Přeměny

Jeho jméno je Julia

Dívala jsem se na ruský dokumentární kanál RTД, který je dabovaný do angličtiny a najednou tam běžela upoutávka na pořad “His name is Julia”. Hned mi došlo, o co jde.
Jenže já byla zase zvědavá, tak jsem si ten pořad našla na youtube a skoukla ho hned.
Mě ty dokumenty a informace normálně samy skáčou do života, aniž bych to ovlivnila. Asi je nějak přitahuju a vy tu pak o nich musíte číst 🙂
Měla bych jít asi spát, když ráno vstávám do práce, ale nemůžu, protože to ve mě zanechalo docela silný dojem a když se tu nevypíšu, tak neusnu 🙂 A ráno kdyžtak ty kruhy pod očima přeci zamaskuju make-upem ne? 😉
Julia není zrovna obvyklý případ… Asi i proto, že žije v Rusku… a také proto, že žije svůj život jako žena, aniž by začala vůbec nějakou přeměnu.
Julia
(Celý dokument je možné shlédnout na youtube (v angličtině) po kliknutí na obrázek).
Tak jsem se tu chtěla podělit o to, jak to chodí zrovna v téhle zemi, kde byrokracie “zpříjemňuje” život nejen transsexuálům. Je to vlastně pořádně smutný dokument. Ale taky o člověku, který se vykašlal na všechny lidi kolem sebe, na předsudky a strach… a šel rovnou do toho. Ta touha je tak obrovská! Cítíme jí všechny. To proto to někdy přeháníme, proto se ženeme kupředu jako rozjetý vlak, který je k nezastavení a nejdeme zastavit, protože jakmile se rozjedeme, už se nikdy nechceme vrátit…
Oficiální text k dokumentu:
Podle cestovního pasu, je Julia stále Jurij Ovodov, 49-letý otec dvou dětí (synů). Nicméně jako transsexuál věří, že je ve skutečnosti žena a díky jeho rozhodnutí se ho zřekla rodina a přišel o práci. Ačkoli je ještě fyziologicky muž, Julia na sobě nosí make-up, dámské oblečení a vysoké podpatky. Touží po operaci, která jí pomůže podobat se fyzicky ženě s tím, že pokud se to nepodaří, spáchá sebevraždu. RTД sleduje tohoto člověka v pasti mezi dvěma identitami, který se snaží o přijetí jak svou komunitou, tak sebou samotným.
Co mě tedy mrzí je fakt, že Julia je nadabovaná MUŽEM. Asi tvůrci dabingu usoudili, že když má mužský hlas ve své rodné ruštině, tak by ho měla mít i v angličtině.
Nevím, jestli je to správné. Mě se to ale nelíbí.
Zajímavý je vlastně každý takovýto příběh, ale stojí za to občas nějaký shlédnout, i když je jich plný internet i televize.
Obdivuji její odvahu nechat se takhle zfilmovat. K tomu bych se třeba já vůbec nikdy nedokázala odhodlat právě proto, že v budoucnu nebudu chtít být spojována s čímkoliv z minulosti. (Že ale mám těch nabídek na natáčení! :)).
Julia vypráví o tom, jak si své tajemství uvědomovala, už když byla malá, ale nechtěla to nikomu říct.
Na kameru pak přiznává, že ještě není po operaci, že by moc chtěla, protože až po ní jí změní jméno v cestovním pasu a takhle s tím má jako Jurij problémy. Přiznává, že operace je však extrémě drahá a ona na ní nemá peníze.
(Takže v Rusku to hrazené z pojištění nemají jako my nebo Rakušáci).
Rozhovor Julie se soudkyní, která projednává její žádost o změnu rodného listu:
Julia: “Chtěla bych projít přeměnou a začít brát hormony.”
“Můžete mi ukázat všechny vaše lékařské zprávy? Předložila jste pouze jednu.”
“Myslela jsem, že to stačí. Nevěděla jsem, že jich potřebuji více. Nemám žádné jiné dokumenty.”
“Budete schopná doložit tyto dokumenty?”
“Ano, myslím že ano.”
“Kdy budete schopná doložit tyto dokumenty?”
“Neznám přesné datum…”
“Kolik dní potřebujete?”
“Asi deset…pravděpodobně. Je těžké to říci přesně.”
“Váš případ je odložen do 19. září. Pokud nebudete mít potřebné dokumenty, kontaktujte nás.”
A hotovo, sbohem. (To říkám já.)
Cestovní pas Julie, podle kterého si objednává on-line letenku přes internet, kde ale vyplní ženské jméno Julia Ovodova a pohlaví žena.
Její kamarádka – zpěvačka – Julietta Bashirova: “Říkala jsem Julii, ať si nedává make-up a vezme si třeba kalhoty, když někam letí. Ale Julie si dělá, co chce. Namaluje se a oblékne si šaty. Musí čekat, že bude mít na letišti potíže. Samozřejmě nemůže projít letištní kontrolou, protože její údaje nesouhlasí s údaji v pase.”
Tady jí to ale prošlo…
Julia: “Pokud máte nějaký problém, je potřeba se mu postavit čelem. Neutíkat před ním. Ruské právo mi nezakazuje nosit šaty a vysoké podpatky, přestože mám v pase pohlaví “muž”. A tak to prostě dělám!
Ano, teď jsem transsexuál, ale to je přechodné období. Především jsem žena.”
Julia mluví telefonem s matkou:
Matka: “Když ti bylo deset… třináct… měl(a) jsi rodinu… byl(a) jsi normální člověk.”
Julia: “Ale mami, já jsem pořád normální člověk. Nevymyslela jsem si to. Narodila jsem se s tím. Musíš věřit odborníkům, nemáš jinou možnost.”
Potom matka položí telefon.
Rozhovor s lékařem:
Lékař Jevgenij Grekov: “Vaše varlata produkují stále velké množství testosteronu. Potřebujete to zastavit, budete se cítit lépe. Nejprve vám vezmeme krev.”
Julia na ulici: “Když mi bylo 5, začala jsem si uvědomovat, že něco není v pořádku, když na mě volají Jurij a označují za chlapce. Věděla jsem, že na světě jsou kluci a holky, ale snažila jsem se to v sobě nějak analyzovat a šokovalo mě, že mám být chlapec. Především jsem byla ale zoufalá z toho, že s tím nemohu nic udělat. A tak jsem si toto tajemství chtěla uchovat navždy v sobě. Takové mé velké tajemství, se kterým prostě musím žít.”
Další rozhovor s matkou po telefonu:
Matka: “Chtěla jsem Ti říct jednu věc: Nechoď na žádnou operaci!”
Julia: “Mami, zkus pochopit, že potřebuji změnit mé tělo. Jsem teď žena. Nemohu mít mužské orgány, když jsem žena. Snaž se to pochopit! Julia, Maria, Jekaterina – žádná žena nemá mužské pohlavní orgány.”
“Jak se tomu říká, co chceš teď podstoupit?”
“Mami, to je orchiektomie (kastrace). Ale potom si nechám ty orgány stejně všechny odstranit. Jenže je to příliš drahé a na to teď nemám.”
“A tohle všechno jsi nevěděl(a), když jsi byl(a) mladý(á)?”
“Ale ano, věděla, ale snažila jsem se to v sobě zabít. Snažila jsem se zabít i sebe. 70 % transsexuálů se pokusí o sebevraždu.”
“V tom případě jsou všichni slaboši.”
“Ne, nejsou. Jsou to velice silní lidé.”
Julia s přítelkyní Olgou Michailovou probírá její předešlá manželství, která zkrachovala na tom, že partnerky chtěly za partnery muže a ne ženu
Julia: “Měla jsem spoustu vztahů. Narodily se mi děti. Ale nic se nezměnilo. Byla jsem to pořád já – ta, co předtím. Po rozvodu podporuji své děti finančně tak, jak nejlépe dovedu. Když jsme se rozvedli, byl dceři asi rok. Nyní je jí 26 a myslím, že bych jí na ulici nepoznala.”
Julia si domluvila se svou dcerou Irenou schůzku v parku, ale ta jí nakonec poslala sms, že nemůže přijít…
Opět se Julia vrací na soud, kde jsou projednávány její chybějící dokumenty.
Soudkyně: “Minule jsem po vás chtěla doložit chybějící dokumenty. Dokumenty z nějaké kliniky, která má potřebnou licenci. Máte je s sebou?”
Julia: “Ne, nemohu doložit tyto dokumenty.”
“Opět jste přišla nepřipravená. Co teď od nás očekáváte?”
Aleksandr, syn Jurije (píší tam Jurije, ale já mám sto chutí napsat Julie.
Tohle nerespektování pravé identity se mi nelíbí.)
Alexandr: “Pokud potkám svého otce, řeknu mu “ahoj tati”, neřeknu mu ahoj Julie. Mohl bych, ale nechci. Pořád to bude můj otec, ať vypadá jakkoli. Stydím se za něj.
Až jednou budu mít děti, nikdy jim neřeknu “tohle je váš děda”. Chci s ním chodit na fotbal, na pivo…všechny tyhle maličkosti, které se s otcem dělají, ale to nemohu.”
(A takový hezký chlapec by to byl :/ – říkám já)
Larisa – bývalá manželka Jurie – nikdy jsem ho nemilovala.
Jestliže bude po operaci šťastný (mluví o něm v mužském rodě), tak ať si tu operaci nechá udělat.
Larisa se za Julií vydala do obchodu, ve kterém pracuje:
Julia: “Nech mě být. Já pracuji.”
Julia opět na soudě poslouchá rozhodnutí:
“Na základě předložených dokladů bylo rozhodnuto takto: Žádost o změnu rodného listu se zamítá. Proti tomuto rozhodnutí můžete podat odvolání…”
Rozhovor s matkou po telefonu:
“Mami, potřebuji, abys mě oslovovala Julie. Nebudu reagovat na jméno Jurij, protože nejsem Jurij. Totéž vyřiď tátovi.”
“Ale ještě přeci nemáš změněné jméno…?”
“Nemám, ale v lékařských zprávách je… mami… chci ti říct jednu jednoduchou věc: Miluji tě a chci, abys mě taky milovala. Nejsem hloupá, vím co mám dělat.”
“Miluji tě celý život. Celý život žiji pro tebe.”
Julia: “Jestliže zemřu, nechci mít na svém náhrobku jméno Jurij.”

4 komentáře

  • M

    Majti

    No musím říci, že Julii vůbec nezávidím,(a navíc víme jak to chodí v Rusku) a je mi jí strašně líto, navíc nemá ani moc podpory od rodiny. Nesmíš mi tohle dělat Terezko, musím to číst, a jsem pak moc smutná.

  • L

    Lucka

    Ahojky holkýý a Terezko. neboj, čtu pravidelně ´´trošku jsi to poslední dobou flákala chi chi´´, ale radši nepíšu, žaludeční vředy jsem už měla, a jak se moc zapojím tak to žaludek nezvládá hihi. jak jste řešily používání těch zdrobnělin, taky jsem si toho Terezko všimla že je používáš častěji.´´ nejhorší jsou zdrobnělinky spolu s tím šišláníčkem a přehnanými gesty, holky nato pozor to není ženské´´. momentálně chodím na masáže a banky, záda mám jak sluníčko sedmitečné a nemužu se pořádně opřít hi hi. a k tomu dokumentu, ono to mají někdy těžké lidi na celém světě, ne jenom v Rusku. opravdu strašně záleží na okolí a inteligenci lidí se kterými přicházíme do styku ´´se vzděláním či tituly to nemá nic společného, znám dost lidí co mají titul a jsou hloupí´´. na odlehčení dám odkaz na youtube, protože ta je tak strašně krásná a roztomilá že přijdete na jiné myšlenky. možná jste to už viděly a možná ne. youtube- Amezing Thaliands Got Talent Man or Woman. mějte se krásně holky i kluci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.