otєrєzє.cz

Dvanáctý bod

Pokud někomu chybí jistota nebo se pořád bojí, že o své jistoty přijde, když do toho půjde, nemusí zkoušet vůbec nic. Bude mít jistotu, že se nic nestane a o své jistoty nepřijde.
A přesto bych jaksi doporučila tu druhou variantu: Zkusit to! 🙂
Tenhle citát mě vyloženě nadchl.
Nedávno jsem četla nějaký článek o tom, co by partner neměl vůči svému protějšku říkat nebo dělat. Byly to samé všeobecně známé věci, ale ten poslední dvanáctý bod mě zaujal:
12. Zdůrazňování svých nedokonalostí – zdůrazňováním neustále svých chyb a nedokonalostí jen docílíte toho, že je partner opravdu začne vnímat. I když mu do té doby absolutně nevadily.
🙂 Když budu pořád dokola opakovat, jak jsem nedokonalá a jaké mám nedostatky… jak to asi může dopadnout? Taky bych to nemohla pořád dokola poslouchat, protože v mých očích by můj partner rozhodně (téměř) dokonalý byl a měla bych ho ráda takového, jaký je.
On tenhle bod není úplně od věci. Nemá smysl zbytečně rozpitvávat svoji minulost, své problémy a svůj osud. Je třeba se dívat dopředu, ne dozadu. To hezké je vpředu.
Dnes jsem volala šéfredaktorovi internetového magazínu, který mi neustále ležel v hlavě, protože obsahoval něco, co mě mohlo identifikovat (a což už nechci). Na mé dva předchozí e-maily nereagoval (ani jeho redaktorka), takže jsem nevydržela a prostě mu zavolala.
Řekla jsem mu, co všechno bych potřebovala a zeptala jsem se na čtenost toho článku, protože jsem si myslela, že díky tomu, jak je ten článek starý (2,5 roku) už ho třeba nikdo ani nečte a tak ho budou moci smazat…
“Jaký je to článek? – Jo tenhle? No to né! To by byla škoda! Tenhle článek patří mezi šest nejčtenějších článků dlouhodobě!” 🙂
Jo tak…
Počkat, no to je přeci hrůza! 🙂 (Jsem si pomyslela.)
Dva roky to samozřejmě vůbec nevadilo, ale teď je to problém, takže jsme se domluvili na hezkém a přijatelném kompromisu. Vlastně mi vyšel ve všem vstříc a za pár dní už budu moct klidně spát.
Zjisitila jsem zajímavou věc, jak nás někteří lidé ve společnosti vidí. Kdysi proběhl ve staré talkshow TV Nova s názvem “Áčko” (to je opravdu hodně velké retro) rozhovor s transsexuální ženou, která byla shodou okolností z mého města. Já to tehdy neviděla a ani jsem o tom díle nevěděla. Říkala mi to nedávno mamka. Ta žena (po celé přeměně a operaci) spáchala sebevraždu.
No a tenhleten fakt, který není až tak běžný a patří mezi extrémy, byl odvysílán na TV Nova, takže si ho veřejnost tehdy spojila s transsexualitou a teď (protože jiných pořadů o nás moc není, takže si to málo člověk pamatuje), když někoho takového takový divák potká, je úplně vyděšen a ptá se: “Ach, jsi vpořádku? Nepotřebuješ pomoc? Mám strach, že si něco uděláš! To musí být strašné tímhle procházet. Hele, ale prosímtě neukončuj si život ano? To fakt není řešení… Fakt je mi tě líto!”
Cooooo????
To je velmi zcestná představa o nás, o přeměně, o smyslu přeměny i o jejím výsledku.
Musela jsem dlouho vysvětlovat, že to tak není, že jsem šťastná (už přes rok) a že samotná přeměna není vůbec deprimující zážitek, natož pak život po operaci, na který se těším. Musela jsem v jeho (její) hlavě “přehrát” ten roky budovaný a pěstěný názor na transsexualitu, že je to něco strašného.
Ne není.
Je to něco úžasného!!!
🙂
Nevím o ničem, co by mi během toho roku, co je za mnou, mělo tak uškodit, že bych to neustála, že by mě něco položilo na zem nebo donutilo přemýšlet o sebevraždě. Spíše naopak. Hnala jsem se celá nadšená kupředu a měla radost z každého dne na téhle Zemi, na které je prostě krásně a stojí za to žít! O to víc, když smím dělat věci, po kterých jsem vždycky toužila, ale byly mi touhle společností zakazované. Tohle je vysvobození v pravém slova smyslu. Žádnou vědu bych v tom nehledala. Je to jednodušší, než to vypadá.
Pokud to někdo vidí jinak, je to jeho pohled, který mu neberu. Já jen můžu říct, že kdybych věděla, že je to tak snadné, udělám to už dávno…

115 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.