otєrєzє.cz

Zbavte mě prosím té posedlosti

Stávají se mi divné věci.
Kdykoliv vidím krásnou dívku, chci jí. Chci mít její krásu každý den vedle sebe, chci se dívat, jak si každé ráno maluje řasy, hladí rty leskem, češe si vlasy, obléká se do přiléhavých šatů, cítit jak voní, dotýkat se jejích hladkých nohou…
Můj nejoblíbenější snímek
ze starého videa složeného z cizích fotek “Message from my soul”
…toužím být obklopen ženskou krásou a vším, co s tímto světem souvisí…
A tohle všechno nemám. Tohle všechno mi chybí… tolik mi to chybí, že jedinou cestou je vytvořit si ten svět z vlastního světa. Mít vše na dosah a vidět všechno to hezké v zrcadle, užívat si tu ženskost a nemyslet na budoucnost ani minulost.
Ale pak stačí, aby přišla jedna krásná žena a ukázala mi, jak úžasné je být mužem. A nemám pochybností o tom, že mužem chci být po zbytek svého života. Nechci to měnit a užívám si veškeré své mužnosti.
Znovu jsem zpřístupnil Terezy MtF transition video na youtube. Za měsíc ho vidělo 22 tisíc lidí. Každý den se jich na Terezu podívá 650… Nechci se skrývat. Nechci se stydět. Nechci se bát.
Čím víc prožívám neúspěch jako muž, tím víc to tu toužím jako muž zabalit a začít život nový.
Ale kdykoliv se objeví žena, toužím jí mít jako muž, neboť jako žena jí mít nemohu.
Z tohohle není úniku. Tohle nemá řešení. Nemůžu být obojím. Je to zoufalost, je to strach, je to beznaděj.
Kdykoliv si pustím jedno ze starých videí, cítím tu naději, to štěstí, radost z té ženskosti.
Už dávno vím, že Tereze ani Tomovi neuteču. Jsou tu oba, ale ani jeden nemůže jít dál. Tenhle život se ZASEKL. Pomoci ho zase rozhýbat může jen princezna, která se z čista jasna objeví a bude tak krásná, že mě obklopí svojí ženskostí, zatímco bude šťastná z mé mužnosti, protože i ta mě dělá šťastným.
Tenkrát v noci jsem Ti říkal, že Tereza je můj útěk pryč z tohohle světa. Naděje a radost.
A Tys mi na to řekla, že jsem hezká jako Tereza, ale že miluješ moje neoholené vousy, moje chlupaté ruce a hluboký hlas. Paže, kterými Tě nesu v náruči a chceš mě dál jako muže milovat. Bylo mi dobře. Terezu jsem najednou nepotřeboval. Všecko, co jsem potřeboval jsem měl. Nádhernou okouzlující fascinující nepřekonatelnou ženskost ve Tvé podobě v mé náruči a nadosah…nemohl jsem se Tě a té Tvé ženskosti nabažit! A byl to Tom, co byl šťastný za to, že je to právě takhle. Pamatuji si ten okamžik tak silně, že bych nikdy nechtěl, aby to bylo jinak.
Tereza, Tom, Tereza, Tom, Tereza, Tom…
Kdykoliv se podívám na nová MtF videa, jak krásné ženy jsou z těch průměrných mužných mužů… kdykoliv se podívám na své MtF video, ve kterém vidím Terezu, její oči, úsměv…její vlasy…namalované oči…
…chci mít Terezu. Chci jí mít u sebe, nosit v náruči, dívat se, jak se maluje, jak voní, dotýkat se jejích rukou, prsou a nohou…
Ale chci u toho zůstat Tomem, abych jí mohl milovat.
Zešílím z toho.
Zasekl jsem se a nevím kudy ven. Obojí být nemůžu. O ten krásný pocit být mužem také nechci přijít. Ale pak je to Tereza, kdo mi chybí… A když se Tereza objeví, chybí jí Tom…
Co jsem?
Jsem posedlý ženskou krásou a ženskostí.
Má manželka byla krásná. Na několik let mi to stačilo a kdyby nepřišel moment, kdy se všechno začalo hroutit, byl bych s ní pořád šťastný. Naplňovala mé představy o ženské kráse, miloval jsem její vlasy, její oči a nejkrásnější úsměv na světě… miloval jsem její tělo, její hlas, její vůni, její rukopis… Ona byla žena jakou jsem potřeboval.
I teď jsem znovu potkal ženu, jakou potřebuji. Tak ženskou, jak jen žena může být. A to jen díky tomu, že jsem muž. I když ona miluje muže stejně jako ženy. Ale nikdy jí mít nebudu.
Nikdy nebudu mít svojí manželku. Nikdy nebudu mít svojí bývalou krásnou kolegyňku.
A znovu a znovu všem ostatním novým ženám vysvětlovat, kdo jsem, co dělám… každá musí utéct. A ta co neuteče bude žít ve strachu, že jí jednou kvůli Tereze opustím tak, jako se to stalo mojí manželce. A tajit už taky nikdy nic nechci ponaučen z minulosti. A navždy už budu žít ve strachu, že zůstanu sám anebo když někoho najdu ve strachu, že mě opustí.
Nemám žádné vyhlídky.
Žádný pozitivní bod (před rokem tím bodem byla aspoň Tereza).
Jen jednu krásnou noc, která mi ukázala, kdo jsem.
Musím si vybrat. A tak si vybírám Toma, protože je to ta jednodušší cesta. Ne proto, že Tereza neexistuje. Nepopírám už její existenci. Je ve mě a nebojím se jí. Ona bude mým nesplněným snem, který vtisknu do krásy ženy po mém boku. Ta žena mi bude dávat všechno, co potřebuji, dokud bude chtít…
Tyhle moje dnešní večerní myšlenky jsou vyústěním jedné krásné noci, včerejší noci plné snů o mé manželce a dnu, kdy jsem nedokázal ani na vteřinu vypustit z hlavy ženu z té jedné krásné noci… Ranní e-mail manželce, kterým jsem zase pokazil několikatýdenní snahu o odvázání se od ní a písničky, které měla Tereza ráda mě přivádí na myšlenku, že pokud jsem odsouzený už navěky žít sám, pak je mi má veškerá mužnost, ze které mám takovou radost, k ničemu. Neboť ke štěstí z mužnosti potřebuji někoho druhého… Ke štěstí z ženskosti ne.
Protože já už kašlu na všechny ty seznamky, hledání, koukání ve vlaku, ve městě na ulici, ve frontě, v práci, na koncertě, z okna na procházející dívky, kterým vlají vlasy ve větru a já přemýšlím o šampóně, který mají doma v koupelně…jeho vůni a o tom, jak asi mhouří oči, když jí někdo pošimrá zezadu na krku… Mám už dost psaní vzkazů pokladním z Kauflandu… už minule jsem si přál, abych šel k nějaké starší…ale zase na mě vyšla nádherná blondýnka, která se na mě navíc tak půvabně usmála, že jsem si zase musel zapsat její jméno a na facebooku si jí najít… A měla tak krásné holčičí tenisky!!! Nikdy z toho nic není…protože je mi 37, protože mám holčičku, protože jsem divný… a to jim ještě neříkám, kdo vlastně jsem… Ani jim to říkat nechci. Zaručeně je to odradí. V Žitavském DMku mě u pokladny taky očarovala blondýnka. Koukám schválně do země, tvářím se kysele… ale stačí jeden jediný přímý pohled a je všechno jinak… usměju se a ty jejich oči… cítím, jak mi buší srdce a přeju si, aby se při odkládání zboží dotkla mých prstů… Opětuje mé úsměvy, chce si povídat, ale za mnou fronta a přede mnou jazyková bariéra, kterou základními frázemi nepřekonám a angličtinu tu vytáhnout nechci, i když slečna umí základní fráze česky…
Unavuje mě to.
Trápí mě to.
Myslím na to a nechci na to myslet.
Chci být svobodný.
Chci se zase sebrat a odejít.
Ale s Tebou!!!!!
Bez ženskosti nemá můj život smysl.
Tu svou mám jen na fotkách a na pár věcech, co jsem si koupil před tou osudnou nocí a které už zase prodávám.
Jak perfektně to bylo všechno načasované…
Nechci si kupovat ženské věci. Nechci si malovat řasy a nechci si holit nohy nebo vonět jemnou květinovou vůní.
Chci to všechno vidět na Tobě! Chci ty ženské věci obdivovat, hýčkat si je a užívat si je s Tebou!
Jedna “Ty” mě ale nenávidíš a druhá “Ty”, která mě má ráda, nechceš měnit svůj život a tak zůstáváš tam, kde jsi.
Přesně tyhle dny a noci potřebuju. Přesně tohle potřebuju někam napsat a utřídit si to. Vymyslet, co dál a co “nedál”.
Nemůžu dělat kompromisy, protože pak nebudu šťastný. Já, který nejsem dokonalý, potřebuji dokonale ženskou ženu! Bože co to jsem za stvůru. Můžu si tu ujasňovat sebevíc, co chci a co nechci, ale k ničemu to nevede. Dál usínám sám. A to mě vážně nebaví… Dříve byly radosti aspoň z hebkého saténového pyžámka, z lehkých letních šatů v horkém parnu, z vůně lesku na rtech… drobností, které se mi nedostávaly, a tak jsem si je vytvořil… A ještě před tím radosti z usínání po boku ženy, kterou jsem miloval…její dlaně v mé… z jejího polibku před spaním… Ten klidný spánek vedle ní už je navždycky pryč…
To nebyla Virtual Woman. To byla Real Woman. Tedy k té Real byl už jen kousíček, ale v tom zrcadle nebo na fotkách Real byla.
Mylel jsem si, že Tereza je mojí výhodou, že ženský svět, který je mi tak blízký, bude pro mě vstupenkou pro nějaký vztah se ženou, protože za ty roky života ve virtuálním ženském světě jsem se naučil a pochopil, jak ženy myslí, co chtějí, jak mluví, jak se chovají mezi ženami… a až jako žena jsem s hrůzou zjistil, jak se k nim muži chovají a najednou všechno vidím z obou stran. Navíc Tereza měla tolik přátel. A stejně tolik nepřátel 🙂
Ale ženy chtějí muže.
A muži zase ženy.
Snažím se žít sám. Tolik lidí je samo. Proč to nejde mě?
Pokud už rok nemůžu usnout, protože usínám sám, je pravděpodobné, že to tak může být dalších několik let. Nejspíš bych už na někoho narazil, ale to se nestalo. Na ty co narážím mě nechtějí nebo jsou z nich přátelé, za které jsem vděčný, ale vedle nich neuléhám…
Ztrácím víru. Ani chuť už nemám. Chce se mi na všechno vykašlat. Nic nemá perspektivu. Jen mé výlety v jednom.
Teď jsem dostal zprávu od kamarádky ze Žitavy, které jsem psal o té pokladní z DMka: “I know the blond shop assistant and I know she has a boyfriend. Sorry, you must looking for a other women.”
A takhle je to pořád.
Sorry, sorry, sorry.
Oukej, vzdávám to.
Všechny ty boje o manželku, o bývalou kolegyni, o krásné dívky, které potkávám.
Všechno, co mělo v tomhle životě pro mě smysl, už neexistuje.

6 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.