otєrєzє.cz

Jste taky pohlavně nesladění?

Když jsem se tu v nedávném článku Výsledky chirurgické léčby MtF TS (2000-2013) FN Motol pustila do statistik, ozvala se mi Dominika, že četla článek, ve kterém mluvčí VZP prozradil, že mají ve své databázi momentálně 750 osob s diagnózou F64.0.
Nabízela se tedy otázka, jak jsou na tom naše ostatní zdravotní pojišťovny. Navíc je to perfektní způsob, jak zjistit, kolik osob v naší zemi vlastně aktivně řeší svoji transsexualitu.
Tak jsem prostě začátkem prosince oslovila všechny naše zdravotní pojišťovny a zde je výsledek:
Poznámky:
*1
ZPMV – Dvakrát urgováno bez jediné odpovědi. Požadovala jsem odpověď i v případě, že mi tuto informaci nemohou poskytnout. Bez výsledku. Ten přišel až po uzávěrce 17.12. s tím, že požadované informace pojišťovna nemá a proto je nemůže poskytnout.
*2
ČPZP – Jako jediná pojišťovna v ČR vysloveně odmítla informaci podat s odvoláním na zákon o mlčenlivosti a značnému zatížení svých zaměstnanců, kteří nemají čas vyřídit moji žádost.
*3
RBP – Vyžadovala podání žádosti o tuto informaci pouze písemnou formou, takže jsem musela napsat dopis, poslat ho poštou a čekat na odpověď. Tato ostravská pojišťovna nemá smlouvu s MUDr. Hankou Fifkovou. Odpověď mi také přišla v papírové podobě, přestože jsem uvedla svůj e-mail.
*4
ZPŠ – Asistent ředitelky ing. Petr Kvapil požadoval uvést název diplomové práce, pro kterou potřebuji tyto informace, školu a kde budou data zveřejněna. Po mé odpovědi neodepsal a tak jsem svou žádost urgovala. Odepsal mi, že na tomto údaji pracuje (už týden). K 15.12.2015 jsem odpověď neměla, ale k 18.12. (po 15 dnech od první žádosti) dorazila. ZPŠ tak reagovala ze všech pojišťoven nejdéle.
Asistentka ředitele VoZP p. Pejčochová byla tak hodná, že mi poskytla dokonce vývoj počtu osob s F64.0 podle let (viz tabulka níže) a odpověděla i na doplňující otázky, které konzultovala s jinými odborníky, třeba že doklady vztahující se k úhradám vázaných k jednotlivým diagnózám jsou pojišťovny povinny evidovat 10 let.
Vývoj počtu osob s F64.0 u VoZP
2012 50
2013 62
2014 66
2015 84
* k 3.12.2015, takže rok 2015 je neúplný
V ČR je tedy v současné době (odhadem) 1467 osob s diagnózou F64.0 (to znamená i včetně těch, kteří svou přeměnu ukončili, kterých je ale z celkového počtu jen čtvrtina).
Z mého 14denního šetření vyplývá, že:
  • ČPZP má přepracované zaměstnance, kteří nestíhají
  • RBP je retro
  • ZPMV nemá data
  • ZPŠ má na všechno spoustu času
A dále že:
  • VZP se ničím netají
  • OZP reaguje rychle
  • VoZP má nejochotnější asistentku ředitele ze všech pojišťoven v ČR
Vztaženo k podílu jednotlivých pojišťoven na trhu má jediná chudák OZP dvakrát více klientů s diagnózou F64.0 než ostatní pojišťovny, takže je financuje na úkor ostatních.
Kromě této sondy do ochoty českých zdravotních pojišťoven ukazuje tato statistika ale ještě něco.
Celosvětový odhad podílu transsexuálů vůči populaci je odhadován na 0,1 – 0,3 %. Pokud je tento odhad správný, je to tedy v ČR 10x-30x více, než je počet evidovaných transsexuálů (0,01 %). Takže jen každý desátý až třicátý transsexuál svoji situaci aktivně řeší. Ostatní zůstávají zakletí ve svém těle zřejmě do smrti. Tak hodně štěstí, princezny a princové…
To, že jsem se pustila do statistik osob s diagnózou F64.0 má ale ještě jeden důvod. Vypadá to, že za dva roky už žádná diagnóza F64.0 existovat totiž nebude a statistiky se nám tak poněkud “rozhází”. Takže jsem ráda, že se mi nás povedlo sečíst ještě za staré “dobré” F64ky 🙂
Konec transsexuality na této planetě – éra 5A30 začíná!
Že by vymřeli všichni transsexuálové nebo z ničeho nic mávnutím proutku nikdo poruchou identity netrpěl?
Mimochodem to by bylo krásné, kdyby transsexualismus neexistoval. Představuju si svět, kde k žádné hormonální nerovnováze v těhotenství matky nedojde a nikdy nikdo nebude mít v nesouladu fyzické a duševní pohlaví. Neexistoval by tenhle blog, nepoznala bych spoustu milých lidí a osobností, nepoznala bych nenávist vůči menšině, nikdo by se neměl nad kým pohoršovat, transsexuální lidé by nepáchali sebevraždy, nemuseli by se rozvádět a žili by šťastně a spokojeně až do smrti…
Tak to ani náhodou!
52 % sezdaných párů se zase rozvede, tj. většina. A co je většina, je normální.
Vy jste ještě spolu po padesáti letech? Vy nejste normální!
No není tenhle svět absurdní???
Kdyby neexistoval transsexualismus, žiju si v podstatě nudný život, který by byl možná spokojený, ale nebyl by to takový fičák, jako se mi z mého života stal v roce 2012 a vlastně stále trvá, neboť mé nadšení nezná mezí. Což z transsexuality nedělá problém ani katastrofu, ale něco úžasného.
Tím koncem transsexualismu na této planetě tedy myslím jen jeho název. Nebojte se, milí homofobové. Nevymřeme vám! 🙂 Co byste tu bez nás taky dělali, že?
Transsexualismus mentální poruchou?
Na to, aby byla transsexuálním lidem umožněna lékařská přeměna a změny v identifikačních dokladech se vyžaduje, aby splnili kritéria na určení diagnózy F 64.0 – Transsexualismus.
V 10. verzi Mezinárodní klasifikace chorob (ICD-10) je diagnóza F 64.0 zařazená mezi Duševní poruchy a poruchy chování, konkrétně Poruchy osobností a chování dospělých. Jde sice o kategorizaci stále platnou, ale postavenou na zastaralých principech. Je plánováno, že v roce 2017 (původně v r. 2015) by se měla změnit vydáním 11. verze Mezinárodní klasifikace chorob, ve které má být transsexualismus přejmenován na “Gender Incongruence (GI)” (Pohlavní nesoulad, takže tomu budeme říkat asi PN, jako třeba “pracovní neschopnost”) a vyřazen z kategorie duševních chorob. Místo toho bude nově vytvořená kategorie související se sexuálním zdravím, do které se GI přesune, což má zabezpečit, že pojištění bude pokrývat i nadále náklady na zdravotní péči, ale transsexualita jako taková už nebude považována za chorobu. Dojde tím k depatologizaci transsexuality.
Podobný koncept je používaný i v americkém Diagnostickém a statistickém manuálu chorob (DSM-5). Za problém se považuje rodová rozlada (disforie), která vzniká jako následek nesouladu mezi pohlavím zapsaným při narození a prožívaným pohlavím. Transsexuální lidé (nevím, jak jim budu říkat potom – “pohlavně nesladění”? 🙂 tedy nejsou považováni za nemocné a rodová rozlada se proto diagnostikuje jen v případě, že to daná osoba z nějakého důvodu potřebuje, např. kvůli přístupu ke zdravotní péči nebo změně dokumentů.
Je v zájmu Světové zdravotnické organizace (WHO), aby náklady na zdravotní péči transsexuálů byly i dále hrazeny z veřejného pojištění, což také doporučuje.
“Gender identity disorder” (Porucha pohlavní identity) byla poprvé uvedena v americké verzi klasifikace nemocí DSM-3 v roce 1980.
“Homosexualita” byla z ICD vyjmuta v roce 1990.
Tak a teď se na to jednání 29 členů s právem hlasování o nové ICD-11 podívejme detailně, protože jsem našla záznam z této konference.
Byly projednány mimo jiné tyto změny:
  • F65.1 – Fetišistický transvestismusschváleno vymazání bez náhrady – 79 % hlasů. Doporučeno zařadit toto chování mezi “jiné úzkostné poruchy”. Vymazání bylo navrženo z důvodu diskriminace osob s touto diagnózou v některých zemích, kde jim za nošení šatů opačného pohlaví hrozil trest smrti a také z důvodu přílišné stigmatizace osob s touto diagnózou. Proběhla diskuse, zda je vhodné zařadit novou alternativní kategorii za fetišistický transvestismus pro malý počet pacientů, kteří potřebují pomoc.
    Argumenty pro vymazání:
    Podle švédské studie se alespoň jednou převléklo do šatů opačného pohlaví 2,8 % mužů a 0,4 % žen. Drtivá většina nikdy nepotřebovala odborou pomoc. Těm, kteří pomoc vyledali, byla později diagnostikována “porucha pohlavní identity”. Některé evropské země tuto diagnózu neuznávají.
  • F66 – Poruchy psychické a chování související se sexuálním vývojem a orientací (celá kategorie), kam patřila například F66.2 Porucha sexuálních vztahů, kdy pohlavní identita nebo sexuální orientace způsobuje obtíže ve vytváření vztahů se sexuálním partnerem – schváleno vymazání bez náhrady – 100 % hlasů
  • F64.1 – Transvestitismus dvojí rolenávrh na vymazání bez náhrady (výsledek hlasování není znám)
  • F64.0 – Transsexualismuspůvodně navrženo přejmenování na “Gender Incongruence of Adolescence and Aduldhood” (GIAA) (Pohlavní nesoulad v dospívání a dospělosti). Tento název byl pro češtinu přijatelný. Jenže v diskusi zaznělo, že slovo “incongruence” (nesoulad) některé jazyky vůbec nemají a budou mít potíže s překladem, proto byl navržen nový název “Gender/Body Divergence” (Gender/Body neshoda).
    …..přeložte si to sami, jo? Mně název “Neshoda těla a pohlaví” přijde ujetý, protože do češtiny se
    gender překládá bohužel jako rod nebo pohlaví, zatímco v angličtině jsou termíny pro pohlaví dva: gender a sex, přičemž gender označuje právě pohlaví duševní, čili opravdu jakýsi rod, který ale čeština v souvislosti s pohlavím nepoužívá, zatímco sex pohlaví fyzické. My máme pro pohlaví slovo jen jedno.
    Při volbě změny názvu se ale většina nevyjádřila a tak bylo schváleno původní označení “Gender Incongruence” (což si pořád nemůžu zapamatovat) s tím, že je možné uvádět i alternativní označení “Gender/Body Divergence”. Termín “Transsexualismus” měl výhodu jednoduchosti. Ale toto přejmenování musím pochválit, protože nyní již nebude mít “pohlavně nesladěný” se “sexem” nic společného. (Podle mě označení transka stejně bude přežívat ještě minimálně jedno století, ne-li věky). Jedna věc je rozhodnout o novém názvu, ale druhá věc, jak si s tím poradí náš jazyk a společnost. Třeba nám budou říkat “GÍčka” nebo “PNka”. Už nebude možné říct, že je někdo “transsexuální”.
    Dále bylo schváleno přesunutí z kategorie
    Duševních chorob a chorob chování do jiné speciální kategorie, která zaručí léčbu hrazenou z veřejného pojištění. Pro přesunutí bylo 93 % hlasů.
  • F64.2 – Porucha pohlavní identity v dětstvívymazání bylo navrženo z důvodu, že pohlavní nesoulad v dětství je u dětí běžný a nesprávná diagnóza může dítěti vštěpovat pocit, že by se mělo chovat podle uvedeného modelu nebo způsobovat deprese z pocitu, že “něco je se mnou špatně”. Bylo navrženo vymazání všech podobných poruch u dětí.
    Porucha pohlavní identity v dětství vymizí u 80 % dětí, neboť má úzkou vazbu na homosexualitu. Pro zachování této diagnózy hovořil fakt, že bez ní nebude možné těmto dětem poskytnout potřebnou zdravotní péči.
    Všichni hlasující se shodli na tom, že dítě potřebuje podporu, neboť do kliniky přichází často už ve věku 7 let, ale ještě nemohou dostat hormony. Hlasující se bohužel neshodli. Pro bylo 50 % a proti také 50 %. Hlasujících bylo sice 29, ale 1 se zdržel hlasování a na protest odešel z místnosti, takže o tomto bodu nebylo rozhodnuto (to je oficiální závěr :). To je celé 🙂 Nic víc. Netuším, kdo to teď rozhodne.
    Byla také probírána diagnostická kritéria pro “Gender/Body Divergence of Childhood”, kde byla přidána věta: “Bod a) a bod b) musí být vyjádřen dítětem, nikoli ojediněle a prostřednictvím rodičů.” (Bod a) a bod b) se týká silné touhy dítěte po životě v opačném pohlaví, dívky nechtějí prsa, chlapci penis, apod.) Tady bych zkritizovala nově přidanou podmínku, aby touha po změně pohlaví byla vyřknuta přímo dítětem. Já se v dětství tak strašně styděla tohle někomu říct, že jsem si přísahala, že to nikdy nikomu neřeknu, ani rodičům, ani nejlepšímu kamarádovi. Takže bych stejně skončila s diagnózou F64.0 až v dospělosti. Děti potřebují přeci jiný přístup, než dospělí… Takhle vlastně najde štěstí jen ta polovina dětí, které křičí a hlasitě protestují proti tomu, že nejsou holčička nebo chlapeček. Ta druhá polovina má smůlu.
    Dále byla přidána věta, že nesoulad musí trvat minimálně 2 roky (dosud to bylo 6 měsíců).
    Ačkoli dítě může pociťovat pohlavní nesoulad již ve věku 2 let, není možné v tomto věku stanovit diagnózu.
(Zdroj: Mezinárodní klasifikace nemocí v Rusku nebo
Závěrečná zpráva z konference WPATH z 2.-4. února 2013 v San Franciscu)
Všichni hlasující účastníci měli něco společného s transsexuály. Konference byla pořádána s podporou WPATH (World Professional Association for Transgender Health), jejíž prezidentka Lin Fraser byla také účastnicí. Dále o osudu transsexuálních dětí a dospělých rozhodovali třeba advokáti transsexuálů, kliniční psychologové, profesoři nebo přímo členové WPATH, kteří prošli přeměnou. Pocházeli z USA, Španělska, Turecka, Jižní Afriky, Austrálie, Kuby, Argentiny, Bahrainu, Velké Británie, Venezuely, Norska, Nizozemí, Švédska, Číny, Belgie a Kanady. Zástupce ČR tam nebyl žádný.
Takže žádné transky, jasné?! 🙂

16 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.