otєrєzє.cz

Svačina

Poprvé do nové práce a z práce pěšky. Leje. Na Moravě sněží. Teď jsem přišel. Krásně jsem si vyvětral hlavu. Cestou domů jsem nepotkal nikoho. Už se těším na mé cesty pěšky na jaře a v létě.
“Co je na tom nenormálního chtít zpět vlastní ženu?”, se mi včera líbil Heřmánek v jednom starém seriálu. 🙂
Smysl manželství tkví v tom, že jeden druhého podrží v těžkých chvílích.
Dneska přinesla přítelkyně jednomu řidiči svačinu. Blbý dvě housky s pomazánkou, ale tak tam voněly…
Přišla s prckem.
A o tom to je.
Myslíte na druhé a oni myslí na vás.
To je rodina a to je štěstí.
Jdu si udělat večeři, kecnout před telku a užívat si nicnedělání. (I když bych tisíckrát radši koupal malou, četl jí pohádky a kašlal na svůj hlad…)
Nikdo mi nikam nic nepíše (jenom v noci 1 zoufalá sms od jedné milé a krásné slečny z Prahy ještě z tehdejších i-girls.cz, co mě ještě oslovuje Terezko a nikdy mě jinak nebrala 🙂 (Té minulosti – ani té dívčí – se člověk vážně nezbaví 🙂 Ale přeci kvůli tomu nepřijdu o své přátele. Povzdechla si, že se zase zamilovala do své kamarádky… Tak rád bych jí nějak pomohl. Ono kolikrát stačí pár slov v smsce, protože víte, že je tu někdo, kdo vaše povzdechy poslouchá…
Jo jo. Každý máme ty své boje a pořád něco hledáme.
Někdo z nás to našel a přesto to hledá.
Někdo z nás to našel a už nic nehledá.
Někdo z nás to ještě nenašel a ani to nehledá.
A někdo z nás to našel, ztratil a … píše z toho blog… 🙂

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.