Aby mohl jeti v dámském kupé
Dnešek je takový zajímavý den.
Je to na den přesně pět let, co jsem se sama (nebo spíš Tom) vyloženě šourala odnikud nikam bosýma nohama zabořenýma do jemnýho písku na pobřeží Baltského moře v Polsku, kam jsem nešťastná utekla a které vždycky šplouchlo vlnky na moje nohy, takže jsem měla mokré nohavice, i když jsem je měla vyhrnuté, tenisky jsem si nesla v rukách, sluníčko krásně hřálo, občas jsem šlápla na vyplavenou prázdnou krabici mléka se švédskými nápisy a přála jsem si zmizet z téhle planety, užírala se ve svém trápení a nemohla se vzpamatovat z červnového rozvodu. Pak z tohohle ráje plného obrovských brusinek a borových lesů na pobřeží vrátila jsem se rozhodnutá se započatou přeměnou skončit s tím, že stůj co stůj musím získat zpět ty nejbližší (manželku a Kačenku).
Přijela jsem do Čech, letěla si hned ostříhat své vlasy, které už byly skoro na mikádo, vyslechla si u kadeřnice, jak už to mám příšerně přerostlé a hrozné a začalo mé patnáctiměsíční období sebelítosti, sebetrýznění, breku a plácání se ve všem takovým způsobem, že doteď nechápu, proč a na co jsem čekala tak dlouho.
Bylo to však období, kterým jsem si musela projít, abych se po těch patnácti měsících zase k Hance vrátila a dokončila to, co jsem začala.
„Je jen jedná cesta.“
Kromě neskutečného stesku po mé dceři jsem řešila, kde budu bydlet a taky práci. Bylo toho tolik. Boj s přijetím vlastní identity ani nepočítám. Tehdy tento můj blog zmodral (dostal modré pozadí), psala jsem zase v mužském rodě a já byla skálopevně přesvědčená, že jsem tu Terezu v sobě zabila už nadobro a myslela jsem, že jsem se zhluboka nadechla do nové životní etapy a zbytek svého života strávím v mužské schránce, protože přeci žádná Tereza neexistuje, žádná transsexualita neexistuje a já jsem chlap.
Klasika.
Dnes je to pět let, co jsem s sebou táhla ten největší balvan mého života.
Co z toho balvanu zbylo? 🙂
Jako severní vítr na pobřeží Baltu rozfoukává malinkatá zrnka písku pryč do daleka, rozpadl se na prach i balvan, který jsem si s sebou táhla od narození a jen díky mým správným rozhodnutím obklopena těmi správnými lidmi se mi postupně povedlo ten balvan rozbít a zbavit se ho.
Dozvuky té euforie ozývají se ve mně stále. Jedu autem a najednou se začnu culit. Protože prostě tenhle život je krásný! Tahle planeta je krásná! (Nemůžu za to. Prostě je.) A já jsem teď tady v celé své „kráse“ šťastná… tak šťastná!!! Jak asi šťastná může být žena, která je vděčná za to, že je ženou. Když jde po ulici, mávají na ní kluci za volantem, culí se, div neprojedou červenou na semaforu a já jim na oplátku taky mávám, culím se, i když už je v životě neuvidím, to je to kouzlo pomíjivého… Sluníčko zapadá za stromy, je srpen, v ruce nanuk a na sobě červené šaty doplňující mojí hřívu havraní… Stále jsou dny, kdy tají se mi dech nad tímhle zázrakem.
Dnešek začal hezky už ráno. Vyskočil na mě tento článek z Národní knihovny:
Národní listy, 23. 8. 1912 – přesně před 105 lety.
Tak jsem si řekla: Aha! Lili Elbe jela s Gerdou od pana doktora. 🙂 (Už v té době byli svoji… tedy „byly svoje“ vlastně.)
Bože. Chlap v dámském jel vlakem! A dostalo se to tehdy z Německa až do českých novin. Neslýchané.
Jsem tak šťastná, že žiju v roce 2017.
Dneska jsem byla ale celý den vysmátá.
Přišla kolegyně a… začala žonglovat, tak jí říkám: „Tyjo, ty umíš všechno, viď?“
A ona na mě: „Jo, já jsem úplně dokonalá. Chybí mi jenom penis.“
Tak jsem byla smíchy pod stolem.
Jakože dokonalý je člověk jen tehdy, když má penis. 🙂 Takový ten typicky chlapský pohled na vesmír.
A pak si sáhla do rozkroku a říká: „No faaakt, není tam!“
A pak hned mi napíše Eliška (4 měsíce na HRT):
„Včera v Kauflande som, ani neviem prečo, vbehla na mužské toalety. To bol gól. Stáli tam dvaja a len pozreli na seba, ja som sa začervenala, povedala pardon. A len som počula za dverami na seba: „Piča zvedavá!“.
Hele, ty p*** zvědavá, laskavě už choď na svůj vlastní záchod jo? A neobtěžuj ty dokonalé bytosti!
No, dělá pokroky, holka šikovná slovenská.
Mé svatební foto ještě nemám, ale až bude, tak ho sem fakt dám! I když na něj teda není nikdo zvědavej, ale přijde mi to jako takový dokonalý happyend téhle story, která už se stala úplně obyčejným příběhem jedný obyčejný holky.
Tak, jak jsem si o tom vždycky snila.
Abych byla „obyčejná“. Holka.
Dneska jsem jednomu klukovi ukázala své současné fotky. Žadonil, tak jsem mu ukázala i ty starší – dva tři roky staré.
Prohlásil, že je to divný, ale na těch starších vypadám starší. Že snad mládnu.
Však jo. Mládnu! Já vím.
Estrogen. 🙂
„Muži jsou přitahováni ženami, které do svého okolí vyzařují jas. Toto vyzařování přitom nesouvisí s nějakými fyzickými vlastnostmi. Vyzařování je krása, která pramení z toho, že je žena šťastná.“
(D. Deida)
V ženství je taková neskutečná síla! Tohle jsem nikdy předtím nezažila. Je to naprosto odlišný způsob života, mého vnímání tohoto světa a toho, jak tento svět vnímá mě. Ty barvy, vůně, smyslnost, zdravá ženská sebedůvěra, sebevědomí, rafinovanost, odhodlanost, vytrvalost a nezvladatelná záplava emocí, které tak ráda podléhám. Předchozí a současný život jsou dvě naprosto odlišné nesrovnatelné věci. Tak, jako jsem tehdy byla nešťastná, jsem teď přesně na opačné straně – tak šťastná.
Joo, snědla jsem před chvilkou půlku čokolády, ale šťastná jsem i bez ní.
Vědomá ženská krása
je totiž nejen o vnější kráse,
ale i o tom ponořit se do hlubin své duše
a udělat ji šťastnou.
To můžete udělat jen vy samy. Nikdo jiný to za vás neudělá. Neodkládejte to.
Tak původně jsem nechtěla psát žádný motivační článek (ani jeden takový odstavec), ale když ono mi to nedalo.
Moc ráda bych pozdravila čtenářky (zakleté princezny, jejich maminky, jejich kamarádky a starostlivé sestřičky, nebo taky jejich manželky…), které na tento blog přichází i po letech a začítají se do něj. A pak mi píší a já jsem ráda, že někomu otvírá oči, pomáhá nebo prostě jen přináší někomu něco užitečného a dobrého, nebo prostě jen nějakou informaci, které jsem tehdy hltala a teď už hltám plnými doušky jen svůj vlastní opravdový život, ve kterém jsem já opravdu já.
To ta pětiletá vzpomínka… vyčarovala tenhle můj dnešní článek.
21 Comments
Monika
Krasne napsane Terko :). Citim to podobne. Ta ztrata manzelky me trapi doted, ale jinak jsem statna.
Ester - J.
Tvůj blog má velkou informační hodnotu právě tím, že popisuje tvoje pocity, emoce, vnitřní vnímání sama sebe … i s tím váháním a zmodráním blogu. Neboť i to je důležité vědět, že cesta někdy nevede přímo. Zakleté princezny to zažívají samy na sobě, ale pro blízké zakletých princezen je to ještě důležitější,vědět, co se odehrává v hlavě takové princezny. Bohužel ne každá má dar vyjádřovat se tak hezky a tak srozumitelně, aby blízcí pochopili, což je základem toho, aby ji podpořili. O závěrečném reálném řešení si můžou blízcí přečíst a prohlédnout si obrázky na netu. Ale pro pochopení toho, co a proč princezna chce, je nutné vcítit se do její duše. A v tomto poskytuje tvůj blog, milá Terezko, neocenitelnou službu. Já chápu, proč některá děvčata ruší svoje blogy, i když zároveň musím konstatovat, že mnohé byly vpodstatě o ničem. Ale tvého blogu by byla veeeelká škoda, kdyby zmizel. Přečetla jsem ho jedném dechem a skutečně nevím, kde by se mi dostalo lepších a jasnějsích odpovědí na otázky, které jsem hledala. I když vidím jinde, že jsi šťastná, sem nakukuju pořád
Johanka
Mno, já loni v dubnu poté, co mi konečně došlo, v čem je problém, strávila průběžným čtením tvého blogu asi čtrnáct dní. Pomohl mi ujasnit si co vlastně chci, co čekat, co jsem ochotna obětovat, jak asi může reagovat moje okolí… Díky za to. Teď mám za sebou půl roku (a čtyři dny
) HRT a jde to. Na pánské toalety už nechodím. 
Tereza
[2]: Ester, sedím tu teď tak před monitorem a koukám, co jsi mi to teď napsala. Až mě to dojalo. Vážně děkuju.
Tereza
A jejda, holky, já vám nestíhám odpovídat. 🙂
Johanka
[5]: No není zač, potěšení na mé straně.
dominika
[6]: četla jsem, že až 100 tisic čechů trpí panickou poruchou, o mnoho závažnějším duševním onemocněním než se transsexualita zdá i co do poměru prevalence. Tak proč se rozvádět nebo vztah nějak restartovat? Není lepší žít bez těch překážek a neřešit je?
Johanka
[7]: Nechápu otázku. Jako že nemám řešit svoji transsexualitu? Nebo že ona neměla řešit že je hetero a najednou má doma ženskou? Nebo že se manželské páry nemají rozvádět i přes to, že bez rozvodu nesmí transsexuální manžel/manželka před komisi? Nebo je to jen trollení?
Niki
Ahoj Terko, asi každá z nás prožívá nový život podobně. Myslím si, že je to i v tom, že si velice vážíme toho, že je změna pohlaví v dnešní době možná. Neumím si představit mojí budoucnost bez této možnosti. Stále přemýšlím nad tím, proč, když je již o transexualitě tolik známo, přístup některých lidí je tak záporný. Jako by nám nepřáli štěstí a chtěli, abychom trpěli. Ptala jsem se jednoho kamaráda, jak vnímá mou změnu po dvou letech. Napsal mi: z přátelství se stala známost, protože už to nejsem já. V podstatě má pravdu, ta změna vyvolala změnu v postoji vůči mě. Nestojí o přítomnost Niki, ale chybí mu kamarád. Nejvíce kladného přístupu mám od holek. Prostě holky to berou úplně jinak. Jinak vnímají přátelství, a ví, že mi je lépe než předtím. Nový život po změně pohlaví mi otevřel možnosti na které bych si dříve nesáhla, ale samozřejmě, že jsem i mnohé ztratila a to i hodně cenné. Říká se, že víra umírá jako poslední, tak věřím, že i ti nejbližší pochopí a odpustí a přijmou a otevřou opět svá srdce Niki. Hezký den Terezko a užívejme si vše naplno, protože jak píšeš svět je krásný. Pá Niki
Tereza
[9]: Ahoj Niki. Hezky jsi to napsala.
Lovely
Myslím si, že pokud jde někdo do přeměny, musí být natolik silný aby byl připraven na cokoliv. Ať už žijeme v roce 2017, téma sexualita, pohlaví a sex jsou stále dosti choulostivá a cokoliv, co vybočuje z davu přivádí společnost do rozpaků. Lidé jsou ovce, a to nejen v čr a následují stádo. Problém dnešní společnosti spočívá v tom, že málo kdo si dokáže udělat vlastní názor a spoléhá na názor většiny. Pokud většina má názor, že menšina je špatná, je těžké názor měnit. Ovšem, pamatuji si ještě dobu před 10-15 lety, kdy informovanost a otevřenost společnosti byla nulová. Myslím, že jsme na tom stále relativně dobře. Tedy já si aspoň nestěžuji – pracuji, šťastně vdaná, jen málo lidí v okilí ví, že procházím změnou pohlaví. A kdykoliv se musím někde vyoutovat, ani vlastně nemám extra problém. Myslím si, že problém není ve společnosti, ale v nás a našemu přístupu k veřejnosti. Pokud jde hlouček travestitů a gayů v kožených oblečcích v průvodu a křičí my jsme normální a my máme svoje práva, serou si akorát do huby a práva nám taky nikdo nebere. Narozdíl od zbytku světa, myslím že komunita lgbdt je na tom v centrální evropě nejlíp…
Eva
Tak práva pro trandaky, že mohou být svobodně ženami, už tady tedy máme.
Lovely
[12]: ono stačí, že spousta trans lidí není schopna ani dostudovat a snaží se prosadit se základním vzděláním. jak jsem řekla, myslím si, že problém neleží ve společnosti ale v nás. A práva na spravedlivý příjem?? jakože hajzlbába by měla vydělávat to, co právník?
Libuška
Ahojky Terezko, jejej po dlouhé době jsem zabrousila zase na tvůj blog, přiznávám se že před pár lety mi moc a moc pomohl a dával sílu, ale i ostatní blogy, bohužel některé smazané,udělat rozhodnutí které nakonec jsem udělala.Dneska jsem již šťastná, osvobozená sice pomalu kráčející ale stále jdu.Jinak,krásně napsané, stále mě to moc baví číst. Papapa měj se moc krásně.:)
Tereza
[14]: Jéé, Libuška. Takové krásné české jméno. Děkuju. Ale největší díl za své šťastné životy nesete samy. To vy jste udělaly svá rozhodnutí, vy jste našly sílu udělat první krok a šly jste tvrdě za svým vysvobozením. Jste silné. Ženy.
Eva
[13]: financni svoboda cloveka je a musi byt pro cloveka dostupna jako kterakoliv jina svoboda cloveka,
Tereza
[13]: Eva (co není Eva, ale vydává se tu za ní) myslí základní nepodmíněný příjem.
Lovely
[17]: takže ted´ už není in téma zmrzačování, ale chudoba trans lidí?
to sou mi novinky v blogosféře 
bluemoon
[8]: občas mi připadá, že rozvádět se kvůli transsexualitě je hloupost…na světě je víc jinačích a závažnějších problémů, které by páry mohly nebo měly řešit. Do mé otázky jsem dala svůj cynismus, tak to nemuselo být pochopeno.
vypadámjakomalýchlapeček
To já taky omládla 🙁 Vypadám jako malý chlapeček. A to mi je 34 let a jsem na HRT 7let. A takových transžen znám spoustu, co vypadají jako mladí, malá kluci. Je to tím, že estrogen nezabírá a tělo zareagovalo jen na to, že je bez testosteronu. Nic ženskýho v nás není ve vzhledu potom.
Týnka S.
Krásný článek, díky.