Čekání na Godota
Nevím, co mě to potkalo za období, že mám najednou chuť na všechno kašlat.
Přitom to vypadalo, že manželku pustím k vodě, že budu šťastný za každý druhý víkend s dcerkou, a že začínám být nad věcí, v pohodě a dokonce jsem začal i v klidu usínat. Najednou je všechno jinak a vrací mě to zpátky, aniž bych chtěl a i přesto, že se tomu bráním. Čekám, že mě to během dne přejde, jako to šlo předtím a takhle hrozné byly jen nedělní večery. Ale nepřechází to. A já nevím proč.
Začínám se zase v noci děsit, hledat po tmě manželku, jsem celý den otrávený, když se dozvím, že nemůžu vyzvednout Kačenku proto, že jí má dnes babička a tak má představa, že jí budu mít kdy chci, je utopie.
Během sprchování mi do hlavy vlétla jedna z nejhnusnějších myšlenek, se kterou si nedokážu poradit. Že jednou bude mít Kačenka doma každý den druhého tátu, který se jí bude věnovat, který jí bude číst před spaním, hrát si s ní a všechno krásné, co jsem měl ve svém životě prožívat já, bude prožívat někdo, kdo k ní přijde jako slepý k houslím.
Všechno je tak beznadějné!
Všechno!
Nenapadá mě žádná představa budoucnosti, která by byla reálná a těšila mě.
Jsou to jen samé nereálné představy, které bych měl pustit z hlavy, ale neumím té své palici poručit.
A tak tu plácám a čekám na Godota.
2 Comments
Markéta z Moravy
http://www.youtube.com/watch?v=8bJ_8X0jcOU
Tom
[1]: jo, "vráť sa, kým je čas"… Ty jsi hodná Markétko! 🙂 Děkuju za to video. Tuhle písničku mám rád, ale nesmím si jí pouštět… :/