• otєrєzє.cz

    Vzpomínky přilétly

    Cinkla mi sms. “Dnes v noci se vrátím a už spolu zůstaneme.”
    Ale spím dál. Ráno se probouzím a v telefonu mám další zprávu. “Přijď ke mě, prosím. Měli bysme si koupit novou postel.”
    V obýváku vidím na matraci polštář a peřinu. A pod ní tebe. Tohle se mi musí zdát, to nemůže být pravda, že bys byla tady.
    Tak jdu blíž a pohladím Tvé blonďaté vlasy. Otevřeš oči a usměješ se na mě: “Zůstaň tady se mnou prosím.” Díváš se na mě těma svýma krásnýma velkýma očima, vidím zase ty tvé jemné rty a já se od nich pohledem nemůžu odtrhnout.
    Jsi to ty. Přesně taková, jakou si Tě pamatuji v letech 2000-2008.
    “Nemůžu zůstat, musím do práce.” A spěchám, ale současně mám strašný strach. Co jsi mi to udělala?
    Rozbrečela jsem se.
    V tom jsem se konečně doopravdy probudila.
    Včera večer jsem si zalezla pod deku, lehla si na matraci k televizi a odpočívala u horkého voňavého čaje.
    Běžel český film ze současnosti. Ale ona to současnost už vlastně nebyla, protože ten film byl natočen v r. 2001.
    Tedy v roce, kdy jsem byla (do té doby) nejšťastnější v životě. Byly to první dva roky, co jsem byla se svojí bývalou manželkou. Tolik let se mi ještě před tím líbila a najednou tu byla se mnou. To bylo štěstí.
    Mívám to často, když se objeví něco z tohoto období. Vrací se mi vzpomínky na to, jaké to bylo právě v té době. Slyším hudbu z té doby, pamatuji si události, které se tenkrát staly a probíraly jsme je spolu u zpráv…
    Nechtěla jsem na to myslet. Jen jsem se zamyslela, vzpomněla si na tu euforii a na člověka, který pro mě tolik znamenal a který už neexistuje. Moje žena tak, jak jsem jí poznala, už není. Je z ní někdo jiný. Prošla taky takovou zvláštní (psychickou) přeměnou, která bude zřejmě trvalá.
    Brala jsem to jako nutné zlo, že jsem ve své hlavě vylovila tyhle vzpomínky a měla radost, že se mi jim daří čelit. Není důvod se na ně vázat a zoufat, jak to bylo krásné a že už není. Protože mnoho krásného mě ještě čeká.
    Taky za to může slečna s rudými nehty, co se na mě tak hezky smála včera večer v obchodě a přivedla mě po čtyřech měsících na myšlenku, jaké by to bylo doma někoho mít. (Třeba aspoň kočku.)
    Do toho navíc začala Lenička svými úvahami řešit boj se svojí ženskostí versus rodina. Jenže Lenka je v jiné situaci. Má milující manželku a dvě děti. Já jsem se manželce hnusila. Ale bojuje s tím podobně, jako jsem bojovala já… Dospěly jsme s Lenkou k názoru, že dokud má důvod zůstat, nemůže odejít. Rozvod by jí utrhl srdce. Jako mě a napořád – ale já právě proto už nemám důvod nepokračovat. Už nemám co ztratit.
    Ráno v obýváku opravdu nikdo neležel. Jen moje deka z večera (kromě funkce ohřívací, je tu také objímací).
    Nemohla jsem ten sen se všemi těmi pocity chvíli dostat z hlavy.
    Ten sen mě postavil do situace, ve které bych nikdy být nechtěla. I když jsem si jistá tím, co dělám a neexistuje jediná překážka, přeji si, aby se mi nikdy nestala. Naštěstí nezměrná a nekonečná ignorace mé bývalé manželky mi otevírá stále další a další dveře. Už na nikoho nečekám, neotáčím se, protože není na koho. Za mnou už nikdo nestojí a nečeká, až se otočím já.
    Vzpomínky přilétly. A zase odletí.
  • otєrєzє.cz

    Slečna s rudými nehty

    Šla jsem na poštu, do obchodu pro zeleninu a nějaký hezký nový šampón.
    Na svých vlasech si sice ještě culíček udělat nemůžu, ale přes uši, ofinka i vzádu už to začíná tak hezky přerůstat, že to při mých určitých vlasových kreacích vypadá i žensky 🙂 (Dát k tomu tak náušničky a namalovat se … jééé).
    Kolikrát si žensky přijdu i v práci (když mi třeba kolegyně řekne, jak ve mě vidí tu ženu 🙂 Nebo na wc (bohužel ještě pánském – ale nemůžu chtít všechno hned 🙂 před zrcadlem, když si upravím tu svojí krátkou patičku 🙂 (Dokud budou mít muži kolem mě delší vlasy než já, tak spokojená nebudu!!! 🙂
    K tomu, než půjdu na poštu jako Tereza potřebuji ale dvě věci: zbavit se už konečně těch příšerných vousů a mít delší vlasy (aspoň o trošku). Pak už mi nebude bránit nic. No a v téhle hezky nadšené náladě si to kráčím u obchodního centra, přede mnou se batolí malinkatá holčička v červené kombinéze s tatínkem, strašně se mi líbila, tak jsem se na ní usmála a ona na tátu: “Pán!” 🙂 A táta: “Ano, pán!” :)))
    Tak samozřejmě jsem nebyla v holčičím oblečení, takže jsem ani nic jiného čekat nemohla. Jak snadno jsme někdy identifikovatelní už tak malými dětmi… Jen chci říct, jak to bude hezké, až mi ty děti jednou takhle řeknou: “Paní!” 🙂 A tatínek: “Ano, paní!” 🙂 (Doufám, že se shodnou! :).
    Tolik mi na tom záleží. I kdyby to bylo za rok, za dva, za deset! 🙂 (panebože jen to ne – to bych nevydržela těch deset).
    Líbí se mi, jak v práci už nemusím nic vysvětlovat. Jak všichni chápou, proč se tak chovám. Proč mám nalakované nehty, proč si dávám malé porce, proč si někdy beru jen salát, proč kolegyňce Jitce chválím tričko… 🙂
    Přesně o to mi šlo. Aby už to nikdo neřešil.
    Dneska měla Jíťa ale vážně hezké tričko. Černé s velkým trojlistem složeným z malinkatých trojlístků všech odstínů od růžové k bílé, které se pod prsy lehce rozlétly pryč jako ve větru. To se nedalo nepochválit! 🙂
    Na to mi Jíťa řekla, že už se těší na moje trička! 🙂
    (Ona je úžasná! 🙂
    Takže jsme probraly můj šatník, že už mám jen dva svetry, které nosím do práce a které jsou aspoň trošku uni a na to mi řekla: “Tebe už nebaví tohle nosit, žejo?”
    Jo. Nebaví. Nejradši bych to už spálila (dala na charitu nebo prodala). Ale jak jsem jí řekla – tohle udělám se svojí první pilulkou. I když je mi jasné, že ještě nebudu vypadat tak, jak bych si představovala… proto si nebudu brát hned “druhý den do práce lodičky” (jak se s humorem obával můj kolega 🙂 (já si do práce lodičky stejně nebudu brát nikdy, protože to budou buď tenisky, balerínky nebo kozačky 🙂 a tak začnu fikaně s těmi ženskými věcmi, co vypadají jako uni 🙂 (Stejně jak jsem tu kdysi psala – všechno co je uni nosí jenom ženy 🙂 A tyhle dva svetry bych nejradsi už nenosila taky, protože jsou původně určené pro muže (je to zvláštní, jak funguje psychologie oblečení – když tam bude napsáno “for women” a přitom to bude vypadat úplně stejně jako to “for men”, tak si vyberu “for women” a budu mít radost, že je to ženské 🙂
    Teď s napětím čekám, kolik vousků zase příští týden začne vypadávat. Ten týden je vždycky hrozně dlouhý. A o víkendu mám Kačenku, takže se tu už na ní moc těším. Jednou si bude moct přijet kdy chce… až bude starší. Mám s ní velké plány o cestování. Je to perfektně načasované, protože v září půjde do školy a tak má ještě pár let na dospívání (něco jako teď já 🙂 a hned jak to půjde, chci s ní být ještě víc. Protože všechno jde. Protože pořád je to 12 dní stýskání a 2 dny štěstí. Každý večer před spaním jí posílám vzduchem pusinku na dobrou noc.
    Vím, že jí cítí.
    V obchodě ve frontě naproti stála moc krásná slečna. Měla bílého kulíška a z něj měla na obě strany rozpuštěné krásné hnědé dlouhé vlasy, měla nádherné řasy a tak jemnou tvář… hned jsem si všimla všech jejích detailů, včetně tmavě červeně nalakovaných nehtů, co kupovala a to nejhezčí, co si z toho obchodu odnáším je její úsměv… celou dobu se tam na mě totiž culila 🙂 Tak jsem znejistěla a dívala se jinam, ale znáte to – ten pohled vás pořád nutí směřovat zpátky. A hned jsem přemýšlela o tom, jak tohle nesmím dělat, protože mi to může nesmírně všechno zkomplikovat. Někomu zase vysvětlovat, kdo jsem a co mě čeká… to by byla rána pro každou holku. Už žádné ubližování. Nikomu.
    Tak jsem přišla domů celá tak hezky naladěná a představovala jsem si, jak tu na mě někdo čeká. Komu můžu donést ty věci na večeři a udělat mu jí třeba. Někdo, komu můžu říct všechno, co se mi za ten den stalo, zasmát se s ním a pak se k němu přitisknout … jako ty z vás, které nemáte sílu, odvahu nebo prostě důvod pustit se na druhou stranu jako já a usínáte každý večer vedle své partnerky…
    A teď honem dělat večeři. Sousedi nade mnou natloukají řízky… takže… dnes budu mít zeleninový salát s olivami a rukolou. Těším se na to od rána 🙂 Já totiž olivy a rukolu miluju. A taky jsem si koupila doplněk stravy s přesličkou a nějakou aminokyselinou na vlasy, nehty a pokožku. Musím přeci dbát o svůj zevnějšek a vlasy chci mít tedy rozhodně hezké. (Řekla bych, že nejen ty vlasy. :). Prostě jako vy všechny… 🙂
  • otєrєzє.cz

    Nejčastější reakce

    Protože už jsem se setkala s docela velkým počtem lidí, kteří nějakým způsobem reagovali na mojí situaci, utkvělo mi pár jejich reakcí v paměti. Tady jsou i s mými odpověďmi:
    “A to jsi najednou zjistil, že jsi žena v mužském těle?”
    Ne, najednou jsem to nezjistila. Narodíš se s tím. Jen nevíš, co to je, děsíš se toho, stydíš se za to a nemáš dost odvahy na to vůbec myslet, natož to někomu říct.
    “Nedá se to léčit?”
    Pilulky proti poruše identity (PPPI, jak jsem je tu kdysi nazvala) bohužel n e e x i s t u j í ! Proto se musí přizpůsobit duši tělo. Naopak to nejde. Už jsem dávno smířená s tím, že si nemůžu spolknout pilulku a ono se mi to v hlavě přepne na tu druhou mužskou stranu tak, abych přemýšlela i vypadala jako muž a ta žena mě přestala pronásledovat. Ta žena je Tereza a jsem to já. Nepronásleduje mě, protože tu prostě je. Stejně, jako vy jste vy (nebo tedy většina z vás biologických žen a mužů). I já si stejně jako vy myslím a vnímám svět tak, jako vy. To že vypadám takhle je na nic, ale to už se brzy změní… 🙂
    “Dá se to nějak v dětství ovlivnit?”
    Na to se mě ptal pan ředitel. Narodila se mu totiž nedávno holčička. Řekla jsem mu, že se s tím člověk narodí a buď se přizpůsobí svému tělu nebo ne. Čím šťastnější dětství, tím je to pronásledování menší, protože není proč ho tolik řešit… ale pak to stejně přijde. To samozřejmě neplatí vždycky. I ve šťastném dětství to může přerůst v extrém. To jsou ti šťastlivci, kteří začali už takhle brzo a žijí si pak celý život na té správné straně. Já si ho tam budu žít aspoň půlku.
    “A nestačilo by ti, kdyby sis jen občas zajel do nějakého klubu v Praze?”
    Nechci se ukazovat v klubech, nechci točit porno jako nějaká shemale, nechci mít extravagantní dlouhé řasy metr před sebe ani dělat nějakou zábavu. Tohle není transvestismus ani crossdressing. Je to neustálé nutkání žít jako osoba opačného pohlaví – včetně touhy po operativní změně pohlaví. Po té transvestité netouží.
    “No hlavně když budeš teď šťastný…”
    🙂 To mi řeklo hodně lidí. Nedokáží totiž pochopit, jak mě může učinit fyzická změna pohlaví šťastnou. Ono se to vlastně ani nedá pochopit. Jak mi řekla jedna z mých milých kolegyněk: Neumím si vůbec představit, jaké to je. Přemýšlím nad tím pořád.
    Poradila jsem jí, ať si stoupne před zrcadlo, protože ona se jistě v hlavě správně identifikuje jako žena a je ženou. A představí si, že v tom zrcadle vidí zarostlého, vousatého muže, od kterého se očekává, že se bude chovat jako muž a bude tak také identifikován.
    Někteří lidé se odmítají do této představy vžít. Některé to vyděsí. S některými to nedělá nic 🙂
    Každopádně šťastná jsem už teď, protože vím, že jsem na ten vlak nasedla a už z něj nevyskočím. Ten vlak mě zaveze až k vám, ♥ holky!!! 🙂 ♥
    Jak bych nemohla být šťastná?! 🙂
    Přidala jsem se na FB do skupiny “Freunde von Zittau”, protože se mi prostě líbí ty romantické obrázky Žitavy a chtěla jsem vědět o všem, co se tam děje. Hned po schválení členství už mi napsal André “Du siehst total süss aus!” 🙂
    A už to jelo… tohohle se asi nikdy nenabažím!!! 🙂 NIKDY!
    Ale musím balit balíčky, takže sbohem André 🙂 Zase někdy příště. 🙂
  • otєrєzє.cz

    Já chci léto

    Začínám krááásně zarůstat! (Myslím vlasy samozřejmě!!! 🙂 Začíná se mi to už občas i líbit 🙂 Culíček ale ještě neudělám (ani maličký) :/ Ale už se objevuje i náznak ofinky…ještě tak 5 cm (tzn. 4 měsíce) a už s tím půjde něco dělat 🙂 (Jde to tak pomalu…ach jo… i s tím mým šampónem na rychlý růst vlasů. Ještě do sebe začnu ládovat asi nějaké vitamíny na vlasy 🙂
    Dnes mě moc mile překvapila Jitka – druhá moje kolegyně, co má moc krásné dlouhé tmavě hnědé vlasy a líbí se mi i její postava.
    Šly jsme spolu na oběd, ona už se na mě hned za dveřmi tak usmívala a když jsme vyšly do haly říká mi: “Já už v tobě tak strašně moc vidím tu ženu – mojí kamarádku! Už bych ti chtěla říkat Terezo a mluvit v ženském rodě… ale nevím, jestli můžu, když vypadáš takhle…” (teď odbočím – no prostě jsem byla v práci nenalíčená s krátkými vlasy a hlavně se spečenými vousy, které nejdou po pátečním laseru ještě úplně oholit ani zamaskovat a v klučičím svetru – jo, v klučičím, protože zatím jsem si koupila asi čtyři svetry, které jsou dámské (a krásné) a vypadají jako uni (tzn. jednobarevné) s tím, že je prostě budu nosit už i do práce, jenže všechny mají tak vykrojený výstřih, že si je vzít nemůžu, protože v tom výstřihu (ačkoli se snažím) nejsem úplně maximálně hladká, jak bych si představovala (což mě nutí plánovat si dekolt pro laser hned jako oblast č. 2 po dokončení depilace vousů – protože já rozhodně výstřih ukazovat chci! 🙂
    Dnes šel kolem mě ředitel a říká: “No, je vidět, že už ty vousy mizí!” 🙂 (On má občas takovou náladu, kdy přijde mezi nás, rozdává úkoly nebo se jen tak dívá a přemýšlí, na co by se zeptal :). Tak jsem mu odpověděla, že mizí (opravdu je to znát už po té první proceduře!), ale že pryč by to mohlo být tak v červenci… (Já chci léto! 🙂
    Ale vrátím se k Jitce, se kterou jdu na oběd:
    Tak jsem jí začala vysvětlovat, že mám ráda, když mi někdo říká Terezo už teď, ale že do toho nikoho nenutím, když pořád vypadám takhle. Je tak strašně příjemné, když vás někdo bere takovou, jaká jste a ještě rád a chce vám to všechno usnadnit a podpořit vás!
    Z oběda jsem přišla dřív, tak jsem jí hned poslala mailík, že jí děkuju za to, jaká je a jak se k tomu postavila, což mi tu strašně všechno usnadňuje. A jak odběhl kolega (který se o toto téma tolik nezajímá, ale nemá s ním problém – ačkoli v pátek při angličtině jsem poznala, že mě bránil, protože jeden z kolegů neustále komentoval moje obarvené vlasy… odpovídala jsem mu po pravdě, stručně a jasně, že je to pěnová barva, že jsem si jí dala sama…protože se na tyto otázky pořád ptal a začaly se ptát i holky, ke kterým se to očividně ještě nedoneslo… říkaly, že ty krátké vlasy mi slušely víc… a tak jsem je ujistila, že potřebuji vlasy dlouhé! 🙂 Na to mi jedna z nich řekla, že to je super, protože s ní budu moct chodit na fesťáky! :)))) No, tak to jsem jí vyloženě nevyvrátila 🙂 Ony jsou holky (kolegyně z druhé kanceláře, se kterými chodíme na angličtinu) taky fajn. Vlastně tam není nikdo, s kým bych měla problém… (myslím pracovně). Jestli je někdo homofob, tak to se brzy ukáže.
    No a čím víc bylo otázek a bylo vidět, že mi to začíná být nepříjemné, tak právě kolega z mé kanceláře navrhl, abychom šli dělat něco jiného a pak mi řekl, že to udělal proto, aby se mě už přestali ptát. Snažila jsem se jim odpovídat sebevědomě (tak, jak máme) bez strachu a bez studu. Stejně mě ty otázky ještě brzo čekají… Ale nějak to zvládnu 🙂
    Pořád odbočuju! 🙂
    Takže jak odběhl kolega, přišla Jitka ke mě a říká mi, jestli mi má říkat Terezo, Terko nebo Terezko… 🙂 Řekla jsem jí, že může jakkoliv, že to jméno má mnoho variant (proto se mi tak líbí) a že teď ten rok mi může dočasně klidně říkat Teri… ale své neutrální jméno chci mít jen pro doklady. Všechny ostatní budu zvykat na Terezu…
    A na to mě úplně pohladila slovy, že už se nemůže dočkat na léto, až se to celé “překlopí” a budou mi tu moct říkat Terezo úplně všichni, a že má před očima pořád ty mé dvě fotky, co jsem jí ukázala na mobilu 🙂 Byla tak nadšená, že v mailech už mi psala ve správném rodu i oslovovala tak, jak má 🙂
    Jééé.
    Mám takovou radost, že jsem si jí sem chtěla zase zaznamenat. Původně to měl být jeden odstavec o tom, jak mě Jitka potěšila 🙂 Asi je toho ve mě zase moc 🙂
  • Básničky

    Už žádné lži

    🙂 Vůbec nevím, jak mám komunikovat s lidmi, které jsem třeba rok, dva, deset neviděla! 🙂 Například mí bývalí spolužáci ze SŠ. Najednou si jeden z nich vzpomene (taky Tom, se kterým jsem seděla v lavici – a pak tam byl ještě třetí Tom a tím klučičí zastupení v naší třídě končilo, takže mi tam bylo náramně dobře :)), že potřebuje něco aktualizovat na svých stránkách, které jsem mu dělala a mě do té jeho odpovědi skáče pořád ženský rod 🙂
    Nejsem až příliš na začátku, abych už je prosila, aby mě oslovovali správným rodem i jménem? Stejně třeba zase rok nebudeme v kontaktu… Ale pořád do nekonečna jim jako Tom odepisovat nemůžu. Možná ještě počkám ten rok, pokud se nebudou ozývat (a nepojedu v červnu na ten jubilejní sraz :). I když zase proč to neříct, když je mi příjemnější, když mě všichni berou tak, jak mají?
    Když jsem včera usínala, vlétla mi do hlavy taková hezká myšlenka. Vzpomněla jsem si na mé kolegyně, jak reagovaly, když jsme si o tom všem začaly konečně povídat a zbořilo se tím to tabu… Měla jsem jedinečnou možnost prožít tu nejkrásnější výhodu coming-outu. Přijetí je super a moc příjemné, ale ten pocit, kdy vás někdo začne okamžitě brát správně a probírat s vámi všechny stránky ženského života (pochválí nehty, obočí a vůbec mu nevadí, jak ještě vypadáte, protože pro něj už ženou jste, dokonce vám přinese nádherné náušničky!) a těší se stejně jako vy na všechno, co přijde… to je tak osvobozující!!! A na pracovišti obzvlášť. Měla jsem z toho tak velký strach… Najednou nevadí, že mám nalakované nehty. Najednou nevadí, že mám namalované oči.
    Moje maska pomalu padá.
    Už žádné skrývání.
    Už nejsem na všechno sama.
    Tohle je nové svítání.
    Najednou nejsem vadná.
    Najednou žádné hlídání.
    Už se mám i víc ráda.
    Už žádné lži a vzlykání.
  • otєrєzє.cz

    Psychologie rozdílů mezi pohlavími

    Je konec fiktivních zážitků Terezy, které s nadšením vyprávěla klukům na internetu, kde si žila svým vysněným světem a toužila po opravdovém životě jako žena. Začínají její skutečné zážitky! Skutečně chodí po pražských ulicích, jezdí autem a přibyde nakupování, výlety, kultura…
    Dívám se na sebe do zrcadla po včerejším druhém laseru a vidím ta prázdná holá místa mezi těmi černými spečenými vousy… A najednou se vidím úplně bez vousů. Přesně tak, jak se znám jen po nalíčení s tunou make-upu. Ale tentokrát bez něj! Je to Tereza, kdo se do toho zrcadla dívá. Aniž by byla nalíčená!
    Mám takové světlé chvíle 🙂 Kdy věřím, že bude vše jednoduché a budu mít štěstí…
    Včera jsem narazila na zajímavý výzkum (i když z 80.-90.let) – Psychologie rozdílů mezi pohlavími.
    Vlastně jsem hledala, zda je Teri i v Česku povolené jako neutrální jméno a jak to tak bývá, narazím vždycky na něco úplně jiného. Jenže ono to bylo zajímavé! 🙂
    1) Kdo častěji dostává od svých rodičů méně obvyklé jméno?
    a) chlapec
    b) dívka
    c) není rozdíl
    Výsledek:
    b) Dívky dostávají častěji než chlapci neobvyklá jména. V letech 1980 – 1983 dostalo u nás některé z deseti nejoblíbenějších mužských jmen (Jan, Petr, Martin, Tomáš, Jiří, Michal, Pavel, Lukáš, David, Miroslav) 55 % chlapců. Některé z nejoblíbenějších ženských jmen (Jana, Lucie, Petra, Lenka, Kateřina, Martina, Veronika, Eva, Hana, Michaela) dostalo však jen 44 % dívek.
    Muži jsou ve svých projevech navzájem heterogennější než ženy. Například při slovních asociacích udávají muži různější slova než ženy, je více způsobů, jak vydělávat peníze než způsobů, jak rodit děti apod. U žen se proto klade důraz na vnější odlišnost. Smyslem nezvyklého jména je dívku z homogenity vyjmout – jméno má zde funkci šperku. Mnohá jména přímo šperk znamenají (např. Markéta = perla).
    Poznámky:
    1. Neplatí transkulturálně- Přední Východ, Židé, Arabové – tam je mnohá Fátima. Žena není brána jako individualita, nemá tvář.
    2. Výskyt ženských jmen podléhá více módě.
    3. Bylo by zajímavé zjistit, kdo častěji navrhuje méně obvyklá jména, zda otec či matka.
    2. “Jaké mám IQ?”
    A. Britští vysokoškolští studenti byli požádáni, aby odhadli své IQ. Bylo jim sděleno, že průměrná hodnota v populaci je 100 a že pouze 2 % populace má IQ nad 130.
    Jaký byl průměrný odhad u mužů a jaký u žen?
    B. Titíž studenti měli odhadnout IQ svých rodičů.
    Jaký byl průměrný odhad IQ u otců, jaký matek?
    Výsledek:
    A. U studentů byl průměrný odhad vlastního IQ 117, u studentek 109.
    B. Průměrný odhad IQ otců byl 116, IQ matek 110.
    Jelikož se jednalo o studenty, lze jim přisuzovaný nadprůměr tolerovat.
    Poznámky:
    1. Jedním z kritérií ženské emancipace by jistě mohly být rozdíly mezi odhady mužů a žen. Snem všech feministek je, aby se odhady nelišily. Zatím lze však tyto rozdíly předpokládat ve všech společnostech.
    3. Hry chlapců a hry děvčat
    Hry jakého pohlaví mívají obvykle více závaznějších pravidel?
    Výsledek:
    Hry chlapců jsou pravidly více svázány, a ta platí pro každého. Pravidla dívčích her jsou volnější, často se podle kontextu mění. Smysl pro pravidla a řád bývá daleko více rozvinut u chlapců. (To se může projevit i u soudců.) Jejich hry jsou častěji přerušovány diskusemi o pravidlech. Někdy se zdá, jako by smlouvání o pravidla bylo stejně důležité jako hra sama.
    Zajímavou typologii her navrhuje B. Blažek. V zásadě je dělí na tvrdé a měkké. Tvrdé hry mají mimo jiné tyto charakteristiky:
     jejich účelem je výhra,
     pravidlech se během hry nediskutuje,
     většinou představují zcela umělou “herní” situaci,
     mívají přesně vymezený čas a prostor.
    Pro měkké hry je charakteristické:
     jejich účelem je sám proces hraní a případná změna v myslích účastníků,
     pravidla mohou být v průběhu hry předmětem diskuse,
     často simulují jak každodenní, tak fantazijní situace,
     mohou se hrát kdykoli a všude, kde je jistá míra intimity.
    Poznámky:
    1. Říká se, že muži se spíše řídí zákonem, abstraktním principem a ženy jednají spíše podle individuálního případu s přihlédnutím k lidské stránce věci.
    4. Známkování
    Dvěma skupinám posuzovatelů (americkým vysokoškolským učitelům a učitelkám) byly předloženy písemné práce (eseje) universitních studentů. Každá esej byla vyhotovena ve dvou kopiích. Jedna byla podepsána mužským jménem, druhá ženským.
    1. Učitelé hodnotili lépe práce podepsané:
    a) mužským jménem,
    b) ženským jménem,
    c) nebyl rozdíl.
    2. Učitelky hodnotily lépe práce podepsané:
    a) mužským jménem,
    b) ženským jménem,
    c) nebyl rozdíl.
    Výsledek:
    1. a), 2. a)
    Lépe byly hodnoceny práce podepsané mužem a to jak učiteli, tak učitelkami. I ve světě práce je muž pravidelně placen lépe než žena – asi o jednu třetinu. Rozdíl existuje všude na světě.
    Poznámky:
    1. Bylo by zajímavé srovnat s výsledky experimentu na základní škole.- pohlaví (ve smyslu sexuálním) tam nehraje roli a možná jsou holčičky hodnoceny lépe, aby “neplakaly” a chlapci přísněji – a) musí přivykat prohrám, b) chceme z nich mít odborníky – máme vyšší nároky. Je však třeba brát v úvahu, že na úrovni elementární a sekundární školy jsou rozdíly objektivně dány rychlejším dozráváním nervové soustavy dívek.
    5. Sebevražda neúspěšná a úspěšná
    1. Více sebevražedných pokusů páchají:
    a) muži,
    b) ženy,
    c) není významný rozdíl.
    2. Sebevraždu spáchají častěji:
    a) muži,
    b) ženy,
    c) není významný rozdíl.
    Výsledek:
    1. b), 2. a)
    Ženy páchají zhruba dvakrát více pokusů o sebevraždu než muži, naopak ti při nich 2,5krát častěji umírají. Např. v ČR v roce 1994 spáchalo sebevraždu 1094 mužů a 423 žen. Tento poměr platí všude na světě, i když se rozdíly mezi pohlavími postupně stírají.
    Suicidální tendence žen jsou pravděpodobně ve vztahu k většímu výskytu depresí. Vyšší míra úspěšnosti mužských sebevražedných pokusů je často daná zvolenou metodou. U žen má sebevražda patrně více funkci volání o pomoc, kdežto muž chce skutečně skončit.
    Poznámky:
    1. Sebevražedné jednání je často posledním pokusem zjistit, jak nás druzí milují. Příkladem může být Tom Sawyer – dokázal, aby celé městečko k němu pocítilo lásku a zároveňpocity viny.
    6. Lidé ve městě
    Na jakých místech (mimo jejich pracoviště) ve městě bychom našli více:
    A. mužů,
    B. žen,
    C. lidí osamělých, kteří již nechtějí být sami?
    Výsledek:
    A. Místa s velkým výskytem mužů jsou:
    hospody, sportovní areály (aktivně i pasivně), posilovny, kluby (např. šachové), erotické salóny, benzínové pumpy, prodejny s technickým zbožím, počítači, pro kutily, burzy, sázkové kanceláře, vězení, sexuologické léčebny, záchytky, rybáři u vody.
    B. Místa s velkým výskytem žen jsou:
    nákupní střediska, tržnice, hračkářství, cukrárny, pošty, tělocvičny (kde se provozují nesoutěživé aktivity, např. aerobik), dětská hřiště, okolí škol (v dobězačátku a konce vyučování), kadeřnictví, módní přehlídky, dobročinné akce.
    Z hlediska počtu mužů a žen jsou zajímavá čtyři místa:
    1. Kostely – v době oficiálních bohoslužeb tam bývá více (spíše starších) žen a mimo tuto dobu se tam zatoulá více (spíše mladších) mužů. Často je to pro ženy sociální záležitost, náplň příliš volného času (i sváteční šaty).
    2. Hřbitovy – vdovy (od nich se to čeká, dokážou se takto obětovat) manžel je opora, i když je mrtvý a podle romantického stereotypu i mladí básníci, filosofové – sebevrazi.
    3. Knihovny (studovny) – do věku 25 let tam bývá poměr pohlaví přibližně vyrovnaný, pak žen prudce ubývá.
    4. Nemocnice – přestože muži umírají dříve, více nemocné bývají ženy (častěji navštěvují lékaře, konzumují více léků) – pravděpodobně i v nemocnici jich bude více.
    C. Místa s velkým výskytem lidí osamělých, kteří již nechtějí být sami, jsou:
    bary, diskotéky, kavárny, kulturní akce, kina, galerie, zájmové kroužky, jazykové kurzy, kostely, bloumání po MHD, parky, bazény, plovárny (seznamování na plovárně vyžaduje jisté sebevědomí, obvykle jsme tam více bytostně a tedy zranitelněji, navíc pohled na polonahé tělo může být i disgustující), u vody, na rušném místě, knihkupectví (intelektuálové mohou “číhat” u svých oblíbených žánrů).
    Možná, že se osamělý člověk bude vyhýbat místům, kde by viděl šťastné dvojice. Jsou také místa, kam se chodí převážně ve dvou, a přijít tam sám signalizuje určité selhání (např. kino – ale hodně záleží i na typu filmu).
    Poznámky:
    1. To, jak staří lidé chodí do kostela, záleží i hodněna kulturních zvyklostech: např. v Polsku hodně mladých.
    2. Muži se scházejí po hospodách. Jaké možnosti k dobrovolnému a nezávislému scházení mají ženy (dříve se dralo
    peří, dnes snad aerobik, charitativní organizace, kostely)?
    7. Konečně dospělí!
    Vlastnictví jaké věci, případně jaká zkušenost udělá (v USA):
    A. třináctiletého chlapce “konečně dospělým”,
    B. třináctiletou dívku “konečně dospělou”?
    Výsledek:
    A.
    Podle výzkumu z USA je to holící strojek. Další věci a zkušenosti by mohly být:
     alkohol od někoho, kdo to zakazoval (nejlépe pozvání od otce na skleničku, již se mu při společenských příležitostech nalévá)
     projet se autem, řídit
     aktivní účast na koníčcích rodičů (např. rybářský prut)
     aktovka po tatínkovi
     transformace dětského pokoje (podle vlastní vůle)
     nepřístupný film
     časopis pro pány
    B.
     podprsenka
     make up, boty na podpatcích, dražší šperk
     první komplimenty
     zvíře, o které se musí starat
     pozvání matky na pedikúru, do kosmetického salonu.
    Pro oběpohlaví by to pak mohlo být:
     vlastní pokoj (samostatné spaní)
     první vydělané peníze
     neznámí dospělí začínají vykat
     jižutichají komentáře typu: “Tys ale zase vyrostl(a)”, “Už jsi velký kluk (holka) a ti přece…”
     pokusy s kouřením
     první schůzka, polibek.
    Obecně je příkazem dospívání zbavit se okovů minulosti, starých věcí, které příliš připomínají dětský věk.
    Dříve se např. slušelo, aby chlapec od jistého věku nosil dlouhé kalhoty. Dále – vlastnit něco, co již není
    napodobenina.
    Poznámky:
    1. Pro dívky je to také první menstruace.
    8. Rozdíly mezi rodiči
    Američtí vysokoškolští studenti měli za úkol popsat osobnosti svých rodičů. Větší podobnost mezi otcem a matkou uváděli:
    a) muži,
    b) ženy,
    c) nebyl rozdíl.
    Výsledek:
    b) Větší podobnost mezi otcem a matkou uváděly dcery. Důvody by mohly být tyto:
    1. Dcery se snaží uhlazovat hrany, vidí věci dohromady, pro ně existuje hmota rodičů. Nechovají se tak konfrontačně jako synové.
    2. Rodiče (podobně jako např. učitelé) se k chlapcům chovají více diferencovaně.
    3. Vztah k otci se během života syna často mění (identifikace, vzdor, usmíření) – proto ho i ostřeji vnímá, sleduje. Vztah dcery k otci bývá bez takových skoků (v osmnácti je to stále “jeho holčička”). K matce se vztah synů ani dcer za v průběhu života obvykle příliš nemění.
    Zajímavé je, že mnohé řeči nemají společné slovo pro rodiče. Důvodem je, že jsou vnímáni tak odlišně, že dost dobře nejde zahrnout je pod jeden termín.
    9. Filmová povolání
    Uveďte pět nejfrekventovanějších a tedy patrně nejoblíbenějších mužských a ženských filmových povolání (údaje jsou z let 1920-1990).
    Čím jsou (jaké profese mají) hlavní hrdinové či hrdinky filmů?
    Výsledek:
    Muži
    1. policista, šerif, agent (201 filmů)
    2. lékař, psychiatr (91 filmů)
    3. voják, důstojník (83 filmů)
    4. právník (78 filmů)
    5. novinář(61 filmů)
    Ženy
    1. zpěvačka, tanečnice (154 filmů)
    2. herečka (72 filmů)
    3. úřednice, sekretářka (57 filmů)
    4. zdravotní sestra (33 filmů)
    5. novinářka (28 filmů)
    Oblíbenost filmových zaměstnání je ve vztahu k žádoucím mužským a ženským vlastnostem. (Eventuelně k žádoucí atraktivitě pro film). Možná by výsledky odpovídaly anketě “Čím bych chtěl(a) být, až budu velký(á)”. U žen však povolání není, ani ve filmu, tak v popředí.
    10. Dokáže to!?
    Otcové a matky 3-4letých dětí měli předpovídat výkony svých dětí v různých situacích (např. porozumění čtenému textu, poznávání písmen, malování). Předpovědi rodičů se srovnávaly s dosaženými výsledky. Myslíte si, že:
    A. otcové:
    a) spíše schopnosti přeceňovali,
    b) byli realističtí,
    c) spíše podceňovali.
    B. matky:
    a) spíše schopnosti přeceňovaly,
    b) byly realistické,
    c) spíše podceňovaly.
    Výsledek:
    A. a), B. a)
    Jak otcové, tak matky výrazně schopnosti dítěte přeceňovali. Kladná korelace byla spíše mezi odhady obou rodičů než mezi odhadem jednoho z nich a výkonem dítěte.
    Je možné, že tato tendence přeceňovat v raném dětství se v dospívání otáčí a rodiče nechtějí ztrácet vliv:
    U matek by se dalo předpokládat, že budou více fixovány na počáteční období vývoje dítěte a tudíž jeho výkon budou hodnotit níže (maminky jsou také vždy připraveny své dítě omlouvat). Naopak otec bude mít před očima již jeho budoucnost, dospělost. Navíc – otcové tráví s dětmi méně času, méně je znají a přání se může snáze stát otcem myšlenky.
    Smutné je, že pokud mají oba rodiče na dítě stejně nerealistické nároky, nemá se ke komu v případě neúspěchu uchýlit.
  • otєrєzє.cz

    Mapa webu

    Původní záměr ke psaní tohoto blogu byl nezbláznit se. Byla jsem zoufalá a potřebovala jsem ze sebe dostat všecky ty příšerné pocity, kterých ve mě začalo přibývat a trápit mě víc a víc, že už jsem to nemohla udržet. Bylo mi jedno, jak to píšu, co píšu a kolik toho píšu. Potřebovala jsem se ze všeho vypsat a nebylo to určené ani tak pro kohokoliv z vás, jako hlavně pro mě.
    Ale protože jsem se díky tomu psaní konečně našla, začala jsem hltat všechny ty informace a shromažďovala je sem, začalo mě to bavit a zjistila jsem, že je to přeci úžasná zkušenost prožít všechno tohla na vlastní kůži!
    Ale články v jakémkoliv blogu jsou vždycky řazeny chronologicky. Což je s tím mým prokládáním užitečných informací do vylévání mého srdíčka poněkud nepraktické, tak mě napadlo sepsat hlavní témata a udělat takový obsah.
    Protože když někdo hledá třeba jen ty užitečné informace, tak se tu hledají těžko. (Samotné políčko vyhledávání v levém menu nenajde všechno – už jsem to psala administrátorům asi před rokem a odpověděli mi, že vědí, že to stoprocentně nefunguje, ale že na tom pracují.) Zatím to nevyhledává úplně stejně jako před rokem, takže existují dva způsoby, jak tu něco najít.
    1) buď je možné listovat jednotlivými články měsíc po měsíci nebo
    2) do internetového vyhledávače Google zadat vyhledávaný termín přesně v této podobě (včetně těch teček):
    A Google vám pak vyhledá cokoliv jen na tomhle blogu.
    A teď je tu ještě třetí způsob:
    3) Mapa webu 🙂
    Teď a tady jsem sepsala nejdůležitější témata, zařadila je sem podle abecedy a udělala takový rejstřík čistě jen těch praktických informací:

    MAPA WEBU

    Bible – co říká Bible o změně pohlaví
    Blogy ostatních holek – již téměř neexistují, ale v článku najdete úryvky
    Coming-out – definice
    Coming-out – výhody
    Coming-out – pár tipů
    Coming-out – typy reakcí
    Crossbody taška – jak nosit
    Časová osa – verikální časová osa mé přeměny
    Dokument – Teď jsem to konečně já – dokument ČT z r. 2006
    Dokument – Coming-out Diaries – dokument televize BBC
    Dokument – “Jsem těhotná a můj muž se chce stát ženou” a “Moje máma byla mužem”
    Dokument – Changing sexes – Dokument Discovery “Male to female” – součástí článku je: Studie amerických vědců o mozku transsexuálů odhalující důvod transsexuality (v pdf v angličtině)
    Dokument – Red without blue – moc hezký dokument o jednovaječných chlapcích – dvojčatech, z nichž jeden se stal ženou
    Feminizace – Virtuální feminizace obličeje v Photoshopu
    Filmy a seriály z dětství s transsexuální tématikou
    Hlas – reedukace ženského hlasu (MtF) + statistika českých klientů
    Hormony – vliv hormonů po 2 letech
    Jméno – změna jména
    Jméno – neutrální jméno
    Jméno – neutrální jméno – metodika schvalování pro matriky
    Minisukně – jak krátká je minisukně?
    Muži vymřou – tvrdí australská genetička
    Nohy – jsou vaše nohy sexy? (vzoreček pro výpočet 🙂
    Partner – kde potkat partnera? Vlastní průzkum + hezké video o ženské kráse
    Pilulky proti poruše identity – takový můj minikomiks 🙂
    Podprsenka – Logika podprsenky (jak zvolit správnou velikost)
    Postava – vlastní výzkum tělesných proporcí v porovnání s biologickou ženou
    Prsty – vaše prsty prozradí, zda jste žena nebo muž
    Rozkrok – co s boulí v sukni?
    Rozchod – epidemie rozchodů
    Řešení této situace – (podle mě)
    Sexuolog – zážitky z první návštěvy u Hanky Fifkové
    Sexuolog – zážitky z první návštěvy prof. Weisse + RAVEN test
    Sorry, we are everywhere – krátké video s fotkami žen po přeměně
    Spánek – graf
    Stát se lišejníkem – jak se zbavit deprese 🙂
    Statistika – 30.000 transsexuálů v ČR
    Statistika – móda – s jakým úmyslem se oblékáte?
    Test – MBTI typologie – test osobnosti
    Uganda – doživotí pro homosexuály
    Vlasy – Chlapec nebo dívka? Co dokážou vlasy.
    Vlasy – co na růst vlasů?
    Vousy – jak vytvořit realistické vousy (pro FtM)
    Vousy – IPL – zkušenosti s likvidací vousů pomocí IPL
    Vousy – má první zkušenost s velkým laserem
    Vousy – má druhá zkušenost s velkým laserem
    Výpovědi jiných transsexuálních klientů
    Změna pohlaví studenta naší školy – zajímavá diplomová práce ke stažení v pdf
    Změna pohlaví studenta naší školy – výsledky výzkumu paní profesorky mezi studenty
    Ženská chůze – trénink
  • otєrєzє.cz

    Jeden malý psychopatický homofobíček

    Homofobie (z řeckých slov homós = stejný a phóbos = strach, fobie) je termín, kterým se označuje diskriminace, odpor nebo iracionální strach z homosexuality nebo homosexuálně zaměřených osob.
    Asi mám vážně štěstí. Pořád jsem čekala, jestli se někdo takový objeví. A konečně! Mám opravdu radost. Chodil celou dobu kolem mě, ale až teď vystrčil růžky a tak mě inspiroval k zamyšlení. Už to asi nemohl vydržet.
    Takový homofob to nemá vůbec jednoduché.
    Ráno nemůže dospat, protože se bojí, že vyjde z domu a uvidí dvě ženy, jak se drží za ruce. Nedej bože, aby si dávaly polibek. Nemůže se soustředit na práci a má kvůli tomu zdravotní problémy, protože čeká, jestli k němu přijede zákazník v růžovém tričku, který bude vonět po květinách a pak z toho nemá ani večer chuť k jídlu. Musí se ale pořád tvářit jako milý a slušný člověk, což mu jde naštěstí perfektně a tak jsme rádi, že aspoň něco se mu daří. To už by bylo moc na jednoho homofoba, kdyby ho ještě přestal mít každý rád.
    Vždyť co z toho života chudák vlastně má? (Zde není místo pro lítost.)
    Možná bych měla jedno doporučení – báječnou kombinací je homofobie z psychopatií. To už je pak teprve zábava! Vůbec nevadí, že pak vynaloží velkou energii na vymýšlení nejrůznějších akcí, jak všem kolem sebe znepříjemnit život, aby mohl on sám přežít a vůbec si přitom neuvědomovat, že je nemocný.
    Vím, že psychopaty tohle čtení nebaví – ale nás ostatní ano: Existují takové zajímavé stránky s návodem, jak rozpoznat psychopata. Bohužel i když budete tvrdit, že přesně tohle nejste, tak jste… Vážně. Smůla. Prostě pech.
    “Ne podle tváře, podle hlasu. Podle jejich činů poznáte je…”
    Ono být věčně nespokojený je docela otrava. (Vaše výmysly ovšem pro nás docela taky. – Musela jsem to tu říct, i když jsem chtěla být ohleduplná. Ale dnes se mi nechce. Dnes to tu říkám narovinu, jak to je, protože přišel čas vám to říct.)
    Výhodou je, že vím, že tenhle blog čte (to je stejně ale paradox, co?). A také to, že ho tu vůbec nejmenuji. Přesto si dobře uvědomuje, že je to on. (Právě proto, kým je. Protože zdravý člověk se v tom nepozná.) A teď má sto chutí nám všem říct, jak strašně nás nenávidí, jak jsme zlí, odporní a prolhaní. Je mi líto, že má tuhle nemoc. Ale jeho mí líto není a fakt mu nemůžu pomoct…
    A proto mu posílám tento vzkaz.
    Nikdo z nás tě k životu nepotřebuje. Je nám úplně ukradené, jak se cítíš. Máme tě přečteného. A také jsou nám ukradené tvé pohádky, které tak rád píšeš. Piš si je klidně dál, když ti to dělá dobře. My se u toho stejně koukáme na film nebo dojídáme v klidu večeři. Vím, že nikdy nepochopíš, že to nemá smysl. Ale jednou jsem tenhle článek chtěla napsat. (Jednou a naposledy, protože nemíním ztrácet čas někým, jako jsi ty). Dokonce už ani tvé urážky nás neuráží. Víme totiž, že za to nemůžeš. Ty ses už tak totiž narodil. Stejně jako já zase s touhle svojí “nemocí”… Jsme svým způsobem ÚPLNĚ STEJNÍ! To musí být pro tebe opravdu strašný pocit.
    Zase někdy napiš. Baví nás to! (I když… občas nás to už nudí, promiň.)
    Sbohem.
  • otєrєzє.cz

    Matrika – neutrální jméno (díl I.)

    Protože se informace o způsobu schvalování žádosti o neutrální jméno českými matrikami všude možně liší a závisí také na dané úřednici, rozhodla jsem se zjistit, jak je to se změnou jména na matrice v našem městě.
    Napsala jsem dotaz přímo vedoucí matriky (s obavami a předpokladem, že se se mnou ani nebude bavit), ale přišla mi moc milá odpověď, ze které vyplynula snaha mi co nejvíce pomoci.
    Tenhle článek nazývám “Matrika – díl I.”. Díl první proto, že jsem na matrice ještě nebyla. (Potřebovala jsem nejprve vědět, podle jaké metodiky postupují, abych si nepodávala předem neschvalitelnou žádost).
    Díl II. bude o samotné návštěvě matriky (s žádostí o neutrální jméno) a díl III. bude poslední – o návštěvě matriky s žádostí o ženské jméno (tedy konečně ta moje vysněná Tereza…).
    Tady jsou informace z matriky:
    Změny jmen a příjmení při změně pohlaví mají v naší legislativě pevně dané normy.
    Jména neutrální ověřujeme v publikaci paní Dr. Miloslavy Knappové – Jak se bude vaše dítě jmenovat.
    Kniha už bohužel není téměř v prodeji.
    Naše městská knihovna má pouze starší vydání, kde chybí 3000 nových jmen.
    Změna jména a příjmení zákona o matrikách č. 301/2000 Sb.
    § 72
    (1) Jméno, popřípadě jména, nebo příjmení, popřípadě více příjmení, která je fyzická osoba povinna užívat, lze změnit fyzické osobě pouze na základě její žádosti, případně žádosti jejích zákonných zástupců.
    (2) Změna příjmení se povolí zejména tehdy, jde-li o příjmení hanlivé, nebo směšné, nebo je-li pro to vážný důvod.
    (3) Změna jména se nepovolí, žádá-li fyzická osoba mužského pohlaví o změnu na jméno ženské, nebo naopak, žádá-li o změnu jména na jméno zkomolené, zdrobnělé, domácké, nebo na jméno, které má žijící sourozenec společných rodičů. Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je žadatel povinen předložit doklad vydaný znalcem.
    (4) Změna jména nebo příjmení se nepovolí, jestliže by změna byla v rozporu s potřebami a zájmy nezletilého.
    (5) Matriční úřad povolí na základě žádosti fyzické osoby a potvrzení poskytovatele zdravotních služeb změnu jména, popřípadě jmen, a příjmení
    a) na neutrální jméno a příjmení, byla-li zahájena léčba pro změnu pohlaví, nebo
    b) na jiné jméno, popřípadě jména, a příjmení, byla-li léčba pro změnu pohlaví dokončena.
    Nepožádá-li fyzická osoba po změně pohlaví o změnu jména a příjmení, matriční úřad uvede v knize narození její příjmení v souladu s pravidly české mluvnice ve tvaru odpovídajícím novému pohlaví; jméno do knihy narození nezapíše a učiní o tom oznámení soudu.
    (6) Fyzické osobě, která není občanem, lze povolit změnu jména nebo příjmení, jen má-li povolen trvalý pobyt podle zvláštních právních předpisů.
    Pokud rodiče vyberou pro dítě jméno, které není uvedeno v matriční příručce “Jak se bude vaše dítě jmenovat” – Dr. Miloslava Knappová, obsahující přes 11000 jmen (v posledním 5. vydání z r. 2010 je jich dokonce už 14000) českých a cizojazyčných, a to i orientálních, je nejvhodnější se obrátit s dotazem na možnost volby takového jména na rodnou matriku, která bude dítě zapisovat.
    Nenajde-li matrikářka požadované jméno a má pochybnosti o zvoleném jméně, může podle zákona doporučit rodičům, aby požádali o jeho (pravopisné) ověření soudní znalkyní. Při znaleckém jazykovém ověřování existence oficiální podoby jména a jeho pravopisu se používají speciální cizí slovníky osobních jmen vydané pro jednotlivé jazyky evropské i mimoevropské, dále pravidla přepisu z jazyků užívajících jiného písma než latinky a další odborné materiály, popř. též vyjádření odborníků na speciální (orientální apod.) jazyky či oblasti. Pravomoc rozhodnout o zápisu ovšem přísluší matrice.
    Kniha od Dr. Miloslavy Knappové, kterou matriky používají, se na internetu stáhnout nedá 🙂
    Existuje ale server babyonline.cz, který vytvořil databázi z části jmen z této knihy na adrese:
    Má jít o databázi právě z posledního 5. vydání této knihy, která obsahuje místo původních 11000 již 14000 jmen, ale těch jmen je tam jen pár.
    Navíc – sice si tam můžete vyjet i seznam jmen podle počátečního písmenka (případně zadat přímo jméno, které hledáte nebo dokonce vyhledat jméno podle zadaného data v roce), ale uváděno je pouze, zda je jméno ženské nebo mužské. Lze vyhledat jméno podle původu, kde je nabízeno “anglické obourodé jméno”, ale zobrazí se jen zhruba 20 anglických jmen. Chybí zde jasná informace o tom, že jméno lze použít pro obě pohlaví (tedy přesně to, co hledám – Nikola, Vlasta, Míša…).
    Např. u Nikoly je uvedeno, že jde o jméno mužské! U Vlasty, že jde o jméno ženské. Míša tam není vůbec, přitom v neutrální podobě (pouze pro osoby, u kterých probíhá hormonální léčba) tyto domácí podoby jmen použít lze.
    Já to ale chápu – ta databáze je vytvořená pro budoucí maminky, které neřeší neutralitu jména…
    I tak je to ale pořád jedna z nejrozsáhlejších databází jmen, která se na českém internetu dá najít. Pro nás ovšem (díky chybějící informaci o neutralitě) nepoužitelná :/ A také tam nejsou ani zdaleka všechna jména z této knihy.
    Trochu jazykově krkolomný server http://www.vyznamy-jmen.com/ zase využívá databázi jmen z FACEBOOKU. Porovnává 80.000 jmen a řekne vám, jak časté je vaše jméno právě na zmíněné sociální síti. Bohužel opět rozlišuje pouze jméno mužské NEBO ženské. Chybí logický operátor “and”.
    Té moc milé paní vedoucí matriky jsem odepsala, že jí moc děkuji za pomoc i informace a poslala jí jednu svojí fotku… Musela jsem. Protože mi navrhovala, zda by nešlo přečkat tu přechodnou dobu do operace s původním mužským jménem.
    Taky jsem o tom nedávno přemýšlela, ale nejde to.
    Když mě zastaví policie nebo budu sedět u doktora a budu to já Tereza, kdo tam bude sedět třeba i v sukni a najednou se na celou čekárnu ozve: “Pan Novák!” To se mám jako zvednout já? (To příjmení jsem si vymyslela).
    Vyjmenovala jsem jí tam další situace, včetně těch na úřadech, kdy nám naše doklady s mužským jménem vlastně komplikují život a zatímco do místnosti vkročíme jako žena, po přečtení údajů úřednicí z našich dokladů máme být (úředně) muž… Těch nepříjemných situací je mnoho.
    To není naše kratochvíle – měnit si jméno. Neděláme to jen kvůli tomu, abychom se cítily ženštěji. Má nám to pomoct v téhle společnosti…
    Terezy se nevzdám. Jméno Nicol, Nikola nebo Andrea mi přijde hodně ženské, ale asi na ten přechodný rok překousnu to cizokrajné Terri nebo Teri (s měkkým). Pořád bude lepší, když mi všichni budou říkat “Teri”, než “Nicol”. I když to vypadá divně s tím mým českým příjmením. Terri s měkkým i žije v ČR jen jeden/jedna. V Teplicích 🙂 Nejdřív to jméno ale musím najít v té knize, jinak mám smůlu. Teri (s jedním “r”) v ČR nežije žádný/á.
    Zajímavé je, že třeba zrovna u jména Nicola žilo v ČR v r. 2009 1400 žen, ale jen 40 mužů s tímto jménem. Tzn. že jen 3% mužů nosí toto jméno (takže je tím pádem hezky ženské). A ta 3% u mužů platí i pro jméno Nikola.
    A ještě jedna zajímavá statistika Ministerstva vnitra – v České republice je nyní 55.000 křestních jmen!
    Kniha Dr. Knappové (nejrozsáhlejší databáze u nás) jich obsahuje ale jen 14.000.
    Samozřejmě mě napadlo čerpat ze statistik Ministertva vnitra, ale křestní jména se nedají vyfiltrovat podle pohlaví. Jsou tam mužská a ženská dohromady.
    Závěr:
    Kouknu do knížky, kterou používá ma trika a která se nedá sehnat a ověřím si použitelnost. Anebo rovnou napíšu na matriku, ať se mi tam mrknou 🙂 Když jsou tam tak hodní 🙂
  • otєrєzє.cz

    Laser podruhé

    Bude jedenáct večer a já se před hodinkou vrátila z Prahy z druhé procedury laseru, který je tak hodný, že ničí mé vousky. (A milá sestřička Péťa taky! 🙂
    První proceduru jsem popisovala v článku “Můj přítel laser” z 5.12.2013.
    Tenkrát jsem ze všech nových zážitků byla vykulená, ale teď už to bylo úplně jiné.
    Dnes je 24.1.2014, takže jsem to krásně stihla. Nejpozději do 8 týdnů se musí dojít na druhou proceduru, aby se už ničily jen ty vousy, které jsou ve fázi, ve které se zničit dají. (Narozdíl od první procedury, kdy se musely ničit prostě všechny bez ohledu na to, v jaké jedné ze tří fází jsou.)
    Sestřička Péťa mi minule říkala, že při první proceduře se může zničit maximálně 20% vousů.
    Tak jsem si to dnes porovnala…
    Protože je cena impulsu pořád stejná, dá se to lehce spočítat podle výsledné ceny.
    O proti první proceduře jsem teď zaplatila přesně o 18% méně. I Péťa říkala, že je to dost a měla z toho radost.
    Mě tedy těch 18% připadalo naprosto úžasných – viděla jsem na tváři místa bez vousů – takové ostrůvky – některé i docela velké (např. 2×2 cm) a spousta míst prořídla.
    Vousy na horním rtu sice po první proceduře vypadaly téměř všechny, ale zase tam začaly růst jiné (+ ty, jejichž cibulku laser nemohl zničit, protože nebyly v té správné fázi). Horní ret je ale jedno z nejnepříjemnějších míst na depilaci. (Spolu s intimními partiemi). (Což nepíšu proto, abych tu někoho odradila, ale zapisuju si tu fakta 🙂 Samozřejmě že se to dá vydržet a za pár hodin už je ten nepříjemný pocit pryč.
    Když porovnám pocity při (a po) první proceduře, tak tam jsem se opravdu hodně potila a už mi ty impulsy byly vážně nepříjemné. (To bylo tím, že tam bylo těch vousů maximum – a tím pádem každý zasažený vous zabolel. Platí, že méně vousů = méně bolesti). Nechtěla jsem, aby laser nastavila na nízký výkon. Chtěla jsem co nejvyšší únosný bez ohledu na bolest. Chci těm vousům dát co proto, když mi tak ničí život 🙂 Ale nesmí se to zase přehnat a za každou cenu nastavovat nejvyšší.
    Obličej mě po první proceduře v prosinci pálil hodně. Nemohla jsem to ani uchladit ledovým polštářkem, který jsem dostávala do ruky a pálilo mě to celou cestu domů, kde jsem byla šťastná, když jsem si to mohla postříkat Panthenolem. Ráno už to bylo lepší. (Ale šťastná jsem byla hlavně proto, že mé vousy začnou mizet! 🙂 Ten pocit byl úžasný.
    Teď jsem při druhé proceduře na některých místech skoro necítila žádnou bolest (tam, kde už byly vousy prořídlé). (Kromě horního rtu – tam je to pořád nepříjemné – ale fakt se to dá vydržet! 🙂 A hlavně – uděláte cokoliv, aby ty vousy zmizely a je vám jedno, co to bude stát nebo jak moc to bude bolet. To se v tuhle chvíli neřeší.
    Bylo mi krásně, když se nade mnou snášel usměvavý anděl s milým úsměvem s pramínky vlásků spadlých do čela a dotýkaly se mě hebké prstíky s blankytnými nehtíky s kytičkama a třpytivým kamínkem…
    Povídaly jsme si. Pořád! 🙂 Nestačila nám ani hodina…ani dvě… 🙂 A to jsme ještě seděly po práci v místnosti pro veřejnost… byla jsem její poslední klientka. Zůstala tam už sama, tak jsem na ní počkala a jely jsme ještě spolu kousek metrem po stejné trase 🙂 Neuvěřitelně jí to slušelo. Měla strašně krásný černozelený šátek od jedné slavné návrhářky, takže přišla řeč na módu a vyprávěla mi, jaké to bylo, když měla jednou půjčené šaty celé z hedvábí! Záviděla jsem jí ten pocit 🙂 To muselo být kouzelné… Vyměnily jsme si pro radost dárečky, dostala jsem troje naprosto úžasné náušničky a ozdobu na krk, které vlastnoručně vyrobila. Jsem nadšená ještě teď. Do náušnic jsem blázen! A tyhle jsou jedinečné.
    S Péťou si totiž od první chvíle občas píšeme a je tak milá, že tu prostě musím Laser Esthetic s.r.o. v Praze udělat reklamu! 🙂 (Paní šéfová Péti! Ani nevíte, jaký tam máte poklad!!! 😉
    No a vousky už cestou skoro vůbec nepálily. I pleť už si na ten “zásah” zvykla.
    Jen ta vůně spečených vousů a pohledy do zrcadla mě vždycky znechutí 🙂 Ale to je mi jedno. Ono to stejně začne do 14 dnů vypadávat a bude to zase o něco hezčí!
    Po třetím laseru porovnám opět účinnost v procentech! 🙂
    Dnes jsem byla v práci příšerně zarostlá kvůli tomu laseru (2,5 dne jsem se neholila). Což vypadalo fakt odporně. Navíc některá místa byla už opravdu holá a tak si toho všiml i ředitel a ptal se, jestli ty vousy mám kvůli laseru a že si všiml na těch holých místech, jak to funguje! 🙂
    Jsem zvědavá, jak to bude vypadat za 14 dní. Teď to hlavně musím všecko skloubit dohromady tak, abych mohla do Prahy jezdit jako Tereza s hladkou tvářičkou (což teď tak 10 dní vždycky po laseru nelze, protože ty spečené vousy tam prostě čekají na vypadnutí) a taky jsem začala přemýšlet o tom, jak se vlastně nafotím na nové doklady na ten přechodný rok? 🙂
    Odepsala mi i paní vedoucí z matriky z našeho úřadu, takže už vím, podle čeho se posuzuje, zda je či není vybrané jméno vhodné… ale o tom bude až další článek a zítra, protože teď už jdu spinkat a nechat si zdát krásné sny o budoucnosti Terezky… 🙂