otєrєzє.cz

Výlet do ZOO

Je to pár minut, co jsme přijely s Kačenkou z pražské ZOO. Byly jsme tam obě poprvé v životě.
Teď si ještě lepí svůj vějíř a zbaští jogurt, takže mám pár minut na pár vět.
Den začal krásně už ráno, když jsme šly na poštu poslat balíček.
Paní za přepážkou se na mě usmála a řekla, že mám hezčí nehty než ona 🙂 (Ona je vážně skvělá.)
Mám je teď tou velmi výraznou červenooranžovou barvičkou, která doslova září. (Miluju tu výraznost.)
Poděkovala jsem a koupila Kačence los za 10 Kč.
Vyhrála na něj 200. 🙂 Pořád vyhrává 🙂
Přijely jsme do Prahy a nastoupily do metra.
Lidi jsem už ale neřešila. Věděla jsem, že je to v pohodě a nemám se čeho bát a tak jsem se věnovala Kačence, která si jízdu metrem užívala.
Pak nás čekala jízda autobusem, který byl úplně narvaný (přesto jel asi stovkou v zatáčkách, takže jsme se tam všichni přesýpali, z čehož měla Kačenka legraci 🙂 a já si užívala, jak nebudím pozornost, jak jsem oblečená jako ty slečny kolem mě a celou cestu jsem se na Kačenku culila.
Nikdo mě nezkoumal, nikdo na mě nevrhal nechápavé pohledy.
Přestávám to sledovat.
Těsně před vchodem mě udělal radost pán s letáky. Podával mi ho se slovy: “Prosím paní.” 🙂
Paní si ho vzala a s úsměvem poděkovala. 🙂 I kdyby to byl leták na výkup autovraků, v tu chvíli jsem měla obrovskou radost.
Ale já to tak trochu čekala 🙂 Přiznám se, že když jsem ráno vycházela z domu a zdravila zvědavou sousedku (chtěla přivézt ze ZOO medvěda :), tak jsem se cítila tak sebejistě, že jsem jela do Prahy vyloženě si to všechno užít.
Ten den jsem v půl jedné odpoledne byla už 6450. návštěvník.
Řekla jsem si: super – 6500 lidí a já mezi nimi! 🙂 Skvělá příležitost, jak si nechat zvednout sebevědomí 🙂
Kačenka i já jsme byly ze ZOO nadšené. Měla jsem takovou radost, že můžu být celý den s ní a ještě takhle venku na sluníčku. Tyhle celodenní společné výlety s mojí princeznou miluju. A ještě takhle – jako její mamina 🙂 Ona s tím nemá nejmenší problém. Líbím se jí, jak mi sama od sebe říká.
Jediné, co rušilo můj absolutní pocit ženskosti byly Kačenky nadšené nekontrolované výkřiky jako: “Tatííííí, tatííí, koukeeej!” :)))
Rozesmívalo mě to. Dělala jsem, jakože nevolá na mě, ale šla k ní 🙂 Lidi si toho většinou nevšimli, protože ty děti stejně křičely všude a na všechno.
Kačence nechci nařizovat, jak mě má oslovovat. Ať mi říká, jak chce. Je to moje dcera. Vysvětlila jsem jí, že je lepší, když mi “tati” přímo před lidmi neříká, ale že se na ní nebudu nikdy zlobit. Pochopila to. Jenže v tom nadšení jí to občas uteklo. Je jí teprve sedm.
U pavilonu slonů fotil pán svojí manželku a tak jsem čekala, až jí vyfotí, abychom mohly projít.
Pán si mě ale najednou všiml: “Jéé, my tady brzdíme paní! Víte, my jsme z dědiny.” 🙂
“My taky :)”, usmála jsem se na něj a šla dál.
U dětské ZOO ke mě přišla z ničeho nic malá holčička s maminkou a povídá: “Teto, maminka mi vylila vodu na svetřík.” 🙂 Chtěla si postěžovat 🙂 Maminka se usmála a táhla jí dál se slovy, že si to vylila sama. 🙂
Cizí holčička mi řekla teto 🙂
A takhle to pokračovalo celý den.
Nemá smysl tu popisovat všech stotisíc správných identifikací a žádnou nesprávnou. Včetně situací, kdy jsem musela komunikovat i verbálně a použít svůj hlas. I tehdy, kdy jsem musela před davy lidí mluvit na Kačenku. Ale čím víc jsem mluvila, tím víc jsem si připadala žensky i tím, jak mluvím 🙂 Nebyl to sice žádný Danielčin něžný hlásek, ale prostě mi to procházelo. (Hlas rozhodně není místem, kde jsem dosáhla požadovaného levelu, ale jsem ráda, že jsem se dostala vůbec sem.)
Přestává mít smysl popisovat tu správné identifikace i v další dny, protože cítím, že už těch nesprávných nebude tolik. Mělo by mi to začít připadat normální. Necelé 3 měsíce na HRT… Jaké to asi bude za rok, za dva? 🙂
Bylo tak krásně, že spousta slečen přišla do ZOO v sukýnkách nebo v šatičkách a každá druhá měla navíc balerínky. (A taky moc sympatické partnery 🙂
Tohle byla výzva pro mě. Já měla slimky a své bílofialové holčičí tenisky + dámskou tyrkysovou mikinu. Takže trochu sportovně, ale ne v žádných vytahaných šusťákách. 🙂 Kačenka mi vybrala moje nejoblíbenější náušničky složené ze tří různých kuliček taky v tyrkysové barvě a na krk mi dala fialový přívěšek. Celou cestu metrem si chtěla s těma kuličkama na mých uších hrát 🙂
Došlo mi, že tohle byla moje poslední zkouška.
Prošla jsem.
Dosáhla jsem levelu, po kterém jsem celý život toužila.
O tomhle jsem si tolik let jen snila. Při všech těch svých nočních toulkách městem v sukních s nedokonalostí, která už nešla víc vylepšit… Ve svých 16 letech, kdy jsem přemýšlela, jak se stát ženou a zavrhla tuhle sci-fi možnost jako navěky ztracenou.
Dnešek mě dojal.
Kačenkou, jejím nadšením i mým nadšením.
Když to tak vezmu – já už vlastně víc nepotřebuju 🙂 Teď už mě čekají jen vyšší a vyšší levely, ale všechny už jsou jen ženské (sukně nebo šaty).
Příště na takový městský výlet rozhodně vyrazím už v balerínkách a když bude teplo, jdu do sukně 🙂
Když mě identifikují správně v teniskách, riflích a mikině, jak mě potom budou identifikovat v sukni?
Čím víc jsem vnímána jako žena, tím větší mám najednou tendenci jako žena vystupovat, protože MŮŽU a je to ode mě očekáváno. Ženskost je žádoucí. Ne na škodu. (Kdyžtak narazím. No a co. Pak si za to budu moct sama a nemůžu si stěžovat 🙂
Bibino 🙂 Já nemůžu zbrzdit 🙂 Ono mě to strhlo a i když jsem nad tím bržděním přemýšlela, že bych to i zkusila, nejde to 🙂 Ale v dobrém slova smyslu. Já to zvládnu. Kdyžtak narazím a zase se na pár hodin zastavím, ale tohle je tak úžasné. Tady na té úrovni už chci zůstat a vlastně už není kam řítit se tou nezvladatelnou rychlostí. Teď už to budou jen ty třešíňky na dortu a vylepšování toho základu, kterého jsem dosáhla.
Jaký je teď rozdíl mezi mnou a ostatními biologickými ženami, jsem-li jako žena identifikována?
Co víc potřebuji?
Ano, chci sama pro sebe víc ženskosti – ještě ženštější hlas, větší prsa, delší vlasy, správné pohlaví, ale dnes jsem dospěla k názoru, že základní tábor na ženské straně je dosažen 🙂
Hezky jsem si v ZOO s Kačenkou vystála dlouhou frontu na dámské záchodky, ty holky a ženy tam stály s námi, jakobych na jejich stranu patřila odjakživa, v McDonaldu potom večer taky.
Všechno je tak normální.
Co víc jsem si mohla přát?
Nemohu uvěřit, že tu jsem.
My nikdy nebudeme jako biologické ženy? 🙂
Připadám si jako biologická žena.
Ono jde cítit se ještě ženštěji? 🙂 Tak to se vážně těším.
Během courání po ZOO, kdy mě Kačenka i zvířátka patřičně zaměstnávala, jsem zapomínala na to, že na mě má být něco divného. Dostala jsem se tam, kde neexistuje má minulost, kde neexistuje dokonce ani nějaká přeměna (a vlastně ani tento blog). Řešila jsem to, co řešily maminky ostatních dětí (za kterými zvířátky teď půjdeme, co si dáme dobrého, kde se můžeme vyčůrat 🙂 a nemyslela na možné problémy, podezřívavé pohledy nebo nesprávné identifikace. Tak jsem se vžila sama do své vlastní (té nejpřirozenější) role, že je mi teď úplně jedno, jestli někdo řeší, zda budeme nebo nebudeme jako biologické ženy 🙂 Protože já už tady jsem. (Ačkoli může kdokoli namítnout, že ne. Tohle je můj subjektivní pocit vyvolaný objektivními reakcemi okolí. 🙂 Jak jinak mi může okolí ještě dokazovat, že žena nejsem, chová-li se ke mě, jako k vám – všem biologickým ženám?
Jsem šťastná, jak jen můžu jako žena být.
Končím s hledáním problémů tam, kde nejsou. Končím s kontrolováním sebe i lidí kolem mě.
A začínám konečně žít…

19 komentářů

  • L

    Lucka

    ahojík Terezko, jde vidět jak už si to pěkně užíváš a že jsi spokojená, a to mám radost, protože o to přece jde. užijte si víkend s Kačenkou.      bééé já asi mít žádný nebudu, v neděli expedujeme naše výrobky a u toho chybět nemužu, mě se nechcéééééé.  jak jsem četla tvuj starší článek o práci ve skladu, jak já ti rozumím. mějte se pěkně malá a velká chi chi.

  • M

    Míša N.

    Čauky.Jsem ráda že se cítíš tak dobře.Já si taky užívám každý den který strávím mezi lidmi jako žena i když do ní mám ještě daleko

  • T

    Tereza

    [5]: Lucko a proč jako expedujete zboží v neděli? My nikdy neexpedujeme zboží v neděli. V neděli si máš udělat krásnou procházku na sluníčku například. Ale vážně s Tebou budu soucítit. Ty články o práci v zaprášeném skladu, kde jsem tahala 60 kg krabice, tak ty mám v hlavě i v rukách dodnes. Nerada bych se k podobným zážitkům ještě někdy vracela, ale tehdy se to ode mě očekávalo. Pracuj do skonání, přines desetitisíce a pak doma ještě do dvou bal balíky, abysme měli za co koupit chleba. "Krásné období", neskutečně krásné 🙂

  • e

    erika

    Krasny den s milovanou osobou, na to sa tesime vzdy 🙂 Terezka, si sama sebou, nemusis nic riesit a ani neries. Uzivajte si volno s Kacenkou a prajem Vam len krasne zazitky.

  • L

    Lucka

    [9]:ahoj Terezko. svátek pracovní víkend pracovní, co víc si přát. proč, protože náš chlebodárce chce peníze, hodně moc, a ještě a ještě víííc, a my z toho nemáme vubec níííc.          Terko a co zase aktualizovat fotečku, určitě ti to sluší zase mnohem víc, protože jde opravdu poznat že jsi spokojenější. užijte si víkend, a pozdravuj Kačenku.

  • L

    Lucka

    [13]: nad tím chlebodárcem sama pro sebe už uvažuji, a asi to tak dopadne. s té práce co dělám u stejné firmy víc jak patnáct let už jsem prostě vyždímaná jako citron, jak fyzicky tak psychicky. tady u nás totiž není moc z čeho vybírat.     já si tedy počkám na to tvoje videjko, a jsem stráááášně zvědavá.

  • A

    Anna

    [13]: Dobré ráno, Terezko 🙂 Já už měla na tento rok připravený docela realistický záměr s malou počáteční investicí, ale když jsem začala studovat ceny epilací a dalších zákroků, tak z toho bohužel sešlo.

  • T

    Tereza

    [17]: Koukám, že jste všechny holky šikovné a podnikavé 🙂 To bych Ti moc přála, aby ses dokázala postavit na vlastní nohy. Já svůj záměr uskutečňuji pomalu a opatrně a uvidím, zda mě to uživí nebo ne. Tenhle stav (mít práci + přivýdělek) je pro mě zatím příjemnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.