Transrealita v Rusku

Transrealita v Rusku I. – Kira

Jůů a je tu článek plný obrázků! 🙂 Ale ne mých 🙂
Tedy vlastně série článků plná obrázků!
Tato série pěti článků mi zabrala trochu času, ale musela jsem jí napsat. Je nejen o zajímavých lidech, o androgynních osobnostech, ale také o velkých bojovnicích, včetně transsexuální neslyšící ženě Veronice, která se postavila svému osudu a dokázala si jít za svým snem navzdory svému vrozenému problému…
V některých částech jsem byla několikrát dojatá a osudy takových lidí mě dokáží vždycky nadchnout. Třeba když Veronika vypráví o svém příteli nebo on o ní…
Na ruském dokumentárním kanálu RTD běží v těchto dnech úplně nová 15dílná série s názvem Trans Reality, která byla natočena v letošním roce (2015). Včera byl odvysílán již 14. díl.
Tvůrci série sledují dějové linie pěti transgender osob, vypráví o jejich trápeních, radostech a bojích s úřady. Mnohdy také ale o bojích s vlastní rodinou.
Navíc to není vyloženě jen “trans realita”, ale také opravdová realita dnešního Ruska. I to je samo o sobě zajímavé a napínavé. Ta kamera s těma holkama prostě vlezla fakt všude! 🙂
Ne každý má možnost zhlédnout všechny téměř půlhodinové díly jako já, takže jsem se rozhodla tu o tom nejzajímavějším z ruské transreality napsat.
Již odvysílané díly se dají přehrát na stránkách RTD (rtd.rt.com) nebo na youtube. Jsou v původním znění v ruštině (takže můžeme slyšet některé krásně hluboké hlásky ruských krásek) s anglickými titulky.
Je to příběh, který sleduje osudy těchto lidí:
Kira – androgynní model/ka, před HRT i SRS, dokument nás provede až k SRS a novým dokladům
Stas – androgynní model/ka, před HRT i SRS
Veronika – neslyšící transsexuální žena po SRS, která se zúčastní soutěže krásy v Thajsku
Alina – (asi) transsexuální žena s písmenem M v dokladech, která si vzala biologickou ženu za ženu tím, že se s ní oženila 🙂
Valerie – transsexuální muž (přestože uvádí, že se jmenuje Valerie. Nemůžeš si, Val, vymyslet nějaké jméno nebo přezdívku aspoň pro tohle natáčení? Uf. Nemohla bych ti říkat Valerij? Asi ne no.)
Jako první se představí Kira.
Všech pět účinkujících jsem musela rozdělit do pěti článků, protože do jednoho by se nevešli a je možné je přečíst zde:

Kira

Kirill Sadovy (Kira), 20 let, studentka 3. ročníku psychologie na Moskevské státní univerzitě.
Identifikuje se jako androgynní osobnost (muž i žena), ale usiluje o to, stát se ženou. Velikost bot má 42. Nikdy se neholila, vousy jí nerostou. Když o sobě mluví, někdy používá své budoucí dívčí jméno Kira (ve 14. díle navštíví společně s kamerou ruskou matriku, kde toto jméno získá v novém rodném listě), ale ve většině případů se představuje svým aktuálním mužským jménem Kirill Sadovy. Též když mluví o sobě, používá mužský rod. I její nejlepší kamarádka jí oslovuje Kirill a používá vždy mužský rod. (Takže bych ho z jejich pohledu měla vlastně používat také (stejně jako zaznělo v dokumentu), ale budu používat rod ženský a jméno Kira).
V Rusku neexistují neutrální podoby jmen, jako v Česku.
Kira žila v malém městě Kadnikov nedaleko Vologdy, což je 300tisícové město 500 km od Moskvy.
V prvním díle navštíví Kira profesionální fotografku.
Kira usilovala o pokoj s děvčaty, ale správce koleje rozhodl, že Kira je muž a tak bydlí na pokoji s pěti chlapci. (Opravdu hořce komické :).
“Kluci měli bohužel úplně jiné zájmy než já. Sedávávala jsem sama v kuchyni s laptopem nebo jsem si vařila svá jídla.”
Spoubydlící na koleji Evgenij se právě probudil
Kira má sestru a bratra. Ten jí v momentě, kdy se dozvěděl o jejím záměru, zmlátil. Jediný, kdo ji nakonec po velké spoustě probděných nocí přijal byla její matka, ale nebylo to jednoduché. V prvním díle má Kira s maminkou velmi emotivní rozhovor, ve kterém se maminka rozpláče se slovy, že by chtěla, aby její syn měl svatbu a aby z ní udělal babičku: “Budu navždy nešťastná, i když ty budeš šťastná.”
“Ale já takhle nechci žít, mami.”
Maminka vyplakala mnoho slz a bojí se stýkat s příbuznými, aby se jí neposmívali.
“Několikrát jsem mu říkala, že ho budu brát takového, jaký je a milovat ho. Jsem jeho máma”.
Kira věří v usmíření s rodinou.
V rodném Kadnikově se Kira prochází po ulici a děti se jí ptají, jestli je muž nebo žena: “Viděly jsme tě v televizi!”
Se svým hlasem se nesnaží pracovat. Řekla bych, že občas může být i průchozí, když nenasadí zrovna ty hloubky.
Ve 2. díle dojde k přímé konfrontaci Kiry s rodinou, kterou si pozvala do bytu její sestry Aljony, která se jí také zřekla. Bohužel tam není vpuštěn kameraman, takže jak to dopadlo se dozvídáme až z následného vyprávění a reakcí účastníků. První odchází bratr Maxim. Stále to nerozdýchal. Překvapuje mě i ostrá reakce její sestry. Všichni totiž řeší okolí, posměch, ostudu…atd. Ten tlak okolí je mnohdy strašný, ale nikoli nezvladatelný. Silné osobnosti to dají hned, ty slabší nakonec taky, ale trvá to.
Bratr nakonec přiznal, že Kiru nechtěl nikdy uhodit. “Navždy to bude můj bratr. I když si změní pohlaví.”
Totéž tvrdí jeho sestra, která s Kirou přerušila veškeré kontakty a po společném rozhovoru s rodinou začala s Kirou trošku komunikovat. I pro ní bude Kira navždy jejím mladším bráškou. (To bych se na to podívala třeba za pět deset let 🙂
Kira se ve 3. díle rozhodla navštívit kliniku pro změnu pohlaví v Moskvě (jupí, že by konečně vyřešila můj boj s rody?) s otázkou, zda bude mít nějaký prožitek v sexu po chirurgické změně pohlaví, zda neztratí citlivost. Od endokrinoložky Julie Tišové dostala odpověď, že operačních technik je několik. Nejrozšířenější je penilní inverze (prováděna i v ČR) a citlivost je ponechána právě díky neoklitorisu. Ještě týž den absolvuje Kira několik krevních testů a testů na tuk a metabolismus. Po této konzultaci jí endokrinoložka doporučí návštěvu psychiatra s tím, že není možné provést operaci bez spolupráce s ním. “Je nutné mít stoprocentní jistotu, že ten člověk je transsexuál. Není možné operovat někoho jiného. Psychiatr provede několik diagnostických procesů, aby vyloučil například “sex change delirium”, což je jasným příznakem schizofrenie.” (Hledala jsem podrobné vysvětlení termínu “sex change delirium”, ale google zklamal, takže si to vysvětluji jako “šílenství kolem změny pohlaví”. Prostě to chci a basta. A chci a chci a chci! 🙂
Naděžda Solovjová – psychiatr
Kira (a její mužský rod u psychiatra): “Bylo pro mě těžké žít v klučičím těle v dětství. Dělal jsem co jsem mohl nevypadat žensky. Zkoušel jsem si máminy a sestřiny šaty, když nebyly doma.”
Psychiatr: “Jak se k vám chovali kluci?”
“Ukazovali mi prostředníček, používali sprosté nadávky, říkali mi “gay”, “teplouš”. Do mých 13 jsem to nesl těžce. Měl jsem několik pokusů o sebevraždu.”
“Máte nějaký problém s vašimi doklady na mužské jméno a vaším vzhledem?”
“Když ukážu někde svůj cestovní pas, lidé většinou kontrolují jen fotku a některé informace, nevšímají si kolonky pohlaví nebo že se jmenuji Kirill, ale pokud si toho všimnou, je to docela zábavné. Preferuji z toho udělat vtip a říkám, že jsem herečka – umělkyně.”
(Hm, taky způsob, jak čelit blbcům. Udělat z toho zábavu.)
“K udělení povolení k chirurgické změně pohlaví je v Rusku nutné, aby byl pacient psychicky zcela zdráv, neměl žádnou psychickou poruchu, abychom měli jistotu, že jde opravdu o omyl přírody u osoby s chromozemy XY, ale s ženskou duší. Máme-li dospět k tomuto rozhodnutí, budete muset navštívit skupinu lékařů, musíme udělat test intelektu, abychom měli jistotu, že plně rozumíte a chápete to, co chcete udělat, že jste si tím jistá. Pokud tři z této skupiny lékařů budou souhlasit, dostanete povolení, se kterým se můžete vydat k chirurgům a endokrinologům.”
Transsexualita se vyznačuje tím, že osoba má urgentní nekontrolovatelné nutkání stát se opačným pohlavím. U osob, jako je Kira, je hormonální terapie a operace vhodná.
Můj syn mě poprosil, abych přijela do Moskvy.
Kira chce své matce oznámit, že se rozhodl chirurgicky změnit své pohlaví a chce jí představit svou kamarádku Veroniku, která je několik let po operaci pohlaví. Veroniku její maminka velmi podporuje a je jí oporou.
Také své mamince vysvětlila, že endokrinolog a psychiatr jí doporučili změnu pohlaví, jelikož se tak lépe socializuje. (Já z toho měla pocit, že Kira vlastně ani tak úplně rozhodnutá nebyla, ale když to řekli ti doktoři… 🙂 “Jsem si na 90 % jistá, že chci operaci, mami.”
(Tak to je fajn, že tam máš ještě těch 10 % na ponechání penisu, Kiro.)
Toto rozhodnutí maminka velmi těžce nese. Stále o Kiře mluví jako o synovi, vidí ho jako hlavu jeho budoucí rodiny, muže, otce… “Ale místo toho vidím, jak rozkvétá v mladou dívku.”
Když Kira doprovází maminku k vlaku domů, maminka se (konečně!) zeptá na otázku, na kterou tu čekám už čtyři díly: “Všiml sis, že když o sobě mluvíš, mluvíš jako o muži?”
“A co mám jako dělat, když mě vnímáš jako muže?”
(Chabá výmluva).
“Jestliže se cítíš jako žena, myslím že jsem schopná tě vnímat jako ženu. Takže odteď, kdykoliv mi budeš psát, mluvit se mnou, budeš používat ženský rod.”
(Jupí! Ach ty maminky.)
Ale Kira se vymlouvá: “Musíš mě pochopit, že pokud jsem se rozhodl k téhle operaci, bude chvilku trvat, než se úplně adaptuji.”
Maminka se nemůže se svým synem rozloučit. Chce se ujistit, že jakmile bude brát hormony, dá na sebe pozor.
“Ale mami, hormony přece nemají vliv na moje zdraví.”
Kiru pozval její kamarád Dmitrij na vystoupení v travesti show. Kira pozvání přijala a vystoupí na ní s písničkou Christiny Aguilery. Dmitrij tu vystupuje jako drag queen Camilla:
Dmitrij před nalíčením a po nalíčení.
“Teď na celý večer jsem Camilla. A v šest ráno už to bude zase Dmitrij.”
Kira u ruské komise, která shromáždila její veškerou zdravotní dokumentaci při rozhovoru s předsedou komise (psychiatrem Vladimírem Jakovlevem), který pokládá Kiře různé hodně dotěrné otázky týkající se její identity a života v ženské roli, včetně otázky, co v současnosti považuje ve svém životě za největší problém. Kira odpověděla, že přítomnost mužského pohlaví na jejím těle.
Zde již používá ženský rod.
“Svou odlišnost jsem si začala uvědomovat mezi 11. a 13. rokem života. Tehdy se mi nevědomky začal líbit jeden muž ve městě a začala jsem se oblékat víc žensky. Ze svých riflí jsem si udělala dámské tím, že jsem jim zúžila nohavice a během puberty jsem si začala představovat sex s mužem. Nevyděsilo mě to. Věděla jsem, že je to normální a na svého prvního partnera jsem čekala do svých 16 let. Seznámila jsem se s ním přes internet, psali jsme si a chtěla jsem ho vidět. Byl asi o 10-15 let starší. Už si moc nepamatuji, jak vypadal. Stalo se to před pěti lety, ale všechno bylo tak krásně spontánní.”
“Čeho chcete dosáhnout se zahájením hormonální terapie a následnou chirurgickou změnou pohlaví?”
“Chci ženské genitálie, mít možnost nosit dámské spodní prádlo bez potřeby něco skrývat. Chci chodit v plavkách na pláž. Co dále? Chtěla bych se vdát.”
“Jak si představujete svůj rodinný život po svatbě? Kdo bude tím partnerem? Muž?”
“Samozřejmě, že muž.”
“Ale jak vyřešíte děti?”
“Už dávno jsem se rozhodla, že jednou adoptuji holčičku.”
“Je teď někdo, kdo splňuje vaši představu o budoucím partnerovi?”
“Ano, mám někoho, koho miluji. Je to vzájemné, ale on ještě bohužel není připravený na vážný vztah. Myslím jako na manželství. Je dvakrát starší, než já. Ten problém je v tom, že nechce do oficiálního vztahu, dokud nebudu mít vše vyřízené.”
Naděžda Solovjová, psychiatr: “Kira nechce mít spoustu sexuálních partnerů. Hledá si jednoho, se kterým by mohla žít a založit rodinu. To je typické pro poruchu identity. Mnoho transsexuálů hledá jediného životního partnera. Nakonec také často uspějí a zakládají rodiny.
“Pokud se v přeměně něco nepodaří, co budete dělat?”
“Jak jako nepodaří?”
“Tak třeba že vám zamítneme operaci…”
“Doufám, že tohle se nestane. Ale pokud ano, budu dál žít tak, jak žiju s tímto tělem.”
Kira byla odeslána na chodbu, aby zatím v ordinaci mohlo dojít k rozhodnutí. Solovjová uvádí, že Kira má biologicky primární i sekundární pohlavní znaky mužské. Pohlaví, ochlupení, prsa.
Je zkoumán její rukopis, který je charakterizován jako ženský. “Příroda jí dala ženský rukopis. U pacientky byly vyloučeny jiné psychické poruchy, takže nemám proti operaci ani proti zahájení hormonální terapie námitek.”
Kira obdrží rozhodnutí, se kterým se může obrátit na specializovaného chirurga.
Kira: “Jsem absolutně šťastná. Na tohle rozhodnutí jsem čekala půl roku! Teď můžu jít za chirurgem a stát se opravdovou ženou. Operace se vůbec nebojím. Jsem šťastná. Teď už k žádnému psychiatrovi nemusím. Už učinili rozhodnutí.”
(Já v tom mám zase ten ruský guláš. Kira čekala půl roku na rozhodnutí, že může začít brát hormony a taky že je u ní možné provést operaci pohlaví. V jednom z předchozích dílů ale zaznělo, že je nutné, aby pacient pobíral minimálně 1 rok hormony. Nějak mi ten oficiální ruský postup, na který jsem právě byla zvědavá, uniká. Takhle to skutečně vypadá, že když se rozhodnu změnit pohlaví, půl roku budu čekat na komisi, která pak rozhodne, jestli to všechno vůbec mohu podstoupit. A rozhodne rovnou o HRT i SRS. Podobné to bývávalo kdysi i v ČR. Dříve existovaly komise také před zahájením HRT, ale ty se nakonec zrušily. Odpovědnost za zahájení hormonální terapie převzali sexuologové.)
Kira uspořádala malý večírek v pánském stylu na oslavu jejích 21. narozenin. Namalovala si demonstrativně knír, pozvala Stase (viz dále), který vypadal bez make-upu a kšiltofkou velmi chlapecky, kamaráda a ještě Valerii (FtM – viz dále), aby dali všichni sbohem Kirillovi, protože za dva týdny už to bude Kira.
Rusko už dávno není zemí, kde zítra znamená včera. Tam jde všechno desetkrát rychleji! Překvapilo mě, že Kira vlastně začíná přeměnu operací pohlaví a také že čekací doba na tuto operaci je tak krátká. (U nás v průměru tři měsíce). Inu, to je dnešní pokrokové Rusko.
A co, není nic jednoduššího, než ze zeptat přímo u zdroje 🙂 Prostě jsem napsala Kiře i Veronice, jak to tedy v tom Rusku s přeměnou je, že to nechápu a nedá mi to spát. A jelikož tohle je seriózní blog, potřebuji zaručené informace. (Ty dodám za tento odstavec, jakmile je budu mít).
Na večírek dorazí také přítel Veroniky (viz níže), která mu poslala smsku, aby koupil kytku a šel jí za ní poblahopřát, protože se v tu dobu nachází na soutěži krásy v Thajsku.
“No co jsem měl dělat? Koupil jsem kytku a šel jí poblahopřát!”, říká Alex.
Na večírku se probírala budoucí operace Kiry, její vztah s partnerem, který už čeká, až Kira bude kompletně ženou. Dobré otázky má Valerie (FtM), která se ptá, jestli si její partner myslí, že se něco změní, až bude Kira po operaci. K podobným otázkám se uchyluje i Alexandr a správně se ptá, proč přítel Kiry není na této oslavě.
“Myslím, že se nic nezmění, ale pokud se změní on, tak ho prostě vyměním! Můj přítel tu není, protože nemá rád velké skupiny lidí. Má sociální fóbii, bojí se lidí.”
Do Moskvy přijíždí za Kirou její matka, aby u ní byla v nemocnici po operaci. Říká, že nesnese, aby jí něco bolelo, protože jako matku jí to bolí dvakrát více, než jí. A že až bude jednou matka, tak to pochopí.
“Kira nechtěla, abych s ní šla navštívit ještě jejího psychiatra. Já bych to ale potřebovala. Abych měla jistotu, že operace je jediným možným řešením.”
A tak se maminka vydala za předsedou komise sama a ptala se, proč se tohle děje dětem. Psychiatr jí doporučil, aby přijala svého syna nebo dceru takovou, jaká je. Aby jí stále milovala jako své dítě. Pokud to udělá, tak uvidí, jak se zlepší kvalita života Kiry a tím budou ukončeny všechny obavy, které dosud maminka měla.
“Měli jsme tu případy, kdy se rodiče snažili své syny oženit ve snaze zajistit jim normální život, ale jejich život začal být normální až tehdy, když začali žít jako ženy.”
Takto to vypadá v moskevském nemocničním pokoji, když si tam pojedete změnit pohlaví 🙂
Kira byla právě ubytována.
Rusko je… jiné 🙂
Kira má naprosto dokonalé gelové nehty. U nás je první věc, kterou kontroluje vrchní sestra po příjezdu na nemocniční pokoj to, zda máme nehty odlakované (je to kvůli přístrojům, které sledují kyslík skrze čidlo připojené na nehtové lůžko). To ale očividně v Rusku neřeší. Proč takyyyyy? Všimla jsem si, jak toto čidlo napojili v Moskvě Kiře jednoduše na gelový tmavě modrý nehet. A jede se dál 🙂
Goodbye balls 🙂 (řekne maminka Kiře).
Operace je rozdělena na dvě části. První částí je orchiektomie (odejmutí varlat). Za pár dní dojde k druhé, té větší. (V ČR vše najednou.)
Tady si lehněte.
Na okně je zvenku vylepen nápis www.althealth.ru. Chtěla jsem se podívat, kam to ta Kira vlezla, ale stránky nejsou v provozu :-/
Kiře napíchli kapačku a připravují jí na spinální anestezii, což je aplikace lokálního anestetika do páteřního kanálu, kde znecitlivuje nervové buňky a dojde k znecitlivění spodní poloviny těla. V ČR se spinální anestezie u těchto výkonů dělá občas taky, jak jsem se před pár dny dozvěděla. Je to u pacientů, kterým hrozí nějaké vyšší riziko čehokoliv. Třeba když má problémy se štítnou žlázou.
Lékař: “Operační čas první části operace (orchiektomie) je zhruba 40 minut. Uvidíme, jak bude její tělo reagovat na lokální anestetika. Tím, že pacientce odstraníme varlata v první části, zkrátíme dobu druhé operace v celkové anestezii na 3-3,5 hodiny z původních 4-4,5. Je to kvůli tomu, aby její tělo bylo co nejkratší dobu pod anestetiky.”
Kiře se nelíbilo, že není v celkové anestezii, ale pouze v lokální a tak požádala lékaře o celkové uspání. Nechtěla poslouchat zvuky lékařských přístrojů a hovory lékařů. Pokoušela se tedy alespoň usnout, ale to dlouho nešlo, až nakonec usnula.
V Rusku nestačí ke změně úředního pohlaví v dokumentech pouze orchiektomie, jako v ČR nebo SR.
Po pár dnech (neuvedeno kolika) si jde Kira lehnout do nemocnice znovu, aby mohla podstoupit konečnou druhou fázi operace v celkové anestezii. Tam si ale lékař všimne vyrážky na jejím rameni a zhodnotí to jako možnou alergickou reakci na anestezii, takže operaci pro jistotu odloží.
Kira je z odložené operace vyřízená. Musí navštívit imunoložku, která rozhodne, zda může Kira podstoupit druhý zákrok nebo ne.
Všechny testy dopadnou dobře a tak imunoložka nemá proti operaci námitky.
“Doktor mi před operací řekl, že to bude vypadat hezky k nerozeznání od opravdového ženského orgánu.”
Zatímco maminka čeká na chodbě, kamera by snad vlezla i do neovagíny, kdyby mohla… 🙂
Lékař: “Labia budou chtít později ještě upravit. Ale ne dříve, než za 6 měsíců.” (Podobné je to u doc. Jarolíma, kde se občas chodí na druhou plastiku právě labií po šesti měsících od operace).
Bohužel mi kamera nezabrala, zda byl do ní vpraven dilatátor. (Samozřejmě předpokládám, že ano). Ale všimla jsem si jen cévky.
Po pár dnech (neuvedeno kolika) přichází maminka pro Kiru do nemocnice. Kira odchází sama bez známek jakékoliv bolesti a v kalhotách (vlastně to jsou asi legíny). (Kalhoty jsem tedy já ani Niki ležící se mnou na pokoji při odchodu neriskovaly a byly jsme opravdu moc rády, že máme sukni).
“Po operaci to bolelo a nemohla jsem dobře chodit, nešlo to sedět, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Můj sen se splnil.”
Boty už jí obula maminka a po schodech musí Kira pomaličku.
Maminka přinesla Kiře na památku lžičku s vyrytým jménem Kira a jejím prvním dámským spodním prádlem. “Prvním od tebe, mami.”
Kira odjíždí s maminkou domů do Vologdy, aby se mohla minimálně měsíc zregenerovat, ale také nechat si vystavit nové osobní doklady, včetně nového rodného listu.
“Paradoxně můj bratr, který mě kdysi uhodil, je ke mně teď tolerantnější než má sestra, která se mnou nechce být v kontaktu.”
“Když jsem přijela do Vologdy, běžela jsem na náš úřad vyřídit si nový rodný list. Moc jsem se bála, jak budou úřednice reagovat.
“Připravte si váš cestovní pas, rodný list a lékařské potvrzení.”
“Kupodivu se ke mně úřednice chovala jako k jakémukoliv jinému klientovi. Žádný opovrhující výraz nad tím, že jsem změnila pohlaví. Byla rychlá a profesionální, což bylo příjemné překvapení.”
“Požaduji změnu v rodném listě těchto údajů: změna pohlaví dítěte z mužského na ženský, příjmení ze Sadovy na Sadovaya, jméno z Kirill na Kira.”
Nový rodný list
Já si říkám, proč tam tak divně ta Kira sedí a pak mi to došlo. Sedávala jsem v autě spolujezdce úplně stejně 🙂 Ona totiž nesedí, ale pololeží 🙂
“Jakmile jsem získala dokumenty na nové ženské jméno, domluvily jsme se s mamkou, že uspořádáme rodinné posezení, na kterém budu chtít, aby mě všichni přijali jako ženu.”
Maminka Kiry: “Že nevíte, proč jsme se tu sešli? Kira má už po operaci, v rodném listě má, že je žena, zítra si jde pro nový cestovní pas, takže je na čase jí říkat “sestro”, protože teď je to vaše sestra.”
Nadšená sestra Aljona
Maminka pokračuje v proslovu: “Nelíbí se mi, jak s ní minimalizujete veškerý kontakt. Ona mohla být terorista, vrah, zloděj. Ale nic tak hrozného se nestalo. Je prostě taková, jaká je. Chci, abychom zase spolu všichni komunikovali jako dřív. Hlavně ty, Aljono.”
Aljona to nepobírá, přichází výměna názorů. Není schopná Kiru přijmout za svojí sestru: “S Kirou končím veškerý kontakt. Nechápu, jestli je to její blbostí nebo čím?”
Matka: “Říkám ti, že je to příroda.”
“Ale je to všechno nové pro mě. Ještě jsem se s ničím takovým nesetkala.”
“Jak nesetkala? Tys o to nikdy nečetla? V Rusku se dělají tyhle operace už 20 let!” (To znamená zhruba od r. 1994, u nás od r. 1949.)
Kira se rozbrečí.
Aljona: “Tohle je moje rozhodnutí. Nerozhodujte za mě.”
Slova se ujme otec a poblahopřeje své dceři za úspěšné ukončení studia na vysoké škole a popřeje jí šťastný život.
Jediným členem rodiny, který Kiru nepřijal, je tedy její sestra.
“Tátova teorie je, že Aljona nemůže přenést přes srdce, že teď už nebude jediná dcera v rodině.”
Radost z nového pasu
“Ukaž, tady vypadáš jako Michael Jackson!”
“No mami, Jackson měl několik plastických operací, já ani jednu.”
“Může se to zdát jako obyčejný papír, ale otevírá mi tolik možností. Je to také konečně potvrzení, že jsem opravdu biologická žena.”

4 komentáře

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.