otєrєzє.cz

Zoufalá

Někdy mám takový zoufalý pocit, že to nikdy nevyjde. Že nikdy nebudu Terezou. Sama ani nevím, jak bych to vlastně mohla dokázat, ale toužím po tom všemi svými smysly, veškerou vůlí a celým svým srdcem. Nevím, co víc u sebe udělat, aby to vyšlo. Udělám pro to cokoliv, co bude potřeba.
Kromě Kristýnky si občas píšu ještě s Míšou. To je taky blondýnka. Takový typ Avril Lavigne. V jejím stylu se i obléká a mě se to samozřejmě líbí :). Říká mi vždy narovinu (přímo mi to někdy vpálí do očí), co si myslí. A tím je pro mě hodně cenná. Její názory mě vždycky usadí na zem. Zničí poslední mé naděje a vezme poslední doušek víry ve splnění mého snu.
Když mi napíše, že má nová profilovka je tak dobrá, že by i na 50% řekla, že jsem holka, tak to pro mě znamená, že je to úspěch! Protože když to řekne Míša, tak to už je něco! 🙂 A před dvěma dny mi kromě tohohle napsala, že bych byla hezká holka. A popsala mi, čeho by udělala plastiku 🙂 No byla jsem v sedmém nebi! To mi napsala Míša, která mi pokaždé připomínala moje mužské rysy, každičký detail, který jsem zapomněla zamaskovat a zatímco mi deset kluků na chatu napsalo, jak jsem sexy, ona mě vždycky uzemnila, že takový nos ještě nikdy na žádné holce neviděla…
Jo, ten můj nos, já vím. Hrůza. Ale teď cítím, že mám šance!!!
Napadlo mě, že bych si tu plastiku mohla nechat udělat klidně i ještě jako Tom. A také mě napadlo, že bych si mohla ještě jako Tom nechat nadobro zničit své chlupy po celém těle. Pěkně postupně – na tváři, v podpaží, na nohách…no prostě všude 🙂 Už teď jsem celá hlaďoučká, ale tvář nikdy dokonalá nebude, dokud tam ty zárodky vousů budou… jsem původně brunetka, takže ty chlupy nejsou blonďaté, ale tmavé a vytrhat je na tváři nemůžu. Ale fotodepilace je zničí.
Znamená to ale dost výdajů, což by až takový problém nebyl, protože bych si na to i půjčila a chystám se to tu spočítat 🙂 Ale jiná situace by byla, kdybych byla sama… teď jsem součást rodiny a mé finance jsou i jejich. A to je problém. Nemůžu si tu dovolit vyhodit dvěstě tisíc jen sama pro sebe… To by byl asi konec všeho. Nebo začátek?
Jak se to vezme…
To je bezva 🙂 Začala jsem tenhle článek psát jako zoufalá, ale teď už nejsem. Už mám zase dobrou náladu a věřím, že to dopadne dobře. A to je moc tohohle blogu. Potřebuji to někomu říct a je jedno komu. Pomáhá mi to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.