otєrєzє.cz

Moje milá periodo

Já ti mám snad krámy, nebo co,” slyšela jsem občas od holek po přeměně, co si stěžovaly na psychické symptomy menstruačního cyklu, na křeče v břiše, a tak.

Nooo jasně, ty tak budeš mít krámy!” myslela jsem si.

Tak jsem ti byla dneska u své sexuoložky na Moravě a ta vyslovila hypotézu, že u mě může probíhat perioda,” říkala mi nedávno kamarádka. Koukala jsem na ni jak z jara. Vysvětlila mi, že podle symptomů, které prožívá, i pravidelně se opakujících stavů jejího těla a pocitů v neovagíně vše odpovídá menstruačnímu cyklu. Dokonce by mohl být zkušebně nasazen progesteron…

V tu chvíli jsem si uvědomila, že i mé stavy se různě opakují a protože jsem prostě od přírody strašně zvědavá (a myšlenka na zjištění hypotetického menstruačního cyklu u transžen mě nadchla), ponořila jsem se do toho a začala hloubat.

Studii na téma “ovulace u transžen” nebo tak něco logicky nikdo nikdy neudělal. Prolezla jsem kde co. Kdo by taky řešil takový nesmysl a navíc u tak malého vzorku transžen? A řeší to ty ženy vůbec? Vědí, jak by jejich tělo fungovalo, kdyby se jako ženy opravdu narodily? Chtějí to vůbec vědět?

Já jsem to tedy najednou vědět chtěla a moc.

Představte si, že zjistíte, kdy by byl počátek vaší menstruace (kdyby k ní došlo) nebo ve který den byste byly plodné (tedy schopné oplodnění), kdybyste měly vaječníky a vše by fungovalo tak, jak má. Vy byste to nechtěly vědět? 🙂

Vím, že tato informace pro mnohé z nás nic neznamená, nic nezmění a nic nepřinese… ale… Vždyť pochopení toho, jak funguje ženské tělo – naše ženské tělo a vůbec obecně kterékoliv jiné ženské tělo – je tak úžasné!

Čím více jsem se do všeho ponořovala, tím více mě to pohlcovalo, tím více jsem byla nadšená a začala jsem chápat, jaký velký zázrak je zrození nového života – nového člověka – a že na tomto zázraku se podílí velkým dílem především žena (muži prominou, ale vývojový proces “výroby” nového člověka je opravdu ženskou záležitostí, do které muž jen foukne své chmýříčko pampelišky, zatímco v těle ženy pak devět měsíců dochází k něčemu, co si běžný muž jen těžko dokáže představit).

Já jsem žena. Chci vědět o svém těle všechno. Chci ho znát a chci přijít na kloub všem těm záhadám, které lidský mozek nám všem v životě podsouvá. Tak ten pseudomenstruační cyklus u transžen aspoň potvrdím nebo vyvrátím.

Spustila jsem tedy 16. 2. 2018 sama na sobě studii, jejíž cílem bylo zjistit, zda jsem schopná stanovit den své ovulace, den menstruace a zda se tento cyklus opakuje v pravidelných cyklech, který se opakuje úplně stejně u většiny žen této planety, než dosáhnou klimakteria.

Budou to skoro dva roky, co jsem to zkoumat začala. Výsledky jsem měla už po čtyřech měsících, ale až dnes (v říjnu 2019) se dostávám konečně k tomu, abych se o ně s vámi podělila a sepsala to. 🙂

Abych vůbec pochopila, co se v těle ženy děje, musela jsem vzít všechno hezky od začátku. Samozřejmě jsem spoustu věcí věděla, ale taky jsem drtivou spoustu věcí vůbec netušila.

Vytiskla jsem si z internetu menstruační deník, ve kterém se běžně u žen sleduje kvalita cervikálního hlenu (jehož produkci má na svědomí děloha, což není náš případ, ale co když přeci jen…?), který se v době ovulace stává nejpříhodnějším prostředím pro spermie a je tedy ideální pro početí. Tento deník (je to taková tabulka v excelu) jsem si upravila pro své potřeby (tj. přidala jsem si tam další velkou spoustu sledovaných symptomů a fyzikálních poznatků) a ty jsem si TŘI MĚSÍCE zapisovala.

Tři měsíce proto, abych si ověřila, zda jde opravdu o cyklus a ne náhodu nebo prostě jen moje rozlítané nálady. Usoudila jsem, že když se něco opakuje už třikrát (a více) po sobě ve stejném intervalu, je to cyklus. To bylo mnou stanovené kritérium k tomu, abych se dobrala k výsledku.

Samozřejmě jsem na začátku byla značně skeptická. Ale postupně jsem na sobě odhalovala nové a nové skutečnosti, kterých jsem si dříve ani nevšimla a už vůbec ne jejich pravidelnosti.

Jako vždycky, když se pro něco nadchnu, jsem tak moc potřebovala pomoc někoho z oboru, kdo by mi dal odpovědi na otázky, které není možné nalézt běžně na internetu, ale později jsem pochopila, že na některé mé otázky mi nemusí dát odpověď NIKDO. Právě proto, že na ně ještě nikdo odpověď nenalezl. Že i odborník může být přesvědčený o opaku toho, co si myslím já. Jenže já mám proti němu jednu velkou výhodu: jsou to moje pocity, moje výsledky a moje závěry. Tohle je mé vlastní tělo, na kterém si můžu testovat, co chci a pokud na něco přijdu, mám tak stoprocentní jistotu, že to tak je.

Strašně ráda bych spoustu věcí konzultovala s lidmi z oboru. Když jsem se o to ale pokusila, neměli na mě čas. Kdo by se taky věnoval takové blbosti – zjišťovat menstruační periodu u transžen? No je to fakt. Tohle má hodnotu jen pro mě samotnou. Ale přišlo mi to tak úžasné, že mé tělo by snad mohlo mít něco jako menstruační periodu…

Kdyby mi bylo dáno ještě pět možností přijít znovu na tento svět, každou z těch pěti možností bych využila ke studiu jiné školy.

A současně jsem si uvědomila, v jak úžasné době to žiju! Vždyť já si sama doma ve svém bytě můžu zjistit hladinu svého luteinizačního hormonu! A ten test mě stojí dvacet korun! O drtivé většině vymožností, které máme my k dispozici, si mohla Lili Elbe začátkem 20. století jen zdát. Ta by koukala! Pozvala bych ji k nám do Čech na kafe, ukázala bych jí, co všechno si může měřit, jaké jsou teď možnosti a taky jak některé holky krafají a vymýšlí si, jak by chtěly, aby jejich budoucí vagíny vypadaly. Jak si rvou navzájem vlasy, že v téhle nemocnici je to špatné, zatímco v té druhé dobré. Jak si vůbec neváží toho, že máme medicínu na tak vyspělé úrovni (což si Lili ve své době říkala taky 🙂 a jsem opravdu zvědavá, kam se medicína dostane za dalších deset dvacet let. A kam za sto, kdy už tu nebudu? Vy všechny budoucí holky narozené do špatných těl, které jste se ještě nenarodily, vy budete mít takové štěstí! Ale i my ho už máme. Vy už budete moct rodit, transsexualita bude diagnostikovatelná stoprocentně pouhým odběrem vzorku DNA a léčba zahájena ještě v dětství, ne-li třeba přímo v děloze včas, aby nedošlo k narození do nesprávného těla s tělesnými znaky, které mít nikdo nechceme…

Já jsem ale šťastná i tak.

Nejsilnější chvíle mého dětství nastala v mých šestnácti, tedy v největším (pro mě apokalyptickém) pubertálním “rozkvětu”, kdy jsem si zcela jasně rozumově odůvodnila, že “změnit pohlaví nejde”. Že “z muže nikdy nemůže být žena”. To je přeci jasné. Byla jsem o tom tak přesvědčená. A teď jsem najednou tady, zkoumám osídlení přirozenými ženskými kmeny laktobacilů ve své vagíně, porovnávám své stejné tělesné proporce s vítězkami soutěže krásy a kupuju si svůj první ovulační test, abych si stanovila svoji periodu.

Miluji své tělo a chci o něm vědět všechno, abych ho lépe pochopila a dala mu zpátky to, co ono dává mně – spokojenost.

Během mého zkoumání jsem si pokládala velkou spoustu otázek, na které jsem hledala odpovědi. A spoustu těch odpovědí mi nakonec dalo právě moje tělo. Třeba to, že moje výkyvy nálad nejsou závislé vůbec na ničem. 🙂 Prostě přijdou a jsou tu, aniž bych to dokázala ovlivnit nebo vysvětlit a aniž by to dokázalo ovlivnit i mé okolí, i kdyby se na hlavu stavělo s tisíci kašpárky a šašky dohromady. Že mé sebevědomí je závislé na mé náladě, takže se nedá předem naplánovat, jestli budu zrovna superhrdinka zachraňující svět nebo urousaná myš táhnoucí se nenápadně podél zdi, což dost komplikuje situace, kde je sebevědomí potřeba (např. vystupování před velkým množstvím lidí nebo tehdy třeba i životně veledůležité rande). Že ani vyhrát Miss Universe nebo být Bradem Pittem ujišťována, jak jsem krásná, neznamená, že mi to zvedne sebevědomí, a na druhou stranu, že oplývat vtipem, šarmem a jistotou dokážu i ve chvílích, kdy na to absolutně nemám dispozice a měla bych se klidit. 🙂 Na čemž je ale nejlepší to, že lidé jsou přitahováni sebevědomými lidmi, muži mají rádi zdravě sebevědomé nefňukalky, a když už mám sebevědomí zrovna z nějakého mně neznámého důvodu spoustu na rozdávání, jde v tu chvíli všechno úplně samo, otevírají se mi všechny dveře a svět mi sám padá k nohám. A ty velehory s nížinami (viz graf níže) mých nálad jsou vlastně něčím, co jsem před lety neznala, takže si to užívám.

Mimochodem měřit sebevědomí v menstruačním deníku a feminní chování mělo svůj účel, neboť při ovulaci je žena často velmi sebevědomá a žádaná. Takže to byl původní účel.

Kdybych měla menstruační cyklus, platilo by jako u každé ženy, že čím delší (v rámci dnů) je tento cyklus, tím pozdější je nástup menopauzy a naopak. Čili ženy s delším menstruačním cyklem mají výhodu, protože se jim jejich folikuly vyčerpají o něco později. (Shodou okolností je to v tuto chvíli pár dní, co už náhodou vím, jak dlouhý by byl zrovna můj menstruační cyklus, kdy bych měla své první měsíčky a kdy poslední. A nejen to. Ale všecko to sem sepíšu snad brzo. I to, jak jsem na to přišla a proč je to tak přesvědčivé. Jsem z toho úplně nedočkavá, protože tohle bude něco! Škoda, že nemám víc času psát…)

Průměrný věk přirozené menopauzy evropských žen je 51 let a je zajímavé, že se od středověku nezměnil, i když průměrná délka života se prodloužila o několik desetiletí. Pro současnou ženu to znamená, že třetinu života stráví v deficitu pohlavních hormonů.

Konkrétně naše tělo se vlastně chová jako tělo ženy po klimakteriu nebo ženy po odstranění vaječníků, ale s tím rozdílem, že u nás neklesá hladina estradiolu, který do těla dodáváme zvenčí. Jaký má taková situace vliv na produkci hormonů řídících třeba právě ovulaci? Je to vůbec vyzkoumané? 🙂

Folikul – “měchýřek” vyplněný tekutinou, který obsahuje vajíčko. Vaječník po narození obsahuje zhruba 1,5 milionů folikulů, do stadia zralosti, kdy se uvolní vajíčko schopné oplodnění, však dozraje jen přibližně 400 folikulů. Velikost folikulu je přibližně 8 mm, ale folikul postupně roste až do velikosti 18-24 mm, praskne a vajíčko se uvolní.

S první menstruací pro ženy nastává plodná fáze jejich života, která je řízena následujícími hormony:

  • gonadotropní uvolňovací hormon (GnRH)
  • hormon stimulující folikul (FSH)
  • luteinizační hormon (LH)

Tyto hormony působí na vaječníky a spouští ovulaci. Vaječníky pod vlivem působících hormonů začínají také produkovat hormony – estrogen a progesteron. Hladina estrogenů v krvi se v určitém okamžiku zvyšuje a zesiluje se působení LH. Tímto působením je za 24 až 36 hodin vyvolána ovulace.

No jo, ale jako z čeho konkrétně se ve folikulu doprčic vyrábí ten estradiol, který se pak posílá z folikulů do těla ženy a čaruje tu krásu, kterou pak vidíme všude kolem na ženách, které mají to kouzlo, tu ženskost, tu úžasnou genderovou odlišnost od narození? Že bych si ho vyrobila někde sama. 🙂 Kde se tam ten estradiol najednou vezme? Jak to ten podvěsek jeden mozkový velký jako hrášek udělá, že vytvoří gonadotropiny (LH, FSH)?

Je to fascinující. To naše DNA – software, který máme v sobě, podle kterého se odehrává milión akcí v našem těle v jeden okamžik. Určuje, co, kam, jak a kdy poslat tak, aby to k něčemu bylo nebo aby z toho vzniklo zase něco jiného, co potřebujeme.

I tento proces mě samozřejmě zajímal a teď v říjnu 2019 jsem ho nastudovala, ale do tohoto článku o ovulaci se o něčem tak specifickém nebudu z úsporných důvodů zmiňovat. Zmíním se o něm stručně v článku nadcházejícím, který bude celý o DNA.

Pár zajímavostí o vajíčkách:

Vajíčko bývá oplodněno pouze jednou spermií. Spermie dokáže přežít a čekat v těle ženy na vajíčko až 3-5 dní.

Vajíčko je schopné oplodnění pouze 12 až 18 hodin. Spermie jsou v děloze již za několik desítek vteřin a do jedné hodiny po pohlavním styku doputují na konec vejcovodu.

Dosáhne-li estrogen nejvyšší úrovně, v tu chvíli podvěsek mozkový vyšle signál k jeho snížení a začne se produkovat LH hormon.

LH hormon působí, že folikul uvolní vajíčko a zbylé folikulární obaly přiměje produkovat progesteron, tedy hormon, který následně pomáhá udržovat případné těhotenství.

LH hormon je nejprve zjistitelný v krvi, poté se z krve vylučuje zhruba za 12 hodin do moči. Na tomto principu jsou založeny ovulační testy. Zjišťují přítomnost luteinizačního hormonu v moči. Těsně před ovulací je hladina LH hormonu nejvyšší a zhruba 16-28 hodin před samotnou ovulací již lze zjistit první slabě pozitivní LH test.

Dle návodu je vhodné alespoň dvě hodiny před testováním příliš nepít, aby byla moč koncentrovanější a výsledek průkaznější, a použití testu proběhlo v rozmezí 10:00 – 20:00 h. Tedy netestujeme ráno, jako je tomu u těhotenských testů. (LH v ranní moči je příliš nízká).

Ale pozor u transgender žen! Hodnoty LH a FSH jsou během podávání androcuru téměř nulové a neměřitelné, takže pokud žena užívá androcur, je zbytečné, abyste si měřily LH v moči. (Já už androcur od SRS neberu, takže jsem se mohla pustit do počůrávání papírků.)

To není ovšem oficiální závěr nějaké studie, ale můj ověřený u mého endokrinologa. Dala jsem dohromady výsledky odběrů krve z endokrinologie těsně (1 den) před začátkem HRT, po nasazení a po vysazení (po SRS). LH i FSH bylo během užívání androcuru na téměř neměřitelné úrovni, jak bylo nízké. Totéž jsem si ověřila na dalších dvou slečnách. Po vysazení androcuru už jsem ale měla LH v krvi i 50 UI.

Obvyklé hodnoty koncentrace LH v moči:

Skupina / Koncentrace [IU/l]

prepubertální děti < 1,2

muži 0,6 – 12,0

ženy (folikulární fáze) 0,5 – 5,0

ženy (preovulační pík) 5,0 – 30,0

ženy (luteální fáze) 0,5 – 5,0

ženy (postmenopauza) > 12,0 (může být i 50)

LH papírky reagují na moč při koncentraci 20 UI a vyšší.

Výsledek testu

 

Reálně tedy můj výzkum probíhal tak, že jsem si v lékárně nakoupila větší balení LH testů – speciálních papírků, které jsem každý den večer po celé tři měsíce odběhla počůrat a čekala pět minut, zda se objeví dvě čárky.

Bylo to fakt napínavé a vzrušující. Chvílemi jsem si říkala, jak se asi cítí ženy, které se snaží o miminko a také čekají na dvě čárky. To jsou zážitky, které muž nikdy nepozná (a ani nepotřebuje poznat, stejně jako já třeba nepotřebuju poznat, jaké to je, když Sparta vyhraje ligu).

Pečlivě každý den jsem si zapisovala do upraveného menstruačního deníku v tabulce výsledek měření LH v moči a také jsem na sobě sledovala velkou spoustu věcí od nálad, po chuť na sex, feminní chování, pocity v pochvě, sklon k slzám, teplotu (při ovulaci se totiž u žen zvyšuje teplota), atd.

“Menstruační” deník vypadal takto:

Tímto způsobem jsem pokračovala necelé tři měsíce. Každou sledovanou veličinu jsem poté zadala do souvislého grafu a tady je výsledek. Jsou to takové hory:

Žádný pravidelně opakující se cyklus není patrný

Z naměřených údajů jsem si pak ještě nechala pro zajímavost zobrazit, jak moc se během těchto tří měsíců měnilo mé feminní chování. Feminním chováním jsem nazvala chování, kdy se chovám sebevědomě žensky a nemám pocit, že potřebuju chodit kanálama se sebevědomím pod nulou, kdy mám pocit, že jsem nejhnusnější tvor na světě, ale mám naopak docela dost provokativní chování vůči mužům, oblékám se lépe, ženštěji a hýřím vtipem i náklonností, což je také typický projev ovulace u žen, kdy se pro muže stávají nejvíce atraktivními divokými kočkami.

Někdy mě až udivovalo (a stále udivuje), jak v některé dny mám sebevědomí až na půdu, připadám si jako bohyně a neohroženě flirtuju s muži, zatímco druhý den strmě padám dolů a v teplákách bych nevytáhla paty z domu.

Zde je opět patrno, že se žádný pravidelný měsíční cyklus či “peak” nevyskytl.

Závěr:

Z LH testů moči provedenými každý večer jsem po dobu tří měsíců nezaznamenala ani jeden jediný den se zvýšeným obsahem LH, přestože v krvi při kontrolních odběrech na endokrinologii zvýšený LH byl a to poměrně razantně.

Z výše uvedených grafů menstruačního deníku vyplývá, že mé výkyvy nálad nesouvisí s potencionálním menstruačním cyklem ani s ovulací. Jsou zcela náhodné, neovlivněné prostředím (byly dny, kdy mi všichni říkali, jak mi to sluší, ale stejně jsem měla sebevědomí pod nulu a jindy jsem zase doslova zářila, přestože k tomu nebyl důvod 🙂 a jsou podle mého názoru způsobené typicky ženskými hormonálními přílivy a odlivy v těle.

Bylo by hezké vědět, na který den by vycházela má potencionální ovulace a tedy i perioda, ale toto jsem bohužel nevysledovala.

Po konzultaci s mým endokrinologem jsme usoudili, že papírkové testy, které zjišťují obsah LH v moči mají ještě jiný kontrolní mechanizmus na detekci dalších hormonů souvisejících s ovulací, které se v našem těle ale nevyskytují. Protože LH máme v krvi zvýšené stále jako všechny ženy v menopauze.

Chci jen říct, že jestli někoho z vás po přeměně nebo během ní napadlo zjišťovat si den své potencionální ovulace, tak už to zjišťovat nemusíte. 🙂

Hypotézy, že se naše tělo chová pod vlivem ženských hormonů v podobných “měsíčních” cyklech stejně, jako u ostatních žen, jsem tedy nepotvrdila. Nicméně časté výkyvy nálad jsou patrné.

To, že už mi z tříměsíčního výzkumu na sobě samé trošku hrabalo dokazují i poznámky ve spodním řádku, které jsem si do tabulky v posledním měsíci připisovala:

Mimochodem poznámka “Tobiášův vrch” z 30.4.2018 je zrovna dost zásadním momentem v mém životě, neboť jsem si přičarovala Honzu – tedy konečně partnera, po kterém jsem celou dobu toužila. Dokud tu nebyl, dost se to projevovalo na mé celkové emoční nevyrovnanosti. (Prostě jsem furt bulela, jindy zase zářila jak sluníčko a tak pořád dokola.) Emoce mám sice nevyklidněné stále :), ale s příchodem určitých jistot a lásky do života došlo k takovému příjemnému naplnění, které mi dřív chybělo. Jak člověk rychle zapomene, jaké to je, když byl sám. To je ale dobře. Zdravá psychika takhle funguje u každého člověka – že to zlé upadá do ústraní.

Kdy mám své plodné dny jsem sice nezjistila, ale to mě neodradilo podívat se na ženskou stránku svého těla pro změnu analýzou DNA. Všichni (ženy i muži) si totiž neseme ženské genetické informace ukryté v našem jednom X… Co kdybychom to X tak trošku probudili k životu? 🙂 Ano! Ano! Probuďme ho! 🙂

O tom ale až v příštím článku.

“Moje milá periodo. Nezjistila jsem, kdy bych tě každý měsíc mohla očekávat, a taktéž ani, kdy bych měla své plodné dny. Zjistila jsem o svém ženském těle ale spoustu jiných zajímavých, hezkých a fascinujících informací, které mi byly do této doby utajeny. Měla jsem možnost detailně pochopit okamžik zrození nového života, seznámit se s celým procesem, který se v ženském těle odehrává, a který není pro ženu vůbec jednoduchý. Teď tu píšu tenhle článek věnovaný tobě, a i když jsi ženami tak strašně proklínaná, mám potřebu se ti poklonit, protože bez tebe by, milá periodo, lidstvo vymřelo. Poklonu si zaslouží ale i všechny ženy za to, že tě musí strpět a zvládat. Zrovna nějak extra jim to neusnadňuješ, víš?”

A kromě toho je tu ještě jedna úžasná vysloveně ženská superschopnost:

🙂

One Comment

  • b

    bluemoon

    Někteří chlapi poznají, že jsme nevyrovnané a štěstí té, která někoho najde v téhle době, protože to může znamenat, že ten protějšek je velmi citlivý. S hormony to asi nemá souvislost, ale přeji ti to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.