otєrєzє.cz

Z DMka

Včera večer se mi stala zajímavá věc. Byla jsem se podívat na iGirls.cz a byla tam zrovna Katka z Prahy, takže jsme moc hezky pokecaly. Má nový byteček, ve kterém bydlí sama a mám k ní co nejdřív přijet, abysme probraly, co je nového u ní i u mě 🙂 No to je něco pro mě! Paráda! I když naposledy, co jsme se viděly va Varech, to byl Tom, s kým tam byla. Ona to s těma holkama taky nemá jednoduché, až je mi jí někdy líto, ale mám jí hrozně ráda. Je to takový usměvavý milý človíček, se kterým jsme (dá se říct) na stejné lodi, i když máme mezi nohama obě něco jiného.
Ale proč o tom píšu. Na iGirls.cz (obdoba iBoys.cz) určeného pro určitou minoritu vpravo nahoře vyskakují taková okénka s fotkou a místem bydliště, kdo se zrovna přihlásil. No a samozřejmě tam musela skočit fotečka a zrovna město, ve kterém bydlím i já. Tak na to ze zvědavosti kouknu a ona to sousedka, co bydlí přímo naproti mě na patře! 🙂
Tyjo. Taková náhoda. Hned jsem se lekla, co když mě pozná, ale pak jsem se uklidnila, protože kdyby to někomu řekla, musela by vlastně přiznat, kde mě poznala a tím se asi zrovna dvakrát nikde chlubit nebude (podle toho, co měla vyplněné nebo spíš polovyplněné v profilu). Ona je přesně na druhé straně co já 🙂 Tak jsem jí napsala jen takový krátký nenápadný vzkaz: “Ahoj, kde přesně ve městě bydlíš?”, ale myslím si, že se stejně lekla, že jí poznal někdo ze stejného města. Je smutné, jak to pořád všichni musí skrývat.
Už jsem z DMka doma – tam zas byla taková milá usměvavá prodavačka! 🙂 A ještě mi dala za 10 bodů 50% slevu na Niveu – a to byl zrovna ten drahý dvojsložkový odličovač voděodolné řasenky. No nakoupila jsem si toho víc – konečně i holící strojek (dneska po mě chtěl jeden kluk na libimseti fotku výstřihu a já mu jí nemohla nafotit 🙂 Zjistila jsem, že mi zase narostla prsa, mám z toho radost 🙂 No a potom dezinfekci na náušničky, samozřejmě zase další lak na nehty (světlounce nenápadně růžový – podobný, co už jsem kdysi měla, takže se dá nosit i přes den na rukách a už ho mám taky nalakovaný 🙂 jéé to je krása jak se lesknou! Chtěla bych zkusit konečně ten oranžový, co měla kdysi Monika z Rossmanna. A spoustu dalších nezbytných holčičích věcí 🙂 Akorát jsem zapomněla na kosmetickou taštičku zase 🙁 V té krásné zelené Garnier mám totiž kolíčky :/ a už není nejčistší.
Hodně teď řeším vlasy…
Mám je k dnešnímu dni 13.10.2013 střižené na 2,5cm (teď jsem je měřila pravítkem), což je úplně nejméně, co jsem kdy v životě měla. Všeobecně byl na ně dobrý ohlas, protože vypadají mužně (a né tak zženštěle, jako jsem je měla schválně předtím). Ale překvapila mě reakce jedné mé kolegyně. Říkala, že takhle ostříhané to nosí každý kluk, kdežto já byl před tím originální a líbilo se jí to. Říkala mi Jarka Metelka! :))) Což mě tedy potěšilo, že ten retro účes z 50. let vůbec někdo ocenil. 😀 Když jsem nastoupil do O2, tak mi tam jedna kolegyně (bývalá kadeřnice) řekla, že takhle se to už dávno nenosí, že je to účes ze starých filmů 🙂 Asi hold nejsem jako ostatní no… 🙂
Mám teď dvě možnosti. Takhle krátké vlasy jsou výhodné, když na ně nasazuju paruku, protože nikde nejsou vidět.
Ale…není nad to mít své vlastní vlásky! (Mám je hodně tmavě hnědé až černé a už tam jsou bohužel i šediny). Jenže v minulosti mi ta délka už potom vadila, když jsem je měla už přerostlé (než se dostanou do té fáze, kdy už vypadají dobře). Možná bych zkusila dojít až k té původné délce, s jakou jsem jezdila do Prahy – prostě “na prdelku” na obě strany a dlouhé asi pod oči. S tím už se dá totiž hrát, dávat sponečky, čelenky. S tímhle krátkým strništěm ne. Ale vypadá to mužně, což se zase líbí Tomovi 🙂 Ale zjistila jsem na druhou stranu, že takhle krátké vlasy neznamenají, že je to až tak mužné, protože je tak trochu poznat, že nosím paruku (tak jako ostatní, co paruku nosí a mají takhle krátké vlasy, což je typické). Jasně, že bych chtěla mít vlastní dlouhé vlasy! Strašně rychle mi rostou – a navíc mám šampón Elséve Selenium S, po kterém rostou ještě rychleji, proto ho holky taky pořád kupují, i když už se v ČR v kamenných obchodech neprodává.
Před rokem jsem se snažila měřit si délku vlasů a koukat, jak rostou. Pak jsem se po návratu z Baltu naštvala a zašla do kadeřnictví, kde mi sama kadeřnice řekla, že je to strašně přerostlé.
Tak uvidím.
Navíc teď ještě nemám paruku.
Řeším tři možnosti:
– blond (jako ta předtím)
– tmavě hnědá dlouhá
– černovlasá
(To je tak bezva moment, kdy si můžu vybrat! 🙂
A řeším i délku. Mám ráda dlouhé vlasy, ale zase né moc. Chtěla bych tak pod ramena k prsům. I když u té blond paruky jsem si myslela, jak nebude dlouhá a nakonec ty dlouhé vlasy vypadaly právě moc hezky. Chválily mi to i holky na fotkách 🙂 Ale takové delší mikádo by taky nebylo špatné 🙂 Bez toho totiž nemůžu ven 🙁 V noci ani ve dne, jak bych chtěla. I když v noci už venku sama chodit nechci – došlo mi, jak to mají holky nebezpečné.
To už si vyřeším sama 🙂 Ale těším se, protože je to základ úspěchu – vlasy. Kdo by to byl řekl, jak hodně vás vaše vlasy dělají ženami! 🙂 Krása!
Teď je podzim, takže je fajn, že nějaký ten kabátek nebo bundička schovají i větší ramena, kterých mě můžou zbavit jen hormony (už zase ty hormony – dlouho jsem o nich nemluvila). K těm vede dlouhá cesta přes Hanku a tu jsem si tak trošku zazdila sama 🙁
Jak jsem teď šla do DMka a měla na sobě lehce make-up, měla jsem namazaný nos takovým strašně hezky voňavým krémem Garnier na popraskané ruce. Ta vůně je ale tak úžasná! Strašně mi připomněla moje výlety do Prahy, protože jsem celou dobu cítila tuhle vůni – jako dnes. Je taková intenzivní romantická a svůdná. A opravdu jedinečná.
Tom byl pyšný na to, že je Tereza pryč. Tak bych to udělala tak, že se mu nebudu plést do života. Prostě ať si žije ten svůj život a já zase svůj. A uvidíme 🙂 Žádné násilí hlavně.
A ještě jeden vzkaz bych měla. Od Toma:
Vím, že tyhle stránky čte někdo jen proto, aby mohl referovat mojí ženě. Chci ti říct, že je mi to jedno. Moje žena už není moje žena. Neexistuje. Rozhodla se sama pro tuhle cestu. Nemuselo to takhle dopadnout a měla tolik šancí na to, aby to bylo zase všechno vpořádku tak, jak má. Mohl jsem jí zajistit na zbytek života a všechno by bylo ideální, protože dvakrát tytéž chyby neděláme. Je to její život. Mrzí mě, že je taková, ale nemůžu s tím nic udělat, ačkoliv jsem se snažil. Je mi jedno, jak moc je ti hnusně, když tohle čteš. Kačenku to neohrozí a čekat na ženu celý život nemůžu. Tak jí to honem nezapomeň říct. Nechápu ale, že jí to vůbec ještě zajímá, když jí do téhle doby pořád tak strašně nezajímám…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.