otєrєzє.cz

Pátý laser

Trochu jsem si dnes vyvětrala hlavu cestou do Prahy a zpátky na pátý laser.
Vlastně tam vždycky jezdím ráda (i když to tak kvůli vousům nevypadá).
Ale začnu ještě odjinud.
Často se tu píše o nezaměstnanosti transsexuálů, jak je velká a jak jsme diskriminovaní. Nezpochybňuji, že někteří z nás jsme.
Napsala jsem si tedy o data přímo k několika (abych nebyla nařčena ze zaujetí jen na Hanku Fifkovou) zdrojům, protože mě to zajímalo. Zrovna po příjezdu z Prahy jsem našla odpovědi ve své poště, takže je tu aspoň hned zveřejním:
Počet nezaměstnaných transsexuálů procentuelně nijak významně nepřevyšuje nezaměstnanost v běžné populaci.
(V ČR je míra nezaměstnanosti kolem 8 %.)
Tak kde je tedy ten problém?
Takhle se může zdát, že všichni nezaměstnaní tedy musí být zákonitě transsexuálové, ale …
… 12 let jsem pracovala na Úřadě práce, z toho 3 roky přímo na recepci a 7 let jako zprostředkovatelka (zbývající dva roky jsem byla statistik úřadu a “odpočívala” jsem od lidí).
Za celých těch 10 let kontaktu s lidmi, kdy mi jich prošlo před očima neskutečných 30.000, byl mezi nimi jen JEDEN JEDINÝ transsexuál (FtM).
Mladý chlapec po vyučení, který vždy chodil s matkou.
Nemůže se mi tedy potom nikdo divit, že mé vlastní zkušenosti a zážitky ovlivňují pohled na to všechno.
A takhle to mám prostě se vším.
Vše je ověřeno a otestováno na mě. Nevycucávám si ty statistiky z prstu, abych tu přeháněla s nějakým optimismem.
To je prostě fakt.
Tak, jako něco říkají statistiky na internetu, já říkám tohle a je jen na čtenáři, aby si zvolil výsledek, který má větší vypovídající hodnotu.
Oživili jste (oživujete) můj blog jinými pohledy a já vám za to děkuji. Protože takhle ten blog nebude aspoň jen můj, ale i váš. Jako už mnoha holek je, protože už dávno není jen o mě a o mých pohledech.
A kolik lidí, tolik pohledů.
Teď budu psát o vousech, takže úplně odbočím z řešení všech problémů tohoto světa.
Doufám, že to nebude nikomu vadit. (Kdybych chtěla psát o mravencích nebo o červené řepě, tak budu, protože můžu.)
Já jedu dál 😉
Budu psát o tom, jak jsem šťastná, když likviduji ty hnusné vousy. Jsou příšerné! A mám radost z každého vousu, který už nikdy nevyroste. Nemůžu za to, že vy, FtM, to máte naopak. Vy se radujete z odstranění prsou, pro které bychom my daly cokoliv, ale nestěžujeme si.
Řekla bych, že je vážně docela důležité začít s laserem brzo. Já začala vloni v prosinci, teď jsem 4 měsíce na HRT a stejně to vidím minimálně do konce tohoto roku tak na 10-14 sezení.
Jsem ráda, že jsem začala už v prosinci, ale měla jsem začít ještě dřív.
Protože člověku, který je v RLT, tohle “vybočení” z každodenní ženské reality dělá dost potíže.
Po 6 týdnech se musíte proměnit v něco špatně identifikovatelného. Alespoň já jsem se dnes v metru cítila jako obluda – špinavá ve tváři – od motorového oleje, který nejde umýt.
Dva dny před tím jsem se neholila, aby vousy byly dlouhé tak 1-2 mm. Bohužel to už je taková délka, že dnes ráno mi to dalo velkou práci zamaskovat. Úplně je to nemožné, protože bych musela mít na sobě 2 mm make-upu, což nejde, ale tím, že používám make-up s nejvyšší kryvostí v ČR (Dermacol Filmstudio Barrandov Prague Make-up Cover – odstín 215, který patří mezi ty světlejší, i když je pořád dost tmavý), tak se ty vousy krásně zapatlaly a obarvily do neviditelné barvy pleti.
Z dálky (nebo i z metrové vzdálenosti) je to ještě OK, ale když s někým mluvíte tváří v tvář nebo sedíte u stolu s polévkou, tak jsou ty vykukující špičky vousů (prostě odporné strniště, které na mužích odporné není vůbec, ale na ženách poněkud ano) opravdu vidět.
Ale jeden den se s tím přežít dá.
Z práce jsem letěla rovnou do Prahy, ale ještě jsem se v autě před odjezdem kompletně odlíčila (na tváři nesmí být make-up a i když jsem se hodně snažila, drhla to (a nesnášela potom ten pohled v autě do zrcadla), pod bradou pak sestřičce dělaly zbytky make-upu potíže – víc to pálí (protože se pečou i ty jeho zbytky) a hůř reaguje. Říkala mi taky, že není problém se odlíčit až tam, že to také běžně dělají, protože ženy přijdou na kliniku prostě nalíčené). V autě jsem si ještě svlékla podprsenku, náušnice, prstýnek… Holčičí věci jsem si na sobě nechala – mám sice doma ještě jedny staré Tomovy kalhoty, ale ty rozhodně odmítám nosit i kdyby mě mučili. Už nechci přeskakovat jen kvůli vousům, jenže jak to udělat, když máte tvář opatlanou černými fleky vousů a vypadá to strašně?
No nijak. Máte dvě možnosti – buď se přehodit do chlapa nebo tam jít prostě tak, jak chodíte doteď.
Já se snažila na sebe – jakožto na vousatou ženu – moc neupozorňovat, ale vlasy mi zůstaly dlouhé v ženském účesu, červené nehty (které mi pak sestřička Péťa pochválila 🙂 jsem si odmítla odlakovat a samozřejmě nejmarkantnější byla má prsa, která pod tričkem prostě neskryju, ani kdybych se zbláznila (z čehož jsem vlastně měla radost, ale současně velkou zlost na ty vousy).
Laser je jedna z mála věcí, o kterých víme, že nám pomohou, ale chodíme tam nerady.
Tolik jsem se těšila na tu bolest, až zase ucítím, jak laserový paprsek likviduje vous po vousu, jak ničí jejich cibulky a i když to pod nosem bolelo, dalo se to vydržet, protože ta radost nad zničením nepřítele byla větší.
Nejhorší byla cesta ze záchytného parkoviště do centra metrem.
Vím, že holky, které mají ještě výrazné mužské rysy a chodí přitom v dámském, si zaslouží náš obdiv. A taky ho mají. Ale já taková prostě nejsem. Nedokážu být “muž v dámském”, vadí mi to a necítím se dobře. Nedovedu se vykašlat na okolí, na ty pohledy… Já chci být normální žena, která nepřitahuje pozornost svým mužstvím. Proto jsem nikdy jako vousatá ven nešla.
Ale dnes poprvé ano.
Sedla jsem si v metru do rohu tak, aby na mě nikdo neviděl a já neviděla na ostatní. Koukala jsem do země a do odrazů v okně, kde jsem zase já na oplátku pozorovala ty, co pozorují mě, ale přímo – ne v odraze a tak netušili, že se na ně dívám.
Nešlo to jinak udělat, tak jsem musela zatnout zuby a těch 20 minut prostě dojet.
Nejhorší to bylo na hlavním nádraží, které bylo narvané lidmi a ještě víc venku.
Ještě u východu metra v hale mě začal otravovat nějaký chlap. (Asi je teď přitahuju :). Tak jsem se sebrala a šla rychle ven, ale tam se na mě vrhla prodavačka zvířátek na charitu a řekla: “Pane, nechcete si koupit?”
Tohle mě vždycky přivádí k pláči. Koukala jsem do země a procházela těmi davy směrem k Laser klinik, abych byla na bezpečném území co nejdříve. A bylo mi do breku, protože po dvou měsících jsem poprvé slyšela to pitomé slovo “pane”.
Ta paní za to nemohla. Já mám zrovna vousy tvrdé, černé a husté, takže se nedají ani za nic přehlédnout. (Ale výhodou je, že zrovna takové vousy laser přímo miluje a úspěšně jednou zničí, takže moje tvářičky budou jednou krásně hebké a hladké – třeba jako ty Danielky 🙂
Stala se mi ale taková zvláštní věc.
Tenhle pátý laser byl jiný, než ty předchozí.
U předchozích procedur byla znatelná ta klesající tendence impulsů i vousů. Ty stále ubývaly (docela úspěšně) a já měla radost.
Už asi před 14 dny jsem si ale všimla, že vousy začaly růst pod nosem i na místech, kde tři měsíce nevyrostly! Prostě se ty jejich cibule probudily a řekly si, že musí na svět!
Takže se stalo to, že v páté proceduře jsem měla víc impulsů (a víc vousů), než ve čtvrté.
To jsem tak trošku nečekala, ale prý je to normální. Obzvlášť v prostoru pod nosem, který odolává nejvíce a nejdéle.
Je ale fakt, že ačkoli se tam zase hustě vyrojily, tak je laser celkem snadno zničil. Žádné spálené zbytky, jako u těch silnějších, které ještě laser nezničil.
A další poznatek je ten, že nad horním rtem je asi sedmimilimetrový proužek, který je absolutně hladký bez vousů.
Sestřička říkala, že takhle to běžně ustupuje od sdola nahoru.
Půl roku jsem měla takovou radost, jak tam ty vousy mizí… jak už mám hladkou pleť i pod nosem… a najednou taková úroda.
Ale to je dobře. Aspoň dnes laser zničil další aktivní cibulky.
Pak mě čekala už jen cesta zpět metrem. Držela jsem se zase co nejdál od lidí. Nejen proto, že jsem měla lehce napuchlou a začervenalou tvář, ale taky proto, že ty spálené vousy jsou docela dost cítit. A cítím je většinou ještě druhý den, i když si tvář myju.
Stála jsem u dveří a koukala zase směrem do skla, ve kterém jsem si v odrazech prohlížila spolucestující. To mě baví 🙂
Jen jsem se jim nemohla podívat do očí, ačkoli cesta tam byla horší, protože teď ty spečené vousy nebyly až tak viditelné, jako když jsem si je vezla dvoumilimetrové do centra.
Nesnáším vždycky tenhle den. Vím, že to musím podstoupit, ale je to tak ponižující, asi jako pro každou ženu, která má vousy.
Teď už jsem doma, čtu si ty vaše výborné komentáře a jsem už v klidu, protože teď mě nikdo nevidí a za pár dní to bude zase OK. Vlastně čím dál lepší.
Dnes mi udělala takovou radost Štěpánka, když v práci tiskla samolepky s našimi jmény a ptala se mě, jestli tam chci napsat Tereza nebo Terezka 🙂
Jééé.
Tak jsem jí řekla, že Terezka, ale že je to vlastně jedno, protože všechno je lepší, než to předtím 🙂
Nakonec tam nechala Terezu, ale to se mi líbí taky.
Jenže mě mnohem víc potěšilo, že se na to zeptala. Pro ní jsem už Terez, Terka, Terezka, stejně jako pro všechny ostatní mé kolegy, kteří si tak úžasně za ty dva měsíce zvykli mě takhle oslovovat, že mi to dělá dobře.
Tuhle pan ředitel telefonoval přímo přede mnou do Číny a říkal: “Tereza will send you it. She knows the quantity. She will write you.”
Prostě jsem úplně normální she (ona).
Ani pan ředitel se už neplete.
Proto mě dnes u východu z hlavního nádraží rozbolelo srdce, když mi ta paní řekla “pane”. A to jsem se snažila lidem vyhýbat.
Proč se ke mě takhle nehrnou, když jsem nalíčená, načančaná a dostatečně ženská? 🙂 Klidně bych nějakou tu milou mužskou společnost uvítala. (Asi by se mi pořádně rozklepala kolena, ale dělalo by mi to dobře.) (Pokud by to samozřejmě nebyl úchyl ve stříbrném Renaultu před ordinací Hanky 🙂
No a zrovna já hledám partnera, když musím jednou za 6 týdnů odkrýt tu hrůzu na obličeji a být znechucená sama nad sebou, natož pak co chudák ten partner? 🙂 To kdyby viděl, tak se lekne a uteče. 🙂
A já nechci partnera, co mě bude brát jako transsexuálku. To už jsme tu taky řešili mockrát. Protože my jsme ženy.
Ale to uteče a dočkám se (jak mi říká sestřička Péťa, která už měla krásné kulaťoučké bříško a v něm zatím 400g chlapečka). Dostala jsem od ní zase troje krásné náušnice a přívěšek na krk, což mi udělalo velkou radost, protože na krk mám jen přívěšky tři, což je samozřejmě málo a zjistila jsem, že i těch mých 15 náušnic je MÁLO! 🙂
Dnes má moje ex narozeniny.
Je pátek třináctého a ještě k tomu úplněk. Dost divný den. Cestou do Prahy to byla samá ošklivá bouračka, až mi z některých bylo špatně.
Na narozeniny mojí ex jsem si úplně náhodou omylem vzpomněla v práci, protože se mi včera zdál zase jeden z těch “úžasných” psychosnů, kdy se moje ex ke mě tiskne, sluší jí to, usmívá se a říká mi: “Budeme spolu 14 dní, abychom k sobě našli zase cestu zpátky.”
Sice se co nevidět probudím, ale tyhle věci z hlavy jen tak nepadají, takže jsem ten pocit dostávala ze sebe během celého dne. Jaký to byl pocit?
Strašný. Nechci, aby se mi o ní zdálo a už vůbec ne o tom, jak říká tyhle věci.
Ale jinak mě to zas až tak nevykolejilo.
V práci jsem si ale hned vybavila, jak jsem jí nosila květiny a taky, jak budou mít teď v sobotu oslavu. Sejde se celá rodina, bude veselo, povídá se, baští… Kačenka tam všude kolem vesele pobíhá. To jsem měla vždycky ráda. I tu rodinnou pospolitost.
Dostala jsem chuť na ty dobrůtky, co dělala její babička a které už NIKDY nebudu smět ochutnat ani si se všemi popovídat.
Tak si ty dobrůtky udělám sama.
A hotovo 🙂
Mám zase jiné věci a splněné sny a nemůžu mít všechno.
Kdyby tu už byl aspoň někdo, komu bych mohla všechny ty dobroty péct… A když ne nějaký pořádný jedlík se strništěm, tak aspoň Danielka, která je taky jedlík (i když to na její dokonalé postavě nevypadá) a navíc moc fajn a veselý.
Jdu uklidit granko, co jsem si před chvílí nasypala do jogurtu, letím do sprchy, namazat tváře a spát.
A těšit se na 13. den ode dneška, kdy si pohladím svou tvář a všechny vousy začnou vypadávat.
Tak je to se vším. Abychom se dostali ke svému cíli, musíme občas podstoupit něco, co je nám nepříjemné.
Abych se zbavila svých vousů, musím si je jednou za 6 týdnů nechat narůst do strniště…

22 komentářů

  • M

    Míša N.

    čauky Teri.Já taky to těžce nesu když jidu jako žena na laser s vousy,ale užívám si to,protože se cítím jako žena a v podstatě sjem žena v mužském těle.Taky jsem ráda,že po každém laseru je jich čím dál tím míň.Podívej se na tu Conchitu Wurst.Lidi už tak na to nekoukají,aspoň u mě když jdu na laser.Poprvé na mě koukali,doslova zírali a teď jen kouknou a dělají dál,prostě už mě neřeší.Tak zatím papa

  • t

    the_ress

    Zvláštní, že po mně chtěli, aby to bylo oholené. A přitom používají ten stejný laser. (Byla jsem dneska poprvé, tak jsem zvědavá, jak to bude za těch 13 dní vypadat.)

  • T

    Tereza

    [3]: u tebe to může být klidně dřív. Sestřička mi kdysi říkala, že nejdelší doba, kdy to začlo vypadávat, byla u jedné klientky (biologické ženy) 14 dní. U mě je to 13 🙂 A to je prý extrém.

  • t

    the_ress

    [5]: Neznáme se :-) , ale možná si mě budeš pamatovat ze semináře. Měla jsem žluté tričko a o pauzách jsem tam tak zmateně postávala. :-) (A asi jsem byla i jediná, co tam byla 'na kluka', když teda nepočítám kluky.)

  • P

    Péťa

    Ahoj Terry to je s těmi lidmi co paní ti řekla pane mě se to stalo taky takže ještě ženy z nás nejsou až půjdeš v pracovním oděvu do města a lidé Ti řeknou paní tak už to bude ok zatím to je na nás vidět a vždy budeme holky s chlapskými rysy brada čelo atd to hormony nezmění ale i takové ženy jsou a je jich hodně a jsou kolikrát více žádané u mužů než ty krasotinky protože mají u nich jistotu že jim budou věrné tak to prostě je a proto nejlepší je nějakou paní co Ti řekla pane neřešit ale namlouvat si že jsme ženami to ano ale se střídmím a přízemním myšlením pak se vyhneš zklamání pa Péťa

  • L

    Lucka

    [12]:ahojík Petulko. ono se to některým těm ženám s mužskými rysi určitě stává také.  ony jsou ty krasotinky většinou dobré jen do postele, ale ne do života. ale určitě se najdou výjimky, abych jim nekřivdila.

  • L

    Lucka

    [14]:že ty chceš Terezko do postele chi chi.  ne ne, říkala si že je ti to jedno, tak to neplatí. ale to je hloupost, každá žena chce být krásná, já ti to nebaštila chi chi.

  • P

    Péťa

    taky se chci líbit a dělám vše pro to asi jsem špatně napsala jako přízemně myslet ale asi lepší chodit nohama po zemi a pak taková to paní co mi řekne pane mě nerozhodí a musím s tím púočítat že se toto stane běžná věc mě taky jelikož už jsem 10měsíc na hormonech 99lidí řekne paní a jeden mi řekne pane ale ten dotyčný mě znal z dřívějška takové věci jsou u nás běžné a rozhodilo mě to taky ale ne na dlouho na chvilku a pak jsem si myslela své a je to pa

  • T

    Tereza

    [19]: Ahoj Péťo. Taky jsem to špatně napsala 🙂 Vím, jak jsi to myslela s těma nohama na zemi a tenhle přístup, že tě jeden ze 100 lidí osloví pane, z čehož si nic neděláš, je přesně to, co by nemělo otřást naším sebevědomím (obzvlášť, když nás ten dotyčný znal – tam to hned nefunguje, jak bysme chtěly, proto bychom to taky měly brát s rezervou, ale víš sama, že i když se kolikrát snažíš, tak to prostě zabolí.

  • P

    Péťa

    No abych pravdu řekla tak jsem zamilovaná až po uši ale Hanka nevím chodíme spolu ale takovým způsobem jako když mi bylo 12 pusa a hajdy zase domů začínám mít obavy že to nevydržím uvidíme jinak bývalka má přítele a od té doby mi nechce Kačenku ani ukázat takže jdeme k soudu a budeme to řešit tam s tím že jsem opět se zklamala ale totálně v člověku který když jsem solila peníze mohla jsem Kačenku vídat 2x týdně jen se objeví její přítel sdělím ji že už má přítele tak ať přítel dotuje její rodinu nemyslím tím výživné na Kačenku tak mě od ní ůplně odskřípla s tím že všude tvrdí že jsem ůchyl a že Kačenka se na mě nebude dívat a já že už ji nikdy taky neuvidím že ať se na sebe podívám že nejsem táta je trošku mimo no a jinak když doktor to stihne tak v září můžu jít před komisi což je pro mě to co mě teď drží nad vodou pa[20]:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.