otєrєzє.cz

Veselé Velikonoce 2015 bez kindervajíčka

6. 4. 2015 / 17:00 / 27 Comments
 
Já vím, přát o Velikonocích v pět hodin odpoledne Veselé Velikonoce není moc běžné, ale tak nemůžu dělat jen samé běžné věci, ne?
Dnes ráno jsem se rozhodla udělat veselý barevný den, když jsou ty velikonoce. Už když jsem v půl sedmé vstala, nebe bylo modré (hezká barva!) a vypadalo to, že bude hezky. Bylo. Za dvě hodiny se spustila chumelenice.
 
Řekla jsem, že sem nebudu vkládat žádné své fotky. Taky že ne. Tahle fotka tady bude jen do dnešního večera, než půjdu spát a pak dobrou noc, fotko. (Přestože píšu, že fotku i video dnes večer odstraním, budou tady 24 hodin, takže do zítřejšího večera, aby si ji mohla zítra prohlédnout Anetka, která bude na internetu až zítra, jak psala 🙂
 
A protože je svátek a mně se chce, tak jsem si místo klasického fotoalba udělala takové své hudební videofotoalbum, které sem také vkládám – jen do dnešního večera a pak zmizí. Takové překvápko. Něco jako kindervejce. Tam je to akorát naopak. Čokoláda se sní, ale překvapení zůstane. Tady překvapení zmizí a čokoláda zůstane. Čokoládou myslím tady tento článek jakožto obal toho překvapení.
(Původní název článku byl „Veselé Velikonoce 2015 s kindervajíčkem“, ale teď už tu žádné překvapení není, takže „bez kindervajíčka“. Celý text tu nechávám původní, nechce se mi to měnit.)
 
13 měsíců HRT, –1,5 měsíce „po“ SRS 🙂
(Jendo, to je částečně i pro vás, abyste si mě nemusel jen představovat 🙂
(Video už je pouze soukromé, lze přehrát jen na mém počítači nebo výjimečně na požádání. Chráním si tak své soukromí.)
 
Když se nad tím tak zamyslím, tak všechny ústupky, které lidstvo dělá, dělá vždy jen kvůli zloduchům na úkor dobrých lidí. (To jsem zase přemýšlela o fotkách, které prostě není možné dlouhodobě zpřístupnit.)
 
Šaty na fotkách jsem dostala darem od Anetky, se kterou jsem byla v únoru na plese a moc ti za to, Anetko, takhle veřejně tady před těmi tisíci lidmi děkuji.
 
Jinak ty komentáře, co se ještě pořád nezobrazují u článků už ze soboty (teď je pondělí), jsem urgovala u technické podpory a přišla mi legrační odpověď: „Žádný jiný uživatel si na něco takového ještě nestěžoval a všechny změny se projevují u článků okamžitě.“
Tak jsem jim poslala odkaz na konkrétní článek a … ticho. Mlčí.
Hlavně už mi ty komentáře (ano, v administraci jsou povolené) zobrazte!
To, že si žádný jiný uživatel nestěžoval přeci neznamená, že ta chyba neexistuje. Proč já? Proč pořád já?
 
 
No a to je celé. Až večer všechno vypnu a půjdu spát, tak tu zůstane jen to přání k Velikonocům. Bez „kindervajíčka“ 🙂
Jako sněhová vločka, co je vidět jen chvilku a roztaje. Když se někdo nestihne podívat, už jí neuvidí. Nikdy.
 
Já ale nejsem sněhová vločka 🙂
 
 
Ale ještě něco důležitého se dnes stalo! Něco, co za pár let bude úplně normání obyčejná běžná věc.
Dnes se otevřely 4 nové stanice metra linky A a končí ve stanici Nemocnice Motol! Konečně tam dojedu ze záchytného parkoviště v Letňanech metrem a ne složitě cinkajícími tramvajkami a autobusy (pokud jsem tam nejela autem a nezaplatila stovku za parkování).
 
 
Jsem si jistá, že s novými zastávkami linky „A“ mám něco společného i já.
A to přesně to, co jsem tu před chvilkou zmínila – ony i já budeme jednou úplně normální obyčejné a běžné a nikdo se nebude pozastavovat nad tím, co bylo kdysi, že kdysi něco neexistovalo nebo bylo jinak…
 
 
Jéé, ale ještě na něco jsem zapomněla!
Dnes ráno mi volala kamarádka Péťa. Volala z vlaku z východních Čech do Motola. Hned jsem jí řekla, že může jet metrem! Ale měla už vyhledanou tramvaj.
Péťa má zítra den D!
Pamatujete si vloni před rokem (v květnu) na Dannie a její reportáž z Motola téměř z operačního sálu on-line? 🙂 Už je to rok, co to má za sebou a její život jde dál tím správným směrem i s jejím klukem, kterého pořád má. Moc ráda bych tě zase někdy viděla, holka! 🙂 Ještě pořád tu mám tu neotevřenou brazilskou marmeládu, co jsem ti slíbila, ale jak to tak vypadá, sním jí v létě sama.
S Péťou reportáž už provádět nebudu, ale pokud se dozvím něco nového nebo zajímavého, dám to na blog.
Péťo! Držím ti moc palce!!! A těším se, až se zítra probudíš na správné straně. Zrovna ty už si to dlouho zasloužíš.
 
Psát reportáž s Péťou nebudu ještě z jednoho důvodu: za měsíc a půl už tu bude totiž reportáž moje vlastní 🙂

27 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.