Uncategorized

Návrat k mému X

Protože většina savců dědí chromozomy od obou rodičů – X od naší matky a buď X nebo Y chromozom od našeho otce – jediný způsob, jak se vyvinout jako muž, je zdědit chromozom Y. Tento mužský chromozom obsahuje gen SRY určující pohlaví a stimuluje pohlavní diferenciaci samců u mnoha druhů savců, včetně nás lidí. SRY spouští v zárodku plodu produkci proteinu, který váže DNA, což vede k vývoji varlat. Ty se pak stanou takovou továrnou na testosteron. Tento steroidní hormon pak stimuluje vývoj zbytku mužského reprodukčního ústrojí. A také tento nárůst testosteronu z varlat programuje maskulinizaci mozku, čímž spustí další a další nevratné procesy ve vývoji plodu v muže.

Výchozím plodem v těle matky je vždy plod “nemužský”. Záměrně neříkám ženský, protože on sice není ani trošku mužský, ale ženský je zatím jen z poloviny. Vajíčko v těle ženy obsahuje jen jeden chromozom a vždy je to X. (Žena nemá chromozom Y, protože jí ho nikdo nedal). Ke správnému vývoji plodu v dívku nebo chapce ale vajíčko potřebuje ještě druhý chromozom do páru.

Jak plod s jedním ženským chromozomem X obdrží mužské nebo ženské hormony? Přiveze mu je tam expresní poštou spermie. Ta nese vysoce “komprimovaný” (koncentrovaný) instalační balíček obsahující buď ženský software (X), nebo mužský (Y).

Pohlaví dítěte tedy určuje otec. Zda spermie do vajíčka ženy přinese X nebo Y je náhoda, které někdo říká Vesmír, jiný zase Bůh, ale výsledek je stejný. Poměr pohlaví spermií u muže se liší v závislosti na hladinách hormonů obou jeho rodičů. Až takhle dávno jsou karty už rozdány.

Vše, co na svém těle máme, je tedy poskládané z identicky stejných tkání bez ohledu na pohlaví. Proto mají také muži například prsní bradavky, i když je mít nepotřebují.

Každá část programu (DNA) se potom spustí ve správný čas a něco pěkného (či nepěkného 🙂 udělá. Někomu prsa, někomu vousy, mutaci, nádherné giganticky klenuté prehistorické nadočnicové oblouky, atd. 🙂 Třeba ženskou velikost své něžné nožky máme ve svých genech danou všichni. Než se zase rozbalí instalační balíček s chromozomem Y, který spustí záplavu testosteronu. Ten pak (záměrně, aby jednou vyrostl lovec a ochránce) nechá zmohutnět téměř všecko, co původně bylo něžné.

Uspat promužské geny SRY a SOX9 z chromozomu Y k tomu, aby se plodu nevyvinula varlata a plod se vyvíjel žensky, ale nestačí. Pro vývoj vaječníků je potřebný ženský gen FOXL2. Tento gen střeží ženskost samiček a kupodivu ho nenajdeme na chromozomu X. Ani promužský gen SOX9 nesídlí na chormozomu Y, ale mají ho obě pohlaví. Gen FOXL2 ho u žen ale deaktivuje.

A dále platí, že tytéž geny (obvykle přítomné na dalších 22 nepohlavních lidských chromozomech – tedy těch, které dědíme všichni v závislosti na tom, která z alel je dominantní) spouští vývoj ženských nebo mužských tělesných tkání podle toho, zda je plod již v “mužském” nebo “ženském” módu. Vše je naprogramované. U žen se druhé (nepotřebné) X nesoucí genetické informace inaktivuje v Barryho tělísko. Taková hrudka v buňce. Jedno X stačí. U mužů nikoliv, neboť muž nemá dvě X.

DNA se může snažit, jak chce, ale jak ukázal experiment provedený Alfredem Jostem, který vykastroval embryoální králíky v děloze, všichni se vyvinuli jako samice. DNA pouze vložilo do embrya informaci, aby se vyvinula varlata a následně začala produkce testosteronu. Tuto informaci embryo obdrželo, ale bylo mu to k ničemu, protože produkce testosteronu po kastraci nenastala, čímž se nespustil proces maskulinizace embrya. (Samice to sice byla, ale dala by se přirovnat k ženám se syndromem AIS (Androgen Insensitivity Syndrome), kterým je nutné podávat estrogen zvenčí.)

Tolik velmi zkrácený úvod ke genetice, jakože aby bylo jednodušší pochopit, co jsem to vlastně provedla. 🙂

Genetikou jsem se zabývala intenzivně několik týdnů, načetla jsem, co šlo, diskutovala v mezinárodních skupinách genetiků embryologů, až jsem se dostala do bodu, kdy ani internet nenabízel odpovědi na mé otázky. Proto, že tyto odpovědi ještě lidstvo nezná… Neznáme toho spoustu. Ale také toho spoustu víme. 🙂 Moc ráda bych v tomto článku přinesla odpovědi úplně na všechno, co se genetiky a pohlaví týče, ale bohužel tento článek píšu v roce 2019, takže jsem použila jen znalosti, které máme prozkoumané do této doby. Pokud tedy bude mít někdo při čtení nějaké otázky, pak je jasné, že je mám i já, přičemž jsem vyvinula veškeré úsilí k tomu, abych si na ně odpověděla.

Moje otázky

Když jsem si skoro před dvěma lety začala měřit množství LH hormonu v moči způsobujícího ovulaci u žen, myslela jsem si, že takhle odhalím alespoň něco málo z toho, co má mé tělo zakódováno v sobě. Po třech měsících měření mi ale informace o mých potencionálně plodných dnech zůstala utajena.

Jenže před pár měsíci mě z ničeho nic napadlo, že když přeci žena nese chromozomy XX a muž XY, že i ten muž má ještě pořád to své X. To své ženské X…

Pokládat si otázku, jaké by to bylo, kdybych se narodila rovnou s chromozomy XX, které určují ženské pohlaví, se zdál být jako pěkný nesmysl a utopie. Jak to asi tak můžu zjistit?

Kdybych se s XX narodila, nemusela bych tu chybu potom takhle pracně napravovat. To bych absolutně neřešila nějaké transgendery, Hanku Fifkovou bych znala jen z článků v časopisech pro ženy, měla bych svůj vysněný “obyčejný” život “obyčejné” holky, pravděpodobně i rodinu, muže a děti, jak jsem vždycky chtěla, se kterými bych jezdila na dovolené a vedla spokojený rodinný život ženy. Tohle už jsem tu mockrát popisovala. Dost hezky jsem se u toho zasnila a vyřádila ve své fantazii.

Ale…

…mohla bych mít jako žena vlastně vůbec děti?

Jak by probíhalo moje těhotenství?

Jak bolestivou bych měla menstruaci?

Kolik dní by trval můj menstruační cyklus?

Jakou pravděpodobnost početí bych měla?

Donosila bych vůbec své dítě?

Měla bych nějaké komplikace, nebo by mé těhotenství probíhalo v klidu?

A jak bych vlastně vypadala?

Jaké bych měla jako žena vlastnosti?

Jak velká bych měla prsa?

Byla bych takhle (176 cm) vysoká?

Byla bych vůbec hezká?

Chci to vlastně vědět?

Co všechno vlastně chceme o sobě vědět? Chceme vědět, na co a kdy zemřeme? Chceme vědět, čím onemocníme? Chceme poznat náš vlastní program, který byl do nás vložen našimi předky?

Moje zvědavost byla ale opět silnější.

A od chvíle, co jsem přišla na to, jak si na tyhle otázky odpovědět, to pro mě začalo být pěkný vzrůšo.

Nechala jsem si totiž udělat test své DNA. Mimo jiné byly výsledkem testu také informace, odkud pocházeli mí předkové, což bývá hlavní důvod, proč si lidé svou DNA nechávají analyzovat. Mně však šlo především o něco jiného…

Když mi pak po měsíci přišly mailem výsledky, mohla jsem si z laboratoře nechat stáhnout také soubor se svou surovou DNA.

Není to zrovna žádný stručný elaborát. Moje DNA má 20 MB a je v ní přes 600.000 poměrně snadno dekódovatelných záznamů. A o ty mi šlo! Mohla jsem se tak hezky začít rýpat ve svém zdrojáku. Škoda, že si ho nemůžu přeprogramovat na tu správnou verzi. No jo, domácí verzi “DNA nůžek” CRISPR pro hobby použití ještě nevymysleli. 🙂

Než jsem se ale naučila svá surová data číst, rozumět svým genům a odhalit své ženské X, musela jsem pochopit, jak to s tou DNA vlastně je. Takže se ze mě začala během pár týdnů stávat genetická inženýrka. 🙂

Abych dostala odpovědi na své pro někoho možná nesmyslné ženské otázky, musela jsem nejprve nalézt odpovědi na další milión otázek.

Co je to vlastně ta DNA?

Deoxyribonukleová kyselina.

Takže kyselina, hm… A co to v té kyselině nese tu genetickou informaci?

Nukleotid.

Nukleotid? Co to sakra je ten nukleotid?

Chtěla jsem tomu přijít na kloub a dostat se až k úplnému zdroji.

Nukleotid je strašně jednoduchá věc. 🙂

Nukleotid je pětiuhlíkatý cukr (pentóza) s neorganickou kyselinou fosforečnou. (To je ta samá kyselina, co je jako konzervant v Coca-Cole a vůbec bych se nedivila, kdyby i v DNA byla jako konzervant, aby se nám ten pětiuhlíkatý cukříček náhodou nezkazil. 🙂

Naše genetická informace je cukr!

Cukr a konzervant!

Bože, tohle fakt myslíš vážně?

Myslí, no. Jestli ono to ale nebude spíš trochu naopak. Že Bůh nevymyslel nás, ale my jeho… Leda že by Bůh byl pěkně vytrénovaný a zkušený ajťák a programátor.

Když půjdu takhle ke zdroji s úplně každou částí našeho těla, dokonce jakéhokoliv živého organismu na této planetě, vždy skončím u základních prvků, jako je uhlík, vodík a dusík. To jsou základní kameny z vesmíru, ze kterých vznikla naše planeta a vše, co tu teď je.

Jednotlivé genetické informace každého živého organismu (tedy i třeba žáby, bakterie nebo avokáda) nese DNA, kterou dědíme od našich předků. Některé geny (nebo mutace genů) způsobující závažné choroby pak mohou být důležitým faktorem při vzniku této choroby, na které se však z velké části podílí také prostředí, ve kterém žijeme. Genetická informace v naší DNA je genotyp, na který má vliv také prostředí a to se pak označuje jako fenotyp. Prostředí hraje obrovskou roli, neboť může měnit i naši DNA, kterou pak předáváme našim potomkům už s takto přizpůsobenými či zmutovanými geny. A pak je tu ještě úplně neprozkoumaná epigenetika, což je přenos dědičných informací mimo sekvenci DNA. Například pokud naši předkové trpěli chudobou a hladem, budeme i my mít tuto informaci zděděnou a naše chování bude přizpůsobeno tomu, abychom chudobou a hladem tolik netrpěli.

DNA je sice jasně daný soubor informací, tedy software, ten ale vždy funguje jinak v těle, které vyrostlo v odlišném prostředí. Je to jako když si koupím fungl nový super operační systém, ale nahraju ho do starého nebo nějak pochroumaného počítače. Nebo do počítače stojícího venku v dešti. Taky nebude fungovat. Byť dostal jasnou instrukci zachovat se takhle, spustit tohle, vytvořit tamto.

Genetika je tedy někdy z menší části, někdy ale z větší části důležitým faktorem pro náš život. Jak řekl Jaroslav Dušek: “Geny nám nabíjí zbraň. Prostředí ji spouští.” Neplatí to ale u všech genů. Třeba o velikosti poprsí. Zde prostředí (strava, cvičení apod.) nehraje tak velkou roli. Gen pro velikost poprsí u žen patří mezi geny, které rozhodují o našem vzhledu. Tak, jako že mé vlasy budou silné, nikoli jemné. Rovné, nikoli kudrnaté. Tuto genetickou informaci jsem dostala od svých předků. A nemusí to být nutně má matka či otec.

Takže analýzu vlastní DNA je občas nutné brát s rezervou. Na druhou stranu se z ní dá zjistit velká spousta zajímavých informací.

Existují servery, do kterých lze soubor se sourovou DNA nahrát a ony (některé zdarma, některé za poplatek) za nás zanalyzují různé geny. Především ty zajímavé nebo ty, které lidstvo mělo příležitost už poznat. Velká spousta genů ještě není přečtena. Spousta genů ale přečtena už je! A my jsme zrovna u toho! Já jsem u toho. A vy jste teď u toho se mnou. 🙂

Geny se ze surových dat dají zanalyzovat ale i bez pomoci cizích serverů, když člověk ví, kde hledat.

Snad se mi podaří tuhle mou analýzu popsat tu dostatečně laicky, abychom si dokázali představit, jak vlastně jednoduchá, ale zároveň fascinující a neuvěřitelně precizně vypracovaná naše genetická informace je.

Analýza DNA

Snažila jsem se najít DNA laboratoř u nás v Česku, máme je tu taky, ale jejich ceny jsou 3-4x vyšší, než nejrozšířenější testy DNA laboratoří v USA. O nejnižší cenu a největší zastoupení co do počtu testů se na celosvětovém trhu dělí MyHeritage, 23andMe a Ancestry. Já si nakonec vybrala tu, která je volbou č. 1 v Evropě (ačkoli má laboratoř v USA).

MyHeritage má ve své databázi nejvíce analýz DNA z Evropy, se kterými je pak porovnána i moje DNA, a můžu si prohlížet osoby, se kterými jsem příbuzná. Samozřejmě z těch, kteří si u MyHeritage nechali udělat DNA test. Těch příbuzných (tedy osob, které mají shodnou některou část DNA s tou mojí) mi nakonec vyskočilo přes 1500 z celého světa včetně ČR. Někteří mají v profilu i své fotky. (Někteří jsou mi i podobní). Je možné je i kontaktovat.

Docela dobrý způsob, jak třeba zjistit roky utajovanou skutečnost, že někoho táta vlastně není jeho táta… Pokud si dotyčné osoby s příbuzenskou DNA nechají udělat DNA test, tak tady si vzájemně vyskočí ve shodách automaticky. 🙂

Navíc jsem si na internetu našla porovnání největších společností analyzujících DNA a MyHeritage měla nejvíce přečtených genů ze všech. To jsem potřebovala.

Výhodou je, že po mně nikdo nechtěl mé pravé jméno. Sady se dají totiž objednat na jakoukoliv adresu a uvedení jména k výsledku testu DNA je jen doporučené, nikoli povinné. Takže se výsledky nechají vygenerovat dá se říci i anonymně. Já jsem ale všude své pravé jméno uváděla. Je mi jedno, kde všude bude moje DNA.

Byla jsem ale připravená na jeden problém, na který laboratoř narazí. Vlastně to byla taky taková pojistka, že opravdu zpracovávají moji DNA a netahají ze mě jen peníze. Do svého profilu jsem samozřejmě uvedla, že mám ženské pohlaví. Věděla jsem, že pokud moji DNA hodí na ten svůj superčip GSA a začnou ji analyzovat, že to nebude sedět.

Za 14 dní mi přišel e-mail, že laboratoř zjistila nesrovnalosti s údajem o pohlaví uvedeném v mém profilu a pohlavím dle DNA. Mám si prý údaj opravit nebo kontaktovat zákaznickou podporu. Do té doby bude analýza pozastavena.

Na toto jsem byla připravená. Šlo totiž o to, že jsem neměla absolutně žádný zájem o analýzu DNA z mužského hlediska. Mužský chromozom Y mě absolutně nezajímal a nebyl pro mě nijak důležitý. Nepotřebovala jsem vědět, jaké mám genetické dispozice třeba k plešatění, tloušťce vousů nebo nárustu svalové hmoty. Servery automaticky zpracovávající moji surovou DNA s ypsilonem by mi pak logicky nenabízely informace o délce menstruačního cyklu nebo komplikacích v těhotenství, ale třeba o geneticky dané délce penisu a podobných nepotřebných blbostí.

Já teda proti tomu tvrdému Y vlastně nic nemám. Nechala bych si ho a klidně bych byla chlapem, ale ono to nešlo, i když jsem se fakt moc snažila, protože mi moje hlava pořád říkala, že jsem sakra ženská! To se nedalo už poslouchat.

Jako fakt bych se vrhala do něčeho tak složitého a společensky nepřijatelného jen tak z plezíru??? Jasněěěě. 🙂

Musím ale říct, že díky tomu mi bylo dovoleno podívat se na život ze dvou úhlů (i když pořád jen jako žena, protože tou jsem duší pořád) a (asi to bude tím, že jsem žena a tím pádem zaujatá 🙂 můžu s klidem říct, že být i tělesně ženou na téhle planetě je absolutně skvělý! Nikdy bych chlapem být nechtěla. Ty barvy, vůně, emoce, (mně odepřené) mateřství, dvoření mužů, jejich gentlemantství, hýčkání mě, těch otevřených dveří jen tím, že si (jo, zneužívám toho!) vezmu šaty a usměju se! 🙂 Ta naše složitost myšlení, komplikovanost pochopení, nelogičnost našich jednání, absence síly, kdy muže potřebuju… Já nikdy nebudu feministka, protože jsem prostě tradicionalistka. Taková jedna velká růžová chodící konzerva.

Takže ypsilon mi byl ukradený, ale naopak mě zajímal ženský chromozom X, ve kterém byla ukryta většina odpovědí na mé otázky. Ten jeden zděděný chromozom X od mé maminky. Potřebovala jsem tedy, aby k mé XY DNA přistupovali tak, jako by byla XX ženská. Zcela jistě jsem nebyla první takový případ a tak jsem na e-mail odepsala pravdu, že jsem prošla změnou pohlaví, ale jsem žena, výsledky potřebuji ženské a požádala jsem je, aby chromozom Y ignorovali.

Přišla mi dlouhá odpověď, ve které se omlouvali, jestli mi náhodou nezpůsobili újmu na duševním zdraví (zřejmě to mají v pravidlech komunikace s klientem, protože kde kdo by se z toho mohl hroutit, ne-li žalovat, že si nějaká společnost vůbec dovolila položit otázku, zda jsem žena, i když mám v DNA chromozomy XY). Já jsem se ale z ničeho nehroutila. Takže jsme se vzájemně ujistili, co přesně chci, moje žádost o “ženskou” analýzu mé DNA byla přijata a laboratoř dostala instrukci ignorovat mé tvrdé Y a v analýze pokračovat.

Jupí!

Návrat k mému X

Výsledky mi bohužel přišly díky časovému posunu zrovna v 11 v noci, kdy jsem zrovna uléhala ke spánku. Zkuste si v takové chvíli usnout!!! 🙂

Vyskočila jsem a běžela jsem si přečíst, co mi říká mé probuzené X.

Pozn.: Jde o probuzené X zděděné pouze od mé matky, což mi odpovídá na mé ženské otázky jen z poloviny, protože kdybych byla holčička XX, a ne holčička XY :), tak bych měla X dvě (z nichž jedno by se stejně inaktivovalo). Jedno X od mé matky a druhé holčičí X od spermie mého otce, které měl zase on od své matky, protože jeho otec už svou možnost udělat z něho holčičku marně vyplýtval, protože mu dal svoje Y. Což je vlastně dobře, protože kdyby nedostal od svého otce Y, tak bych tu nebyla, protože by se můj otec narodil jako holčička a nemohl by do vajíčka mé matky poslat spermii Y. Mohl tam ale poslat X… jestli to teda můžu reklamovat. 🙂

No a potom podle toho, která z alel z konkrétních genů (ze 22 nepohlavních + z X od matky nebo z X od otce) je dominantní, by se tento gen u mě prosadil. Konkrétně třeba pokud mamka měla prsa jedničky, ale moje babička od otce prsa čtyřky, v tomto článku odhalím pouze to, co bych zdědila od matky, jelikož X od mého otce se ke mně jaksi nedostalo. I tak je ale pro mě mé X zajímavé. Přesto, že tyto studie jsou stále v plenkách, protože zatím nevíme, které geny X jsou zodpovědné a jak jednají.

Test DNA si nechá v brzké době ale udělat i moje sestra (ona to ještě neví, protože to dostane k Vánocům, ale přeje si ho :), a ta má jedno X od naší maminky a druhé X od našeho táty (takže od naší babičky). Samozřejmě s různě nakombinovanými geny, takže to bude zajímavé porovnat. (Existují servery, které dvoje surová DNA data porovnají za mě, protože já bych 600.000 záznamů porovnávala asi do doby osídlení Marsu.)

To je analýza etnicity až k mé pramáti, takže (jako většina Evropanů, tj. Indoevropanů) jsem měla i 0,1 % DNA indické.

Pak ale přišlo ještě větší vzrůšo, protože jsem se ponořila do analýz mého milovaného hýčkaného X.

To, kým jsem dnes po pěti letech od začátku HRT, je dané také mým X. Je to takový návrat k němu, k mé ženskosti, která mi byla dána už při početí. Se začátkem mé hormonální terapie v roce 2014 jsem ve svém mozku konečně rozbalila ten správný ženský “instalační balíček”, který začal (díky hormonům) zase mému tělu říkat, jak mám vypadat. Samozřejmě to, co nechal zmohutnět testosteron už zpátky odmohutnět nejde, ale já měla vlastně dost štěstí (děkuju děkuju děkuju!), že se na mně až tak destruktivně testosteron nepodepsal. Samozřejmě kdybych měla své XX od začátku, bylo by to ještě lepší. Ale jak říká Honza: “Mně se líbíš právě taková, jakou tě znám a jaká jsi teď.” Nemít své XY, neměla bych Honzu. Měla bych někoho úplně jiného, protože bych se s Honzou nejspíš nikdy nepotkala.

Na druhou stranu ženy se svými chromozomy XX nemohou zjistit, jaké by bylo jejich mužské já, protože Y nikdy zděděné nedostaly. Nemají v sobě mužský genetický kód. Zatímco ten ženský mají muži i ženy. To mi přijde vtipné. Že v každé ženě je žena a v každém muži je taky žena, akorát gen SRY tu ženu poslal k šípku.

Přemýšlela jsem, jak by dopadla analýza DNA u kluků FtM, kteří vlastně genetickou informaci v podobě Y nemají. Jak jsem psala na začátku, některé geny z mimopohlavních chromozomů i z těch pohlavních jsou zodpovědné za vznik různé tělesné tkáně v závislosti na tom, jakým hormonem je naprogramován mozek. Například gen pro plešatění se projeví u mužů, ale u žen v důsledku velmi nízké hodnoty testosteronu jen velmi nepatrně nebo vůbec. Máme ho ale jak my ženy, tak muži. Mimochodem víte proč jsou Dánové podle průzkumů nejšťastnějším národem na světě? Mají ve své DNA alelu, která ovlivňuje koncentraci serotoninu v mozku. 🙂 (Další důkaz toho, že pocit štěstí je subjektivní a je na každém z nás.)

Takže velkou spoustu vlastnostní může ze své DNA zjistit i kluk FtM, pokud si svou DNA nechá zanalyzovat z mužského hlediska. (Tzn. řekne laboratoři, aby k jeho DNA přistupovala jako k mužské DNA.) Osobní zkušenost s tímto opačným případem ale nemám. Chromozom Y toho totiž kromě informace s impulzem pro vývoj embrya v mužský plod opravdu více nenese a je tedy z hlediska zkoumání svých tělesných dispozic, charakteristik a vlastností téměř úplně irelevantní a k ničemu. 🙂 (Hlavně to neříkejte evoluci. Ta by mi dala! 🙂

Podstatné je, jak je naprogramován náš mozek. Který “dodavatel” (zda Varlatová nebo Vaječníková továrna) bude do něj dodávat své produkty. Jaká továrna se postaví rozhodne DNA nesená spermií. Vše ostatní už se pak řídí z centrály – z mozku. Vidím to na sobě a vidím to i kolem sebe, když kluk FtM začne brát testosteron, jak z té krásně hebké jemné ženské tvářičky začnou rašit superčerné husté vousy a způsobí tím jeho majiteli obrovskou radost. Všichni jsme ze stejného základu. Jen software se liší. Jak jednoduché.

Geny buněk se v organismu vyskytují v párech. Výjimkou jsou chromozomy X a Y, které jsou nepárové. Konkrétní formy genů jsou alely. Každá alela má nepatrný rozdíl v sekvenci nukleotidů DNA. Sekvence nukleotidu určuje podstatu genu. Tedy jsou to právě alely, které rozhodují o konkrétní podobě příslušného dědičného znaku u konkrétního jedince.

Pro nás zajímavé jsou nukleotidy, které lze vyčíst i ze surových DNA dat:

G: guanin

A: adenin

T: thymin

C: cytosin

Takhle vypadám, když si odfiltruju Y a nechám probudit své X:

Menstruace a těhotenství:

Délku menstruačního cyklu bych měla mírně kratší, tj. v průměru 28,9 dní (u dospělých žen trvá cyklus 21 – 35 dní), což ve výsledku znamená dřívější nástup menopauzy. Stejně tak bych měla dřívější nástup menarche – zhruba už ve 12 letech. Na délku menstruačního cyklu má vliv SNP rs1042838, který je také receptorem progesteronu. Receptory progesteronu i receptory estrogenu (rs9340799) mám geneticky vysoké. Což je sice teď pozitivní, ale má to i svá negativa vzhledem k vyššímu riziku vzniku rakoviny prsu.

Mám nízkou citlivost na bolest, takže bych toho leccos zvládla překonat (a taky zvládám). Menstruaci bych měla průměrně bolestivou. Zle by mi bylo jen trošku.

Šanci na otěhotnění bych měla průměrnou. Nezařadila bych se tedy mezi 7 % žen, které mají vážný problém otěhotnět. Riziko opakovaných spontánních potratů bych měla průměrné a přibírala bych na hmotnosti během těhotenství také průměrně. Není jisté, zda bych dítě mohla donosit, protože by se u mě vyskytovaly ve vyšší míře komplikace v těhotenství a také komplikace plodu (abrupce (předčasné odlučování) placenty v posledním trimestru těhotenství u 0,5 – 1,8 % rodiček, poruchy krvetvorby plodu a následně i u dítěte). Během těhotenství bych měla zvýšené riziko vzniku hypertenze, ale nižší riziko preeklampsie.

Těhotenství bych tedy nejspíš neměla nejjednodušší. Možná bych si prošla několika těžkými životními zkouškami a záleželo by na tom, jaký by byl můj partner – otec našeho dítěte: jeho chováním ke mně, ale i z pohledu genů, které by našemu dítěti dal on.

Vzhled:

Prsa bych neměla nijak extrémně velká (buď spíše malá nebo průměrná) a vzhledem k nízkému výskytu tuku v těle, nízkému BMI a nižší genetické hmotnosti, při své průměrné až mírně nadprůměrné výšce bych byla zřejmě štíhlá. Nijak zvlášť vyvinuté bych neměla svaly (to u mě souhlasí celý život). S tím souvisí i to, že nejsem vhodná pro atletiku, běhám pomalu a podávám špatné sportovní výkony. Fyzickou aktivitu však potřebuji a vyhledávám. Mé boky a pas by byly průměrně ženské. Takže bych typem postavy nebyla ani kulička, ani hruštička.

Má DNA obsahuje gen pro “facial attractiveness“. Mám vyšší sklon ke tvorbě vrásek. Vysoká pravděpodobnost, že budu mít rovné vlasy (ty také mám) a 56% pravděpodobnost, že budu mít hnědé oči (ty také mám).

Rychle se učím z chyb.

Metabolismus kofeinu mám vysoký, takže potřebuji více černého čaje nebo kafe, abych se probrala (souhlasí). Také mám gen pro vyšší spotřebu kofeinu (já miluju černý čaj!).

Geneticky potřebuji delší spánek nad 8 hodin. Zato mám menší potřebu spát přes den.

Mám vysokou pravděpodobnost, že budu kuřačka. Tady se projevuje právě vliv prostředí, neboť cigaretový kouř mi strašně vadí. Mamka totiž kouřila 40 cigaret denně a tím mi celé mé dětství intenzivně kouření tak znechucovala, že ten smrad nemůžu ani cítit dodnes. 🙂

Mám ráda ryby.

V analýze genu, který je zodpovědný za to, zda jsem “warrior” nebo “worrier” mi jasně zvítězil “warrior”. Mám geneticky zděděnou vysokou empatii, ale taky sklony ke strachu. Jsem snadněji hypnotizovatelná, mám dobře vyvinutý sluch, ale blbou paměť (tzn. musím se učit víc, abych si zapamatovala víc, zatímco jiným stačí učit se méně). Zato mám super multitasking, takže zvládám více věcí najednou. Dobře se opaluju.

A taky se často a ráda ze všeho raduju. Mám totiž vyšší sekreci dopaminu. Tak proto jsem pořád tak vysmátá. No, už to víte. Nemůžu za to! Stejně, jako Dánové nemůžou za to, že se cítí být šťastní. Mají to geneticky! 🙂

Rizika:

Bohužel v mé DNA chybí gen pro dlouhověkost. Analýza odhalila málo popsanou genetickou mutaci mé krevní skupiny. Z 500 různých druhů vážných nemocí s možnými fatálními následky mám zvýšené riziko jen u šesti z nich (pár dní mi trvalo, než jsem tuto informaci vůbec byla schopná přijmout a srovnat se s ní a zde také vznikla otázka, zda je dobré poznat svůj “zdrojový kód”). Velmi nízké riziko mám u srdečních chorob. Nejvyšší možné riziko mám u Alzheimerovy choroby, která se má u mě začít projevovat po 65 letech věku. Doufám, že do té doby už bude lék, o kterém jsem nedávno četla. Naopak u mě nehrozí Parkinson, bipolární porucha, celiakie ani Crohnova choroba. Mám mírně zvýšené riziko intolerance laktózy (skutečně laktózu nemůžu). Mám nízké riziko alergie na korýše, vejce, lepek, arašídy, ale vyšší u alergie na broskve (zatím nepotvrzuji).

Každá tučně zvýrazněná vlastnost je výsledkem přečteného genu a nukleotidů na konkrétním chromozomu v konkrétní pozici vyčtená z mé DNA. Tohle je jen krátká ukázka pro představu. A není to jen chromozom X, který dělá ženu ženou. Každý kousek našeho těla, každá naše vlastnost, schopnost, funkce nebo defekt je vepsán do našeho genomu.

Když mě to chytne, pátrám dál, ale poslední dobou si od toho dávám pauzu, protože čím víc toho vím, tím víc toho toužím nevědět. 🙂 To ovšem neplatí pro mé ženské já. Jaká by asi tak byla Tereza, kdyby tehdy připlula od mého táty spermie nesoucí X? Tak teď už to vím.

“Moje milé X,

byla mi čest tě poznat. Sice mi naši vzájemnou spolupráci překazila kdysi dávno jedna spermie, ale i díky ní tu jsem teď já a ne nikdo jiný, i když bych samozřejmě byla ráda, kdybych mohla teď místo u psaní tohoto článku ležet se svým manželem v posteli a ještě naposledy zkontrolovat, jestli jsou v pokojíčku přikryté naše děti. Nebýt téhle spermie, tento článek by nebyl, tento blog by nebyl a vy, kteří právě čtete tato slova, byste v tuto chvíli četli něco úplně jiného.

Je to prostě tak, jak to je a můžeme se z toho buď hroutit, nebo nadechnout a jít si to tady pořádně užít.

Díky tobě, milé X, jsem měla možnost nahlédnout do tajných komnat mého života, jejichž dveře pro mě měly být navěky zavřené. Ale jak vidíš, nejsou. Na můj život to sice nemá žádný praktický dopad, ale aspoň na chvilku jsem mohla být tou, kterou jsem být vždycky chtěla. Holčičkou, dívkou a ženou od prvních okamžiků mého zrození.

Díky, že tě mám, mé půvabné X.

Díky, že mám u sebe ty, kteří mě milují takovou, jaká jsem, i když mé X mám jen jedno.

A taky díky vám, že sem ještě pořád chodíte a čtete ty moje výmysly. :)”

A jaké X je to vaše?

Kdyby to někoho zajímalo, níže (po rozkliknutí na “celý článek“) uvádím použitelné zdroje o některých SNP, ze kterých jsem čerpala já při svých analýzách. (A schovám si je sem taky tak trochu hlavně pro mě pro mé další zkoumání.)


Zdroje k analýze DNA:

Seznam alelhttps://www.eupedia.com/genetics/medical_dna_test.shtml

Prohlížeč dat (různé moduly výsledků “App Market”): https://sequencing.com/data-viewer/data/583175

Otevřená databáze SNPhttps://opensnp.org (např: https://opensnp.org/snps/rs1042838 )

Analýza SNPhttps://impute.me

Databáze SNP (za registraci se platí, ale lze vyhledat SNP pomocí lupy – pěkné výsledky): https://selfdecode.org

Databáze SNP s podrobným popisem včetně rizika: https://www.snpedia.com/index.php/Rs1042838

Přehledná graficky hezky zpracovaná analýza SNP: https://genomelink.io

Vyhledání SNP a detaily, včetně názvu genu: https://www.thermofisher.com/order/genome-database/details/genotyping/C___3163591_10?CID=&ICID=&subtype=

Vysvětlivky, jak číst surová data: https://www.familytreedna.com/learn/autosomal-ancestry/universal-dna-matching/read-family-finder-raw-data-file/

Mobilní aplikace:

Genomapp

MyGenomeBox

gini

Everything only in English, of course. 🙂

Příklad analýzy některých genů:

Fenotyp: Přírůstek hmotnosti v těhotenství: průměrný

Gen: GNB3 (rs1129649)

G-protein β3, který je podjednotkou 825 C/T polymorfismu má souvislost s přírůstkem hmotnosti v těhotenství,

Můj genotyp: CT

Výsledek: Nadprůměrný ani podprůměrný, ale typický přirozený přírůstek hmotnosti v těhotenství.

Reakce na radost (dopamin receptor)

Gen: DRD2 (rs1800497)

Můj genotyp: GG

Výsledek: Vysoká reakce na radost

Tělesná vůně (deodorant)

Gen: ABCC11 (rs17822931)

Můj genotyp: CC

Výsledek: Mírně lepší tělesná vůně

4 komentáře

  • T

    Tereza

    Jen pro pořádek: V odkazech na zdroje jsem nezapomněla udělat aktivní všechny odkazy. Jen jsem bohužel vyčerpala maximální limit 40.000 znaků pro článek a aktivní odkazy mi ten limit překračují. Nesmím tak do článku připsat už ani písmenko. Hodinu mi trvalo, než jsem ho zestručnila na 40.000 znaků, což je strašná škoda, protože v něm bylo informací mnohem víc, ale ok. Kdo by taky četl takové romány. Je dobře, že máme limity…

  • P

    Patricie Soukalová

    Terezko, děkuji ti, že jsi to nastudovala a hezky popsala, už to konečně trošku spíše malinko chápu. Stejně ta příroda je božská co? Myslím si, že geny na vše stejně nestačí, Ještě náme centrální software takový server neboli duši, která to celé řídí. Viz všelijaké anomálie.. Měj se hezky. PS

  • S

    Sára

    Je mi jasné, že je článek je schválně zjednodušený, ale v opravdu nepatrném množství případů se může se stát, že člověk s chromozomem XX je cis mužem a člověk s chromozomem XY cis ženou. On totiž je důležitý ten gen SRY, který řídí celou pyramidu dalších genů. A vzhledem k tomu, že kopírování DNA není stoprocentní, může se stát, že SRY je na Y nefunkční nebo že se nakopíruje do X do místa, kde je funkční. Tohle je dost obskurní věc, ale hodí se ji vědět při diskusi s lidmi neochvějně stojící na biologické definici ženy a muže. Ti si ze školy maximálně tak pamatují chromozomy a tímhle můžete nabourat jejich představu, že biologii rozumí. Nebo se o to aspoň pokusit 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.