otєrєzє.cz

Kontrasty

Tento článek se sem teď vůbec nehodí.
Ne že by se nehodil na tenhle blog nebo do mého příběhu – do něj se hodí perfektně, ale v návaznosti na předchozí článek jde o přeskok úplně jinam (to je možná dobře).
Předchozí článek byl pro někoho dojemný, smutný a zoufalý, pro někoho strašidelný, nebezpečný a fanatický.
Tohle je kontrast. To co prožívám teď.
Protože život je prostě plný kontrastů a nevybíráme si, kdy jsme na dně a kdy na vrcholu blaha.
Může se to změnit z vteřiny na vteřinu.
Tohle není ani provokace, i když to tak může vypadat. Snažila jsem se držet to v sobě už od rána, ale vystupňovalo se to kamsi, kde nejsem schopná to udržet a chci si tu euforii uložit navěky do tohohle deníčku, protože mohou přijít chvíle, kdy se uložená euforie může hodit 🙂
Snažila jsem se tenhle článek teď hned nepsat, ale pak jsem si řekla proč? Vždyť se to opravdu děje. Včerejšek, dnešek i zítřek.
Mám držet smutek?
Já tenhle děj částečně píšu, ale píšete ho také vy a všichni lidé kolem mě – některé neovlivňuji já, ale ovlivňují mě.
Na dnešek jsme měli nahlášený výpadek elektřiny v práci.
Všichni šli kvůli tomu do práce minulou sobotu, ale já jsem vymyslela, že mé oddělení (2 kolegové a já) půjdeme místo toho dnes odpoledne do 22 h., protože v sobotu žádné objednávky žádný dodavatel nevyřídí.
Ráno jsem měla naspěch. Oholit nohy, zajet pro zboží, zabalit ho, na poštu a rychle do práce. Vstala jsem kvůli tomu v půl sedmé, i když jsem si mohla přispat.
Někdo mi do toho ale hodil pořádné vidle…
Zapnula jsem si totiž počítač a ze zvědavosti nakoukla, jestli mi někdo nepíše na pokecu. Myslím z těch, co jsou na mě milí a kteří se mi líbí.
…byl to začátek normálního rozhovoru jako vždy. Říkala jsem mu, že spěchám, že to mám vypočítané, ale musela jsem od depilace pořád odbíhat, protože mi to nedalo.
Začali jsme se provokovat.
Bránila jsem se, fakt 🙂
Ale jenom trochu.
Věděl, že si holím nohy a že budou hladké.
Líbilo se mu to.
Líbilo se mi to.
Tohle už jsem znala a zažila mockrát – flirtování po internetu – běžná věc 🙂
On ale z ničeho nic navrhl, že si zavoláme!
Stála jsem tam polonahá jen v tričku v mírném stresu, abych to všechno stihla a přemýšlela.
Přál si mě slyšet.
Opakoval se.
Psala jsem mu, že bych nestihla poslat balíky a že musím po poledni do práce.
Chtěl mě slyšet.
Pak mi ale problesklo hlavou, že tohle je jedinečná možnost, jak zjistit, jestli projdu!
Jestli projdu před mužem jako žena v telefonu se svým hlasem, se svým způsobem vyjadřování, se svou rozverností, kterou jsem nakonec ani nemusela hrát a byla jsem celou dobu tak veselá, že jsem se do svého hlasu celou dobu usmívala.
Ta touha zjistit to byla tak silná, že jsem musela zahodit můj časový plán do koše.
Říkala jsem si, že když to nevyjde, aspoň budu vědět, že na tom musím pořád s Huťou pracovat.
A přála jsem si, aby to vyšlo!
Zkoušela jsem ještě odsunout ten hovor, až budou balíky odeslané, to už bych měla být na chvilku doma, ale řekl mi, že může maximálně do 10, že je v kanceláři sám a pak přijdou kolegové. (Bylo 9:45).
Tohle jsem si nemohla přece nechat ujít!!!
Tak jsem mu to moje číslo dala a během pár vteřin už mi volal.
Vůbec jsem nebyla nervózní. Byla jsem si tak jistá, že projdu, že mě ta radost z toho očekávání naplňovala touhou provokovat ho víc a víc.
Stačilo pár vteřin a cítila jsem, jak mi s každým jeho slovem tu jistotu potvrzuje. Přesně tak, jak jsem tak sebevědomě čekala, ačkoli na 100 % jsem si jistá nebyla. To jsem si jen potřebovala potvrdit. Potřebovala jsem, aby mě slyšel. On – muž. Mě – ženu.
Můj úplně první telefonát s mužem! Doteď jsem se odvážila jen psát písmenka na počítači.
Z pěti domluvených minut bylo nakonec dvacet, které jsem musela sama utnout, ale to co se během těch dvaceti minut událo byl pro mě tak důležitý krok, že na to nemohu přestat myslet. Proto, že jsem prošla a také proto, že se mi to tak líbilo. S ním. V jeho objetí s náručí plné vásně.
Chtěla jsem pokračovat.
Já žena přitahována mužem, který se mi navíc líbí, mluvila jsem s ním jako žena v ženské roli svádějící muže a neměl ani sebemenší pochybnost, že můj hlas je ženský. Byla jsem to já, kdo ho sváděl a on začal svádět mě. Chtěl mě. Chtěla jsem ho.
Stalo se to…
On byl tak mužský! A já tak ženská!
Už nepřemýšlím nad tím, proč to tak je. Nechávám vše plynout tak, jak se mi to líbí bez ohledu na vyřešení některých záhad, ke kterým během přeměny dochází.
K Huťovi ale přesto půjdu. Chci být ještě dokonalejší.
Jen mám teď jistotu, že mi to prochází. Nějak se těch jistot nemůžu zase nabažit 🙂 Nejdřív to, jak vypadám, teď hlas. Co bude dál?
Jakobych to chtěla zkoušet pořád dokola a vychutnávat si ten pocit, který prožívají ostatní ženy, když flirtují s mužem.
Je to něco, co máte už spousta z vás za sebou (ale taky spousta z vás před sebou).
Vy víte, jaké to je, když se vám podaří mluvit ženským hlasem. Když se můžete svobodně projevovat na veřejnosti, mluvit s lidmi a přitom nevypadat nepřirozeně. Ten hlas je nesmírně důležitý!
Bylo to tak krásné, že jsme ještě půl hodiny pokračovali na internetu a já kvůli tomu málem opravdu nestihla na poštu.
Jen jsem přišla do práce, už jsme se zase spojili.
Zase provokoval.
Chtěl mě slyšet.
Naléhal.
Tak hezky, že se mu nedalo odolat.
Šla jsem do vedlejší prázdné prosklené kanceláře, kde mě nikdo neslyšel (jen šlo vidět, jak se kroutím a uculuji jako puberťačka – to jak jsem ho zrovna provokovala a styděla se, když provokoval on).
Nebyly to zase domluvené jen tři minuty…
Tolik vášně se nedá schovat do tří minut.
Je mi jedno, jestli si chce jen užít.
Potřebovala jsem ho jako důkaz.
A ten jsem dostala.
Radost z toho je tak obrovská, že se nedokážu na nic soustředit.
Teď už mě čeká jen to doopravdické naživo.
Na to si ale budu muset ještě nějakou chvilku počkat.
Navzdory tomu, že můj vášnivý telefonista by chtěl přijet těch 300 km za mnou.
Nezáleží teď na tom, jestli to tak bude, ale že by to tak mohlo být.

13 komentářů

  • P

    Péťa

    Ahoj Tery Ty se opravdu nenudíš u mě třeba v současné době koketovat s muži nepřipadá v úvahu protože dole ještě mám to co mám a někoho lakovat jasně jsem žena ale nechci si třeba s někým takto zahrávat a kazit mu nějaké naděje ráda čtu Tvúj blog ale myslím si jestli v této fázy přeměny to je vůči někomu spravedlivé promiň já dokavaď nebudu kompletní nic takového bych ani nedělala je to takový zvlaštní co když bude chtít víc a zkoušku hlasu můžu přeci i s kamarádem zkusit no já Ti to píšu protože se mi tenhle článek zrovna moc nelíbí a je to vůči tomu klukovi nefér já počítám s tím že na opravdový vztah se bude partner těžko hledat a na nějaký flirt lehce ale to mě nenaplní to je na nic měj se hezky pa Péťa

  • L

    Lucka

    já chtěla reagovat už včera, ale přemýšlela jsem jestli mám. já tě mám ráda, ale naprosto souhlasím s Pétou. to ses ještě nepoučila, to chceš být ta o které se bude říkat že tahá druhé za nos. navíc to bude vypadat tak, že to děláme všechny, a jen tak pro pobavení, protože menšiny se vždy hází do jednoho pytle. já ti to nechtěla napsat, ale musela.

  • T

    Tereza

    [2]: Ale my se nikdy neuvidíme. Nejde tu ani z jedné strany o pokus o vztah, to je jen oboustranné rozptýlení. Totéž, jako když si sedneš k internetu a nezávazně s někým z těch stovek kluků si promluvíš. Teď je to jen po telefonu.

  • T

    Tereza

    [3]: já se s váma holky ale nepřu, že nemáte pravdu 🙂 A psát můžeš cokoliv – skousnu toho hodně. Navíc mám ráda, když je více názorů – ne jen ten můj.

  • T

    Tereza

    A neříkejte mi, že vy byste si zavolat nenechaly, když byste měly takovou krásnou možnost 🙂 Mě se tedy ještě rok čekat na svůj první telefonát s mužem nechce.

  • A

    Aneta

    … jo a jeslti vás rozrušuje už nezávazný sex po telefonu (ať už s mužem či ženou… důležitý je, že je to příjemný oběma stranám), tak musíte mít docela konzervativní, prudérní život… a to je škoda, ne? usmějte se a neřešte :-)

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.