otєrєzє.cz

Na svatbě načesaná v šatičkách

“Ty jsi jasná,” řekla mi z ničeho nic mamka, když jsem u ní byla na obědě a zakoukala se na mě.
“Jak jasná? Od tebe to není objektivní, mami.” 🙂
“Ale je!”
I tak mě to potěšilo.
Že jsem jasná.
Taky se někdy cítím jasná, když se dívám do zrcadla. Taky už tam nevidím to, co jsem si nesla celý život jako přízrak. Je to pryč. Ale nestačí mi to. Chci víc!
Nebo když jsem jela pro naftu.
U okýnka podávám paní nové čerstvě vytažené bankovky z bankomatu.
“Vy jste si je teď vytiskla ne?” 🙂
Zase ten automatický spontánní ženský rod, co mi udělá pokaždé tak obrovskou radost.
Jak dlouho se ho ještě nebudu moct nabažit? 🙂
Asi celý život.
Pokaždé se na takového člověka usměju od ucha k uchu a zalije mě pocit blaženosti.
Možná jednou za pár let, až nebude žádná špatná identifikace a už jen 100 % těch správných, pak už bude nuda mít radost z každého správného oslovení 🙂
Na dnešek zdál se mi fantastický sen.
Nadšením naplnil mě na celý den.
A všechny ty pocity ve mě zůstávají.
Mé sny teď už jasnou podobu mají.
Byla jsem totiž Darince na svatbě. Jako svědkyně.
To znamená, že jsem mohla být u ní hned od rána, kdy se oblékala do krásných šatů, kdy jí líčili, česali a tak zkrášlovali, že její ženich na ní mohl odpoledne oči nechat. (I ženich se mi líbil 😉
Ale ten sen byl i o mně. Jakožto tak důležitá osoba u svatby jsem musela taky vypadat dobře! To bylo něco 🙂
A tak zatímco ráno jsem ve všem asistovala Darince, ze které byla ta nejkrásnější nevěsta, jakou jsem kdy viděla, hned potom přišla řada na mě!
Oblékání do krátkých šatiček, sexy sandálky na podpatku, líčení, česání, všude to vonělo, přála jsem si potají chytit Darinky puget, až ho bude házet… To všechno jsem si v tom snu tak vychutnávala a pak když jsem šla se všemi ostatními dívkami také tak naparáděnými a ženskými, jak jen mohly být, byla jsem v sedmém nebi.
Ve snu už k samotnému obřadu bohužel nedošlo, ale jsem si jistá, že jednou určitě dojde 🙂
Darinka správně poznamenala: Chudáci kluci. Co ti mohou v tak krásný den se sebou udělat nebo čím se vylepšit? Oblek, oblek, oblek a … oblek. Nic víc. Žádná jiná možnost. Žádné ozdoby do vlasů, milióny účesů, tisíce šatů, druhů líčení, stovky nejrůznějších pugetů květin. Je tolik věcí, které nás zkrášlují. A to platí nejen pro svatební den.
Každá chceme být pro svého muže a v tenhle co nejkrásnější.
Tenhle sen mě dostal.
Přeci jen prožít svatbu – o tom se mi může zatím opravdu jen zdát.
Trochu mě mrzelo, že to celé byl jen sen. Že jsem se probudila rozcuchaná v růžovém pyžámku místo načeasná v krásných bílých šatech, ale musím říct, že mě to mrzelo méně, než před lety, protože tehdy byly takové sny o ženskosti nesplnitelné, nereálné, nedosažitelné a pořádně zoufalé. To byly potom teprve ty správné depky.
Teď už vím, že vše, o čem si sním, si můžu kdykoliv splnit.
V tom cítím tu největší svobodu, jakou člověk může zažít.
Být sám sebou.
Máme tu druhý letní den. To se mi líbí. Ta představa léta.
Jak si představuji léto?
A jaké to letošní bude doopravdy?
No zas tak pesimisticky bych to neviděla, protože budu s Kačenkou, s Darinkou a čeká mě pár akcí i s ostatníma holkama, ale tak trošku tam něco (někdo) chybí…
A na to můžu tohle léto ještě na sto procent zapomenout. :/
(To chce trpělivost.)
( – si odpovím sama, protože už slyším komentář Lucky 🙂
Jen jsem se chtěla trošku zasnít… A nesmějte se mojí naivitě 🙂
Jsem holka a můžu si snít o princích z pohádky kdykoliv se mi zachce 🙂
A rozhodně si nemyslím, že mi všichni ublíží…
Chtěla bych jít teď vykoupat Kačenku.
Sednout si k ní u vany a dívat se, jak se cachtá v pěně, hraje si s Pinďou ze Čtyřlístku a parníkem. Umývat její hebké tváře a pusu od čokolády a nasávat tu bezstarostnost, kterou s ní vždycky prožívám.
Předávání Kačenky její mamince teď funguje beze slov. Ex se tváří, jakobych neexistovala.
Říkám: “Ty Kačenky pupínky už jsou menší.” Nic. Ani pohled. Jen popadne tašku a zmizí. Ještě veselá Kačenka mi dává poslední pusy a já pusinkuju jí. Pak zmizí taky.
Pro mojí ex jsem neexistující člověk. Pokud jsem vůbec člověk a ne nějaká nestvůra postižená sexuální úchylkou, kterou nikdy nerozdýchá a myslí si, že kvůli ní není naše dítě vpořádku, zatímco já vidím, že je.
Na druhou stranu zvolila pro mě tu nejpřijatelnější variantu odporu: ignoraci.
Přesto žiju každý den ve strachu, že o Kačenku přijdu. Ale to už by ex muselo fakt přeskočit a nechci být jako ona, že se budu bát neexistujícího přízraku, ve kterého nemám důvod věřit.
Dobrou noc ty moje veselé sluníčko. Chybíš mi. Za 12 dní ti zase přečtu pohádku a ráno se budu těšit na tvůj úsměv s těma nejkrásnějšíma očima na světě.
Zítra mě čeká dlouhý den. V Praze už mám být dopoledne (Hanka mi totiž opět změnila datum i čas schůzky, které mám vždycky tak pečlivě naplánované v co nejpříhodnější čas), ráno musím ještě do práce a první hodinu hlasové terapie mám v Praze až večer. Normálně pracují do 20 h., takže jsem objednaná zřejmě jako poslední a jsem moc zvědavá na to, jak mi od rána od 6 h. vydrží do té doby make-up. Vousy po nedávném 5. laseru začnou vypadávat až za 4 dny, ale musím říct, že tím jak nerostou, jdou celkem dobře zamaskovat. I tak to bude pro mě složité, protože mi záleží na tom, jak vypadám a zrovna na první hodinu bych chtěla přijít hezká, protože bych ráda padla mladému panu “učiteli” do oka. 🙂
Potom návrat pozdě večer domů a vstávání v úterý do práce.
Proč zase není víkend? 🙂
To už bych chtěla moc.
Stačí, když si tu dnes kladu ta svá holčičí přání o svatbě a princích 🙂

7 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.