Jako v pohádce

Byla to jedna z nejhezčích sobot za poslední roky.

Tušil jsem, že to tak bude už když mi přišla ta hezká sms s pozváním, protože přišla od člověka, kterého mám rád.

Ještě teď mám v sobě tu atmosféru a také před kouzelnou brankou jako z pohádky jedno objetí, které je pro někoho možná naprosto běžným úkonem, ale pro mě stejně jako celý den i večer až do půlnoci se všemi těmi pohledy, úsměvy a rozhovory tím nejmilejším a nejsilnějším zážitkem, pro které se mi líbí žít.

 

Děkuji ti, Kačko.

 

Červený koberec

 

 

I takové jsou Karlovy Vary.

Tajemná a kouzelná branka, která opravdu není obyčejnou brankou…

…jakobychom najednou ani nebyli v centru města plného bavících se lidí,

kamer a světel reflektorů,

Nejsme v nějaké pohádce?

 

Jsme 🙂

 

Vím, že se z té pohádky musím probudit, protože zítra začíná zase realita.

Ale už navždy ta realita bude pozměněná a ovlivněná touto sobotou.

A také vím, že podobné pohádky můžeme my lidé prožívat i několikrát.