otєrєzє.cz

Proč jsem tak hnusná?

Posledních pár nocí se mi zdají sny, ve kterých mluvím se svou ženou. Mluvím s ní úplně normálně, ale jako žena a ona je na mě hodná, usmívá se a kolem nás běhá Kačenka. Po probuzení se zase uklidním. Pak přicházím z práce domů a už cestou vidím, jak jde proti mě (to je samozřejmě úplně jiná blondýnka s holčičkou). Nějak mi pořád leze do myšlenek, které se mi vždycky nakonec podaří odehnat. Jenže druhý den jí vidím znovu. Na místě, kde jsme spolu chodily za ruce nebo kde jsem na ní čekávala, když přijížděla autobusem z práce. Před 14ti lety.
Vůbec na to nechci myslet. Neutápím se ve vzpomínkách. Jsou to mžiky, ale není den, abych si neříkala, co asi dělá Kačenka a pak už je jen krůček k tomu, aby ta myšlenka sklouzla na Kačenky maminku.
Možná je to tím, že začíná jaro a i když necítím potřebu někoho hledat, prostě a jednoduše se mi stýká. Po někom, kdo už neexistuje. Idealizuji si všechno, co bylo a toužím (jako každý člověk) po lásce. Podvědomě, protože nikoho nechci. Protože se nechci seznamovat, oťukávat, šílet každou minutu, že s ní nejsem, přizpůsobovat život své zamilovanosti a pak čekat, jaké to bude, až se vztah rozvine. Poznávat její přátele, ona ty mé, její rodinu, ona tu mou. Nemám na to chuť ani sílu a není na to vhodná doba.
Vždycky jsem se bála, že zůstanu sama, ale teď už se toho najednou nebojím. Něco, z čeho jsem měla celý život takovou hrůzu je mi ukradené. Má žena mě odnaučila po někom toužit, protože můj mozek nebyl schopný toužit po komkoliv jiném a toužit po mé ženě nesměl, 15 měsíců se to odnaučoval a nakonec se mu to díky bohu povedlo. Musela jsem se přizpůsobit, jinak bych se zbláznila a jinak bych nebyla tam, kde jsem, kde jsem potřebovala být a kde jsem chtěla a měla být. Ale to pořád nic nemění na tom, že když otevřu dveře bytu, dávám pozor, abych neťukla naší (dnes už neexistující) kočičku do hlavy… Ještě jsem se toho železného zvyku skoro po dvou letech nezbavila. Nejlepší by asi bylo pořídit si novou 🙂 A rovnou dvě. Škoda, že totéž nemůžu říct o lidech. (A stačila by jedna :).
Vůbec jsem neměla v úmyslu psát o tomhle.
Chtěla jsem si tu postěžovat, jak jsem hnusná. Ne proto, aby mě někdo utěšoval nebo proto, aby mi někdo říkal, že to není pravda. Protože to je pravda.
Začíná mi 14 dní, kdy Terezu musím zamknout do skříně a při nejlepším si jí užívat doma, protože příští týden mě čeká třetí procedura laseru a po ní se minimálně týden nemůžu vůbec nalíčit, protože make-up ty spálené vousy nepřekryje. Než začnou vypadávat, trvá to u mě 14 dní (běžná doba je 7-10 dní). Jsem naštvaná, ale současně mám radost, že zničím zase další velkou spoustu těchto potvor… a taky že uvidím zase mojí milou sestřičku Péťu, jejíž hlas, pohled, úsměv, vlasy, dlouhé úzké prsty, nehty, náramky i náušnice působí na mě nadpozemsky až nebesky krásně, když se nade mnou sklání…
Ráno jsem přemýšlela, proč jsem tak hnusná.
Dívala jsem se na sebe do zrcadla a viděla jsem tam člověka, který vůbec nevypadá jako žena.
Přišla jsem do práce a už mi bylo líp.
Kolem desáté hodiny jsem si odskočila a před zrcadlem na toaletě se na sebe dívám…usměju se… a najednou tam stojí Tereza… vypadám tak žensky! 🙂 Upravím si vlasy a představím si, jaké budou, až zase o trochu povyrostou (ještě neudělám ani miniculík) a jediné, co té ženě chybělo, byly aspoň trošku namalované zvýrazněné oči. Vypadala jsem jako žena, která se nenamalovaná vydala do práce. A jako žena potom z té pánské toalety vyšla.
To mě potěšilo, zvedlo náladu i sebevědomí, začala jsem si pak u počítače broukat písničky, vtipkovala a šířila dobrou náladu dál.
Pak přijdu domů a před zrcadlem mě ta nálada zase přešla. :/ Ale v zrcátku v autě, když jsem jela nakoupit, zase naskočila! 🙂 Tak jsem se zase začala usmívat a bylo to fajn.
Teď jsem přišla ze sprchy, která vždy smaže vše hezké, co si na tvář namažu, abych překryla tmavá místa s vousy a abych naštvala samu sebe ještě víc, vzala jsem si foťák a začala se fotit zblízka i z profilu, abych se ujistila, jak jsem zase hnusná.
Vtip byl v tom, že ačkoli ty vousy vynikly (protože už od rána povyrostly), tak na jedné fotce z profilu nenamalovaná, neupravená a smutná stejně vypadám jako žena 🙂 Nejsem žádná krasavice, ale taková podprůměrná šeredka ano a to je pořád lepší, než chlap.
A protože sem dávám pořád převážně jednostranné fotky, které projdou cenzurou v mé hlavě a vypadám na nich aspoň trošku žensky, dnes sem vložím foto z té druhé strany. Z té, kterou nesnáším a která mě trápí. Abych si jednou v budoucnu připomněla, jaké to bylo… A měla bych být taky objektivní. Vždyť jde o přeměnu z muže na ženu. Nikdo nečeká, že budu hned supermodelka, která oslní…
(Pozn.: Tady byla původně detailní fotka procesu likvidace vousů. Byla tak hnusná, že se mi z ní teď, kdy píšu tuhle poznámku (6.1.2018) udělalo mdlo, takže jsem jí smazala. Poselství neposelství, na tohle nebudu koukat.)
Z tohohle jsem občas vzteklá.
Ale nemůžu chtít všechno hned. (Ty vousy byly před první procedurou úplně všude po celé ploše hustě osídlené.)
A protože se na to nemůžu dívat, tak to pošlu pryč do světa a zničím tím tak až dosud jen vyloženě ženský pohled na Terezu, která se může třeba stavět na hlavu, ale tohle po pár hodinách od oholení zamaskovat nedokáže. :/
No já vím. To jsou malicherné starosti. Ale je to tak neženské! Tak mužské! Tak hnusné!
To proto jsem hnusná.
To proto nemůžu přijít do práce ráno jako madam a odpoledne odcházet jako polorumcajs v sukni :/
To proto ještě nemůžu žít svůj sen tak, jak bych chtěla…
Ale já se nevzdám.
Kolikrát si říkáme, jak jsme hnusní a nelíbíme se sami sobě? A kolikrát pak nastane okamžik, kde se ten pohled překlopí a najednou máme radost z toho, jak vypadáme? Akorát nechápu, proč se ten pohled u mě během dne mění tolikrát…
Je mi pořád zima. Venku je +11 stupňů, ale já musím mít šálu. Spím pod dvěma dekama a ještě k tomu přitápím a stejně je mi zima. V autě se klepu, než začne topit a když lezu do sprchy, jsem jak ledová královna, kterou musí rozehřát horký proud vody… I teď tu sedím pod dekou. Přitom je tu teplota, která tu byla vždycky. Už vím, proč jsem mé ženě vždycky předehřívala postel, proč spala v ponožkách nebo proč se ráno klepala zimou v autě, zatímco já byla v pohodě a tvrdila jsem jí, že mi není nikdy zima. 🙂 Andrejka říkala, že mi bude zima 🙂 Tak ať už je prosím aspoň to jaro. Potřebuji slunce!
Super, takže jsem si hezky postěžovala a můžeme jít na něco užitečnějšího 🙂
Poprosila jsem sestru, aby mi ofotila část v učebnici sexuální výchovy pro základní školy, která se věnuje transsexualitě.
Tady ta strana 45 je:
Po kliknutí se stránka otevře v novém okně.
Transsexuality se týká jeden odstavec. Věta “Existují i závažnější poruchy sexuální orientace, např: Transsexualita…” je špatně formulovaná, protože nejde o poruchu sexuální orientace, ale identity.
Ale jsem ráda, že to tam vůbec je, protože jak psala Sona Avedian ve svém videu, kdyby jí někdo při hodinách sexuální výchovy ve škole alespoň naznačil, že nějaká transsexualita existuje, všechno by bylo jinak. Snad to ty, kterých se to týká, přinutí nad tím přemýšlet, pokud na tenhle jediný odstavec během celé výuky sexuální výchovy na základní škole vůbec narazí.
Nemyslím si, že je potřeba toto téma v učebnicích nějak víc rozvádět. Ale nemuselo by to být tak choatické a až tak stručné. Snaha vtěsnat heterosexualitu, homosexualitu, transsexualitu a transvestismus do jedné stránky. Já bych to nedokázala.
A protože jsem začala tak pesimisticky a ošklivě, skončím něčím, co zaměstnává můj mozek poslední dva dny velmi intenzivně 🙂 Krásně tím změním téma. A nebudu tomu věnovat zvlášť článek. Vložím to sem.
Lucka mi totiž říkala, že viděla na internetu reklamu, kde krásná žena vstane z postele a jde se vyčůrat. Když za ní ale přijde její přítel, ona stojí u toalety a močí jako muž ve stoje! Přítel se lekne, ale ta žena je opravdu ženou. Jen močí s pomocí “shewee” neboli (česky) čurokapu!
Tohle nemůžu komentovat.
Na jednu stranu to řeší situace, jako je tato:
A hlavně pro outdoorově zaměřené ženy je to výborná pomůcka.
Na druhou stranu já budu člověk, který shewee nikdy nepoužije (český název používat nebudu, protože se mi nelíbí).
Určitě někdo z vás tenhle vynález zná. Já na to ale koukala nejprve jako na vtip, potom jako na příšerný nesmysl a teď už si o tom radši nemyslím vůbec nic…
Můžeš čůrat na zeď!
Můžeš čůrat na strom!
Můžeš čůrat na zem!
Nebo na své auto!
A tady je celý Shewee Song od britské komičky, herečky a hudebnice Vikki Stone,
ze kterého jsem použila obrázky…

9 komentářů

  • B

    Bibina

    zaver je krasny – som sa pobavila,o takom vynaleze som nikdy nepocula… uznavam, ze to nie je zly napad. Hlavne na tych roznych toaletach, ktore clovek zazije. Pekne sny Terezko

  • M

    Majti

    Ahojky, Musím říci že se vždy vytasíš z něčím trefným, a máš u mě obdiv. tak tohle už jsem taky viděla,od malička čůrám v sedě jako chlap tak nevím proč bych to měla měnit jako žena.Fuj.Je dosti nás kteří si myslí, že se těmi hormony necháváme strhnout,že moc spěcháme, ale o to tu přeci jde,já je zatím nemám ale co jsem pustila Standu k vodě jsem jak vyměněná, a jestli to někdo cítí jinak, tak ať cítí, Vidím to všude, mám jiné pohledy na kolegy v práci, vadí mi věci nebo keci které mi dříve připadali normální, a to je přeci dobře, to je důkaz že jdu tím správným směrem. Ty to cítíš podobně a možná i silněji tak to nech plout jak chceš ty. je to jen tvůj život a nikdo nemá právo tě soudit. Já jsem taky hnusná, ale když jsem dnes seděla v bistru s kamarádama, a byla jsem v dámskám a oni se mnou mluvili už tak hezky, jako z ženo,tak na vše zapomenu. To jsem se rozepsala ale musela jsem ti říci co cítím. pa Majti

  • B

    Bibina

    Dámy, nikdy sa nedajte odradiť či znechutiť nikým a ničím. Vždy budte tým, čím chcete, ako chcete a ako to cítite. Vždy sama sebou… a to je to krásne

  • P

    Péťa

    Ahoj holky včera mě potěšil kolega z práce viděl mě asi před měsícem a včera povídá no Péťo už by to šlo už vypadáš jako ženská udělal mi tím velkou radost no a co se týče puberty neměla a nemám malou mám uplně stejnou jako puberťačky nežijte holky v nějakých pohádkách puberta bude se vším všudy s plno probrečenými nocemi nevím u mě to tak bylo a patří to k tomu PaPéťa

  • T

    Tereza

    Péťo to je vážně moc hezké, co ti řekl tvůj kolega. Přemýšlela jsem o tomhle tvém komentáři celou sobotu 🙂 To je totiž přesně ten moment, na který se všechny těšíme…že se to překlopí a už to bude všechno jen lepší. Bez strachu a bez skrývání. Jen s chutí do toho! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.