otєrєzє.cz

Tiệp Khắc

Hezký název článku že? 🙂 To jsem se nepomátla (i když k tomu kolikrát není daleko) a nepraštila pěstí do klávesnice, která pak chudák strachy vyplodila písmenko „a“ s háčkem i čárkou současně :)))
Ale o tom až později…
 
Na finančáku jsem si dnes uvědomila, že nový život s sebou přináší i určité ztráty. Přišla jsem totiž k úřednici, která mě má na starosti a jen jsem vešla, už se na mě usmívala. Říkala jsem si, že asi nejsem na finančáku – takhle milé přijetí 🙂 Příjemně mě to naladilo, začala jsem vytahovat ty své stohy papírů a na přiznání jsem neměla vyplněné datum. Tak jí říkám, že jsem ho tam zapomněla vyplnit, ale to prý nevadí a šla si ofocovat mé nové smlouvy o stavebním spoření (na tenhle byt, který má tu zvláštnost, že ho platím dvakrát současně – ze starého úvěru a teď z nového. Tedy správně řečeno teď platím tu druhou půlku mé bývalé manželky, což jsem jí musela detailně vysvětlit, protože to nejprve nemohla pochopit :). Když se vrátila od kopírky, vnucovala jsem jí svojí občanku, ale zase mávla rukou, usmála se a říká: „To nemusíte. Já si vás dobře pamatuju…“ 🙂 Mě taky byla povědomá, ale za posledních 15 let mi prošlo ve všech zaměstnáních přes 30.000 lidí (to mám z oficiálních statistik našeho úřadu). Mimochodem – přesně tolik máme v ČR vozíčkářů a transsexuálů! 🙂 Řekla bych, že je to hodně, ale na celou ČR zas tolik ne. Jenže když si Vás z těch 30.000 lidí z tohoto okresu zapamatuje třeba jen 10 %, tak to máte 3.000 lidí, kteří Vás stále oslovují, zdraví, chtějí s Vámi debatovat třeba i na ulici nebo Vám alespoň věnují úsměv.
Těší mě to.
Vždycky jsem se snažila být na úřadě pro lidi. Ne pro úřad. Za což jsem byla tvrdě kritizována a poté i nucena být „víc loajální“. (No nakonec jsem s tou svou antibyrokratickou náturou narazila u velmi VELMI loajální paní ředitelky, ale to bylo vlastně dobře, protože odejít ze státních služeb mi jen prospělo. Vlastně jsem ten boj proti byrokracii nakonec vzdala.)
 
Tato usměvavá úřednice je jedna z těch 10 %. Hned potom jsem letěla do knihovny (o tom se rozepíšu níže) a pak do Intersparu, kde za kasou sedí už 7 let starší paní, která ke mě také kdysi chodila a pokaždé je na mě moc milá. Denně potkávám svou minulost, která se mi vrací v nekonečných úsměvech kolemjdoucích, které už kolikrát já ale ani nejsem schopná někam zařadit 🙂 Mám už dávno novou práci (je to 5 let, co už nejsem na úřadě), ale její pozůstatky tu budou věčně. A tak je to i s našimi životy. Nemůžeme svou minulost zapřít nebo ji opustit. Je naší součástí.
 
A o všechny tyhle úsměvy a vlídná slova jako Tereza přijdu…
…ale nezoufám. Beru to i tak! 🙂
 
Na finančáku jsem byla tak 8 minut a už jsem byla zase venku. Až mě ta rychlost překvapila. Takže jsem si dala krásnou delší procházku městem a pak do knihovny podívat se na tu slavnou knihu Jak se bude vaše dítě jmenovat od Dr. Knappové, kterou naše matriky považují za nějakou nadknihu a striktně se drží při výběru jména jejího obsahu.
 
Až někdy budete řešit neutrální jméno, na tuhle knihu rovnou zapomeňte 🙂 Nemá smysl se jí vůbec zabývat.
Čekala jsem, že tam budou mraky (údajně 15.000) jmen s informací, že jde jméno o obourodé.
Nic takového. Kniha je rozčleněna na teoretickou část (pojednávající o změnách jména, kde se o obourodých jménech vyskytuje asi jedna věta a to tato: „Některá jména jsou obourodá, jako např. Nikola, Saša, Vlasta, aj.“ To „aj.“ tam už bohužel dále rozvinuto nebylo. Druhá část jsou mužská křestní jména a třetí část ženská. Na konci je rejstřík.
 
Hledala jsem „Teri“. Ale takhle to v té úžasné knize nefunguje. Musela jsem tedy najít nejprve jméno Tereza a vyčíst, jaké jsou možné varianty tohoto jména. Teri bohužel ne. Jsme totiž v Čechách. Pouze Tery (s tvrdým y). (A paní Dr. Knappová to přeci musí vědět!!!) Já osobně viděla domáckou variantu Terezy „Teri“ několikrát. Ale to bude zřejmě nějaká ilegální nepovolená podoba, kterou se teď bojím i vyslovit, abych třeba nedostala pokutu (?) 🙂
Naše knihovna má vydání z r. 1995 (poslední 5. vydání je z r. 2010, ale to k dispozici nebylo). Měla jsem ale možnost porovnat i vydání této knihy z r. 1985 a tam dokonce chyběla i varianta „Tery“.
 
To jsem ovšem hledala v části ženských jmen. Musela jsem se přesunout do části mužských, kde jsem našla, že variantou jména Terence může být i „Tery“. Tím pádem Tery je obourodé. (Jsem si vydedukovala sama. :).
 
Moc se mi líbily varianty v mužské části u jména Nikola, jako např. Nicol nebo jméno Nikita. Moc hezky žensky znějící. Jenže já nechci být ta, kdo se podřizuje jen kvůli tomu, že paní Knappová sepsala nějaký seznam jmen, který naše matriky tak zbožňují (za což samozřejmě p. Knappová nemůže, ale matriky jsou rády, že se mají aspoň čeho chytit, když nikdo jiný v ČR žádný podrobnější seznam nenapsal.) Jistěže je fajn, že v naší zemi nemohou chodit lidé jmenující se Ananas nebo Československo (nicméně si koncem 80. let pamatuji, jak jsem se doslechla, že naši vietnamští spoluobčané v mém městě pojmenovali své dítě právě „Československo“, ale ve vietnamštině – díky tomu si název naší bývalé země pamatuji (Tiep Khác… přesněji teď s pomocí google překladače: Tiệp Khắc). Rodiče byli asi z naší země opravdu nadšení… Možná by nebylo od věci porodit ve Vietnamu dítě a pojmenovat ho tam (česky) Vietnam. Vietname, vzbuď se! Vietname, jdi do školy. Vietname, máš úkoly? Já ne mami, to Vietnam! (Musím ale říct, že tak hrozně to zas nezní.)
Měla bych tu jednu výzvu: Československo, prosímtě, jestli teď čteš tenhle článek, ozvi se mi! Ráda bych tě poznala!
 
V roce 1985 ale bezpochyby existovala už kniha Dr. Knappové o jménech, matriky však zřejmě postupovaly při schvalování neobvyklých jmen dětí jinak nebo nad tím prostě mávly rukou.
Jó teď už je jiná doba. Teď už se rukou nad ničím nemává… Pořádek musí být! (Jen kdyby aspoň byl, když už se o to někdo snaží).
Československo bych se tedy jmenovat nechtěla 🙂 Vlastně ani Ananas, i když to v Americe jde.
 
V r. 2011 byla nejpopulárnější ženská jména v USA tato:
1. SOPHIA
2. ISABELLA
3. EMMA
4. OLIVIA
5. AVA
 
Znáte nějakou Avu? Je tu někde nějaká Ava?
V ČR žijí 4. To už jsem si taky zjistila 🙂 Tady to jméno hold tak nefrčí.
 
V roce, kdy jsem se narodila (1976) to byla ale úplně jiná jména:
1. JENNIFER
2. AMY
3. MELISSA
4. HEATHER
5. ANGELA
 
Vítězná SOPHIA z r. 2011 se v r. 1976 vyskytovala až na zcela nepopulárním 495. místě…
(Statistiky křestních jmen v USA už od r. 1880 si můžete prohlédnout i vy na http://names.mongabay.com/baby-names/)
 
Tak abych se vrátila do Čech, že? 🙂
Příští týden mě tedy čeká návštěva naší matriky. Vedoucí matriky mi už neodepsala. Ptala jsem se jí totiž na šance schválení neutrálního jména „Teri“. Jediné dvě informace, které jsem z nich dostala byly, že Terezu mi neschválí (na to jsem se jich neptala! 🙂 a podle čeho změny jména schvalují (podle knihy Dr. Knappové). Jak to ale dělají, to je pro mě záhadou… Když v té knize není o obourodosti jmen téměř nic.
Hádat se tam s nimi nechci (to bych opravdu nerada) a dělat si kvůli tomu přechodnému roku znalecký posudek, že Teri mohu použít, mi přijde taky zbytečné. Navíc tyto posudky nevypracovává nikdo jiný, než naše matriční guru paní dr. Knappová! (Bojím se myslet na den, kdy už tu mezi námi jednou paní Knappová nebude. Matriky pak budou muset používat stále poslední dostupné vydání z r. 2010 a troufám si odhadnout, že podle něj pojedou i v r. 2150…)
Na druhou stranu ráda provokuju a tak bych tu Teri (s měkkým) prostě zkusila. Když to nezkusím, tak se to nedozvím. Ale předpokládám, že odpověď na mail z matriky mi nepřišla právě proto, že použitelnost tohoto jména totiž nemohou potvrdit ani vyvrátit, protože to nevědí… A já fakt nemám čas čekat, než se zástupci našeho státu vysloví… 🙂 A tu Tery na rok překousnu.
 
Ale abych pořád jen nešťourala… Holky (a kluci), buďme rádi, že máme tenhle náš krásný český jazyk, který rozlišuje rod a dokonce i v osobních jménech a příjmeních! Můžeme si tu ženskost užívat i v jazyce. Přiznejte si, jak vám dělá dobře, když můžete říkat „já jsem byla…sama… ráda…“.
Pan/paní Ananas v Americe může říct jen to jeho/její „I was… I like“… žádný náznak mužského nebo ženského rodu.
Je sice pravda, že tím pádem české (i ostatní slovanské) ženy díky tomu popíší víc papíru, když píší dopisy, utratí víc peněz za delší sms (oproti mužům bez koncovky „a“) a také toho víc namluví :))) Ale já osobně jsem tedy ráda 🙂
 
A v té naší hezké knihovně jsem si půjčila ještě knihu, kterou jsem si chtěla už dávno přečíst: Pohlavní štvanci (Transgender warriors) od Leslie Feinberga. O té bude článek někdy příště.

9 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.