Láska

Dnes mě něco napadlo.

Do obchodu, kde pracuji, vešla moc hezká dívka. Měla hnědé dlouhé rovné vlasy stočené kolem hlavy, přiléhavé rifle, kotníkové tenisky, kolem krku vkusně upravený šátek (ač na šátky moc nejsem 🙂 a lehounký letní bílý svetřík (je duben a venku + 8 stupňů). A přímo odzbrojující milý úsměv.

 

Takhle bych chtěla vypadat!

 

Usměji se na ní. Opětuje mi svůj úsměv. Zahřeje mě to. Znáte ten pocit, kdy se vám zatočí hlava a prožíváte jakési zatmění mozku.

 

Odejde a mě dojde jedna věc.

Že totiž jako Tom mám obrovskou šanci na lásku.

Jako Tereza nikoliv.

 

Mojí nevýhodou je, že se mi líbí ženy.

 

A třeba to není až taková nevýhoda.

 

Tedy, každopádně je, protože přeci jen muž si hledá ženu snaději, než žena ženu.

Ale i přesto, že přijdu o tuhle „přirozenou“ možnost výběru do toho chci jít.

 

 

Při té příležitosti mě napadl tento graf:

 

 

 

Symbolizuje můj život. Je to jen můj náčrtek. Není to přesné, ale chtěla jsem to vyjádřit graficky.

Souboj Toma a Terezy.

 

Když vyhrával Tom, prohrávala Tereza. A naopak.

Nejde skloubit oboje dohromady.

Téměř zaručeného vítězství Toma bylo dosaženo především v dobách, kdy byl Tom čerstvě zamilovaný nebo kdy se mu narodila dcera. Nikdy nebyla Tereza potlačena na 100 %, ale vždy v těchto chvílích „přirozeného štěstí“ byla menší než Tom. Protože existují dva druhy štěstí…

Řekla bych, že je to přirozené, nicméně ne dlouhodobé.

Tereza se totiž vždycky nakonec ukáže…

 

Přála bych si, aby už nikdy nemusela být schovaná…