otєrєzє.cz

Jsou tělové silonky out?

Informace o tom, že tělové silonky jsou out už proběhla v médiích před několika lety.
Já jsem jí samozřejmě zaregistrovala, ale tehdy jsme se ještě s mojí ex shodly, že je to nesmysl.
Od těch dob tělové silonky nezmizely ani z obchodů ani z nohou českých dívek a žen.
Ty se pouze rozdělily na dva tábory.
Jeden říká: tělové silonky je strašné módní faux pas, druhé je nedají a neřídí se názorem některých módních stylistů.
Tenhle stav už trvá roky.
Nejde vlastně jen o české ženy. Podobné diskuse jsem našla i na amerických serverech a opět jsou ty ženy rozděleny na dvě poloviny.
Na tenhle článek mě přivedla zase Šárka komentářem s odkazy o módních prohřešcích. Většina z nich vypadala opravdu strašně a normální člověk by si takové kombinace nikdy neoblékl. Článek o pěti důvodech, proč nenosit tělové silonky najdete na serveru Blesk.cz a je z května 2013.
V článku se píše o těchto pěti důvodech:
1) Mužům nepřipadají sexy – podle průzkumů jde údajně o druhou nejvíc asexuální věc na světě
2) Neodpovídají tónu pleti
3) Postrádají styl – stylisté tvrdí, že černé se údajně hodí ke všemu
4) Jsou vidět. Vážně!
5) Nedělají hezké nohy
To bylo něco pro mě 🙂
Měla jsem v tu ránu hlavu plnou argumentů a protože jsem holka akční, pustila jsem se do průzkumu, ve kterém jsem anonymně na internetu oslovila 100 žen a 100 mužů.
Mé komentáře:
1) Skutečně muži na ženách nesnáší tělové silonky?
Nejzajímavější odpovědi respondentů – mužů ve věku 18 – 50 let:
– ženský jsou hezčí nahý
– nelíbí – preferuji úplně nahé tělo
– preferuji vzorované
– jsou sexy
– velká inspirace
– když jsou na hezkých nohách a doplňují pěkné šaty či sukni, tak se mi docela líbí
– záleží na tom, kdo je má na sobě
– podle situace – do divadla a na koncert ano
– silonky dělají každou nohu sexy
– já jsem spíše pro vysoké punčochy, ale silonky mi nevadí
Ptala jsem se tedy i (biologických) žen, jak jsou na tom s nošením tělových silonek. Respondentky byly ve věku 18 – 40 let:
Ten tábor je opravdu rozdělen zhruba na polovinu.
Já samozřejmě patřím a asi ještě dlouho patřit budu mezi ty, které tělové silonky nikdy nezavhrnou.
Znáte soutěž MISS SILONKY na http://www.miss-silonky.cz?
Ta soutěž vznikla v 6.10.2006.
Pamatuji si to úplně přesně, protože ten den jsem se v práci na úřadě dost nudila (to má taky potom v r. 2010 svou dohru, ale o tom tu psát nechci :). Tehdy jsem ještě byla hladová po jakémkoliv projevu ženskosti a obdivovala ho na všech ženách. A silonky patřily zrovna mezi jedny z nejženštějších věcí, jaké si žena mohla obléknout. Pro muže to bylo vlastně takové tabu – něco jako sukně. Striktně ženské! (I když se potom objevily i silonky pro muže, které se moc neujaly).
Nesnášela jsem obrázky profesionálních dívek nafocených uměle v ateliérech. Chtěla jsem se dívat na normální holky, které míjíme, když jdeme do práce, v divadle, pro vysvědčení. Ale takové obrázky se nikde na světě najít nedaly.
Ten den mě napadlo vymyslet soutěž, do které by dívky takové fotky nahrávaly samy dobrovolně a ještě s nadšením.
Tehdy ta stránka vypadala trošku jinak. Hlasy se posílaly prostřednictvím SMS (za peníze) a stejně tak vzkazy dívkám šly poslat pouze prostřednictvím SMS.
Za měsíc tam bylo prvních 20 dívek, které jsem “lanařila” na různých chatovacích portálech a kupodivu to šlo snadno, protože jsem vymyslela, že každý týden bude vylosovaná jedna náhodná dívka, která dostane 200 Kč a vítězka toho týdne 500 Kč. To byla velká motivace za fotky, kterých měly holky plné profily, protože mi nešlo o nahotu, fetišismus nebo sexuální tématiku. Chtěla jsem tam mít normální holky v normálních fotkách s jedinými dvěma podmínkami – že nesmí zobrazovat nahé části těla a že na fotkách musí být v silonkách.
Jakmile jsem viděla, že “to funguje” a ujalo se to, zaregistrovala jsem si doménu miss-silonky.cz.
Té soutěže si ale u mě v práci na počítači všiml i můj kolega – kamarád. (Jeho jméno bylo MS, můj zase TN, takže jsme z toho vytvořili občanské sdružení MisTon, které je v zápatí uvedeno stále a 2pages.cz byla zase má obchodní značka, pod kterou jsem se chvíli živila tvorbou www stránek (už neexistuje)).
V tu dobu jsem se snažila mé ex naznačit, že mě napadl výborný nápad, jak vydělat peníze z reklamy na jednom portálu (ale neřekla jsem jakém). Byla zásadně proti. Kladla mi na srdce, že nesmím do toho projektu vložit ani korunu. A já jí bohužel poslechla (taky toho později litovala, protože jsme ten portál s kamarádem dobře prodali a musela jsem tím pádem tu částku rozdělit na dva díly :). Kamarád byl takový finanční ředitel. Platil všechno, co jsem mu řekla. Nadchl se pro tu soutěž! Nechal udělat krásné reklamní tužky, které ještě asi sto holek bude mít doma a dalších 500 je někde rozdaných, tiskli jsme moc hezké reklamní plakáty, vyvěšovali je po městě, po Praze, rozesílali jako pozvánky holkám. Dělali jsme tomu maximální reklamu. Když jsme někam šli a potkali tam holky, dali jsme jim tužky a řekli o téhle soutěži. Vždycky to jednu z nich chytlo 🙂
Návštěvnost začala stoupat na 10.000 měsíčně (teď je to téměř 20.000), vytvořila jsem anglickou verzi, tím se návštěvnost ještě zvedla a s vyšší návštěvností začaly přibývat i soutěžící. Ty holky se tam najednou hlásily úplně samy po desítkách! Čím více dívek, tím vyšší návštěvnost – čím vyšší návštěvnost, tím více peněz.
Hlasování pomocí SMS jsme zrušili a soutěž jsem přepracovala tak, aby si mohli hlasující i soutěžící psát mezi sebou soukromé vzkazy, komentovat fotky a hlasovat způsobem, který je tam dodnes a hlavně zdarma. Aby bylo vše všem ještě přístupnější.
Na web jsme umístili reklamu, z jejíž výtěžku jsme ale 90 % dávali těm slečnám a na provoz serveru, který už měl vyšší nároky na technické vybavení. My sami jsme z toho měli asi pětistovku měsíčně a i tu jsme si nechávat nechtěli, takže jsme vymýšleli nejrůznější bonusová kola a všechno to dávali těm slečnám. Z radosti, že tam jsou 🙂 Že tahle soutěž jediná na světě díky tomu, že v ní účinkují “amatérky”, nemá nikde konkurenci a hlavně byla první. Hýčkali jsme si jí.
Přišel ale moment, kdy už se rozsah takového portálu začal vymykat mým programátorským schopnostem a já neměla čas se doučit PHP na takovou úroveň, abych se o všechno dokázala starat dál. A tak jsme se s kamarádem neradi dohodli, že soutěž prodáme. Ozval se moc milý sympatický (a hezký 🙂 pan Petr, který organizuje výstavy po celé Evropě, přijel za námi “na kávu” až z Brna, vyprávěl nám, jak tu soutěž sleduje už od r. 2006 a rozhodně nechce, aby zanikla. Takže jsme si plácli. Já přinesla domů peníze, které se někam rozplynuly a teď už se jen dívám, jak dál vzkvétá moje děťátko.
Podle té návštěvnosti a oblíbenosti soutěže mi nepřijde, že mužům nepřipadají tělové silonky sexy 🙂 Spíše bych řekla, že je to naopak.
Takže zrovna mě, mamince téhle soutěže, nikdo o ošklivosti tělových silonek přesvědčit nedokáže 🙂 Vím o ní všechno, znám každý kousek jejího zdrojového kódu, každou tu slečnu (do určité doby), každou nemoc, které tohle “děťátko” mělo a mám radost, že roste.
Tehdy jsem byla silonkami (a vším ženským) posledá úplně šíleně.
Teď je to pro mě běžná součást šatníku a můžu si jí dovolit, kdy chci, tak jsem se už uklidnila 🙂 Ten hlad byl ale obrovský 😀
Pokračuji v komentářích:
2) + 4) na leggy.me – českém portálu a e-shopu s luxusními silonkami se můžete dočíst, že existují i tzv. neviditelné silonky na léto. Jsou slabounké jako pavučinka, já samozřejmě kdysi neodolala a jedny takové si objednala. Jejich vlastností je to, že nedávají vašim nohám žádný barevný odstín, ale ponechávají ten váš.
Takže nejsou silonky jako silonky.
3) viz názory dívek níže, se kterými se ztotožňuji.
5) Někde jsem četla, že tělové silonky si zasloužily svou kritiku kvůli svému odlesku, kdy na fotkách vypadáte jak navoskovaná figurína. No jo, ale to si nesmíte brát lesklé, nýbrž matné!
Pod článkem v Blesku je diskuse, která se kloní k milovníkům tělových silonek, do které přispívají ženy i muži.
Na portálu omlazeni.cz proběhla diskuse, jakých je na internetu spousty a já se k těmto názorům přikláním také.
To, že někdo někde řekne, že tělové silonky jsou out přeci neznamená, že je přestaneme hned všichni nosit?
Holky, takže jako některé z vás tvrdí, že modní faux pas je mít tělové silonky, mít páskové boty a krátké šaty na ples? Takže to znamená, že například na plese by měly všechny slečny mít lodičky, černé silonky a dlouhé šaty?
To si asi děláte srandu ne..
Nemůžete přece říct, že je to “out” a nikdo si to nemůže vzít, umíte si představit tu neskutečnou uniformitu? A co nevěsty, taky byste je navlíkli do černých silonek? Asi to chce občas jen myslet a bezhlavě se neřídit tím, co někdo napsal jako naprostý “fakt”.
Tělové silonky k sukni nosím a dál nosit budu. Mám v nich hezčí nohy, navíc na jaře a na podzim bych bez nich umrzla. V létě je nenosím. Co se týče toho, jestli jsou “neviditelné”, tak myslím, že když se zvolí správný typ, tak jsou. Pár lidí už si totiž myslelo, že na sobě silonky nemam, potom docela koukali, když zjistily, že ano
Zrovna tenhle týden v televizi v nějakém pořadu oblékali paní do krátkých společenských šatů. A tam zazněla zajímavá poučka – když holé ruce, tak tělové punčochy / punčocháče.
A zdravým rozumem: k něčemu černé prostě nejdou, ať si tvrdí kdo chce co chce. Také by se měl občas použít mozek, a ne jen papouškovat převzaté názory rádoby odborníků.
Jeden stylista řekne to, druhý zase tohle.
Markétka mi poslala odkaz na diskusi na serveru Módnípeklo.cz.
Napsala mi, že sdílí názor módní blogerky Ády Pekelné, která se tělových silonek zastává:
Všimla jsem si, že se šíří móda pohrdání silonkami. Nevšímám si toho a čekám, až to zase přejde. Na některé příležitosti je trapas jít bez punčoch.
Je to na vás, holky, na kterou stranu se přidáte. Já zůstávám 🙂
I když je fakt, že za celé tři měsíce, kdy můžu vyjít ven v čem chci, jsem měla tělové silonky na sobě jen dvakrát 🙂 Ale stejně se jich dál zastávám.
A taky jsem zjistila, jak snadno jsem ovlivnitelná.
Po vložení komentáře Šárky o tělových silonkách jsem si dnes na tu velkou akci ve městě plném lidí vzala k sukni tedy doporučované černé silonky místo tělových.
No. Já mám ráda i černé a nedělají mi problém, takže to až taková hrůza nebyla, ale všimla jsem si, že mezi těmi pěti tisíci lidmi jsem potkala v černých silonkách jen jednu slečnu. Takže jsme tam byly dvě.
Zbylých dvě stě mělo silonky tělové a pár jich nemělo silonky žádné.
Tělové silonky měla i paní starostka, návštěva ze zahraničí, maminky mažoretek… (mažoretky samotné do toho nepočítám, tam je to nutnost k uniformě).
Nevypadá to, že by tělové silonky byly out, jak si někdo myslí.
Do otevřených bot se samozřejmě nehodí (i to jsem dnes viděla), ale co – často nosíme to, co se líbí nám a ne to, o čem někdo prohlásí, že se to teď nosí.
Ale líbilo se mi, jak ve svém komentáři Šárka popisovala, že postupem času začala spoustu svých věcí rozdávat nebo prodávat.
Ono to tak opravdu je u hodně z nás, protože i můj šatník se dost razantně změnil a pořád mění. Ze “starých” věcí Terezy toho už moc nemám, protože to bylo všechno kupované v obrovském hladu, nenasytnosti a touze po čemkoliv ženském bez ohledu na styl a vkus. Bylo mi jedno, jaká ta sukně byla. Hlavně, že to byla sukně. A tak to bylo se vším.
Jenže teď se na náš ženský outfit kladou vyšší nároky.
Už nechodíme v ženském jen schované doma nebo po nocích v liduprázdné ulici.
Chodíme v tom do práce, mezi davy lidí, jako já dneska. A je nutné vypadat alespoň trochu k světu.
Většina dívek nějaký vkus má. Nebo aspoň zdravý pohled.
V téhle fázi už jsme určitým způsobem nabažené tou ženskostí, kterou můžeme mít každý den a také jí každý den máme, takže nás opouští extravagance (ke které já jsem nikdy přikloněná nebyla) nebo hastrošácké oblečení, které by si nikdy žádná žena v této kombinaci na sebe nevzala.
Je to otázka času a zkušeností. Pozorování ostatních dívek a žen. Zajímání se o oblékání a to vše postupem času vykrystalizuje v souladu s naším vkusem a osobností do jedinečného ženského stylu – toho našeho vlastního!
Mimochodem – tohle říct můžu: Viděla jsem nedávno fotku Šárky. A je to tak sympatická, hezká a milá žena! Už se moc těším, až se uvidíme. 🙂
A je pro mě taky poměrně důležitá, protože má zkušenosti.
Já mám sice vlastní hlavu, ale někdy je dobré myslet na věci, které by mě ani nenapadly.
Může vám to jen pomoct.
Každý člověk, kterého potkáte, vám něco dává (někteří i berou :).
Když jsem šla dnes od ségry, kousek za domem stáli dva kluci. Jeden z nich byl na protější straně silnice, kterou jsem zrovna přecházela, ale v dáli jelo docela rychle auto. A ten jeden se o mě začal bát (to je tak hezké! :): “Pozor slečno! Jede auto!” 🙂
Přidala jsem do kroku, koukám, jak se na mě dívá (zase zkoumám, jestli mě náhodou nezkoumá tak, jak bych nechtěla, ale řekl mi slečno – jak by taky ne, když jsem měla krátkou sukni, černé silonky, balerínky na klínku a k tomu krátkou bílou bundu a vykračovala jsem si to ladným krokem domů :).
Ve tváři byl celý zelený, modrý a červený, tak mi hned došlo, že to byl jeden ze dvou vodníků, co jsem dnes dopoledne viděla ve městě na té akci. Hned mu to nadšeně říkám: “Jé, vy jste ti dva vodníci, žejo?” 🙂
“Vy jste na nás koukala?” 🙂
“Ano, moc jsem vám fandila!” 🙂
Ale pořád jsem šla dál. Nezastavovala jsem se, protože opodál stály dvě slečny a svým zrakem mi říkaly: “Už běž, ty jedna. Ti kluci jsou naši!” 🙂
Co mi dali tihle dva?
No přeci jistotu 🙂 A půl minuty radosti, která ale přetrvává doteď.
Je to jako s tím mým příšerným pubertálním telefonátem s mužem, na kterém jsem testovala, jestli jako žena projdu s hlasem i stylem rozhovoru.
(Myslím, že si občasné pubertální akce můžu 4 měsíce po začátku HRT dovolit a nikdo mi to prosím nedávejte za zlé, ano? Ačkoli jsem si myslela, že holčičí puberta se mě nekoná.)
Samozřejmě, že ženy na blog nepíší o tom, jak sbalily nějaké muže, jak si s ním povídaly po telefonu, jak mu řekly to a to. Ale tohle byl jiný případ. Tenhle byl první a měl souvislost s mojí přeměnou. Byl důležitý a přitom nevinný. Nikomu neublížil. Žádná lež se nekonala a ani konat nebude.
Až se vyspím s prvním mužem, nebudu to tu popisovat v detailech nadšeně, jako kdybych psala recept na bábovku.
Ale rozhovor po telefonu popsat můžu. Beztak jsem ty detaily z telefonu nepopsala všechny, protože to nešlo 🙂
Ségra mě na té akci ve městě plném lidí fotila. Jenže jak prosvítalo sluníčko, tak jsem se tak křenila, že žádný můj dnešní outfit neuvidíte 🙂
Nemusíte taky vidět všechno a já taky nemusím na tenhle blog vkládat každou fotku, kterou udělám 🙂
Šárko, Ty jsi mi tedy nasadila brouka do hlavy s těmi outfity 🙂 Ale to je dobře.
Je toho tolik, co musím vyřešit, abych byla jako vy – ostatní biologické ženy – ale přitom zůstala sama sebou.

4 komentáře

  • L

    Lucka

    ahojík. já si říkala kde se v tobě bere ta podnikavost, a že se rozhodneš a prostě do toho jdeš, a ono je to v tobě odjakživa. tak to máš do života velkou výhodu, u mě to většinou končí tím plánováním. tak to ti tuhle vlastnost závidím. a pak že nejsi odvážná, ještě mě to chvilku říkej chichi.já už vím jak to je, ne že nejsi odvážná, ty si asi jen trochu stydlivá. já na to kápla chichichi….

  • Š

    Šárka

    [2]: Odvaha, odhodlání, dravost,  individualismus, elán, optimismus, sebevědomí, dominance, životní energie k čemukoliv, zapálení pro věc je darem u některých jedinců.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.