Zničení 2. můry

Tento článek navazuje na článek „Zničení 1. můry“ z 22.2.2013.

Tenkrát jsem napsal:

„Je to jako taková hra. Schválně, jestli se mi jednou podaří zabít všechny tři. Jeden boj skončil a s velkým štěstím, které bojovník potřebuje, je jedna z mých tří černých můr, které mi nedají spát, zničena.“

Tenkrát v únoru jsem mou první noční můrou myslel práci, která byla nesmírně stresující, za málo peněz a nemohl jsem kvůli ní spát ani žít a do toho mě děsily ještě dvě zbývající noční můry…

Paradoxně zničení té první můry bylo kontraproduktivní, protože tím, že byla zahubena, se druhá stala můrou ještě větší… Takže jsem potřeboval štěstí…

To štěstí jsem měl a přeji si, abych ho měl dál. Protože práce, kterou se mi podařilo získat, se mi líbí a nepřiměřeně mě nestresuje. A otevřela mi dveře ke zničení téhle druhé můry…

Druhou noční můrou byl tenhle byt, který chtěla manželka prodat, neustále na mě naléhala a mojí změnou práce od 1.3.13 (čili obrovským krokem do nejistoty) jsem o tohle krásné a milované místo mohl přijít. Neustále mi bylo připomínáno, jak žijí v jednom malém pokoji v domě mé tchýně a doslova bydlí mezi krabicemi ve stísněných podmínkách. Nikoho jsem z našeho bytu nevyháněl. Byl jsem to já, kdo byl vyhnán a za týden po mém odchodu k mamce jste tenhle byt opustily, aniž bych o tom věděl. Odvedla jsi mi Kačenku 16 km odsud a já už jí nemohl vídat denně. Z bytu, který jsem byl připravený nechat pro vás, aniž bych po tobě chtěl vyplatit půlku. Měl jsem tenkrát domluvený podnájem a byl šťastný, že budete blízko. Půl roku jsme platili prázdný byt a neskutečně strašně moc ses na mě naštvala, když jsem se v listopadu rozhodl do prázdného bytu vrátit a zase tu žít…

Už o tenhle byt nepřijdu. Je to pár hodin, co mi byl úvěr schválen. 4měsíční boj s bankami skončil. Protože existují banky, se kterými bojovat nemusíte, neboť nejsou vašimi protivníky, ale spojenci. (např. Raiffeisen stavební spořitelna :). Měl jsem štěstí na lidi, kteří mi byli ochotni pomoct. Protože když jsem Raiffku oslovil poprvé, její manažer mě odpálkoval větou: „Ke schválení úvěru je nutný minimální čistý příjem 25 tisíc!“ Což jsem samozřejmě neměl. A víc se se mnou nebavil. Tatáž firma, ale jiní lidé jo a je to 🙂 Prostě štěstí 🙂 Nenechte se odbýt. Vždycky to nějak jde…

A je taky konečně čas zbavit se mé banky, která mě zradila a ještě mě krutě obírá o peníze nehoráznými poplatky za všechno… (ČS)

V pátek si jedu pro Kačenku a budu jí konečně moci s jistotou a radostí říct, že nám tenhle byt zůstane… že až bude větší, vybavíme spolu její pokojíček, koupím jí postýlku a všecko, co tam bude chtít. Bude to náš byteček a už nikdo nikdy nám ho nevezme. Bude skákat radostí a já s ní.

Strašně jsem si oddechl. Další můra je pryč, i když bych byl mnohem radši, kdybych ty velké peníze nevyhazoval oknem, ale dával je rodině, protože byt měl být koncem roku splacený a pak jsme si měli krásně žít bez dluhů. Co všechno jsme za ty desetitisíce mohli mít? Dal bych vám všechno.

Stává se ze mě homo hypotecus na celý život… Tedy něco, co jsem vždycky odsuzoval a nechtěl se do toho nikdy pouštět, ale ze zoufalství nebyla jiná možnost.

A zase ta pseudoradost. Tím, že získávám polovinu bytu mé manželky, vyřeším její (i Kačenky) otázku bydlení a manželka bude konečně spokojená, ale tím se mé šance na návrat manželky ještě víc vzdalují…

Zbývá mi tedy už jen poslední noční můra – největší ze všech tří a tím je nepřítomnost mé dcerky a manželky.

Ale pořád lepší jedna můra, než dvě… (nebo padesát!)

I když je jedno, jestli vás budí deset můr nebo jedna. Klidný spánek se nekoná… Musíte tu havěť zabít všechnu! A rozhodně to za další 4 měsíce nebude…

Jen tak jsem si zadal do googlu „homo hypotecus“ a vyskočil mi blog Esterky – maminky malých dětí a manželky jednoho manžela.

V článku „Tak v novém…“ píše moc hezky o svém manželovi:

„Oba jsme s mužem přišli o práci, kterou jsme dělali společně víc než deset let. Bylo to o to horší, že jsme zároveň přišli o kamaráda, který byl shodou okolností náš šéf… Bohužel se během posledního roku stal obětí jevu, který někdo v Reflexu popsal jako Homo hypotecus…

Ale… nějak bude a já pořád věřím tomu, že líp. Že jsou to prostě další otevřené dveře, další výzva. Muž už se z pocitů zrady a deprese pomalu zberchává [= „vzpamatovává“ v českobudějovičtině]. Ale zasadilo mu to ránu řádnou. Já jsem doma s miminem, takže mám ještě oddychový čas, co se hledání nového uplatnění týče, ale on musí v pětačtyřiceti začínat zase od nuly.

Ale mám radost. Mám radost, že je můj muž pořád ještě chlap s „koulema“. Že dá přednost nejistotě a novým začátkům před vlezdoprdelstvím. Že je čestný a nenechá se manipulovat. A že se nenechal zatáhnout do toho, aby lidem, kteří pro nás dlouhou dobu pracovali, nakonec lhal v zájmu ušetření několika tisíc…“

Chtěl bych, aby o mě taky jednou (jakákoliv) manželka takhle mluvila. A měli jsme kopu dětí a všechno bysme zvládli, protože bychom na to byli dva (+ děti).

Jdu se vysprchovat s gelem s bobkovým listem, udělat rooibos s vanilkou, toustíky s hruškovou marmeládou a mrknout na Farmáře, co hledá ženu…