otєrєzє.cz

Četnost křestních jmen podle pohlaví z CENTRÁLNÍ EVIDENCE OYVATEL

Ne, nepřeklepla jsem se v tom názvu článku.
To je schválně, protože takto se tato statistika četnosti jmen na stránkách Ministerstva vnitra ČR prezentuje. Ten překlep ve slově OYVATEL tam je pořád 🙂 A mně se náhodou líbí. 🙂
Nesnáším překlepy. Já vím, jsem ujetá na pravopis 🙂
Překlep (narozdíl od pravopisné chyby) informuje čtenáře, že pisatel je buď trubka, že si to po sobě nepřečte nebo workaholik, co to po sobě zkontrolovat nestíhá. Oba jsou ale pěkní lemplové! 🙂
Pravopisná chyba informuje čtenáře, že pisateli prostě nejde tolik čeština. Nic víc. Respektuji to. Zase mu jde matika, na kterou já jsem úplně blbá. (Ale úplně). Ještě že se neživím matikou a blog se nepíše v matematických vzorcích. To by bylo pro mě utrpení.
Vím ale o pravopisné chybě, kterou ignoruji záměrně. I když se jí poslední dobou snažím nedělat, protože jsem to prostě vzdala a nechci, aby to vypadalo, jakože neumím česky, když mám češtinu tak ráda a s tátou jsme si o ní povídali prakticky pořád. Taky jsme měli spoustu knih o češtině.
Je to zájmeno mě / mně.
Čeština je plná absurdit a nekonečného množství výjimek. Když jsem kdysi koukala na jeden pořad o přistěhovalcích, mluvila tam jedna Litevka a říkala: “Litevština nemá žádné výjimky, ale čeština – to je věčný boj s těmi vašimi výjimkami!”
K čemu ty výjimky jsou? Nesnáším, když nejsou jasně stanovená pravidla.
Zájmeno mě / mně je prostě přežitek. Mělo by být jen jedno “” a hotovo. Ostatní výjimky jsem ochotná tak nějak pochopit, ale tuhle ne!
Je úplně k ničemu, že díky přidanému písmenku “n” doprostřed víme, v jakém pádu je toto zájmeno. My to ani vědět nepotřebujeme! A poučku, která praví, že místo mě / mně si lze dosadit ti / tobě a podle toho určit správný tvar nemám taky ráda, protože autoři pouček zapomněli, že pro mě je tebe a tobě totéž a tak to ve 2. pádě nefunguje (u mě).
Proto ve starších článcích používám zásadně jen jedno a v nových se to snažím hlídat. Jednou je čeština můj mateřský jazyk, tak ho musím brát takový, jaký je a respektovat pravidla, abych nevypadala jako jazykový vagabund.
Ježiši o čem to tu zase píšu? 🙂
A to původně tady začínal úplně jiný text, ale já jsem se tak rozpovídala (aniž bych chtěla), že jsem ho přesunula na konec, protože ten, kdo hledá statistiku četnosti jmen podle centrální evidence oyvatel by musel přelouskat spoustu nepodstatných témat.
Teď tedy konečně k hlavnímu tématu.
Statistiky četnosti jmen a příjmení na stránkách Ministerstva vnitra určitě většina z vás zná. Jsou tam úplně všechna křestní jména, která se v ČR vyskytují. Zkuste si tipnout, kolik je v současné době v ČR různých křestních jmen???
Přes 120.000 !!!
Chápete to někdo?
V kalendáři je jich jen kolem 400.
To jen tak pro zajímavost.
Kniha od Dr. Knappové “Jak se bude vaše dítě jmenovat”, která je hlavní a nejdůležitější knihou v tomhle státě na matrikách, když rodič volí pro své dítě méně obvyklé jméno, je fajn, ale tolik těch jmen tam není. Ve starších vydáních je 15.000 jmen, v novějších až 30.000.
Proto jsem zajásala, když mi jednou Dany poslal před návštěvou matriky tento kousek z tabulky četnosti ženských jmen.
Šlo mu totiž o to, aby mu povolili jako neutrální jméno “Daniel”, které našel v tabulce četnosti ženských jmen. To, že je mužské, víme všichni.
A opravdu v ČR žijí tři ženy, které se jmenují “Daniel”.
Nakonec to bylo ale tak, že (zřejmě zmatená matrikářka, stejně jako ta u nás) jméno DANIEL jako neutrální zvolit odmítla, dokonce ani DAN, tak paní matrikářka řekla Danymu, že jedině DANNY, ale pak mu volala, že i DANNY je zakázané a jedině DANY.
DANY a DANNY je strašný rozdíl! Jsou to dvě úplně naprosto odlišná jména 🙂 Jedno z nich (DANNY) zřejmě není neutrální, jak usoudila důležitá paní matrikářka, rozhodující (naštěstí jen na přechodnou dobu) o našich jménech…
(Abych nehaněla všechny matriky, existují i ty, které jsou přátelské :).
Jsou tedy dvě tabulky. Mužská jména a ženská jména.
Bohužel tyto statistiky nejsou úplně běžně dostupné a jsou z roku 2009. Od té doby se již neaktualizují. Na stránkách Ministerstva vnitra se dají najít jiné (i aktualizované) statistiky, které ale bohužel nelze rozlišit podle pohlaví. Což je sice hezké, ale nám k ničemu.
Čestnost mužských a ženských jmen podle pohlaví:
(Ano, jsou tam opravdu VŠECHNA existující křestní jména lidí žijících v ČR v r. 2009).
Ty tabulky jsou perfektní, protože když nevíte, jaké neutrální jméno zvolit, tak si jej stačí najít v obou tabulkách a už je to aspoň nějaký důkaz, že může jít o jméno neutrální.
Myslím, že tyhle tabulky mohou někomu dobře pomoct.
Pokud vám v Excelu při hledání pomocí CTRL+F vyjíždí hledaný výraz pouze jako součást jiného jména, stačí v dialogovém okně po stisknutí CTRL+F kliknout na volbu “Možnosti”, otevřou se možnosti a tam zaškrtnout políčko “Pouze celé buňky”. Tím bude vyhledán pouze text, který hledáte. Ne jako součást jiného textu. (Vysvětlila jsem to srozumitelně?) Radši sem dám obrázek (který se mi vůbec nelíbí, ale pro jistotu) 🙂
Kdybych šla na matriku já a chtěla se jmenovat Daniel, tak bych žádala vysvětlení, proč se tři ženy v ČR mohou jmenovat Daniel a já ne 🙂
Protože moje kamarádka (MtF) se jmenuje teď v neutrální podobě Lauren, přitom muž Lauren žil v r. 2009 v ČR jen jeden! (Žen pět! Tomu říkám originalita :). A taky to na matrice šlo.
Samozřejmě jsem si hezky prostudovala obě tabulky a v ČR žádný muž jménem Tereza nežije 🙂 Což mě nepřekvapuje a je to dobře, protože já nechci mít v budoucnu neutrální jméno. Chci ho jasně ženské a to mé se mi líbí, i když je nás hodně.
Tolik ke jménům.
A teď ten text, kterým tenhle článek původně začínal a původně to měl být jen jeden odstavec o telefonátu. Nechám to tu ale celé. Ti z vás, kdo už mají hlad, mohou odejít na jídlo nebo k telce.
Poslední dobou se mi množí telefonáty tohoto typu:
“Nováková, prosím.”
“Dobrý den, Home Credit. Paní Nováková, mohl bych mluvit s panem Novákem?”
“Ne nemohl.”
“Mohu se zeptat proč?”
“Pan Novák tu není.”
“Ale já mám tohle číslo uvedené u jeho jména.”
“Tohle číslo je teď moje. On mi ho dal, víte?”
“A mohu se zeptat, kdy bude možné pana Nováka zastihnout?”
“Obávám se, že už nikdy… Nevím, kde je! My už se nestýkáme…” 🙂
“V tom případě musím tento hovor vyhodnotit jako omyl.”
“Ano, můžete. V tom vám opravdu nepomůžu.”
“Nashledanou.”
🙂
“Dobrý den, Nováková.”
“Dobrý den, tady Wüstenrot. Mohl bych mluvit s panem Novákem?”
“Ne nemohl, protože tu není”.
“Aha. Vy u nás máte pojištění domácnosti a vznikají vám díky tomu nějaké benefity. Říkal vám o tom už pan manžel?”
“Nee, o tom nevím, ale vím, že máme u vás pojištění domácnosti.”
“Tak já nějaké ty benefity vyjmenuji… … … nebo sleva na povinném ručení…”
“Víte, my už povinné ručení máme jinde a tam tolik neplatíme. Ale detaily by vám musel říct pan Novák, protože to uzavíral on a já o tom moc nevím.” (nechtělo se mi to řešit. To ať si vyřeší pan Novák, já nemám zájem :).
“Tak lepší cenu vám nabídnout nemohu. A co pojištění vašich dětí?”
“To máme taky a pochybuji, že to bude chtít pan Novák změnit.” 🙂
“Dobře, tak vám děkuji za váš čas a prosím o předání informací, které jsem vám řekl, vašemu manželovi.”
Kdo další mi zavolá a bude si chtít povídat s panem Novákem? 😉
To mě baví 🙂
Když se s někým nechci bavit, tak řeknu, že to musí probrat jedině s panem Novákem, protože já o tom nic nevím. 🙂
Ty smlouvy za půl roku budu muset nechat změnit na mé jméno, tak teď si aspoň vychutnávám ten pocit, že jsem něčí manželka 🙂 (ta, co manželovým záležitostem ale vůůůbec nerozumí. Hrozná ženská, co nic neví :). Správně bych to nové jméno měla nahlásit hned, ale … proč vlastně? Když se něco stane, tak to doložím a tam, kde to nařizuje zákon, jsem změny nahlásila.
To bude zas obíhání. Ale nestěžuji si. Vlastně se těším. A moc se těším i na návštěvu mé střední školy pro nové maturitní vysvědčení (hodinu jízdy odsud), kam se moc ráda podívám. Tam si to dojdu zařídit osobně! Včetně mé plánované návštěvy setkání spolužáků, jelikož Tom na něm celých 20 let nebyl a příští rok bude 21. Na to bych moc moc chtěla přijít, když se mi to povede. Ví to o mně jen jeden spolužák (Tom 🙂 (a ten třetí kluk ve třídě na ekonomce byl taky Tom – jinak samé holky, což mi nesmírně vyhovovalo). Tomu prvnímu Tomovi jsem to napsala před pár měsíci, protože s tím jediným jsem v kontaktu kvůli jeho www stránkám (má docela hodně zajímavých živností a byl několik let i starostou) a už mě nebavilo psát pořád za nějakého Toma. 🙂
Slíbil mi, že to nikomu neřekne, ptal se na spoustu věcí, ale že bude stejně vykulený, až tam dorazím. 🙂
“Která ty seš?”
“Já? Já jsem Tereza!”
“Počkej, Tereza… my jsme tam žádnou neměli ne? Kde jsi seděla?”
“Tady vedle Toma.”
“Vedle Toma? Vedle Toma, pokud víme, seděl Tom.”
“No, tak tam já jsem seděla.” 🙂
To si faaaaaaakt vychutnám a napadlo mě točit ty reakce kamerou, protože tohle se asi moc často v životě nezažívá. K natočení něčeho takového už nikdy nemusí být nikdy příležitost!
“Bacha, paní!” 🙂
Křičela na mě včera jedna ze dvou žen, které stály na chodníku a zabíraly ho po celé šířce s kolem dokola jezdící holčičkou na odrážedle.
Tahle slova jsou mi stále a pořád pohlazením. Něco, co se mi přes 30 let nedostávalo.
Když jsem dnes přišla z nákupů domů a vešla jsem do předsíně se zrcadlem, musela jsem se na sebe usmát a říct: “Copak to jde nebýt v euforii?!”
Ještě mi v hlavě zněl zvuk mých podpatků kozaček, které se vždycky tak krásně rozléhají po celé ulici nebo v obchodě, jako se rozléhají ostatním ženám v podpatkách, což přitahuje (převážně tu mužskou, i když jsem si všimla, že i ženy sledují, jaké mám boty, což ostatně dělám taky 🙂 pozornost. Jak Tom pozornost nesnášel, Tereza jí začíná milovat 🙂
Bojím se, že jsem dnešek prožila zase až příliš euforicky 🙂 Ale nijak mi to nevadí. Za to mohou ti lidé, co potkávám!!! 😀 Jelikož i obyčejný rozhovor s pokladní nebo prodavačem elektra je už sám o sobě úžasný, neboť všichni používají ženský rod a tento fakt sám o sobě zákonitě musí způsobovat určitý druh euforie a pokud by ji nezpůsoboval, byla bych divná! 🙂 Nebo s pošťačkou za přepážkou, která už je teď díky té mé nové zákaznické kartě na mé ženské jméno Tereza vydané “jen do vlastních rukou Terezy s ověřením OP, ve kterém Tereza ale není” tak zmatená, že mi vesele vydává zásilky na tohle jméno 🙂
A zítra do Německa – jasně že v sukni! A jak uvidím nějaký hezký barevný strom, zajedu k němu a už budu fotit, protože má být krásně, sluníčko a takový podzim je pak jako malovaný.
Úplně neuvěřitelně moc se mi líbí hudba (Fabrizio Campanelli feat. Dorotea Mele – Lovely On My Hand) a celá ta reklama s Julií Roberts na značku Calzedonia.
Je v ní tolik ženskosti!
A jak je ta Julia pořád krásná, co?
Navíc má podobný béžový kabátek, jako já 🙂
Je k tomu text:

ŽIVOT JE CESTA.

UŽÍVEJTE SI KAŽDÝ KROK.

15 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.