Coming out u mojí milované dcerky

Musela jsem to jednou udělat.

V pondělí jsem se o tom radila s mojí psycholožkou a ta mi řekla, ať to udělám kdykoliv, klidně hned. Že to proběhne dobře. Bez okolků, přímo a narovinu.

Dnes jsem byla šťastná.

Malou (5 let) přivezla manželka rovnou ze školky kolem 16:15.

Měla jsem namalované oči, nehty a náušnice, ale vzala si své unisex kalhoty a dámskou zelenkavou mikinu, co teď ráda nosím, protože si v ní připadám štíhlejší 🙂

Malá byla šťastná. Hrály jsme si, blbly a fakt jsme si to užily. Párkrát pronesla, jak by bylo hezké, kdybysme jely na výlet zase s mamkou. „Jo, to bych taky ráda, ale víš co? Pojedeme na výlet spolu a vezmeme třeba Áju (ségry dceru) nebo babičku. A bude to taky fajn.“ A hned se nadchla 🙂

Pak jsme blbly na posteli a já čekala, jestli si všimne třeba náušnic, protože doslova zářily na mých uších. Jenže ona si jich nevšímala, ani když mě tulila. Prostě je brala tak nějak přirozeně.

Ale pak řekla, ať dávám pozor na nehty, aby se mi neslouply 🙂 Tak jsem jí řekla, že to nevadí, že si je stejně odlakuju a zase brzo nalakuju. A taky že mám nové náušnice a začala si je se zájmem prohlížet. No a to byla příležitost, na kterou jsem čekala.

Řekla jsem jí, že si kluci normálně většinou nemalují nehty a že takovéhle třpytivé náušnice také obvykle nenosí. Že já je nosím proto, že jednou možná budu vypadat jako žena, protože se chci stát ženou.

První reakce byla smích 🙂

Myslela jsem, že se nad tím ani moc nepozastaví a bude chtít pokračovat ve hře, ale začalo jí to zajímat.

Začala řešit, jestli mi teda bude říkat „táto“ nebo jinak. Tak jsem jí řekla, jak se budu jmenovat a ona hned, že někdy mi bude říkat „táto“ někdy „Terezko“ (což doporučovala i psycholožka, ale mě to zase přišlo líto, když mi tak hezky říkávala „tatínku“).

Vysvětlila jsem jí, že budu nosit věci, co nosí maminka, že nejsem vlastně muž, i když jsem se tak narodila, ale bylo to omylem (to je její oblíbené slovo, když něco provede 🙂 a tak mi doktoři pomůžou stát se tím, kým jsem – tedy ženou.

Že budu mít dlouhé vlasy jako maminka… a ona se zeptala, jestli taky světlé.

Tak jsem si s ní sedla k počítači a ukázala jí první svojí fotku (tu mojí oblíbenou v červené mikině). Ptala se mě, jestli jsem to opravdu já a tak jsem jí zase vysvětlila, že to je blond paruka.

Chtěla jí vidět naživo 🙂

Vytáhla jsem jí ze skříně a dala na hlavu. Hezky si upravila ofinku a dala ty dlouhé vlasy na jednu stranu dopředu a jak jsem se tak dívala do malého zrcadla, tak jsem se líbila sama sobě 🙂

Začala se snažit mi je česat, i když to moc nešlo, protože ta paruka není z pravých vlasů. Ale byla tak miloučká!

Líbila jsem se jí 🙂 Chtěla, abych pokračovala, abych si vzala ty páskové boty na podpatku…a sukni…tak jsem si sundala kalhoty, pod nimi jsem měla zrovna černé teplejší silonky, protože dneska byla fakt zima a vzala si narychlo první nalezenou bílou sukni. Malá měla na sobě princeznovské růžové šatičky a začala tancovat… „No tak, honem, tancuj taky!“ 🙂

A začaly jsme tancovat spolu.

„Musíš takhle zvednout sukýnku, jako to dělám já!“ 🙂

A opakovala jsem to po ní. Tančila jsem tam jako Tereza a byla šťastná, že se mojí milované dcerce líbím.

V tom zazvonila ségra, vedla sem svojí dcerku Áju (7 let), protože tu bude dneska spát. Malá se na ní těšila, ale přikázala mi, ať si to nesundávám a ať jdu za ní přivítat Áju 🙂

No a mě to v tu chvíli přišlo tak přirozené a normální, že jsem tak zůstala a malá mě kontrolovala, jestli neutíkám. Po schodech došla malá Ája až nahoru a kouká na mě 🙂 Smála se moje dcerka, smála se Ája, smála jsem se já i moje mamka 🙂

A je to.

Tak jednoduché. Tak přirozené. Tak lidské.

Ujistila jsem ještě malou, že ji níkdy nepřestanu milovat, a že vždycky bude moje nejmilovanější dceruška pod sluncem a nikdy jí neopustím.

Objala mě a řekla, že mě má taky ráda.

A pak jsme si udělaly příjemnou procházku domů. Byla spokojená a veselá. Dala mi tolik energie!

Zato manželka se na mě ani jednou nepodívala. Neustále odvracela zrak, utíkala z mého dosahu a nechtěla se mnou komunikovat.

Jenže já jsem stejně šťastná.

Tohle jsem tedy od toho mého zlatíčka nečekala 🙂

5 Comments