Budoucí partnerka

Moje budoucí partnerka sice bude mít výhodu, protože půjdu do vztahu s ní poučen z předchozích nezdarů a rozhodně se na všechno budu dívat jinak.

 

Ale na druhou stranu mi je jí líto. Protože to bude ona, kdo bude muset čelit té mé debilní náklonnosti k manželce, které stačí říct jednou „ano“ a budu muset řešit neřešitelnou situaci, které bych se radši zatím vyvaroval.

 

Dneska jsem potkal asi na 30 vteřin v obchodě Aničku, se kterou si výhradně přes sms a maily povídáme o životě po rozchodu s dětmi… Ona je oproti mě o rok napřed. A je to pořád stejné…

Slušelo jí to.

 

Píšu to sem proto, že mě to potěšilo.

 

A taky to, že si v bývalé práci, kam jsem přišel na pokec (když si musím pro Káťu dojet až v pátek a né dneska), řekl kolega s kolegyní, jestli bych je večer neodvezl domů.

 

Konečně mě někdo potřebuje.

Je jedno kdo.

 

A z těch 6ti slečen, kterým jsem napsal, mi odepsaly dvě. Zbylé to zatím nečetly.

Jenže…došlo mi, jak malé mám šance, protože s přesvědčením, které teď mám (za žádnou cenu nekončit vztah a snažit se ho „vyléčit“) nemůžu po nikom chtít, aby se rozváděl, aby se rozcházel nebo aby na to třeba jen pomyslel, třebaže jejich vztah nefunguje. Já budu ten, kdo řekne: „Už žádou epidemii rozchodů.“ A dám jim přečíst tu knížku.

Nezadané holky jsou snad jen náctileté.

Kašlu na to.

 

Pořád mi vychází jako nejjednodušší, nejlepší a nejperspektivnější varianta začít znovu původní vztah.

Jenže na to jsou taky potřeba dva.

Smůla no.

 

No, dávaj oblíbený film mé manželky… :/

Moment.

Musím to přepnout.