otєrєzє.cz

Mé další poprvé

Darinka se chtěla projít, protože jí procházky dělají dobře, já taky a navíc jsem potřebovala kuřecí maso do dnešních zapečených brambor s pórkem a se smetanou.
Jenže venku je skoro 30 stupňů…
Darinka si vzala hezké kraťoučké kraťasy a takové lehké letní vzdušné volné šedo-béžové tričko s potiskem.
Prostě úplně normální ženské oblečení do vedra takhle koncem května.
Já toužila vzít si sukni (a navíc kraťasy ani nemám), ale chyběla mi odvaha.
Jenže když jsem si oblékla rifle, rýpla do mě Darinka, že „či mi nebude teplo v tých nohaviciach?“ 🙂
Tuhle otázku jsem si pokládala celou dobu i s odpovědí, že teplo mi bude.
Vzala jsem si rychle dvě sukně nenápadně vyzkoušet do koupelny, vypadalo to dobře, ale pořád mi chyběla ta odvaha. Řekla jsem si, že to prostě ještě nedám… Štvalo mě, že to vzdávám a to zrovna ve chvíli, kdy mám úplně jedinečnou možnost nejít do města sama, ale s Darinka, takže by to pro mě bylo jednodušší a stejně jsem to chtěla jednou udělat… Někdy v létě? Proč já si vždycky všechno plánuju tak na dlouho?
 
Její otázka, jestli mi nebude v těch kalhotách teplo mě ale nakopla tam, kam jsem potřebovala. Potřebovala jsem se dostat sem a přeskočit na další vyšší level. Přeci nebudu nosit celé léto kalhoty?
Naštvala jsem se a i když se mi rozbušilo srdce a vím, že úplně zbytečně, hodila jsem na sebe takovou kratší béžovou sukni…
Ta se Darince líbila, takže jsem díky ní dořešila tričko, vzala jsem si k tomu béžové balerínky na klínku a jely jsme do města, kde jsme vystoupily, prošly se kousek, daly si zmrzlinu, prokličkovaly davy lidí u obchodního domu, koupily kuřecí maso a jely zase domů protože Darinka (ačkoli je dobře, když chodí) už cítila bolest.
Když jsem zaparkovala u domu, tak se ale Darince chtělo dál chodit, tak jsme udělaly docela hezký okruh kolem domu.
Byla jsem ráda, protože se mi domů nechtělo.
Najednou jsem byla tak svobodná v té sukni!
Cítila jsem se tak žensky! Tolik se mi líbil odraz ve výlohách – a když šla vedle mě ještě kočka Darinka, to byl pro mě zážitek.
 
Ještě nikdy jsem nebyla přes den mezi lidmi v sukni.
Dnes už tuhle předchozí větu ale nikdy říct nemůžu… 🙂
 
Darinka říkala, že to moc řeším. Já vím, že ano. Já takhle řeším a řešila všechno poprvé.
Jenže ten pocit, který jsem teď měla (a ještě pořád mám, protože si sukni jen tak nesundám) byl tak krásný, ženský a povznášející, že kalhoty nechávám ve skříni 🙂
 
Darinka prohodila, jestli půjdu takhle zítra do práce 🙂
Jednou ano, ale tam zrovna tu odvahu ještě pořád nemám. Musím ale využít toho, že tu Darinka je a když je takhle krásné počasí na kraťasy nebo sukni, tak toho prostě využít.
Přeci nebudu jediná holka ve městě, která tam létá v kalhotách?
A takhle se mi aspoň včas opálí nohy.
 
Čím více budu sukně nosit, tím více mi to začne připadat obyčejné a normální. Však taky jak by ne, když jsem žena. A ženy sukně nosí.
 
Asi jsem potřebovala povzbuzení, kterých mi Darinka dává hodně. Taky jí pořád musím obdivovat.
Jsem šťastná, že 25. květen 2014 si můžu zapsat zase jako můj významný a krásný den (krásné jsou všechny, ale tenhle byl jiný). Už nikdy to nebude poprvé… Ode dneška už to bude naprosto přirozená věc, kterou budu řešit stejně, jako jí řeší všechny ostatní ženy.
 
A jaký to byl pocit procházet se mezi těmi lidmi ve městě? Vznášet se a být šťastná?
Nemůžu tomu uvěřit, že už se to stalo. Že můj sen jít jednou za bílého dne v sukni do města se splnil. A chci to udělat i podruhé, potřetí… po sté… Nechci se omezovat. Chci nosit totéž, co ostatní holky ve městě. Proč zrovna já bych se měla pařit v dlouhých kalhotách místo v krásně vzdušné sukni?
 
Dost bylo kalhot. I když ty dámské, co mám, jsou taky moc sexy. Teď je čas na sukně.
Už bylo na čase.
 
Nic neberu hopem. Jen už chci konečně žít tak, jak po tom celý život toužím.
 
Vlastně jsme se k sobě náramně hodily jako nějaké dvě sestry.
Lišily jsme se akorát v barvě vlasů – Darinka blond, já brunetka, jinak obě šedobéžové tričko, já sukni, Darinka kraťasy, obě třpytivá růžová srdíčka jako náušnice…
 
Nechápu, proč jsem to pořád tak odkládala. Jsem nadšená. A šťastná. Z něčeho, co by mělo být úplně normální…
 
Jdu připravit oběd a těšit se, že zítra bude zase krásně a po práci vezmu Darinku zase do města. Rozhodně bych se ráda doma převlékla zase do sukně a půjdeme mezi ty davy.
Mám radost, že jsem ten zase další první krok už udělala a teď už jsou všechny druhé, třetí, tisícáté kroky jednodušší a jednodušší.
 
Ani se mi zítra nechce do práce, jak jsem tu s Darinkou ráda. Kéž by odsud nikdy neodjela… (Nemyslím hned z mého bytu, ale prostě odsud z města, aby tu byla pořád.) Aspoň se budu těšit domů.
 
Sukně.
Pro někoho naprosto obyčejná věc.
Ale já o ní musela napsat článek… 🙂
 
Tohle bylo mé další poprvé.
Kolik těch ženských poprvé vlastně ještě zbývá?
Už moc ne…
Hodně jich souvisí s muži, jinak v tuhle chvíli už jsem v tom nejvyšším možném ženském levelu. Snad už jen dámské plavky (související ale s operací) jsou jen o trošičku výš. Ale jen o trošičku.
 
Tak se mi to líbilo, že jsem se musela vyfotit.
Darinka se nabízela, že mě vyfotí, ale zjistila jsem, že se fakt stydím, což mě zase štve, protože jsem tím promarnila jedinečnou příležitost mít první fotky, které nebudou focené před zrcadlem. Jenže já na fotkách vypadám hrozně…
 
Moc ráda bych se během doby, kdy tu Darinka bude, k tomu focení od ní odhodlala aspoň na pár fotek…
A ještě raději bych sem dala fotku přímo s ní! Tolik jsem toužila po společné fotce… Mít takovou památku na tyhle dny s touhle krásnou a milou slečnou. Ale tohle prostě nejde. Respektuji to a chápu. A i kdyby jednou společná fotka byla (jako že jí prostě chci :), nikdy jí sem nedám.
Takže zase jen ty moje zrcadlové… :/
 
 
 
 
 
—————–
21:01
Já ty nápady Darinky prostě miluju: „Jdeme se projít?“ 🙂
V osm večer. Sluníčko zapadalo za kopce a ještě krásně hřálo, takže jsem zůstala v sukýnce (což jsem si náramně vychutnávala) a šly jsme se projít.
Darinka dostala chuť na mandarinkový kompot, takže jsme se vydaly do supermarketu kousek odsud.
Já jsem si vychutnávala svůj stín, ve kterém se mi sukýnka tak krásně vlnila a odrazy ve výlohách, kde šly dvě slečny, co si povídaly a jen tak se procházely.
U pokladny byla fronta a před námi byla rodinka s chlapečkem v kočárku, který vezla maminka, zatímco tatínek vykládal nákup. Ten roztomilý chlapeček se na nás pořád culil, takže chvíli na něj mrkala Darinka, chvíli já… až to tatínek nevydržel a řekl: „No jo, tři ženský a ty jsi ve svém živlu, viď?“ 🙂
 
Však jak jinak to taky mělo být? 🙂

26 Comments

  • Lucka

    ještě než si přečtu celí článek tak musím říct že v té sukni musíš jít i zítra do práce, a žádné výmluvy.  a taky musíš přihodit ten recept na zapékané brambory s kuřecím masem a smetanou, protože to neznám, tak šup šup recepísek.

  • Lucka

    tak Terezko, nevím jak to ty kočko děláš, ale ob posledních fotek vypadáš zase líp, nepřibrala jsi třeba dvě kila. prostě ti to zase nějak víc sluší.  já nevím co pořád máš, uplně normální holka v sukni, vypadáš v ní uuuuplně normálně. jdi v ní zítra do práce a jediné co uslyšíš bude, jé tobě to v té sukni slušííí.  už jsi za tak krátkou dobu udělala tolik kroku, že tohle zvládneš s prstem v za…  ale neber mě doslova, to by asi vypadalo divně že.chi chi chi

  • Lucka

    [4]: protože ti to Majti na nové fotce taky opravdu sluší, ta předsevzetí, letos sukni dáš. nemusíš v ní hned do města nebo do práce, ale třeba na procházku do přírody.

  • Míša N.

    čauky Teri.Tak konečně ses odvážila,to je dobře.Já bych ve vedru nešla v riflých,u mě by to vyhrála sukně těsně nad kolena místo kraťas,jelikož mám hodně svalnaté stehna a akorát bych na sebe upozorňovala.

  • Lucka

    normálně mě vy holky štvete. tak jsem zítra chtěla nakoupit na ty brambory s kuřecím a recept nikde. Danielka nám nic pěkného nepíše, ty ji určitě Terezko nechceš pustit ke klávesnici, a jen tam pořád pijete ten indiánský čaj. no jí se z vás picnu.

  • Lucka

    a i když mě vy dvě holky tam na té druhé straně drátu štvete. tak když to tady tak procházím, uvědomuji si jak jsi nás Terezko vlastně všechny díky tomu blogu spojila, a vidíme že v tom trápení nejsme vubec sami, ale že je nás spousta, a i ti co si na to své já třeba ještě nedokáží odpovědět se to tady dozví. takže Terko velké dík. jen ten recept furt nikde, vy dvě čajovnice.

  • Lenka

    [13]: ahoj Lucko, kdyby to tady šlo, dala bych ti za Tvůj komentář jeden velký "lajk" :-) je moc dobře, že to tady žije. Terezko, gratuluji k dalšímu levelu v pocitu štěstí …

  • NikolkaM

    Já dala taky sukni:) V neděli jsme si prošli s mým novým přítelem celé město. Páskové sandálky riflová sukýnka moje premiéra v tomhle horku. Drželi jsme se za ruce a byl to ten nejůžasnější pocit na světě.

  • Péťa

    ahoj s Tebou Tery je sranda víš jak jsem to měla já se sukní jelikož jsem ohlásila změnu že jsem holka a né kluk v roce 2012 listopad a tak jsem každý den sledovala jaké bude počasí na další den a sukeň byla připravená a když bylo kolem 10stupňů nad nulou jsem vyrazila bylo to ůžasné a nikdy na ten den nezapomenu vyběhla jsem ven a jen slyším tátu když mě v ní viděl to je vůl povídá mi dnes už je to v pohodě a sukeň nosím nejradši raději než kraťasy chce to do všeho odvahu a jít do toho po hlavě a to je právě ono pa Péťa

  • Tereza

    [16]: Ahojky Nikčo – vím přesně, jak Ti v té sukni uprostřed městabylo… a moc Ti fandím s přítelem! Držet u toho za ruku ještě někoho, kdo mě miluje a já jeho je asi ten největší zážitek, jaký můžeme tahkle na veřejnosti zažít 🙂

  • NikolkaM

    Holky díky. Je to úžasný moct se zamilovat do kluka bez těch výčitků, konečně můžu.V neděli jdem do zoo Lešná se těším jak malá holka.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.