otєrєzє.cz

Poprvé v práci

S novým časem v nových věcech 🙂
Včera se totiž měnil čas. (Takže mi nedošlo, že ráno budu vypadat jak uschlá mandarinka a potřebovala bych ještě hodinu spánku, ale přesto jsem se rozhodla přijít dnes poprvé do práce kompletně v dámském. Už jsem totiž opravdu moc chtěla a vousy… tak ty nemám 🙂 Někam asi odešly! 🙂 Než narostou ty zbytky dalších zárodků, které zničím taky…
Proto název článku “Poprvé v práci”, protože takhle jsem ještě nikdy v práci nebyla… Taky z toho mám trochu nervy 🙂
Navíc jsem se včera já “šikulka” prvně (byla bych ráda, kdyby taky naposledy 🙂 píchla řasenkou do oka a slzí mi ještě teď. Vypadá to, jako kdybych měla lesk na řasách – což není tak špatné – ale jen levého oka 🙂 Ale stejně se mi povedlo se namalovat a vyrazit.
Strach jsem ještě v noci neměla. Kdykoliv jsem se v noci probudila, strašně jsem se těšila, jak se ráno namaluju, učešu, jak si vezmu své úzké kalhoty a tmavě modrý dámský svetr s výstřihem, co nosím strašně ráda, ale pokaždé vždy jen mimo práci. To nadšení je vždycky silnější než strach.
Nemohla jsem se ráno v zrcadle vynadívat a těšila se i na to, jak mě zhodnotí Jíťa, která se pořád tohoto momentu nemohla dočkat společně se mnou.
V pátek jsem si uvědomila, že je čas zahodit poslední pánské kalhoty a začít to tu v práci hezky všem postupně dávkovat.
I mamka mi v neděli říkala, jak už je ta změna na mě znát, jak mi to sluší, jak jsem štíhlá atd. atd. (prostě maminky :). Ale tak trochu jsem jí to věřila, i kdyby mi to říkala, zatímco bych byla oblečená do pytle. Je zvláštní, jak se ve všech zrcadlech teď vidím jinak… možná všechna zrcadla zkrášlují 🙂 (Nebo že by pilulky? 🙂
Včera jsem se taky dívala na starší fotky ještě před HRT a ten člověk na nich, to nejsem já. Nevím, čím to je. Možná se jen hezky vidím, protože se tak chci vidět… Nemusí to tak být. Důležité je, že se tak vidím 🙂
Takže jsem ráno vyrazila autem do práce – samozřejmě jsem nestíhala, protože jsem se snažila vypadat co nejdokonaleji, když je to moje poprvé. A už jsem byla úplně krásně nervózní. Jenže zase to nadšení pořád přebíjelo strach a tak jsem zaparkovala a vykročila do světa…
Je potřeba se nadechnout, zvednout hlavu, jít vesele s úsměvem a nedat na sobě nic znát. Není kam utéct. NENÍ PROČ!
Jíťa mě hned zvědavě okukovala, já se culila a říkala, jak to vypadá hezky, když už mi ty kalhoty konečně neplandají, ale sedí na těle. Připadám si ohromně. Občas mám trochu tendenci se schovávat, ale stejně není kam 🙂 To je totiž pěkný nesmysl. Je potřeba se takhle ukázat všem a ještě dnes, ať si zvykají. Stejně, jako si zvykají na mé namalované nehty a oči.
Je to všechno tak jednoduché. Baví mě to. 🙂 A vůbec k tomu nepotřebuji paruku. Vystačím si konečně s vlastními vlásky!
A vůbec nevím, proč občas tak plaším. No co, tak vypadám jako holka! 🙂 Nebo spíš EMO 🙂
Jak jsem včera běhala po Lidlu (ta fialová bundička se mi fakt líbila, ale zase jsem neměla odvahu si jí tam před lidmi vyzkoušet :/ ), tak jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří se mě pokoušeli zařadit. Pro většinu jsem stejně byla zase jen EMO 🙂
Ráno jsem v práci měla ještě jedno překvapení. Dlouhý e-mail od kolegyňky, se kterou jsem byla v pátek na angličtině… Její nadšení mě nadchlo :)))
Sophie se mě ptala, jestli mi dnes začíná Real Life Test.
Ráda bych, aby mi už konečně běžel ten rok potřebný k operaci… ale problém je jinde. RLT znamená žít v ženské roli se VŠEMI aspekty, tzn. aby mě všichni oslovovaly správně, abych chodila na dámské toalety… to tu v práci ještě nemám vyřešené. Vždyť jsem tu takhle teprve první den! 🙂
Musím se v polovině dubna poradit s Hankou, jak to udělat, protože třeba velká spousta dodavatelů, kteří za mnou jezdí jednou za čas na návštěvu, vůbec nic netuší a najednou se před nimi vyloupne někdo trošku jiný. Oni mě znají z dřívějška a budou mě oslovovat pane… Mám jim vysvětlovat, aby mi tak neříkali? Líbila se mi reakce ředitele, který stojí při mě: “Je jedno, co si dodavatelé myslí. Všichni nám chtějí dodávat a jsou za to vděční.”
Ale vyřešit se toho musí víc. Mé jméno v odesílaných e-mailech (mám tam nechat do doby, než budu Tereza Toma nebo mám všem motat hlavu a mít tam Terry? Nejradši bych tam už měla Terezu… ale projde mi to tady?), představování v telefonu… -ů nebo -ová? Nebo pořád po staru klučičím příjmením? No bude to ještě legrace 🙂
Mimochodem dnes na Sophinku moc myslím, má totiž taky jedno své poprvé – s rodiči u Hanky…
Dnes mě tu neuvěřitelně baví kolega. Zase řeší zmatek kolem mých jmen na poště a těší se na chvíli, kdy budu mít už čtvrté (první klučičí, druhé neutrální, třetí dívčí a čtvrté až se vdám :).
Tak na to se těším taky 🙂
V sobotu jsme si s Kačenkou užily krmení jelenů a laní… přišli až k nám, Kačenka jim podávala mrkvičku, kterou krásně chroupali a pak jsme si je mohly i chvíli hladit, což se jim moc líbilo 🙂 A nám taky. Nejkrásnější jelen s největšími parohy stál ale opodál, sledoval situaci svým ostřížím zrakem a hlídal své stádo.
Věděli jste, že jelen patří mezi nejinteligentnější zvířata v českých lesích? Narozdíl od daňka…
Poprvé v životě jsem si hladila jelena 🙂 Má tak krásné oči…
I tuhle laňku jsme si hladily na čumáčku

17 komentářů

  • T

    Tereza

    [1]: Ahojky Járo, moc Ti děkuju. Mám z toho fakt nervy, ale samozřejmě se tu na všechny usmívám 🙂 Čas ten otupí i ostrý břit… takže za pár dní to všichni přestanou řešit (pokud už ovšem nepřestali dávno :). Žádná špatná reakce zatím nebyla… ale ještě se chystám do výroby 🙂 To bude zase křest ohněm.

  • L

    Lucka

    ahoj Terezko možná mám řešení jak to ulehčit tobě, i dodavatelum v jednání s tebou ´´i pro ně to muže být problém,že se tě třeba nechtějí špatným oslovením dotknout´´. připni si vizitku s ženským jménem. a je po problému. pěkný den ti přeju.

  • T

    Tereza

    Lucko, máš pravdu – oni mohou být vyděšenější než já a taky tu situaci musí nějak řešit. Zkusím se domluvit s naší personalistkou, jestli mi udělala kartičku s Terezou 🙂 Teď mám Toma, toho ale samozřejmě nenosím 🙂

  • L

    Lucka

    Terezko to se nedá nic dělat, musíš tomu dát víc času. to co jsi byla už nikdy uplně nesmažeš, a občas se s tím setkáš třeba i za řadu let. s tím je třeba počítat. někteří lidé si zvykají pomalu.

  • M

    Míša N.

    Čauky Teri.Ty to zvládneš.S tou kartičkou co ti říkala Luca,bych to na tvém místě taky zkusila,za zkoušku nic nedáš,jen můžeš získat.

  • M

    Míša N.

    Jseš šťastná holka Teri,my některé musíme nosit monterky,což na jednu stranu nám šetří otázku co na sebe do práce,ale na druhou stranu svoboda v oblékání do práce je taky úžasná,asi budu muset na tom zapracovat.

  • M

    Majti

    Ahoj Terezko, No vidíš že to půjde, zvládneš to a za týden už tě ani nikdo nebude sledovat, bude to automatické. A z tou vizitkou je to fakt skvělej nápad, to bych na montérky potřebovala taky. Vždycky když u někoho děláme, tak na nás volaj, chlapy dáte si kafe.To mě tak štve.Já už se Real snažim žít, ale je to fakt problém. Jenže mě už to mluvení v mužskym rodě nejde přez jazyk, tak občas někteří lidé nechápou.

  • L

    Lucka

    Terezko a holky, já nechtěla být negativní, jen jsem chtěla říct že se prostě musíme obrnit, a být připravené na všechno, potom nás nemuže nic zaskočit. Terko, já věřím, že té personální to pěkně vysvětlíš, a určitě to pochopí. Majti neboj, ani se nenaděješ, a budou volat, chlapi dáte si kafe a vy slečno dáte si kávu nebo raději čaj.

  • T

    Tereza

    Taky na vás holky, co musíte nosit montérky, často myslím a říkám si, jaké to pro vás asi je? Jsem za tuhle práci, co mám, nesmírně šťastná. Dává mi obrovskou svobodu. Finanční i osobní, co se oblékání nebo přeměny týče.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.