otєrєzє.cz

Hra na krásnou

“Je to taková hra.”

“Jaká hra?”

“Jednoduchá. Budeš to pořád ty, ale budeš prostě jenom navíc “hrát”, že jsi krásná. Na lidi kolem sebe. To zvládneš, protože tě to bude bavit. Budeš hrát, že jsi krásná žena, budeš se na ně usmívat, budeš na ně milá a chovat se tak, jak by ses chovala, kdybys byla krásná. Jakobys byla nádherná žena, která když vejde, všichni oněmí úžasem. Až takhle! Představ si, že jsi takhle krásná. Ber to jako takový trénink. 🙂 Nebo divadelní představení. Hru. Bude to zábava, uvidíš.”

“Ale jak můžu hrát krásnou, když krásná nejsem?”

“Vím, že je to pro tebe těžké, ale ty jsi krásná žena. To, že se tak nevnímáš, je jen tvůj čistě subjektivní pocit pramenící z toho, že si s sebou stále táhneš balvan své minulosti. Já ten balvan nevidím. Já vidím ženu a navíc krásnou. Nejsem ovlivněný ničím, co ti připomíná tvoji minulost. Hraj tu hru navzdory tomu, že se jako krásná nevnímáš. Udělej to na truc svému přesvědčení, svému ženskému já, které si to zaslouží, všem lidem kolem tebe. I ti si to zaslouží. Vyzkoušej si to!”

“Haha! Já nejsem krásná žena. Jsem obludka a příšerka. Koukni na mě z profilu. Vidíš ty nadočnicové oblouky? Tu bradu? Ten frňák? Je mi z toho špatně. Neustále řeším, jak se stavět před lidi, aby mě neviděli z boku, aby moje tvář nebyla osvětlená zespodu, aby nebylo vidět všechno to, co na sobě nesnáším. Když někam jdu a někdo na mě vejrá, už párkrát jsem na něj vyplázla jazyk, jak jsem to nevydržela. Bývá mi hrozně. Cítím v sobě takový tlak, který mě zahání pryč, schovat hlavu do písku, chodit kanálem. Ale musím tam v tom přeplněném autobuse stát a vnímat, jak píchají ty pohledy všech lidí kolem mě. Jak civí. Pořád na mě civí. Štve mě to. Chtěla bych si už oddechnout, ne každý den řešit, že na mě někdo vejrá a hledá ve mně bůhví koho, koho nechci.”

“Překvap je. Na začátek si třeba jen vyzkoušej místo zamračení usmát se na ně. Nenuceně a hezky, jako se ženy často prostě usmívají, protože úsměv k nim patří. Zkrášluje je. Úsměv má obrovskou moc. I ten tvůj. Vím, že to umíš, protože tvůj úsměv znám. To, co vyzařuješ, se ti vrátí. To vím i já a to jsem muž. Postupně (nebo klidně hned) si začni představovat, že jsi navíc krásná a buď na ně milá navzdory jejich pohledům. Nevíš, co se jim honí hlavou, tak to buď ty, kdo to určí. Uvidíš, že se začnou dít zázraky… Je na čase ten balvan odhodit a začít žít. Užívat si to. Jsi tím, kým jsi vždycky chtěla být. Já už tě za takovou mám, i když mi to nevěříš. Teď je řada na lidi, které kolem sebe potkáváš. A začni teď hned. Teď! Těším se, že budu potkávat krásnou ženu, která se taky jako krásná chová a nerozdává kolem sebe stovky vražedných pohledů denně. :)”

Vzpomínám si moc dobře na život před tím, kdy jsem prakticky celoživotně od raného dětství měla každý den trápení, se kterým jsem nebyla schopná si poradit. A teď, když jsme ušly tak obrovský kus cesty, se máme zase každý den trápit, protože nejsme dostatečně krásné, dostatečně ženské… atd. atd.? A je to vůbec tak? Netrápím se já jen nějakým pseudostrachem z lidí? A i kdyby mě chtěli všichni lidi světa chtít svým pohledem sežrat, nebylo by hezké to hned nevzdát, naopak vztyčit hlavu a nerozbulet se hned za prvním rohem?

Jaké by to asi bylo prožít celkovou amnézii a vidět se po probuzení v zrcadle? Jaké by to bylo vyhodit ze své hlavy svoji minulost a nevědět, že kdysi bylo něco jinak? Jak bychom se asi vnímaly? Nejspíš úplně stejně, jako nás už dávno vnímá naše okolí, které o naší minulosti taky nemá ani ponětí.

I když na sobě ráda zkoumám kde co, takový pokus bohužel provést bez zranění nedokážu a ubližovat si nechci, protože mě to tady na světě baví. Dost by mě ale zajímaly výsledky. 🙂 Jsem přesvědčená o tom, že bychom se jinak než žensky nevnímaly. Proč taky? Stejně, jako se jinak než žensky nevnímají ani jiné ženy, které vykazují nějaké mužské znaky. Kterými se ale (narozdíl od nás) vůbec nezabývají, což má za výhodu i to, že na sebe nepřitahují pozornost. A také proto, že člověk ze své přirozenosti nepřemýšlí nad tím, jakého pohlaví jsou lidé kolem nás. Automaticky je přijímáme jako muže nebo ženy. To jen my ovlivněné tím, čím jsme si prošly, hledáme na každé ženě “něco mužského” a na každém muži “cosi ženského”. Někdy se z toho může stát až posedlost.

My ale žádnou amnézii provádět nemusíme. 🙂 Stačí k tomu opravdu málo. Přestat žít v neustálém strachu a užívat si to, kým jsme. Jsme jedineční a hezcí takoví, jací jsme. Když stojíme teprve na začátku, vymyslíme si úžasné cíle, jako třeba pokud možno desítky nejrůznějších feminizačních estetických operací obličeje (což je ale v pořádku klást si takové cíle, protože jak říkám: “jakýkoliv krok k naší ženskosti je dobrý krok”), ale chci říct, že podle zkušenosti jiných, kteří už na začátku rozhodně nestojí a mají za sebou tyhle feminizační operace můžu říct, že ani ty nás nemusí nadobro zbavit nekonečné touhy po ještě větší ženskosti… ještě větší… největší! Kdy to skončí? Kdy budeme spokojené samy se sebou? A co když smíme být náhodou už třeba dávno spokojené?

Říkáme, že nemusíme být Miss Universe, ale že chceme alespoň nemít mužské rysy. Že to nám ke štěstí stačí. Okolí nás už jako ženy vnímá, ale my chceme víc. Randíme s muži, kteří nic nevědí. Spíme s nimi. Klienti z práce nám píší e-maily s poděkováním, do kterých připíší P.S., že si nemohou odpustit poznámku, že jsme opravdu krásná žena. Naši partneři nám denně říkají, jak jsme krásné. Jsou do nás zamilovaní k zbláznění. Ale ono nám to nestačí!!! Jak kdybychom byly posedlé a pak nás lidé v narvaném autobuse položí k zemi, protože si myslíme, že nás vidí, jako se vidíme my.

Ne, začít žít se dá hned. Krásné jsme už teď.

Já sama si pamatuju desítky holek od Hanky ze skupinových sezení, které byly naštvané, vzteklé a věčně nespokojené se svým vzhledem, ale já je přitom vnímala jako ženy. Jen kdyby se také jako ženy chovaly, konečně prostě těmi ženami byly a neustále neupozorňovaly na ty své “chlapské” nedokonalosti. To jim paradoxně na ženskosti tak ubíralo. (Ale já to dělala taky, takže to chápu. Jenže to přece není potřeba takhle si ničit svoji ženskost.)

Když půjdu mezi lidi s přesvědčením, že jsem příšerka, tak mě nejspíš tak vnímat opravdu budou. A co když opravdu vypadám ještě nedokonale? Třeba na začátku nebo v průběhu přeměny. Jsem potom vždycky tak nejistá… Co takhle si i tak zahrát hru na krásnou? 🙂 Nejsi krásná? Nevadí. Můžeš si na to aspoň hrát. 🙂

To je výzva. 🙂

Proč bychom nemohli být my těmi, kdo určuje, co vyšleme druhým? Proč bychom všem nemohli říct: “Podívej, nejsem dokonalá. Možná si myslíš, že jsem exotka, kterou nedokážeš strávit, ale jsem šťastná a ty mi v tom nemůžeš zabránit. Proto se na tebe místo vypláznutí jazyku usměju, protože ty nemáš a ani nemůžeš mít představu o tom, jaké to je. Tvoje nevědomost je pochopitelná, ale nepotřebuju ti ukazovat, že mám strach nebo obavy. Řeknu ti, že tohle je stokrát lepší, než předtím, když jsem snad ani nechtěla žít.”

Vždycky máme na výběr. Buď budeme na všechny strany házet vražené pohledy a vysílat k lidem, že nás obtěžuje jejich pohled, který nás vždycky znejistí, nebo se budeme chovat tak, jak jsme vždycky chtěly – přirozeně žensky. Je to přeci už dávno v nás. Není to snad právě to, co od nás okolí očekává? Ale my jim místo úsměvu věnujeme raději pokaždé vlastní nejistotu, hrůzu v očích nebo vztek. Začněme už být konečně těmi, kým být chceme a můžeme. No fakt, můžeme. 🙂

Když jsem začala hrát hru na krásnou, svět se změnil.

Ne já.

P.S.: Děkuji Honzovi za jeho trpělivost, se kterou poslouchal nářky o mé nedokonalosti, a také za zrcadlo, které mi nakonec nastavil tak, že jsem pochopila, že zbytek života nechci strávit vztekáním nad svými nedostatky. Život, který máme, je úplně o něčem jiném. A přijímány můžeme být i takové, jaké jsme, jen si myslíme, že ne. Jak pak můžeme být šťastné, když na každého vrháme ďábelský pohled rovnající se téměř síle voodoo? Alespoň trochu té sebelásky, prosím.

Tohle je můj vzkaz pro všechny, kteří chtějí ve svém životě vyměnit strach za radost. A to platí i pro ty, co se do správných těl narodili.

Včera jsem ani nemohla usnout, jak moc jsem chtěla tohle napsat. 🙂

————————-

Doplněno 16.7.2019:

Jinak tedy aby nedošlo k nějaké mýlce. 🙂 To, že budeme rozdávat úsměvy na potkání neznamená, že se zařadíme mezi psychopaty, co jdou s úsměvem i vytřít pozvracené schody, jako moje někdejší sousedka s permanentním úsměvem na tváři, která se usmívala zásadně vždy a všude. Takže (jako ke všemu) přistupujme i k této výzvě citlivě. 🙂 Nejde o to usmívat se na řidiče, který bezvládně visí z okna po nárazu do stromu. Hrou na krásnou jsem myslela to fantastické a mocné ženské kouzlo přirozenosti a šarmu, jehož potenciál má každá, pokud to vezme za správný konec. Což často bohužel nebere, přitom je to tak jednoduché…

13 komentářů

  • P

    Panenka Maková

    Já neberu pohrdavé argumenty typu, že hlas lze změnit na ženský vždy a za všech okolností s jistotou u všech a ke spokojenosti trans ženy. Je však mnohem méně náročné, méně nákladné, mnohem méně psycho, méně nepřátelské a méně agresivní pro trans lidi přeci bezpohlavní společenské sociální sdílení trans lidí s cis lidmi na základě úplné společenské destigmatizace trans lidí ve společnosti. Avšak nesouhlasím s tím aby trans lidé ustupovali, maskovali se, schovávali to, tajili to, a nebo trpěli psychickými poruchami a společenským vyloučením jen na základě toho, že jsou trans lidé a jsou nedokonalí, a logicky nemohou být tak dokonalí jako jsou cis gender lidé. Proč neustále lidem dělat vše těžší, a trans lidem obzvláště, proč stále soupeřit, proč věci lidem nezlehčovat a nezjemňovat podmínky pro život, i pro existenci trans lidí? Sakryš už.

  • T

    Tereza

    A jelikož jsem tuhle výzvu dala sama sobě, měla bych to být hlavně já, kdo taky začne konat a ne jen tady plácat do větru. 🙂 Netuším, jestli mi to vydrží nebo ne, ale musím říct, že na mě zatím všechny situace, kdy můžu tuhle hru hrát (v přeplněném supermarketu, na ulici, v autobuse) začaly působit opojně. Protože (překvápko!) na mě nikdo už neciví. Oni totiž necivěli ani předtím, ale já to tak vnímala. Je to moc hezký normálně nakupovat a nečekat strachy na každém rohu někoho, kdo by mohl potencionálně vejrat. 🙂 A když už se někdo koukne, tak já hezky taky. Místo toho, abych se nervózně vyhýbala jeho pohledům. Je tak jednoduché si vsugerovat, že v nás všichni cosi hledají. 😊 A ano – jsem 4 roky po SRS a řeším tohle! 🙂 Chtěla jsem to ale vyzkoušet hlavně pro ty, které jejich strach omezuje natolik, že si nemohou svou ženskost užít. Pro ty, kdo ještě zatím vedle sebe nemají nikoho, kdo by jim před usnutím v objetí v posteli říkal, jak jsou krásné…

  • P

    Panenka Maková

    Super Duper Terezo, hned je na chvilku lépe 🙂 Ale… Pokud dnes už lidé neřeší jak vypadáme a jak se my transky oblékáme a co nosíme, potom mega psycho problém je mluvit s lidmi tím žensky neznějícím přiblblým hloupým blbě znějícím trans hlasem, tam je to skutečně na palici. Protože nemáte hlas sice ani jako chlap ale ani jako typická 99,9 % ženská, ale prostě máte hlas takový typický znějící transkový hlas bezpohlavní, a který si lidé automaticky řadí k mužskému hlasu, a kdy při mém mluvení lidé ihned zpozorní že něco je jinak, že na tom člověku něco nesedí > jeho hlas. Z hlasu ze kterého jsou lidé udiveni, v šoku, vyplašeni, vyděšeni, zmatení, nečekají to, a poznají to, že zkrátka tady něco není v pořádku. Proto se raději vyhýbám situacím s lidmi komunikovat, a volím často jak toto mluvení s lidmi obcházet. ha ha ha 😀 jsem holt DRSNÁ BARUŠKA, VOKALISTKA BLACK MATALOVÝ SKUPINY ♀DISMAY♀ Obsessed, possessed by the devil A thousand devils in their eyes It has been sold for ever and ever She subscribed to her Satan Obsessed, possessed by the devil The witch is age-old They drive the flock and cause death He leaves the Sabbath in the ghost hour Obsessed, possessed by the devil He kisses his tail, swears to death She hangs with a goat until she lies down He cooks a potion and screams out Obsessed, possessed by the devil A thousand devils in their eyes It has been sold for ever and ever She subscribed to her Satan A nebo nejsem… No nic, nemám hlas ani jako black metalistka ale ani jako ženská… Tak jo podle hlasu jsem jasná transka, stačí vám to všem? A nebo jak více chcete, abych se před vámi ještě ponížila?

  • P

    Panenka Maková

    Nebude lepší vytvořit do budoucna zcela BEZPOHLAVNÍ společnost? Přestat to tady neustále dělit na ty muže a na ty ženy, vždyť je to tak deprimující a navíc neférové… Myslím si, že se mnoha lidem na světě velice uleví a budou mít mnohem klidnější a spokojenější životy !

  • T

    Tereza

    [2] Tak s tím s tebou musím souhlasit. S těmi hlasy u některých holek, je to fakt katastrofa! A taky škoda. Třeba tady: Jake a Hannah Graf. Bezvadná dvojka, fandím jim, ale když spolu mluví, tak nikdy nevím, jestli mluví on nebo ona. Dlouho Hannah nevydržím poslouchat, i když se snažím. Když mám video bez zvuku (jen s titulky), je to hezká podívaná. Jake je úžasnej. 🙂 https://www.youtube.com/watch?v=xgmOrKYjaFg Naštěstí vždycky existuje neradikální řešení, kterou je 9měsíční intenzivní hlasová terapie s hlasovým terapeutem. Pokud nemá člověk vyloženě bas, který lze terapií posunout maximálně na androgynní úroveň. Ale i to je posun. Jenže kdo by dneska 9 měsíců každý týden někam jezdil, že. Tak se radši hlasem vyoutuju. Né asi. Přitom proč. Proč? Proooooč??? V mém okolí je minimálně deset dívek a žen po (nebo dokonce i v) přeměně, které mají krásný ženský nebo alespoň ženský hlas. A je to moc hezké. Chválím. Výmluvy typu “nic s tím nejde udělat” nebo “nemám na to dispozice” neberu. Byla jsem kdysi na přednášce hlasové terapeutky a pouštěla nám tam ukázky před a po, s čím vším jde pracovat. Buďme rády, že nežijeme na Slovensku, kde žádní hlasoví terapeuté věnující se transgender osobám nejsou. Tam toho tedy není víc… To už je ale jiná kapitola.

  • P
  • P

    Panenka Maková

    Slováci mají obrovský potenciál dosáhnout pro trans lidi velkých změn. Narozdíl o Česka, kde chcíp pes, kdy i za dalších 30 let tady bude nejspíše panovat atmosféra a podmínky pro trans lidi stále stejně nevyhovující jako ty v 90. letech minulého století stejně tak jako jsou ty současné, a tak jak to tady v tom státě vypadá tak i ty budoucí 🙁 …

  • M

    Mirka SK

    [5] Hannah podla hlasu vzdy identifikujem ako muzsky hlas :-/ Vobec ale vobec mi k nej ten hlas nesedi. Evidentne nema ani ziadnu snahu o jeho zmenu a cvicit s nim. Da sa to zmenit, treba vsak chciet. Bez zvuku je video nadherne a velmi im fandim. Snad sa dozijem aj ja lasky ineho cloveka. 🙂

  • M

    Marcelka

    Ahoj Terezko Moc hezky si to napsala a hned zítra to vyzkoušim .😊😊😊 Prosim tě kde se stratilo video z poselstvi me duše? Ráda jsem si ho pouštěla a poplakala si u něho. Děkuji Marcelka

  • T

    Tereza

    [9] Ahoj Marcelko, Poselství z mé duše jsem zase zpřístupnila (než mě zase popadne ho znepřístupnit 🙂 ). Taky si u toho občas ráda pobrečím a zavzpomínám, jak to bylo na začátku všechno těžké, vzdálené a nedosažitelné…

  • T

    Tereza

    [8] Hannah často v talkshow nebo videích svůj hlas komentuje povzdechnutím, že její hlas není bohužel dokonalý. Takže si to dobře uvědomuje, nicméně nechápu, proč se aspoň nesnaží trošku to změnit. No, nejspíš se jí zeptám. 🙂 Mám totiž už dlouho rozepsaný článek o nich s otázkami, na které mi přímo odpovídá Jake. Ale netuším, kdy to dopíšu. Ne, že bych nechtěla, nutkání psát mám pořád, ale není na to čas. Lásku jiného člověka ti opravdu moc přeji a věřím, že na každou z nás tu někdo čeká. 🙂

  • k

    kiwi

    K vám na blog chodím, když potřebuji, aby mi někdo připomenul, že si mám vážit toho, že jsem žena. A vy tady navíc s hrou na to, že jsem hezká 🙂 Tak jo. Dala jsem si svou fotku do fotoknihy a až ty fotky budu ukazovat, tak se budu snažit tvářit, že mi to tam sluší. Třeba se po padesátce dopracuji k tomu, že si budu připadat hezká 🙂 Sakra kde jste byla, když mi bylo dvacet? Kdybych se tehdy od vás naučila, jak si může člověk užívat to, že je žena, tak bych šla životem mnohem lehčeji. Kdybych si uměla vážit toho, co vás stálo spoustu práce a co já jsem dostala do života zadarmo. Děkuji.

  • T

    Tereza

    [12] To je krásné! 🙂 Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že jste nikdy žádnou přeměnu řešit nemusela. Po pravdě netuším, co bych dělala, kdybych dostala ženství do života zadarmo, jako vy. Tak nějak to, co jsme si nemusely zasloužit a vybojovat, bereme jako samozřejmost a méně si toho vážíme nebo si toho nevážíme vůbec. Já teď samozřejmě po tom všem vím, jak krásné je to být ženou a nikdy se toho nenabažím. Ale věděla bych to i bez mojí cesty, kterou tu mám na blogu krůček po krůčku zdokumentovanou? Zajímavé dívat se na to občas z vašeho pohledu. Přeměna mi dala tolik radosti, nadšení ze života, důvodů žít, nových přátel a štěstí, že si někdy říkám, jak je to vlastně fajn, že mě tohle potkalo. 🙂 Ale přesto bych mnohem radši byla úplně ta obyčejná “šedá myška”, která by si od narození prošla holčičím dětstvím, holčičí pubertou a teď bych nejspíš měla pořádného manžela a kopu dětí, kterou jsem vždycky chtěla mít. Transsexualita by kolem mě chodila jen okrajově z doslechu a je taky možné, že bych svůj život neprožila tak intenzivně s nadšením, jak ho prožívám teď. Díky moc za zamyšlení, kiwi. 🙂 P.S. Hru na krásnou hraju pořád ve chvílích, kdy je mi ouvej. A pořád zjišťuju, že to funguje. Už ji nikdy hrát nepřestanu. Je třeba k tomu ale taky říct, že za to vděčím svému příteli, který mě tak dlouho přesvědčoval, že jsem krásná, že jsem už se s ním nechtěla dohadovat, že nejsem, a tak jsem začala hrát, že jsem. 😀 Vše už pak přišlo samo. Díky, že sem ještě chodíte poslouchat ty moje výmysly. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.