otєrєzє.cz

Good bye, testosteron!

Sbohem testosterone,
ty netvore dívčích těl.
Má růžová loďka nabrala
konečně jiný směr.
Je konec. Konec tohoto světa, který mi Tereza svou přítomností neustále komplikovala, ničila vztahy a tím i celý můj život. Pronásledovala mě od dětství a já neměla ani ponětí, že se snažím popřít své vlastní já. Že má vlastní identita nemohla být prostě zničena, i když jsem si miliónkrát řekla, že to jde…
Teď tu sedím a přemýšlím o štěstí z kelímku s ampulkami krve, ke kterým jsem se dostala včera takovou dlouhou cestou trvající několik let přes tolik lidí, kteří mi mohli pomoct (a pomohli) a najednou jsem dojatá z toho, že už mi to začalo… Protože právě teď TEĎ je ten okamžik. Zrovna tady – 19.2.2014 ve 21:27 se to převrací tam, kam má… Nabírám ten správný směr a jsem neuvěřitelně šťastná.
Je konec světa, který ke mě nepatří. Který mi byl přiřazen omylem a který jsem se tolik snažila přijmout za svůj, aniž bych tušila, že to nejde.
Utíkají poslední minuty něčeho, k čemu nemám žádný vztah. Je to něco, čeho se vzdávám nesmírně ráda.
Za pár minut už to nikdy nebude jako dřív… za pár vteřin, protože se mi chce udělat to zrovna teď!
Sbohem Tome.
Už se nikdy prosím nevracej!
21:29
21:30
Vítej Terezo 🙂
Vím, že už jsi tu dlouho. Vlastně od narození. Ale teď ti konečně dám to, po čem celý život tak toužíš – tvé vlastní ženské tělo.
Právě teď jsem spolkla svojí první pilulku Estrimaxu – přirozeného ženského pohlavního hormonu. A ráno znovu…a večer zase… a tak už to bude pořád… A zítra ráno to bude ještě první pilulka Androcuru, který postupně sníží hladinu testosteronu až na hladinu v ženském těle.
Vím, jak jste tu holky řešily množství, že vám nejprve předepsali 1 mg, pak 2 mg… já dostala rovnou 4 mg / den 🙂
Jak mi je? 🙂
ŠÍLÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM RADOSTÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tohle je můj šťastný den!!!!!!!!!!!!!!!!
Právě jsem spolkla to, o čem takovou dobu sním. Právě si plním svůj sen. Kouzelnou pilulku, v jejíž sílu věřím tak, jako v ní věřilo tolik holek přede mnou. Jak neuvěřitelně to funguje i na psychiku! A o to přesně jde. Tolik se těším na všechny ty změny! Tolik se těším na všechny ty pocity! Konečně bude mé tělo ženské, bude se tak chovat a bude se tak cítit… se všemi dobrými i špatnými prožitky 🙂
Jsem šťastná. Nemůžu to popsat. Neumím to popsat. Chtěla bych to nakreslit, vyfotit, zahrát nebo vymodelovat… ale nejde to! Mám z toho slzy v očích a tolik moc děkuji vám všem, kteří jste mě doprovodili až sem! (Ale tady to nekončí, nebojte! 🙂 A snad to bude napínavé i dál, až se začnou měnit mé křivky, mé nálady, mé myšlení 🙂 Začne mi ubývat fyzická energie, začnou mi růst prsa, začne se mi ukládat tuk do boků :), začnu ještě víc bulet u zamilovaných filmů, začne mi řídnout ochlupení, přijdu o všechny ty záležitosti, na které jsou muži tak hrdí 🙂
A taky jsem moc vděčná za štěstí, které mám. Protože to, že mám pilulky už teď bylo vyloženě štěstí… Na fotce nad tímto textem jsem si to štěstí musela ještě dnes za čerstva vyfotit…
Když mi sestřička z endokrinologie v lednu, kdy jsem se tam objednávala řekla, ať přijdu 8. července (tedy za půl roku!), bylo mi z toho zle. Tolik jsem si přála jít na odběry dřív! A za hodinu už sestřička volala, ať přijdu 18. února. To bylo včera.
Shodou okolností jsem měla na dnešek 19. února schůzku u Hanky a shodou okolností jsem dnes už měla hotové výsledky odběrů a moc milý pan doktor Weiss mi řekl moc milou zprávu, že posílá Hance doporučení k zahájení hormonální terapie.
Vysvitla mi tak zářivá jiskřička naděje, že bych mohla začít už dnes! 19. února 2014!!! Každý měsíc v ženském těle je dobrý!
O tom se mi ani nesnilo… Počítala jsem s dubnem… možná květnem… ale všechno se obrátilo v můj prospěch. Tolik moc jsem si to přála a tolik moc jsem o to stála!
Sestřička od Hanky mi v jednu volala, jestli bych nemohla dorazit o půl hodiny dříve. Měla jsem to jen tak tak, ale nervovala jsem se úplně zbytečně, protože jsem ZASE přijela do Prahy o hodinu dřív 🙂
Je to tím, jak moc se tam pokaždé těším a jak moc mi záleží na tom nepřijít pozdě.
V první chvíli jsem se lekla, že mi chtějí zrušit termín, ale to se nestalo 🙂
Tajně jsem doufala, že bych mohla dostat recept už dnes…
Byla jsem zase tak jako vždycky namalovaná, učesaná s dlouhými vlásky (ještě jsem si z práce zašla rychle do DMka pro černé pinetky do vlasů) a cítila jsem se neuvěřitelně žensky. (No já vím – trochu nuda – pořád stejné fotky 🙂 Však už se to teď brzy začne měnit, až budou fotky i z jiného prostředí než z chodby před zrcadlem… a taky se tahle “modelka” začne snad už brzy měnit… za pár měsíců 🙂
Hrozně mě baví pokaždé, když mám nějakou příležitost jít takhle ven, zkoušet si věci ze šatníku a radovat se z toho, v čem půjdu. Akorát jsem zjistila, že jak jsem od léta zhubla 10 kg, tak některé věci jsou mi prostě velké 🙂 To mě ale vůbec netrápí. Miluju nakupování 🙂 A už se strašně těším, až takhle vyrazím do Takka, do kterého mám od Vánoc poukázku od Ježíška 🙂
Užiju si to! Jako si to užívám pokaždé, když jsem venku, když chodím mezi lidmi a když s nimi komunikuji. Vůbec mi nevadí, že nevypadám dokonale žensky. Strach je pryč. Minulost je za mnou. Teď tu stojím já taková, jaká se cítím být od malička a neřeším, jak moc je na mě ještě znát testosteron, kterému dnes říkám sbohem! 🙂
Byla jsem dnes Hanky poslední klientka. Minula jsem se tam se slečnou, které to moc slušelo a hodinu jsme si s Hankou povídaly. Probraly jsme do detailů životopis (který jí posílá každý hned po první návštěvě) a který jsem pojala tak, že jsem prokládala důležité mezníky mého života spolu se střípky ze života Terezy.
Jsem prý učebnicový příklad 🙂 Všechny ty mé zážitky z dětství, touhy a zapírání své pravé identity… nepřijmutí sama sebe… a několik fází, které se postupně rozvinuly ve stav naprosto dlouhodobě neudržitelný…
Opravdu mě bavilo si s Hankou povídat. Vyprávěla mi o svých zkušenostech s diagnostikou a pochválila mě, jak velký kus jsem za tak krátkou dobu ušla sama… Laser, přijetí v práci (ze kterého měla taky radost jako já) a teď mám tak nakročeno, že není na co čekat.
Ptala jsem se, jak je to časově s operací. Musím být aspoň rok na hormonech a aspoň rok v ženské roli – úplně všude. (S tím asi brzo nebude problém 🙂 Sama jsem zvědavá, kdy to “rozseknu” i v práci, která je posledním místem, kde takhle ještě nechodím (ačkoli to tam vědí a čekají na to), ale tam ani s parukou a obtížně zamaskovatelnými ostrůvky vousů nechci…tam už přijdu se svými vlásky, jak jen ještě trošičku povyrostou a pak už paruku odhodím úplně…) Nemám stanovený termín. Cítím, že se mi ta příležitost sama nabízí…
Vyprávěla jsem jí o přijetí v práci. Že mě až udivilo, jak mile to všichni vzali. Včetně jednatele a ředitele, který si o tom se mnou už třikrát povídal.
Prý je možné, že je to tím, že jsem jim to podala s úsměvem a nakazila jsem je svým nadšením a pojetím 🙂 Je fakt, že jsem si to pak už užívala. Pro mě je to celé tak úžasné a jedinečné, že nedovedu své nadšení skrývat… Mám radost každý den z každé ženské maličkosti, která mě potká.
Probíraly jsme taky Kačenku. Že naše děti jsou jediní na tomhle světě, kteří mají právo považovat nás stále za své tatínky… ale že i to postupně vstřebají (přeto jejich tatínky budeme už pořád). Mám výhodu, že mám dceru. Kdybych měla kluka, nesl by to hůř. Nemohla bych mu toho tátu nahradit, nemohla bych s ním hrát fotbal nebo ho brát na projížďky na čtyřkolce… prostě taková nejsem. S dívkami je to jiné. A Kačenka je poslední člověk, který má výjimku z tzv. real life testu. To znamená, že pokud budu už všude vystupovat jako žena, před ní nemusím, dokud to nevstřebá. A doporučila mi rodinnou terapeutku v Motole, kam bych měla (jednou nebo dvakrát) se svou bývalou ženou (bez Kačenky) přijít, aby nám řekla, jak to Kačence podávat, abychom oba říkali totéž… Ale s tím myslím problém nebude. Ani s Kačenkou.
Když jsme s Hankou probíraly dětství, narazily jsme na moje prsa, která byla terčem posměchu už na základní škole. Vyprávěla jsem jí o tělocviku, kde jsem trpěla, když se jedno mužstvo muselo svléknout do půl těla nebo když jsem musela hrát fotbal a vždycky jsem zbyla, když si kapitáni vybírali hráče. Nechtěla jsem tam být. Základní škola byla pro mě utrpením.
Hanka říkala, že ta prsa mohla vyrůst proto, že jsem si to psychicky vyvolala. Tělo se snažilo bránit a pomoct mi… Tenhle názor už vyslovila Anetka a možná to tak bude. Nevím. Jen vím, že teď už mě moje prsa problémy nedělají. 🙂 A vždycky jsem byla šťastná, že je mám. Jen jsem tenkrát netušila, že jednou je budu mít skutečně k tomu, abych vypadala ženštěji, což jsem si přála jen ve svých nejtajnějších snech, které jsem nikdy nikomu neřekla.
Nakonec mi Hanka sama nabídla, že když už se to takhle hezky sešlo, že jsem včera byla na endokrinologii a pan doktor souhlasí s hormony, že mi je napíše!!!
Úplně se mi rozzářila očička! Měla jsem takovou radost! Nemůžu se z toho vzpamatovat ještě teď! Tolik emocí!
Hanka mi napsala recept s množstvím na tři měsíce (Androcur je zdarma a Estrimax jsem doplácela asi 50 Kč) a zeptala se, jestli chci do své lékárny nebo jestli mi má hormony vydat hned! Občas totiž holky (a kluci) nechtějí řešit recept zrovna na tohle před lidmi v lékárně a vezmou si ho od Hanky.
Já nechtěla čekat až do zítřka! Chtěla jsem to hned!
Takže jsem dostala potvrzení pro matriku (na jejich formuláři “o zahájení léčby změny pohlaví”) k žádosti o neutrální jméno, kontakt na internu, kde ještě musí proběhnout jedno vyšetření a čtyři kouzelné krabičky.
Strčila jsem si je do kabelky, rozloučila se s Hankou po tomhle moc příjemném rozhovoru a vyšla ven celá šťastná a v takové euforii, že jsem se zase doslova vznášela (navíc v těch svých kozačkách na podpatkách :). Bylo mi v tu chvíli všechno jedno. Usmívala jsem se a nemohla jsem se toho úsměvu zbavit. Asi jsem vypadala jakože jsem si něco šlehla 🙂
Když jsem vstoupila do ulice, rozezněly se za Rajskou zahradou zvony…
Chtělo se mi brečet.
Nemám voděodolnou řasenku 🙁
Nemohla jsem to zadržet.
A nemůžu ani teď.
Dnes asi neusnu.
Mám v sobě první dávku ženského hormonu. A s tímhle pocitem mám spát? 🙂
Chci být u toho!!! 🙂 Chci se dívat na ty změny :))) Já vím, že nepřijdou během pár minut, ale mám radost, která mi brání spát 🙂
Tenhle článek je jedinečný v tom, že jeho začátek jsem psala ještě před hormony, ale jeho konec už jsem dopsala s pilulkou v sobě 🙂 Navždy jsem si tu tak zachytila tenhle den. Tenhle můj šťastný okamžik, na který nikdy nezapomenu.
Rozeslala jsem v autě pár nadšených smsek. Mamka mi hned volala 🙂 Potřebovala jsem to štěstí rozdat. A tolik jsem přála všem těm holkám, které se pořád trápí v cizím těle, aby s tím už konečně něco udělaly!!!
Jak řekla Hanka: Tohle je jediné řešení toho všeho. Nejde to zadržet. Nejde popřít vlastní identitu. A stupňuje se to. Až to stejně jednou přeteče…
Adélka mi hned napsala, že Sáblíková na Olympiádě v Soči vyhrála zlatou medaili v momentě, kdy jsem dostala své kouzelné pilulky a večer nás USA porazilo v hokeji s výsledkem 5:2, což byl můj tip na přesný výsledek sázení v práci a vyhrála jsem celý ten balík, co se tam nahromadil už od minulého zápasu 🙂 (Fakt se omlouvám, že jsem nevěřila českému týmu 🙂 Ale až taková fanynka zase nejsem. Jen jsem si analyzovala minulé zápasy a vyšlo to. Prostě šťastný den.
A pak už jsem si to frčela po dálnici domů a všechno mi připadalo krásné. I tenhle západ slunce…
Už jsem nebyla tak otrávená, že musím zase domů a tam “přeskočit” zpátky.
Už jsem věděla, že už pomalu nikam zpátky přeskakovat nemusím, protože teď už můžu být konečně sama sebou a nikdo mi to nebude nikdy vyčítat (hlavně ani já sama sobě)…
Ten pocit je nepopsatelně krásný…
Nevím, co mám dělat.
Přeci nemůžu jít jen tak do postele a spát?!!!! :))))
Já už nikdy nebudu jako dřív! Holky!!! Už chci tak moc být na vaší straně!
Sbohem, testosterone!
Slíbila jsem (si), že s první pilulkou poletí všechno pánské ven… a taky že jo! Dnes už to nestihnu, ale chystám se na to o víkendu. A budu mít aspoň volnou druhou skříň 🙂 Nechám si jen jedny klučičí kalhoty a jeden klučičí svetr, než do toho skočím úplně, než povyrostou vlasy a než zmizí ty prokleté vousy…
Už aby to bylo.
Zatímco ještě v prosinci jsem neměla ani malilinkatou odvahu odjet na návštěvu k Lence (kamarádce mojí ségry) do Pardubic jako Tereza (přestože jsem tam byla tak zvána) a strašně jsem se k tomu kroku nedokázala odhodlat, teď už si to ani jinak představit neumím 🙂
Jak se za dva měsíce může všechno změnit. Všechny naše postoje i myšlení.
A to není jediná změna, která přijde! 😉
Bude skoro půlnoc… jdu se zachumlat do peřin a nechat si zdát svůj první krásný sen v tomhle novém světě…

12 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.