Moje dnešní probuzení

Nevím, proč mi to ten mozek dělá, ale dneska jsem měla strašné probuzení.

 

V tom snu jsem měla odlétat s kolegy na Island a napsala jsem si na papírek „Adéla – supermarket“, jakože tam musím najít nějaký supermarket, abych nakoupila zajímavé věci jako dárky domů. Jenže já žádnou Adélu neznám. Jen jednu asi 18letou (hezkou) holku u sousedů, co teď bydlí manželka u tchýně, takže mi jí v tom snu hned začínala žárlivě vyčítat, což je samozřejmě nesmysl, nikdy jsem s ní ani nemluvila ani na ní nemyslela.

 

Ve snu jsme se zase hádaly s manželkou a ona nakonec místo toho, aby ode mě zase odvrátila svou tvář ke mě přišla a pohladila mě…

 

V tom snu jsem se strašně rozbrečela a ta tíseň byla tak silná, že mě probudila se slzami v očích.

 

Nejhorší je, že už se mi nepodařilo usnout a zaspat to… :/ A nemůžu se toho pocitu zbavit.

 

Tak jsem honem napsala ještě teď ráno manželce SMSku, že si můžu dneska pro malou přijet, jestli chce.

Je mi smutno.

 

Jdu dnes naposledy ke své obvoďačce, u které to všechno vlastně začalo, aby mi ukončila neschopenku. Protože prý musí. Na to jedno úžasné místo co mám rozjednané mě sice odepsali, že jsem je velmi zaujala a že postupuji do dalšího kola VŘ, ale to bude až „za delší dobu“, jak uvedli. Ona ta budova, kde bych měla pracovat, totiž ještě nestojí.

 

Takže to pro mě znamená, že musím vybrat dovolenou, které mám v práci mnoho a pak ty nasyslené přesčasy, kterých mě nebyl nikdo schopný během dvou let zbavit a budu muset na pracák.

 

Doktorka mi říkala, že mi napíše, že nemůžu práci vykonávat ze zdravotních důvodů kvůli té ruce, což je dobré, protože to ukončím sice dohodou, ale už jsem se na pracáku ptala kamaráda a ten říkal, že i když u dohody je podpora jen 45 % z výdělku, tak pokud je to ze zvlášť vážných důvodů mj. i ze zdravotních důvodů, podpora se nekrátí a zůstává po první dva měsíce 65 %. Ale stejně to bude děs, jak to všechno utáhnu. Už jsem poškrtila všechny platby, nechala si (v září) poslat za 9 let naspořené důchodové připojištění, neboť my se stejně důchodu nedožijeme a teď to od 1.1.2013 značně omezili (ty státní příspěvky a tak), ale dokud bude náš byteček neprodaný, musím s manželkou na půl platit SIPO, které jsme taky stáhli na minimum. A pak mám nejhorší částku to auto.

 

Prostě jsem tak nějak nepočítala s tím, že se tohle stane… Ale s tím člověk nepočítá nikdy. Myslím teď ten rozvod.

Co se Terezy týče, tak to jsem v sobě nosila už dlouho a to jsem ovlivnit nedokázala.

 

Ale dnes začínají i olympijské hry v Londýně, takže zase aspoň trošku zaměstnám mozek 🙂 Hurá.

 

Mimochodem – znáte někoho, kdo se vloni (v r. 2011) oženil nebo vdal?

Tak to máte štěstí, protože vloni bylo uzavřeno jen 45.000 sňatků, což je nejméně od roku 1918!

 

Tak malou dneska nedostanu, manželka nechce tchýni měnit program, což chápu, ale přivezu si jí v neděli.