• Cesty

    Jako v pohádce

    Byla to jedna z nejhezčích sobot za poslední roky.
    Tušil jsem, že to tak bude už když mi přišla ta hezká sms s pozváním, protože přišla od člověka, kterého mám rád.
    Ještě teď mám v sobě tu atmosféru a také před kouzelnou brankou jako z pohádky jedno objetí, které je pro někoho možná naprosto běžným úkonem, ale pro mě stejně jako celý den i večer až do půlnoci se všemi těmi pohledy, úsměvy a rozhovory tím nejmilejším a nejsilnějším zážitkem, pro které se mi líbí žít.
    Děkuji ti, Kačko.
    Červený koberec
    I takové jsou Karlovy Vary.
    Tajemná a kouzelná branka, která opravdu není obyčejnou brankou…
    …jakobychom najednou ani nebyli v centru města plného bavících se lidí,
    kamer a světel reflektorů,
    Nejsme v nějaké pohádce?
    Jsme 🙂
    Vím, že se z té pohádky musím probudit, protože zítra začíná zase realita.
    Ale už navždy ta realita bude pozměněná a ovlivněná touto sobotou.
    A také vím, že podobné pohádky můžeme my lidé prožívat i několikrát.
  • Cesty

    Každý chce někoho mít

    Když nevyšla Kodaň a Lindsey Stirling, tak jsem se ještě v pátek po práci sebral a odjel do Prahy, do jiného světa, kde na Staroměstském náměstí parádně zazpíval Bobby McFerrin spolu s Českou filharmonií. Nad Prahou se táhly kouzelné mraky, byl první letní večer, nejkratší noc v roce a všude fůra lidí, kteří se tu zastavili stejně jako já a měli z toho všeho radost.
    Český filharmonický orchestr Open Air – musím se dostat blíž
    Bobby McFerrrin své Don’t Worry Be Happy nezazpíval,
    ale jeho kouzelný hlas mi stejně zní v uších ještě teď a rozhodně jsem v tu chvíli happy byl.
    Ochutnávka atmosféry pro vaše oči i uši…
    Nejzajímavější na městech jsou lidé.
    Láska je všude a někdy nás pohltí celé, ať jsme kdekoli…
    …nebyla to tato dvojice, ale jiná…jedna z tisíců, které jsem míjel a které byly všude, jakoby bylo normální někoho mít (a taky že to normální je)… Prohlížel jsem si její řasy, její oči, její úsměv, uši, za kterými měla pramínky vlasů a culík, kterým šimrala svého milého, kdykoliv se k ní nahnul, aby si poslechl, co mu chce říct… Cítil jsem všechno tak, jakobych místo něj stál já. Jakoby mluvila ke mě, smála se na mě, jakobych jí bral kolem pasu a za ruku já a ona se ke mě tiskla. Byla tak blízko, že to tak i skutečně mohlo být, protože jsem slyšel melodii jejího hlasu, cítil její vůni a energii, kterou se obklopila. A vidím jí ještě teď, jakobych jí tu měl a už zase bylo normální na někoho myslet, s někým trávit čas po práci a vedle někoho uléhat.
    Všechny ty kdysi úplně běžné a až moc nepochopitelně všední pocity se mi vyhrabaly odněkud z hloubky ven a zasáhly mě celého, až jsem se chvílemi nemohl soustředit na ty krásné zvuky všude kolem a ta atmosféra toho večera mě vrátila zase do “hry”, abych šel za svým cílem, abych příště na Ortel nelezl sám, abych příští rok tady stál už taky jako všichni ostatní s někým.
    Na Karlově mostě jsem si za tmy sáhl na nejosahanější místo u Jana Nepomuckého a vyslovil přání. V rychlosti tak obecné, že se prostě musí splnit i přes fakt, že v r. 1996 na témže místě vyslovené přání nikdy splněné nebylo a nebude. Ale dvakrát smůlu s nesplněným přáním přece mít nemůžu… A vyzkoušet se musí všehno.
    Všude je spousta milých hezkých dívek, které sice mají partnery, ale ty, co je nemají, tu nestojí jako já samy. Jsou nejspíš někde, kde čekají, až se objevím, až sem jednou vkročí se mnou. Tedy jedna z nich. Jedna z nich tu někde je a bude to s ní fajn, protože jsem viděl, že to jde a že láska existuje, protože je všude kolem. V metru, v pizzerii, na náměstí… nedá se přehlédnout. Jen se mi asi vyhýbá nebo chodím cestami, kudy nechodí.
    Stokrát šlo říct kterékoliv neznámé dívce bez partnera, ale s kamarádkou: “Ahoj, jak se ti tu líbí?” A stokrát jsem se k tomu ani nenadechl a radši se díval, jak mraky plují a lidé žijí.
    Každý chce někoho mít.
    Nechápu ty, kteří tvrdí, že nikoho nechtějí (jako moje bývalá manželka). Nerozumím jí. Když vidím, jak je úžasné být dva! Proč o to nestojí?
    Stále na prstě nenahmatávám prstýnek. Stále mívám strach, že jsem ho ztratil. Stále mívám strach, že jsem ztratil manželku. Ale nehodlám se tím nechat fackovat. Rozrážím ten strach a jdu Ti naproti. Nevím kudy, nevím jak, ale jednou tam dojdu. Přebíjím ten strach tím, že cítím lásku kolem. Že jsem jí nadosah. Že vím, že tu je.
    Dnes Žitava voněla rozkvetlými lípami.
    Ale jak to, že v Žitavě už rozkvetly a u nás pod balkónem ne?
  • Cesty

    Záhada jménem Selenium

    Tenhle článek je dost mimo téma (teda hlavně ta první polovina), ale přijde mi to zajímavé.
    Začalo to v r. 2010. Vlastně už pár let předtím, kdy firma L’Oreal vymyslela nový šampón ELSEVE (tmavě modrý s oranžovými prvky) proti lupům obsahující aktivní selenium neboli Selenium S Activ neboli disulfid selenia. Tato látka je proti lupům tak účinná, že pokud vám do téhle doby nezabíralo nic, tohle zaručeně pomůže a to hned po prvním umytí. To není reklama, to je osobní zkušenost.
    Jenže firma L’Oreal má ještě dva šampóny proti lupům. Jeden je světle modrý a druhý šedý. Ale bez selenia. Zato oba obsahují pirocton-olamin, což je šetrnější látka a najdete jí téměř v každém šampónu proti lupům. Ta ale není tak účinná.
    Najednou začal kolem roku 2010 ELSEVE Actie Selenium S Aktiv z obchodů mizet. Nejprve jsem si myslel, že je to dočasné, ale pak jsem se zeptal v Rossmanu, zda bude k sehnání a prodavačka mi řekla, že už ne. Napsal jsem tedy firmě L’Oreal, jak je to tedy je s tímhle šampónem. Odpověď žádná. Podařilo se mi v drogerii u Vietnamců sehnat poslední dvě velká 400ml balení, která mi vydržela rok a půl a tak jsem nic neřešil.
    Občas jsem hledal na internetu, zda se nedá koupit a pomalu se začal ve všech e-shopech objevovat nápis: “vyprodáno”, “není skladem” nebo “prodej ukončen”. Když si zadáte do googlu Elseve Selenium S Activ, vyjedou vám i diskuse, kde se probírá, kde je tento šampón k sehnání (nebo spíš k nesehnání) a že už se neprodává. Vychvaluje se tam a srovnává se šampónem Vichy Dercos, který má také obsah 250ml a disulfid selenia, ale stojí 265 Kč místo 70 Kč od L’Oreal.
    Vichy tu totiž v tuto chvíli nemá vůbec žádnou konkurenci, když se Elseve stáhl. Že by nějaká tajná dohoda? 🙂 Doufám, že mi tu teď na dveře nezaklepe nějaká mafie! 🙂 Tak to teda ne tohleto! Jak se jako liší česká hlava od té německé?
    Napsal jsem tedy do L’Oreal podruhé. Začal jsem tušit, že jednou ho budu stejně potřebovat, ale 3x dražší (avšak stejně účinný) výrobek se mi kupovat nechtělo. Zase žádná odpověď.
    Tak jsem se asi před 14 dny rozhodl s tím něco udělat.
    Ta záhada je totiž hlavně v tom, že v ČR nebo SR se tenhle šampón koupit nedá, ale v západní Evropě ano! Přišel jsem na to, když jsem ho hledal na internetových e-shopech v zahraničí. Někdo se tu v ČR dokonce živí tím, že prodává německé výrobky! A u tohoto šampónu píše, že v ČR a SR už se neprodává. Ale proč???
    Na můj třetí dotaz mi z firmy L’Oreal přišla konečně odpověď, že stažení výrobku z trhu předchází dlouholetá studie a že mám zkusit jiný šampón proti lupům z této řady atd. Na mojí otázku, proč šampón k sehání v ČR není, ale v Německu ano mi neodpověděli. Dokonce tento šampón najdete na jejich oficiálních stránkách pro ČR:
    Na to mi odpověděli, že jejich stránky bohužel nejsou aktualizovány.
    Už tři roky tam nabízí šampón, který v ČR nejde koupit.
    Tak velká, prestižní a jinak dobrá firma udělá takovýhle krok. Vy to chápete??? 🙂
    Takže jsem projel internet a vyskočila na mě akce jednoho britského e-shopu V Británii se ELSEVE jmenuje ELVIVE a v Německu ELVITAL.
    Nedalo mi to a napsal jsem jedné slečně ze Žitavy, jestli se dá v DMku koupit. Odpověděla mi, že jo. Tak jsem se tam v pátek vydal a samozřejmě ho tam měli. Stál mě 60 Kč (jako ostatní šampóny této řady, které u nás stojí kolem 70 Kč).
    V ČR se dá koupit jen tady: http://www.katja.cz/
    (V únoru 2018 přestal LOreal tento šampón vyrábět, takže jedinou alternativou s disulfidem selenia je tentýž šampón, ale od Vichy.)
    HEZKÝ ZÁŽITEK Z NĚMECKÉHO LIDLU
    Když už jsem tam byl, chtěl jsem se podívat do Lidlu. Nevím proč jsou ty ceny nižší než v českém Lidlu, ale když jsem si mlsně naskládal do košíku samé dobroty a stoupl si do fronty ke kase, stál přede mnou starší pár, který byl hrozně veselý. Pán se pořád usmíval a mluvil se mnou (německy). Jenže já německy rozumím jen málo, tak jsem mu vůbec nerozuměl a pořád se jen usmíval. Jenže on chtěl vždycky nějakou odpověď, tak jsem řekl “oukej” :))) Když byli na řadě a pokladní chtěla namarkovat kytici karafiátů, nevěděla cenu, tak se zvedla a šla se podívat ke kytkám. Mezitím se za mnou vytvořila obrovská fronta a do toho na mě pořád mluvil ten starší pán a pořád se tak usmíval. Vlastně jsme se na sebe usmívali oba a on si chudák myslel, že mu rozumím. Mluvil něco o své manželce. Nejspíš: “Ježiši co si to ta moje ženská zase vybrala za kytku? No jo, teď to ta pokladní bude hodinu hledat…” atd. 🙂 Vypadali ale spokojeně.
    Pokladní se vrátila, domarkovala, pán zaplatil kartou a šli.
    Já vyložil půlku vozíku na pás, pokladní na mě mrkla, usmála se, pozdravila “halo”, namarkovala, dávám to zpátky do vozíku a mezitím jí podávám kartu Visa a ona na mě, že tuhle kartu neberou! :))) To mi šla najednou němčina! “Ich habe keine euro!” Strašně jsem se styděl. Za mnou fronta až na druhou stranu marketu, ale ta prodavačka se na mě pořád jen usmívala, byla hrozně milá. Klikla něco na pokladně a bylo to. Ne jako u nás, že musí volat druhou, když někdo něco vrací. Půlku vozíku někam naskládala a jelo se dál. Ještě jsem stačil říct “Entschuldigen” a šel jsem. Asi byla zvyklá.
    Mrzelo mě, že ty dobroty nemám, tak jsem šel do města pro ten šampón, prošel jsem si Žitavu a úplně náhodou jsem se ocitl v Zelené a Růžové ulici (Grüne a Rose strasse).
    Už jste někdy viděli na zdech paneláku chodit berany? Rozházená jablka? Kentaury? V průčelí jednoho vchodu na stropě připevněné zlaté lístky, které se ve větru hýbaly? A dva hlavní vchody spojené dvojitou šroubovicí! Byl jsem z toho vedle!
    Tady jsou fotky:
    A tady je video 🙂
    Hudbu jsem nepřidával, protože mi tam pěje krásnou árii jeden žitavský kos 🙂
    Koho to zaujalo (jako mě), může si přečíst více o projektu na http://www.mandauerglanz.de/
    Všimli jste si, že podél silnice neparkují stovky namačkaných aut? To nebyla jen tato ulice! A kde jsou lidé? Pejskaři? Papíry na zemi? Zlaté lístky v průčelí by u nás “záhadně zmizely” během týdne.
    A ještě pár otázek mám: Proč před zavíračkou byly v Toomu narvané regály čerstvým pečivem? A masem? V Čechách čerstvé pečivo hodinu před zavřením neseženete. Mohl bych pokračovat, ale nechci. Žiju v téhle zemi právě proto, abych koukal, když z ní vyjedu :))
    Venku je +8, v západních Čechách napadly 3 cm sněhu. Bože to počasí je tak vtipné!!! :/ Žiju v zemi nikdy nekončící zimy! Jdu se zachumlat do peřiny ke zprávám, dánskému sýru a sladovému chlebu 🙂 A už se těším, až se zase vydám do Žitavy. Ještě by tam na mě mohla čekat nějaká milá průvodkyně…
    Bože proč pořád hledám nějakou průvodkyni? Já nechci nikoho hledat! Je to vysilující a deprimující pořád někoho chtít. Já chci být sám! Proč nemůžu být sám a nemyslet na to, že někoho chci? Asi proto, že už vím, jak je to hezké někoho mít. Někoho milovat a být milován. Protože pořád hledám svojí manželku. Protože i v Žitavě byly její kroky, když jsme tam byli asi před 8 lety spolu. Nechci na to myslet, ale když jsem tam tak stál, tak to přišlo samo.
    Včera jsem si dal inzerát na seznamku tady v ČR a taky jsem napsal pár vzkazů vybraným slečnám z Žitavy. Protože mi je jedno, když ta holka bude z Děčína nebo z Žitavy. Je to stejně daleko. Nechci už se tím ale zabývat. Otravuje mě to. Chci žít normální život. Jenže normální život žít nemůžu, protože normální život je mít u sebe svojí dcerku, vyzvedávat jí ze školky, být jejím tátou jako dřív. Nejsem schopný žádného nového vztahu. Vím to, ale přesto někoho hledám. Nejsem trubka? :/
    Asi proto, že je to vzrušující. To hledání a namlouvání.
    A nedám si říct, i když jsem už dlouho neúspěšný.
    Otázkou je proč.
    Něco dělám špatně.
    A dívka nebo žena, která bude volná, asi taky něco dělá špatně, když ještě nikoho nemá. Takhle jí přeci nemůžu nikdy potkat? Bydlím asi v blbé části země. K čemu mi je, že v tomhle okrese jsou nejmladší obyvatelé v ČR a největší počet žen na muže?
    Záhada jménem Selenium je prkotina.
    Mám tu jiné záhady, které ne a ne vyřešit.
    Kdy už budu žít zase svůj normální život? Je to jako když čekáte u postele v nemocnici, až se vám dotyčný vrátí…
  • Cesty

    Kouzelný dědeček z Ortelu

    Zaměstnat mozek – to je teď můj každodenní úkol. Dávat mu jakékoliv vjemy, jen aby neměl čas se zastavit, protože jakmile to udělám, už se tam zase derou myšlenky, které pořád odháním.
    Omlouvám se za tenhle spíš cestovatelský zápis, ale moje vjemy potřebují být vypsány. A přestávám tajit zeměpisné body, které mohou prozradit moji identitu. Beztak je to jedno.
    Miluju Luž – nejvyšší vrchol Lužických hor 793 m.n.m. To místo je asi jediné, které mi sice manželku připomíná, protože jsme si tam jednou udělali moc hezký výlet, ale ten výhled a představa, že stojím na nejvyšším bodě východního Německa a dívám se chvíli na jih do Čech a chvíli na sever do Německa, ty lesy, atmosféra, krása všude kolem prostě předčí jakékoliv zážitky z minulosti. Všechno zůstává dole. Té krásy je tolik, že můj mozek nestíhá vzpomínat. Stíhá jen vnímat přítomnost… Je to asi moje nejoblíbenější hora. Také proto, že se dá na ní dostat poměrně nenáročným výšlapem a má ještě jeden půvab – tam jdete z Čech, ale sejít se dá po německé straně a vracíte se už z ciziny. Tenkrát tam šla s námi i malá čtyřletá dcerka, kterou jsem téměř nenesl. Ťapala hezky nahoru i dolů a bylo to myslím v březnu, takže na německé straně byla ještě fůra neroztátého sněhu, do kterého jsme se bořili až po kotníky, byla nám zima (zatímco na české straně nás hřálo sluníčko, že jsme si museli sundat i bundy) a malá z toho měla neuvěřitelnou srandu 🙂
    Nejradši tam chodím ve všední dny, kdy tam není moc lidí. Strávím nahoře i hodinu.
    Rozhodl jsem se, že se tam dnes vypravím, protože bylo mínus 6 stupňů a krásná slunečná obloha. Takhle uprostřed zimy jsem na Luži ještě nikdy nebyl. Představoval jsem si ty zamrzlé větve stromů a tu krásu všude kolem. Jenže už při příjezdu do Horní Světlé byla silnice lemována automobily a protože k Chatě Luž vede velmi úzká cesta, na kterou se vejde jen jedno vozidlo, bylo mi jasné, že se tam asi nevyhrabu. Přesto jsem to zkusil, ale v půli té úzké cesty bylo zapadlé auto, které se jiné auto snažilo vytáhnout. Musel jsem v tom prudkém kopci zastavit, ale jak jsem se zastavil, už jsem se nerozjel. Takže jsem chvíli couval, až jsem se mi povedlo se otočit a vzít to zpátky. Chtělo to řetězy, které nemám. I tak jsem se ale cestou pod Luží pokochal:
    Zimní království pod Luží a slunce, které se snaží prodrat mezi mraky (-8 st.)
    Tady přijde na jiné myšlenky každý.
    Tenhle zápis je úplně mimo téma. Ale úplně 🙂 Vlastně né tak docela, protože s tím, že jsem se nedostal na Luž jsem se nesmířil a vydal se na jiný kopec – podle psychotroniků na nejnegativnější místo v ČR – kopec Ortel u Cvikova. Byl jsem tam už v létě a člověk se tam cítí opravdu zvláštně. Všude se píše, že je radno se tomuto místu vyhýbat. Je to místo opředené tajemstvím, nazývané někdy Strašidelnou horou, na jejímž vrcholu bývala šibenice. (Článek o negativních silách této hory najdete zde na stránkách časopisu Spirit.) Jsou tu někde i kameny s nápisy podobným runám, které nikdy nebyly rozluštěny. A spousta dalších a dalších tajemství… brrr, až mi jde mráz po zádech! 🙂
    Tenkrát v létě jsem tam byl v červenci a našel jsem úplně nahoře jednu rozkvetlou fialku. Dokonce voněla! Červencová fialka! Teď jsem tam slyšel zvláštní vrzání a taky to tam bylo zajímavé. Zima úplně všechno změní k nepoznání. Ale co se mi na tomhle výletě líbilo bylo setkání na vrcholu. Šel jsem tam sám. Říkal jsem si: Třeba potkám nějakou holku! A taky že jo! Proti mě šly se psy dvě sympatické slečny. Zajásal jsem 🙂 Ale ne moc dlouho, protože za nimi šli jejich dva chlapci… Všichni jsme se pozdravili a já pokračoval. Když jsem se blížil k vrcholu, stál tam nějaký starší vousatý pán. Člověku proběhne hlavou ledasco. Díval se na mě a vyloženě čekal, až dorazím.
    Když jsem byl u něj, pozdravili jsme se a on ze svého baťohu vytáhl krásný kovový foťák. Chtěl zvěčnit. Zvěčnil na nejnegativnějším místě i mě a fotky mi poslal e-mailem. Povídal mi o čaji, který má z Nepálu a taky o tom, že už není aktivním horolezcem, ale spíše turistou… vytáhl termosku a v ní měl voňavý sypaný čaj s cukrem a citrónem. Nabídl mi. A povídal o kopcích, o atmosféře, o přírodě kolem. Pak přišel třetí muž. Taky vousatý. Taky dostal čaj. Malá svačinka na kultovním místě, kde se dříve prolévala krev obětí. Tři chlapi na Ortelu.
    Co jsem čekal? Zástup blonďatých modelek? 🙂 A i kdyby, tak by šly se svými partnery hezky za ručičku. To je přeci jasné.
    S fotkami, které mi poslal mi do e-mailu mi naprosto neočekávaně napsal: “Máš všechny trumfy mládí – tak si příště vem na kopec nějakou fajn holku.” Aniž bychom probírali ženy, aniž bychom mluvili o mé situaci. Asi to bylo na mě hodně vidět, že bych tam byl radši s nějakou “fajn holkou”, jak říká. Třeba to byl kouzelný dědeček. Takový moderní. S termoskou a čajem z Nepálu. A chtěl mi jen říct, že nemám ztrácet hlavu… Pak s úsměvem odešel.
    Měl pravdu. Jednou budu starý, vousatý, s těží se vyškrábu na vrchol a ženy už o mě nebudou ani zakopávat. Musím s tím něco udělat, dokud jsem mladý.
    Cestou dolů jsem ještě vyfotil zimní západ slunce a měl radost, že jsem tu nebyl sám…
    Zimní západ slunce z Ortelu

    Když cestujete ve dvou, má vás vždy kdo vyfotit.
    Ale když cestujete sami, poznáte víc lidí.
    Ortel je strašidelná hora, kterou mám rád. Lidé tamější atmosféru vnímají různě. Buď máte strach, cítíte negativní energii nebo je vám tam dobře. Nikdy vás ale Ortel nenechá odejít bez zážitku. Tajemství tohoto místa je cítit na každém kroku.
    Místo, kde i stromy mají oči (přirozeně od přírody) a všude vás sledují.

    Co za tajemný artefakt je ukryt uprostřed této hory, že její vrchol byl uměle zasypáván od prehistorických dob až po středověk?
    Pokud vám bude někdy opravdu hodně blbě, vydejte se sem.
    Dva zápory se totiž negují, takže z negativní energie hory a negativní energie z vás se stane pozitivní 🙂
    A kdo ví? Třeba i vy potkáte kouzelného dědečka z Ortelu, který nad vámi vyřkne svůj ortel…
  • Cesty

    I miss the sea – teď v lednu

    Tak jsem si trošku hrál se srpnovými fotkami od Baltského moře a konečně si je uschoval do videa…
    Strašně rád fotím lidi.
    Jak to, že jí nechybí láska? Že jí nechybí objetí nebo spokojené usínání? Jak to dělá, že se jí v hlavě nevybavují tisíce krásných vzpomínek? To je opravdu všechny utloukly ty hrozné? A byly opravdu tak hrozné?
    Jdu se pokusit spát.
    Zase se moc ptám.