otєrєzє.cz

Tonička Ebelová z Brna jí ukázala i s houbičkou (SRS 1931)

Co ukázala Tonička Ebelová z Brna a kdo to vlastně byl?
Co asi tak mohla ukázat? 🙂 Svojí kočku, svačinu, co si balí do práce nebo novou televizi. No to asi ne, protože Tonička podstoupila operaci pohlaví už v roce 1931. 🙂 Což činí z fotografií jejího ženského genitálu opravdový unikát.
Ještě nedávno jsem o žádné Toničce Ebelové z Brna nevěděla vůbec nic.
To, že Lili Elbe (The Danish Girl) (ve skutečnosti si dala jméno Lili Ilse Elvenes) patřila k jedné z prvních operovaných MtF žen v historii lidstva je známé, ale kdopak byl ještě před ní?
Možná by si tyto tři průkopnice taky zasloužily svých patnáct minut slávy.
Tohle tajemství jsem odhalila dnes a zjistila jsem, že jedna ze tří předchůdkyň Lili má dokonce s Českou republikou společného víc, než jsem čekala. Celé je to takové fascinující, protože jsme v těsném kontaktu s Německem, kde se tyhle první zázraky a pokusy odehrávaly (údajně i v Praze, ale vím jen informaci, že se tu něco ohledně operací MtF odehrávalo, nepodařilo se mi zjistit co, kde a s kým).
Zatímco Lili se nechala operovat v drážďanském ústavu, který byl za války srovnán při bombardování se zemí, včetně jejího náhrobku na Trinity Cemetery, její tři předchůdkyně se vydaly na operaci do Berlína. Tam působil už tehdy slavný doktor Magnus Hirschfeld.
Vlevo Hrob Lily Elbe v roce 1933 před zničením na drážďanském Trinity Cemetery, vpravo snímek ze současnosti.

Toni Ebel (1881 – 1961), umělkyně

Hugo Otto Arno Ebel vyrůstal v Berlíně jako nejstarší z jedenácti dětí. Ebel později odešel z domova, protože byl považován za homosexuála. Pracoval jako žena v obchodě s dámskými oděvy při studiu malířství v Mnichově. Později odcestoval se starším mužem do zahraničí.
V roce 1911 při návratu do Berlína žil však opět jako muž. Přestože byl homosexuálně orientovaný, oženil se a měl syna – jenže se svým životem v této roli byl extrémně nespokojený, nemohl se také převlékat do ženských šatů a tak se několikrát pokusil o sebevraždu.
Citace ze zprávy Dr. F. Abrahama:
Jak se často stává, v prvních letech bylo jeho nutkání slabší – zvýšilo se později. Jeho sklony ho vedly k tomu, aby změnil své povolání, kde neměl možnost nosit oblečení, které odpovídá jeho roli. Po smrti manželky žil zcela jako žena. Znatelný rozpor byl během pozorování v chování v mužském a ženském oblečení: zatímco byl naprosto klidný a rozumný v druhém případě, v mužském oblečení, byl rozrušený, nervózní a cítil se naprosto méněcenně. Navíc vlastní jen jeden mužský oblek, zatímco má poměrně velký ženský šatník. Operace byla provedena v kratších intervalech. Během dvou let, E. podstoupil kastraci, amputaci a vaginoplastiku (vše postupně). Do jaké míry tato operace, zejména chirurgické tvarování pochvy, měla vliv na celkové zdraví nelze v současné době hodnotit, protože neuplynulo dostatek času od konce operace. Zbytky šourku na těle budou později použity jako stydké pysky, ale tato operace dosud nebyla provedena. Popisovaná operace byla provedena Dr. Gohrbandtem, ředitelem chirurgické kliniky městské nemocnice v Berlíně.
Je doporučeno, aby se vaginoplastika prováděla nikoli v jednom okamžiku, ale ve dvou částech. Netřeba dodávat, že svědomitá hygiena je základním předpokladem. Operovaná oblast je dobře očištěna, odstraněno ochlupení. Poté se vložil katetr do torza penisu, aby se zabránilo poškození močové trubice. Řez se provádí ve svislém směru do svalů perineální oblasti a pochva se zpracuje hluboko, až se dosáhne peritonea. Je pravidlem, že bude dosaženo hloubky 11 až 12 cm, což je konečná hloubka pochvy. Vloženy jsou dvoudílné speculum kleště a rozšířena nová vagína. Mezitím je připravena gumová houba o délce 11 až 12 cm (viz fotografie). Ta je lemována Thierschovými kožními štěpy odebranými z horní části dolní končetiny a to takovým způsobem, že povrch kůže je na straně houby a corium se dotýká vaginální stěny. Tím se dosáhne toho, že kožní štěpy rostou na vaginální stěně a je tím znemožněno uzavření z vaginální stěny. Houba se zavádí takovým způsobem, že do vagíny je vloženo porcelánové zrcátko, přes které se pak tato houba zavádí. Potom se zrcátko opatrně odstraní a houba, která zůstává v pochvě je pevně připevněna (nejlépe stehy). Houba zůstává dva až tři týdny uvnitř a její výhodou je, že absorbuje také možné sekrety. Před zavedením houby je vhodné do jejího středu zavést dřevěné tyčinky, které jsou poté odstraněny, čímž je usnadněno zavádění. Pokud po třech týdnech štěpy nepřilnou k tělu, lze zavést novou houbu, ale samozřejmě tentokrát bez kožních štěpů. Po této operaci je nutné orgán oplachovat, mazat mastí a později dilatovat vaginální stěny dilatátorem.
Postup je uveden i na fotkách níže.
Operace zde popsaná má dobrý kosmetický výsledek a její realizace je velmi snaná. Je možné dát přednost postupu, ve kterém je použita část střev jako vagina. Samotný zákrok trvá jen krátkou dobu (však jo, je to banalita, žejo), ale jak již bylo zmíněno je nutné dodržet maximální pečlivost a hygienu, aby bylo splněno očekávání pacienta. Jen jsem chtěl uvést postup, protože věřím, že bude následovat nekonečný počet pacientů s podobnými sklony, kteří touží po podobných postupech. Nevím o žádném jiném prostředku či způsobu, jak dosáhnout tohoto výsledku jiným způsobem. Někdo by mohl vznést námitku k tomuto typu operace, že jde jen o nějaký druh luxusní operace s lehkovážným charakterem, protože pacient se po nějaké době pravděpodobně vrátí k lékaři s novými a vyššími nároky.
Toto nelze vyloučit. Nebylo to pro nás jednoduché rozhodnout o popsaných postupech, pacient s nimi musí souhlasit a musí být v dobrém duševním stavu. Dozvěděli jsme se, že transvestité si způsobují opravdu velmi vážné škody na svém zdraví v případě, že lékař nerespektuje jejich přání.
Popis fotografií z roku 1931:
Fotografie 1 – Vytváření vagíny pod šourkem. Do torza močové trubice je zaveden katetr. Na pravé straně je vidět houbička lemována Thierschovými štěpy, která bude zavedena do vagíny.
Fotografie 2 – Vagína je vytvořena a připravena k zavedení houbičky.
Fotografie 3 – Konec operace po zavedení houbičky
__________________________________________
V roce 1916 byl Ebel povolán do armády. Po válce se zapojil do dělnického hnutí, maloval a živil se jako komerční umělec. Jeho žena onemocněla a v roce 1928 zemřela.
Ebel se stal opět Toni a získal povolení k transvestitismu. Jeho přítel ho představil doktoru Magnusovi Hirschfeldovi.
V letech 1929 – 1933 žila Toni v přízemí Sexuologického ústavu v Berlíně, ale byla příliš chudá, aby si mohla dovolit léčbu. Podala si žádost o úřední změnu jména. K operaci se ale nakonec dostala, když prodala některé své obrazy. Provedli je lékaři Dr. Erwin Gohrbandt, Felix Abraham a Ludwig L. Lenz. Celý proces trval jen dva roky (v porovnání se sedmi lety u Dörchen Richter (níže)). Kompletně ženou byla v roce 1931 a v té době jí bylo 52 let.
Po okupaci fašisty Toni uprchla 31.5.1934 do Československa, kde se prohlásila za Židovku. Usadila se v Praze pod jménem Antonie Ebelová (prostě Tonička) a v roce 1937 se přestěhovala do Brna.
Při svém příjezdu do Československa uvedla, že emigrovala z rasových důvodů, protože je Židovkou a obávala se pronásledování. V dalším novějším materiálu je ovšem uvedena, jako evangelička. Pokud by byla Židovkou, byl by její pas označen Y. Z vlastních prostředků žila nejprve v Praze, od prosince 1934 v Karlových Varech a od roku 1937 v Brně. V žádostech uváděla, že přijela za účelem studia malířství. Umělecká díla z jejího pobytu v Československu se objevit nepodařilo. Existují však její autoportréty z 50. let dvacátého století a nedatované malby Zátiší s košíkem a jablky, Dělník a Studovna dostupné na Deutsche Fotothek.
Toni na portrétu autora Josefa Brücka, 1952
Po druhé světové válce Toni uplatnila nárok na náhradu škody od Německé demokratické republiky jako oběť nacismu. Stále trochu malovala a byla uznávanou malířkou na Akademii výtvarných umění ve východním Berlíně.
Zemřela ve věku 80 let.
A jak Tonička vlastně malovala?
No, takhle přeci:
Wissen ist Macht (Vědění je síla), olejomalba, 1958
Já bych si to do obýváku tedy nedala… Ale je fakt, že tohle bych nenamalovala 🙂
__________________________________________
Zajímavé je, že také Karl Giese, Hirschfeldův milenec, uprchl do Brna, kde spáchal sebevraždu po německé okupaci. Není známo, zda Toni a Karl byli v kontaktu.
Z dokumentů o československých umělcích není jisté, zda Toni byla židovka nebo protestantka. Pro uprchlíka v roce 1934 bylo velmi těžké tvrdit, že je transsexuál, takže bylo možná jednodušší předstaírat, že je Židovka. Možná byla opravdu Židovka.

Není známo, jak žila od německé okupace Československa až do vzniku Německé demokratické republiky v roce 1949.

Zdroj: Dr. Felix Abraham “Genitální konverze dvou mužů transvestitů” (Zeitschrift für Sexualwissenschaft und Sexualpolitik, 18: 223-226, 1931)
__________________________________________
Výzva:
Nenašel by se nějaký Brňák, který přišel s Toničkou v té době do styku nebo si na kontakt s ní pamatuje? 🙂
Podle serveru kdejsme.cz v Brně dnes ale již žádný Ebel ani Ebelová nežije. Přesto máme v ČR 49 Ebelů a 49 Ebelových. Ačkoli souvislost s Toničkou bude zřejmě náhodná, protože děti neměla 🙂
Jo a co když se vdala??? 🙂
Stejně – není to nějaké divné, že ti první transsexuálové, kteří měli to štěstí, že dosáhli operativní změny pohlaví, byli malíři?

Carla van Crist (18?? – 19??), imitátorka, recepční, herečka

Narodila se americkému otci a německé matce, van Crist vyrůstala v Berlíně a v San Franciscu. Živila se jako ženská imitátorka.
Návštěva kanceláře Harryho Benjamina v New Yorku vedla k nápadu setkat se s Magnusem Hirschfeldem v Berlíně. To také udělala a získala práci jako recepční v Ústavu pro sexuologii. V roce 1929 a 1930 byla operována Kurtem Warnekrosem (stejně jako Lili).

Institut byl zničen v roce 1933 bombardováním, takže se v roce 1942 se vrátila do New Yorku, kde se živila koučováním mladých herců nebo jako herečka.

Carla je známá i proto, že napsala rodičům Christine Jørgensen v roce 1952. Benjamin nebyl schopen vzpomenout si na její návštěvu. Je zřejmě druhým Hirschfeldovým transsexuálním pacientem.

Jak to, že jsem nenašla její foto? 🙁

Dörchen Richter (1891 – 1933) servírka, kuchařka, služka

Rudolf Richter se narodil na německé straně Krušných hor.

Dörchen či Dora se pokusila kabelem uškrtit penis ve snaze, aby odpadl, když jí bylo 6 let. Vyjadřovala silnou nechuť k mužskému oděvu, takže jí bylo tolerováno žít jako dívka.

V letní sezóně pracovala jako servírka nebo kuchařka v luxusních hotelech v Berlíně, mimo sezónu žila jako žena. Byla několikrát zatčena policíí za crossdressing a poslána do mužského vězení. Nakonec se nad ní soudce slitoval a odkázal ji na Magnuse Hirschfelda, který jí pomohl získat oficiální povolení, že může nosit ženské šaty.

Byla chirurgicky kastrovaná v roce 1922 Dr. Erwinem Gohrbandtem v Univerzitní nemocnici Charité v Berlíně. Byla jí nabídnuta amputace penisu a vaginoplastika a ta také v roce 1931 provedena, čímž byla jednou z prvních osob s chirurgickou změnou pohlaví. Chirurgové byli Hirschfeld s kolegy (Ludwig-Levy Lenz a Felix Abraham).

Poté Dörchen pracovala jako služka u Hirschfeldova Ústavu pro sexuologii až do zničení ústavu nacisty v roce 1933. Není známo, zda přežila tento útok.

Dörchen Richter by měla být úplně první MtF s operativní změnou pohlaví na světě.
Existuje film o Hirschelfdovi “Rosa von Praunheim”, ve kterém ji hraje herečka Tima die Goettliche.

První průkopník dr. Richard Mühsam

Ve skutečnosti se v Berlíně prováděly první pokusy s operacemi pohlaví už v roce 1920. Prováděl je Richard Mühsam (1872 – 1938).
V letech 1912 až do poloviny 1920 byl Mühsam zapojen do několika průkopnických operacích, o kterých poté napsal v časopise Therapie der Gegenwart v roce 1926. Žádný z pacientů neměl uvedena ani křestní jména.

V roce 1912 provedl dvojitou mastektomii a hysterektomii 25letého malíře (a zase malíř!), narozený jako žena, který se vždy identifikoval jako muž.

V roce 1920, na žádost Magnuse Hirschfelda, Mühsam vykastroval 23letého muže, který byl propuštěn z vojenské školy, neboť pro ní nebyl dost statečný, ačkoli sloužil v první světové válce jako důstojník. Od roku 1920 už nemohl dále fungovat. Vzdal studia medicíny a celý den strávil v posteli. Měl na sobě korzet a punčochy, a to i když šel ven. Masturboval 3-8krát denně a představoval si sebe jako ženu. Poprosil Mühsama, který ho ale považoval za závažně sexuálně neurotického, o kastraci. Ta byla provedena 21.6.1920. O dva dny později přestal s masturbací a pokračoval v jeho studiích.
Mühsam napsal (sedmkrát na třech stranách), že kastrace byla pacientovi umožněna, aby se mohl vrátit ke své práci. Nicméně teď pocítil zvýšenou touhu stát se ženou a začal žít na plno jako žena. Požaduje implantaci vaječníků, které by generovaly ženské hormony. Toto bylo provedeno v březnu 1921 jiným lékařem. (Počkat a to je jako všechno??? Prostě vzali vaječníky jiné ženy, implantovali je (na co je napojili?) do původně mužského těla a vaječníky začaly produkovat ženský hormon??? Jakože cože? 🙂
Pacient rovněž požádal operaci genitálu. O měsíc později neochotný Mühsam provedl řez ve tvaru vagíny, do kterého schoval penis. (Tak to je taky výborná technika ale!)
Mühsam tak stvořil první vagínu pro původně biologického muže.
Pacient se však v srpnu vrátil. Zamiloval se do ženy, byl oblečený do pánských šatů a žádal vrácení do původní podoby jeho genitálu. Mühsam to dokázal provést. (Prostě mu ten penis zase vyndali a hotovo. Ou, nechtěla bych vidět, jak asi vypadal 🙂
Ještě v roce 1921 Mühsam odstranil z těla vaječníky tohoto pacienta. Bohužel malíř zemřel v roce 1924 na tuberkulózu. Mühsam prováděl podobné operace i dalším transsexuálům (kterým se tehdy ještě neříkalo transsexuálové, ale myslelo se, že jsou to transvestité, stejně jako si to mnozí myslí dodnes), někteří však později spáchali sebevraždu.

Richard Mühsam zemřel ve věku 66 let, když se Evropa připravovala na válku. Jeho ovdovělá žena emigrovala do USA, kde zemřela v Coloradu v roce 1969 ve věku 94 let.

Ráda bych poděkovala, ale nevím komu. Že jsem se narodila v téhle době.
A také rodičům, že jsem se vlastně vůbec narodila. 🙂
Já ale, narozdíl od Toničky, tu svojí neukážu 🙂 Ani bez houbičky.
Ukážu jenom tu houbičku:
Pěkná že?
Mám jí v kuchyni, kdyby to někoho zajímalo. 🙂

5 komentářů

  • b

    bluemoon

    Možná by stálo za doplnění, že Hischfeld svou kliniku otevřel už v roce 1910, spolupracoval s vídeňským psychologem Eugenem Steinachem, Max Marcusem, R. Muehsamem plus těmi třemi. Na operacích se podílelo mnoho lékařů na tu dobu. Steinach vše popsal v roce 1940 v knize Sex and Life, Forty years of biological and medical experiments. Nejprve dělali pokusy na zvířatech, kterým měnili pohlaví a v roce 1912 začali svou první operaci FtM. Tu popsal v roce 1926 Muehsam v knize Chirurgische Eingriffe bei Anomalien des Sexuallebens: Therapie der Gegenwart. V roce 1921 byla provedena první operace MtF a tu popsal právě zmíněný Felix Abraham.

  • m

    mašek

    Mně se docela líbil seriál The Knick, sice se vůbec netýka trans*, ale podle mně to docela hezky ukazuje úroveň řezničiny teda vlastně chirurgie v roce 1900+. Odvaha hlavně nesměla chybět bacientům. Jak taky končí Dánská dívka…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.