otєrєzє.cz

Čočka

Nevím, proč každých 14 dní musím psát o tom samém.
Má čtrnáctidenní dávka slz byla právě vyčerpána. Teď mi nezbývá, než se jít rovnou odlíčit, protože vypadám jak smutný klaun, kterému voděodolná řasenka nepomohla – a to je pohled na nic.
I kdybych byla s Kačenkou deset, sto, tisíc dní… je to pořád málo a nebude mi to stačit. Potřebuji s ní být pořád.
Jak to, že takový ten svíravý pocit, kdy se něco někde u srdce sevře a v hlavě spustí ten vodopád nejde zastavit ani ovlivnit? Snažím se pokaždé, jak můžu, ale nemá na to nic vliv.
Vidím tu Kačenky hlavinku, na které měla tři indiánské copánky, co jsme tu spolu stvořily, slyším tu její smích, její ručičky, které mě drží, ale ona tu není. Zase jen ta hromada hraček a her a domečků… pódium, na kterém jsme si hrály na pop star a střídavě každá zpívala. Musela jsem si vzít šaty a boty na podpatku, protože to prý je podmínkou, když takhle vystupuji. I Kačenka si vzala sukýnku. Pořád mi říkala, jak jsem krásná. Říkala mi to ještě v autě a na hřišti. Hladila mě, držela, chtěla přitulit a pusinkovat.
Umačkala bych jí!!!!!!!
Tak nerada jí vždycky pouštím. Jakoby ze mě někdo rval kousek mě samotné.
Když jsem Kačenku ve čtvrtek ráno přebírala, byla tak nadšená.
První, co mi řekla bylo: “Mami, řekni, co budeme mít!”
Blesklo mi hlavou, co by to tak asi mohlo být. Zvířátko asi ne…
Ale bývalá manželka to zamluvila, tak jsme si šly sednout do auta, kde mi to stejně Kačenka nadšeně řekla.
Na podzim bude mít sourozence.
Konečně nebude sama a tolik se těší. Měla jsem radost s ní, protože jsem si myslela, že když bude šťastná rodina, ve které Kačenka žije, bude šťastná i Kačenka a to je pro mě to nejdůležitější na světě.
Nikdy jsem své bývalé ženě nechtěla říkat “ex” nebo “bejvalka” apod. Přišlo mi to příliš hanlivé.
Po dnešku je to prostě ex a hotovo.
Napsala jsem jí druhý den, že mi to Kačenka řekla, ať se na ní za to nezlobí, a že jim přeji, aby to vše dopadlo dobře a jakou má z toho Kačenka i já radost.
Jako obvykle žádná odpověď.
Když jsem dnes předávala Kačenku, poslala jí nahoru domů, ať si zazvoní na strejdu, vrazila mi do ruky krabici věcí (většinou to byly samé upomínkové předměty, co mi kdysi daly babičky), které našla mezi svými, když tu kdysi balila na co přišla.
Dovolila jsem si zeptat, kdy mají termín porodu. Zajímalo mě to i proto, že Kačenka jde v září do školy a taky jsem byla prostě zvědavá.
To jsem neměla dělat.
Čočku mám moc ráda. Kačenka jí taky zbožňuje. Ale tuhle jsem dnes nečekala.
Přišel monolog výčitek všeho možného, jako kdybychom spolu ještě žily. Jako kdyby neexistovaly žádné dva roky, kdy už máme každá svůj život. Ona navíc s fajn partnerem, který má Kačenku rád, mají krásný byt, teď čekají rodinu… Prostě ideál.
Neměla by být šťastná?
Čekala jsem, že to zvládne zařídit její přítel, ale jak je vidět, je na ní příliš hodný a nezvládá to.
Bude ho moje bývalá žena jednou moc štvát a bude ho to bolet.
Taky už jsem jí poslala sms, že mě mrzí, co řekla, ale že už spolu nežijeme a tak mi nemůže přikazovat, co mám nebo nemám dělat…
Zrovna nedávno jsem přemýšlela o 4 fázích, kterými prochází úplně každý rozchod. Konkrétně fázi paradoxní, kdy dochází k tomu, že v momentě, kdy já začnu žít svůj spokojený život, ten druhý se bude chtít vrátit, ale já už nebudu mít většinou možnost to udělat.
Chtěla jsem už zase napsat p. Klimešovi, který napsal knihu Partneři a rozchody, aby mi potvrdil, že každý rozchod skutečně musí mít paradoxní fázi. Protože ten můj tuhle fázi neměl…
Jak vidím, tak jí prostě neměl proto, že k ní má bývalá žena ještě nedospěla.
Což mě dost znepokojilo, protože jsem doufala, že už si žije ten svůj život a já ten svůj, aniž bychom si do nich vzájemně zasahovaly.
Myslela jsem, že už se nade všechno přenesla, že už je šťastná, že už je konec jejích výčitek…
Čočky byl dnes uvařený obrovský kotel, takže pokračovala, že nás příští týden objedná k psycholožce spolu s Kačenkou, protože si myslí, že by bylo dobré, aby v tom Kačenka měla jasno. To jsem samozřejmě uvítala, i když začátkem června jedu přesně z tohohle důvodu do Motola, ale tam se jí nechtělo, takže to teď budou řešit psychologové dva. Jeden, který s lidmi jako jsem já nemá žádné zkušenosti a druhý, který se na ně specializuje.
Aspoň je budu moct porovnat.
Jenže největší vtip je v tom, že Kačenka není ten, kdo tu potřebuje pomoc. Vím to a ten psycholog to zjistí. Pomoc potřebuje moje bývalá žena a proto jsem nic neříkala a tiše doufám, že na to přijde (pokud není blbý) a zaměří se na to.
Pokud ho ale bývalá žena prokoukne, tak s ním okamžitě ukončí spolupráci. Tím jsem si jistá.
Těším se na to, jak vyřeší psycholog situaci, kdy já budu komplet jako žena a budu mluvit v ženském rodě, protože od 7.4. jsem v Real Life Testu (takhle mu to řeknu) a ona mě přesto bude pořád oslovovat v rodě mužském, jelikož mě neuznává 🙂
Ale za pokus ta návštěva stojí.
Takže si vlastně dala tak trochu gól do vlastní brány.
Vůbec se nezměnila. Je pořád stejná, jako během těch několika měsíců před rozchodem. Není v pohodě a má často konspirační teorie, které se všechny obrací proti mě. Já můžu za to, že vejce je šišaté, já můžu za to, že padá sníh, že Kačenka se u nich doma nudí, protože “teď nemůžeme, musíme něco dodělat”, “teď si vaříme čaj”, “za chvilku odcházíme”, “nemáme čas”… “Tak ráda k tobě jezdím. U tebe se nikdy nenudím,” mi ve čtvrtek ráno řekla.
Ona je pro mě člověk č. 1 (říkám jí vždycky, že je jednička a zvednu palec nahoru, což jí vždycky rozesměje). Zlatíčko moje.
Hm. Už to byla nuda. Tereza zářila štěstím, Tereze se povedlo tohle, Tereza je v euforii, protože jí v ZOO všichni správně identifikovali…
Není nad nějakou pořádnou zápletku, o kterou se vždycky má bývalá žena dokáže postarat.
Protože jsem věděla, že ve čtvrtek před 4denním volnem bude mít bývalá žena dobrou náladu (jako před každým volnem), pokusila jsem se jí napsat informaci, aby se aspoň zkusila vyhýbat mužskému rodu při komunikaci se mnou. Že vím, že ženský jí bude dělat pořád problémy, ale ten neutrální použít jde.
Nikdy mi na takové sms neodepíše.
Celý dnešní hovor u hlavních vchodových dveřích jejich domu zakončila něčím, co mě ale překvapilo. (Že já naivka pořád čekám, jak bude milá, veselá a nadšená jako já? Jo, to tedy čekám, protože už by to tak po dvou letech mělo být…)
“A abys věděl, NIKDY NIKDY NIKDY NIKDY tě nebudu oslovovat v ženském rodě! Nikdy! A do konce života ti budu říkat Tome. Tak čau, Tome!”
Tak na to jsem neměla co říct, vzala krabici a šla do auta.
No tak aspoň jsem to zkusila a teď vím, na čem jsem.
Musela jsem to zkusit.
Svým způsobem mi může být jedno, že s tím bude mít problém.
Až budu mít dlouhé vlasy a budu ještě ženštější, tak to bude ona, kdo bude vypadat divně, až mi bude říkat před lidmi Tome 🙂
Jen nechápu, kde se v ní bere tolik té nenávisti. Byla bych tak ráda, kdyby už se dostala do fáze, kde tohle bude za ní a bude se moct soustředit na svůj život, na svojí rodinu…
Jak tohle u nich dopadne?
Hlavně, ať je Kačenka šťastná.
Už je mi zase lépe. Neděle večer no. A to jsme v květinářství potkaly s Kačenkou býv. švagrovou s přítelem. Ten na mě koukal a nic. Tak jsem se jen usmála a oni vyšli ven. Nechápala jsem 🙂
Tak jim z auta píšu sms, že je jako fajn, že jsme se v květinářství viděli, ale aby na nás počkali a popovídali jsme si, to ne? 🙂
(Oni mě ještě od 7.4. takhle neviděli, ale plánujeme návštěvu, aby to měli snažší překlopit se na správný rod u mě, jak jsem jim psala a jak mi dnes připomněli 🙂
Tak mi hned býv. švagrová volala, ať přijdu a že mě přítel nepoznal 🙂
“Jo tos byla ty ta baba na krátko ostříhaná?” :)))
Taková vhodná příležitost k návštěvě… jenže já tu čočku od bývalky nemohla rozdýchat, tak tu místo příjemné návštěvy píšu o svých nepříjemných pocitech a vy to musíte číst. :/
Dneska už tu jen poklidím, vlétnu do sprchy a zalezu si k telce, abych přišla na jiné myšlenky.
Připravím si na zítra co nejhezčí oblečení, včetně nových černých balerínek, když má přijít ten nový kolega 😉 Dneska i včera jsem je taky hezky rozchodila. To mě tak baví užívat si té ženskosti!
Ale něco bych přeci jen ještě ráda napsala.
Jeden z důvodů, proč je mi teď lépe je to (kromě toho, že jsem se tu zase perfektně ze všeho vypsala), že mi někdo vyznal své city…
Ale není to muž. Je to slečna, se kterou si píšu jako se spoustou z vás. 🙂 Najednou to z ní vypadlo (na prvního máje) a já na to od té doby musela myslet.
Až dnes mi poslala (na mé přání) fotky a potom i fotky celé postavy (protože na těch prvních fotkách do pasu měla tak kouzelně spadlé pramínky vlasů do čela a tak hezké dlouhé vlasy…)
Mám v tom teď takový zmatek!
Vůbec nevím, co chci.
Líbí se mi pozornost od mužů, líbí se mi s nimi flirtovat, líbí se mi si s nimi i leccos představovat. Vžila jsem se do role Danielky, která je ženou (partnerkou) muže a to se mi tak líbilo. Být v objetí nějakého muže, být chtěna jako žena, chráněna jako žena, být jeho přirozeným duševním i fyzickým protikladem – snažíc se co nejpůvabnějším, jak jen dovedu, abych se mu líbila a těšit se každý den na jeho pevné objetí nebo pevné sevření mé dlaně na ulici…
Ale teď přišel najednou takový křehký, citlivý a půvabný člověk.
Slíbila jsem (a nikdy bych to ani sama neudělala), že její soukromí zůstane utajeno, ale ona ví, že jsem tu o ní chtěla psát 🙂 Neděs se. Nebudu tu nikomu vyprávět Tvůj životopis. Neřeknu ani Tvé jméno, přestože je krásné. Ale přeci jen něco z toho soukromí napsat musím. Je to něco, co mě pohladilo u srdce tak moc, že si toho nesmírně vážím:
“Když jsem četla Tvoje starší články a sledovala Tvoje videa, tak jsem měla pocit, že Tvůj příběh je i mým. Tak moc jsem chtěla být s Tebou. Kdyby jsem věděla, že jsi to Ty, vdala bych se za Toma a udělala vše, abych mu byla tou nejlepší ženou. A až by přišel ten den, řekla bych, že se mnou může ve všem počítat. To, že jsi to dokázala říct není zrada, je to ten největší důkaz důvěry. Když Tě něco bolí, bolí to i mě.
Ještě jsem Ti to nenapsala, ale kdykoliv si tohle přečtu, tak mám slzy v očích. Děkuji Ti za ta slova. Tohle je pohádka, kterou jsem chtěla prožít. Kterou jsme chtěly prožít my všechny, co jsme to štěstí neměly a o své partnery jsme přišly. Ale člověk, který tohle dokáže napsat, musí mít tak velké srdce… Tak ráda bych jí napsala něco, co by vyrovnalo hodnotu slov jejích… ale copak to jde?
Já nevím, jestli za to můžou ty hormony, ale fakt to se mnou lítá nahoru dolu, nahoru dolu.
Nutí mě to teď přemýšlet o lásce, o vztazích, o budoucnosti, o partnerství, o životě, o tom, co od života chci… Nechtěla jsem na to ale myslet TEĎ. Jenže to nedokážu ovlivnit.
Nechci sáhnout po tom, kdo přijde první (i když, proč ne? Proč by měl být ten první horší? Jen proto, že je první?). Možná jsem to nechtěla řešit, protože jsem se připravovala na vztah s mužem. A do něho jsem skočit ještě nemohla, abych nedopadla jako Danielka, jejíž partner nic netuší… Nechci hledat vztah jako transsexuál, ale jako žena. Stejně jako Danielka. V tomhle jí naprosto rozumím. Mít normální vztah.
Tak dlooooouho jsem neslyšela nebo nečetla větu “zamiloval/a jsem se”…
Ono jde se do mě zamilovat?
Někdo, komu se líbí výhradně ženy, se do mě zamiloval?
Tahle milá, hezká a velice inteligentní slečna je na HRT téměř na den stejně jako já, nechodí k Hance, ale k jinému pražskému specialistovi, takže bych ráda porovnala i jejich odlišný postup. Ovšem zas až tak odlišný podle mě nebude.
To ale není důvod, proč Ti odepisuji na Tvé maily…
A promiň, že o Tobě píšu zrovna do článku s takhle hrozným názvem, ale jsi součástí všeho, co se mi dnes přihodilo. Jsi příjemným zakončením této neděle. Jsi novou myšlenkou, kterou jsem ještě nikdy neměla.
A jelikož ses stala součástí mého života, stala ses součástí i mých myšlenek na tomhle blogu.
Jen to poslední, co bych chtěla, je přenášet na Tebe i mojí bolest, moje slzy.
Já a tenhle blog jsme tu od toho, abysme Tě nakazily nadšením a radostí.
No tak takhle to neukončím 🙂
Rychle uklidit tu horu hraček a do sprchy a třeba ještě něco stihnu napsat 🙂 (Jen ne proboha sem. Kdo to má pořád číst?)
Má bývalá žena je nejlepší metoda jak zhubnout.
Stačí jedna čočka denně a kam se hrabe chrom v tabletkách 🙂
A na závěr trochu odlehčení.
Tak takhle, jako níže položená sada smajlíků, bych se skutečně nějak teď charakterizovala 🙂
Není ten ženský svět hezčí, barevnější a mnohem víc zajímavější?

22 komentářů

  • T

    Tereza

    [2]: Však ona by taky sama nešla – ale teď jí její konspirační teorie o tom, že mé chování poškozuje Kačenky výchovu dohnala k tomu, aby se sama objednala k psychologovi 🙂 Toho se musí využít 🙂

  • L

    Lucka

    ahojík Terezko. chtěla jsem napsat zase nějaké ´´moudro he he´´ ale ne. ty to určitě nějak vyřešíš, držím ti palečky.    holky když už se rozhodneme přeplout na ten druhý břeh, tak budeme krásné všechny, jen to některé jde rychleji a některé to hold trvá trochu déle.

  • M

    Míša N.

    čauky Teri.Tak to já mám ten samej problém.Moje přítelkyně mi taky říkala,že mi bude dělat problémy a že malému vysvětlí …..no dál to komentovat radši nebudu.No taky si myslím že by potřebovala psychiatra a na já.no věřím,že ti to dobře dopadne ohledně malé,držím palce

  • L

    Lucka

    [8]: mužeš si za to sama hi hi. já mám pocit, že pokud není některá z nás bisexuální, a dříve se jí líbili ženy, tak pokud začne přemýšlet o mužích,není to ani tak vina hormonu, ale spíš je to proto že se chce cítit maximálně žensky se vším co k tomu patří, tedy i vztah nebo něco jiného s mužem.   jen muj názor.

  • T

    Tereza

    [9]: Ano, to potvrzuji 🙂 Ale není to právě ten důvod, proč si to s mužem neužít? 🙂 Chtít se cítit ještě ženštěji v jeho přítomnosti? Já se do ničeho nenutím. Nechávám své pocity a představy plynout tam, kam chtějí…

  • L

    Lucka

    [10]:to že si za to mužeš sama jsem myslela to moudro hi hi.    ale ne já nikoho nepřesvědčuji o tom kdo se mu má líbit. jen píšu muj postřeh. nic víc. prostě doufej že se ti to časem vyjasní.

  • L

    Lucka

    [10]: Terezko tak mě napadlo že už možná netápeš, že už máš jasno chi chi. prostě se ti líbí ženy i muži, a možná to tak zustane, a proč ne. nebo to někam časem sklouzne, ´´né vklouzne chichi´´.

  • L

    Lucka

    [Smazaný komentář] ale, no přece co není starost je radost.       vzhledem k těm pracovním víkendum, které se často dozvím až v pátek odpoledne, je to trochu problém.    přemýšlím že bych si udělala menší výlet o dovolené. snad letos nějaká bude chi chi.

  • T

    Tereza

    [19]: No tak to promysli, Lucie 🙂 Já mám auto a to znamená, že můžu jet kdykoliv kamkoliv. Jsem svobodná. Úžasná věc. (Hlavně, když večer usínám sama v posteli… :/ 🙂

  • P

    Péťa

    Ahoj Tery a holky musím se zastat terčiny ex vžijte se do její situace měla doma Toma chlapa kterého měla ráda a asi by s ním byla doposavad a pak ten Tom jí sdělí že je ženská on si ulevil ale ona se nechtěla s Tomem rozejít ale byla donucena proto má tyto řeči vím o čem je řeč Kačka taky někoho má ale vidím na ni že by radši kdyby měla toho Péťu zpátky přítel není to co jsem byla já ublížily jsme každá našim ženám to si uvědomte co by jste dělaly vy na jejich pozicích zamyslete se ať nemám názor že je tu někdo z nás trochu sobecká pa Péťa

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.