otєrєzє.cz

Nedělní snídaně

Včera jsem tak nadšeně uklízela (ano, i z úklidu jsem nadšená :), že jsem úplně zapomněla koupit pečivo na ráno.
Teď je ráno a já mám spoustu věcí, co si můžu dát nebo namazat na pečivo, ale nemám to pečivo.
Samotné máslo nebo sýr snídat nechci.
Tom by vstal a běžel by pro pečivo…
Potřebný čas na splnění úkolu od probuzení do opuštění bytu: 7 minut (převléknout z pyžama do kalhot, opláchnutí obličeje, učesání, obutí a jde se. Oholí se až potom).
Tereza vstane a…
Potřebný čas na splnění úkolu od probuzení do opuštění bytu: 40 minut (nechce se z teplé peřiny… je všude taková zima… převléknout z pyžama, učesat, namalovat, nalakovat vlasy, ježiši ty nehty! To takhle nemůžu nechat… tak ne 40 minut, ale 70 minut… Hmm, tohle tričko se mi tak nelíbí… honem do jiného… k tomuhle se nehodí bunda… kterou bundu? Už zase mi vylezly vlasy za uchem! Ještě jednou přelakovat lakem na vlasy… 3 minuty u zrcadla – je to takhle dobré? Ne, chci jiné náušnice. Ale jo, tohle už jde… Nešel mi zapnout náramek. Jeden nehet se mi omylem setřel – takže znovu…
Mám hlad 🙂
Našla jsem tu brambory, tak budou na loupačku 🙂 Fajn snídaně.
Pak se v klidu dokrášlím a půjdu nakoupit pečivo aspoň na večeři.
A následuje druhá část úklidu.
Odešla mi pračka. Včera jsem s v ní hrabala, zničila polovinu nehtů a výsledek žádný.
Ale jo, výsledek tam byl – 10 litrů vody na podlaze.
Stejně musím vytřít 🙂
Včera v noci ve 23:00 telefon. Volá přítel mé bývalé švagrové (byl vždycky v pohodě). Lekla jsem se, že se něco stalo a zase třeba potřebují odvézt na pohotovost…
“Čau, prosímtě, já jdu zrovna kolem tvého domu, my jsme byli s bráchou na pivku… prosímtě pojď dolů, já tě chci vidět!” 🙂
“Ahoj, no to už nemůžu, jsem v pyžamu!” (nebyla jsem, protože jsem ještě uklízela, ale už jsem po tom dni byla tak unavená a neupravená (i když pořád namalovaná, takže by to z nouze šlo), ale nechtěla jsem, aby mě viděl takhle “upracovanou” a v teplákách (i když holčičích).
“Já jsem tak zvědavý, jak vypadáš! My bysme tě už potřebovali vidět víš? Už dvakrát jsi to odložil…”
Usmála jsem se.
“…nebo vlastně odložila, žejo?”
“Děkuju. No já se u vás ráda stavím – třeba zítra kolem 14 h. Přijdu normálně tak, jak chodím do práce. Ať už vám můžu zaktualizovat ten obrázek v hlavě, aby vám šlo lépe to oslovování v ženském rodě…”
“Nee, tady nejde o žádnou aktualizaci obrázku jako v počítači. Víš, já mám pocit, jakoby Tom umřel…”
“Hm, to je vlastně pravda. Tom neexistuje…”
A začal filozofický rozhovor 🙂
Všechny plány tento víkend byly změněny, tak jsem si říkala – super, konečně příležitost se u nich stavit.
Ale pokud mají být všechny plány tohoto víkendu změněny, pak i tento…
Ráno píšu švagrové: “Ahojky, dorazil tvůj milý včera večer domů ve zdraví? Domluvila jsem se s ním, že se u vás ve 14 h. stavím.”
Hned mi volala: “Promiň, mě je strašně blbě, asi budu muset na pohotovost, tak nechoď, ještě něco chytneš… Jo a pozdravuje tě Romča” 🙂
Tak nic no.
Těšila jsem se na své “poprvé” u nich. Mají v hlavách ještě Toma s krátkými vlasy a já jim píšu jako Tereza, posílám sms v ženském rodě a nemůžu se jim divit, že se nemůžou překlopit.
Tohle je neprosto nedůležitý článek.
Jen čekám, až se mi dovaří brambory a vychladne mandarinkový čaj, tak jsem si potřebovala zkrátit čas.
Jakmile bych se vrhla do úklidu, tak ty brambory vyškvařím, protože bych na ně zapomněla…
Hezké nedělní ráno! 🙂
(A leje a leje a leje…)
Jsem šťastná, že mi každé ráno netrvá jen 7 minut, než se vydám pro pečivo…

37 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.