otєrєzє.cz

Rylandův příběh

Už zase jsem dojatá.
Při hledání úplně něčeho jiného jsem narazila na příběh Rylanda Whittingtona – chlapečka, který se narodil jako dívka, ale jeho rodiče včas pochopili, že říkat jí neustále dokola: “Ty jsi dívka!” nemá smysl a vyhledali odbornou pomoc.
Celý příběh zdokumentovali v tomto videu (v angličtině). To nejdůležitější se odehrálo teď v r. 2014:
Jednotlivé fotky z tohoto příběhu i text vložím ale i do tohoto článku, protože si myslím, že je to něco, co stojí za zmínku. Kdo by nechtěl mít takové rodiče?
Na začátku roku 2007 jsme dostali překvapující zprávu, že Hillary je těhotná a budeme mít naše první dítě.
Řekli nám, že budeme mít HOLČIČKU.
Rozhodli jsme se dát jí jméno Ryland.
A podle toho jsme také vše naplánovali…
Byla zdravá,
překrásná,
a šťastná!
Kolem jejích prvních narozenin jsme ale zjistili, že Ryland neslyší.
Byli jsme zničení…
…ale brzy jsme byli na cestě ke kochleárnímu implantátu.
Se spoustou tvrdé práce…
Ryland se učila poslouchat a mluvit!
Mysleli jsme si, že čelíme tváří v tvář té nejtěžší výzvě.
…ale Ryland se s námi musela podělit o něco víc.
Jakmile Ryland začala mluvit, zakřičela: “JÁ JSEM KLUK!”
Začala projevovat averzi vůči všemu ženskému…
Bylo snadnější nazývat Rylanda “tomboy”
Někteří nám říkali, že je to jen určitá fáze.
Ale problém byl…
…s koncem těchto fází.
Začalo to být pouze silnější a silnější
“To jsem já!” (obrázek, který nakreslila Ryland ve 4 letech)
Ryland se za sebe začala stále více stydět.
Říkala: “Až rodina umře, ustříhnu si vlasy a budu moct být konečně klukem!”
S pláčem se ptala: “Proč mě Bůh stvořil zrovna takhle?”
Bylo jí teprve pět, ale potřebovali jsme jí začít pozorně poslouchat…
Uvnitř Ryland se něco odehrávalo…
(úryvek videa z vany, kde Ryland říká: To je moje sestřička a já jsem její bratr.)
Vyhledali jsme pomoc profesionálů a odborníků, aby provedli veškerá možná vyšetření.
A všichni dospěli k jedinému závěru…
Ryland je transgender.
Ačkoli se Ryland narodila s ženskou anatomií, její mozek jí identifikuje jako chlapce.
Během vyšetření jsme narazili na znepokojující statistiku.
41 % všech transgenderů se v USA někdy pokusilo o sebevraždu z důvodu nepřijetí společností.
(Výzkum The Williams Institute, Leden 2014)
Podíl na celkových sebevraždách u transsexuálů v USA je 4,6 %.
Nechtěli jsme nic riskovat.
Aby se Ryland cítil co nejlépe, poradili nám, aby u něj mohla začít přeměna co nejdříve, jakmile to bude možné.
Ostříhali jsme mu vlasy.
Změnili jsme oslovování na ON / JEHO.
Předělali jsme mu pokoj.
Rozeslali jsme dopisy přátelům a rodině, kde jsme vysvětlovali Rylandovu změnu.
Několik přátel jsme ztratili…
…ale ti opravdoví přátelé zůstali s námi.
Zjistili jsme, že spousta dětí si začíná svoji identitu uvědomovat kolem 3 – 5 roku.
Rylandova identita nebyla “postižena” ani zastaralým myšlením rodičů, tradičním pojetím rodiny nebo ostatními faktory okolního prostředí.
V porovnání s hrůzami, které musí jiní rodiče snášet se svými dětmi na celém světě…
…je tohle nic.
Je pořád zdravý.
hezký,
…a EXTRÉMNĚ ŠŤASTNÝ!
My jsme rodiči bez podmínek.
Toto je naše rodina.
…a toto je náš ÚŽASNÝ SYN!
“Svého dosáhne jen ten, jehož hlas je slyšet.” – Harvey Milk (první americký homosexuální politik)
Naší nadějí je, že náš hlas byl vyslyšen a tento svět se stane více milujícím a akceptujícím místem pro Rylanda a celou LGBTQ komunitu…
Za tento počin získali rodiče cenu Harveyho Milka.
Z pohledu rodičů to možná může chvíli vypadat jako hrůza a může se leckterých z nich zmocnit panika. Jen aby tu transsexualitu nemělo to moje dítě.
K tomu bych chtěla říct myšlenku, kterou mi napsala nedávno Sára, když to o sobě řekla své mamince a ta se jí ptala, jestli jde transsexualita dostat z hlavy:
“Neberu to jako něco vyloženě negativního, co bych potřebovala odstranit z hlavy, prorože pak už bych to nebyla prostě já, byla by to jiná osobnost a já nechci být někdo jiný, v podstatě by to znamenalo umřít.”
Tohle není žádná katastrofa, milí rodiče.
Vaše dítě je jinak zdravé.
Co na to řeknou ve škole? Okolí? Sousedé?
A není snad důležitější, jestli je vaše dítě šťastné??? Nebo dokonce to, zda vůbec žije, protože se nikdy nemusí pokusit o sebevraždu? Vždyť je to tak jednoduché.Tohle je jedinečná možnost, jak své dítě zachránit.
A rodiče Ryland to udělali moc hezky.
Protože své dítě milují.
Nechť jsou Whittingtonovi inspirací i pro ostatní rodiče.
Dnes ponocuji, protože zítra budu uspávat v postýlce vedle mě Kačenku a nejspíš usnu hodně brzo i s ní, jako vždycky 🙂

17 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.