálu narvaného lidmi, aniž by se za mě musela stydět? Za to, jak vypadám?
Už se vidím, jak si vybírám šaty, boty, bižuterii, jak musím stůj co stůj vyřešit účes, protože chci být načesaná a namalovaná a krásná! A taky tak šťastná, že na tomto nejvyšším možném ženském levelu, kde každá žena dokáže podtrhnout svoji ženskost, můžu být taky.
Přemýšlela jsem, proč jsou (jsme 🙂 na plesech všechny ty dívky a ženy tak krásné.
Je to tím, že každá z nich udělá naprosto jednoduchou věc: zůstanou přirozené a z té přirozenosti ještě navíc zvýrazní to krásné.
Pokud je na mně nějaká ženskost, kterou lze podtrhnout, pak to přeci musím aspoň zkusit!
Na tenhle článek mě přivedl zase blog Markétky, která v jednom článku popisuje, jak její brácha chodí do tanečních a jednou, když s ním měli jít i rodiče, se Markétky zeptali: “Markétko, nechceš jít s námi?”.
Umí si snad někdo představit hezčí větu od rodičů?
Já si hned představila, jak si Markétka začala vybírat šaty, jak se načesala… a těšila jsem se na fotku… 🙂
Markétka měla milión výmluv, takže nakonec nešla (čemuž rozumím a není jí co vyčítat), ale vím, že jednou tam určitě půjde.
Protože také vím, jak moc touží po plesech a podobných společenských událostech stejně jako já.
První taneční sezóna života, která se týká i Terezy…

13 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.