otєrєzє.cz

Vyplašené expartnerky

Vy, všechny ukřivděné, uražené a vyplašené expartnerky, se kterými máme ta nejkrásnější, nejšikovnější a nejdůležitější stvoření, jaká existují – naše děti: Myslíte si, že jste jediné, že jste první, že vás potkala ta největší katastrofa v dějinách lidstva a tak máte pocit, že musíte chránit své dítě (před čím proboha? Před vlastním rodičem jen proto, že se konečně rozhodl žít sám za sebe?) a vymýšlíte nesmyslná opatření, kvůli kterým vystavíte sebe, dítě i nás nepříjemným zdlouhavým otravným a velmi stresujícím tahanicím; nejste jediné, nejste první, a tak zakázat rodičovi, který má na dítě stejné právo jako vy, protože každý rodič je rodičem stejným dílem, aby ho nesměl vídat, aby ho nejlépe už nikdy neviděl, protože přeci když někdo mění pohlaví, tak to poškozuje vývoj toho dítěte, je tak absurdní pokus, že rozhodně doporučuji tuto fázi přeskočit (v zájmu všech, tedy i vás), neboť sociálky, soudy i jiné instituce už řešily tyto spory, opravdu nejste první, ač je to pro vás možná překvapení a tak i ta vaše sociálka, soud a kdokoli jiný dojde nakonec stejně na základě stále stejných posudků o tom, že změna pohlaví rodiče nepoškozuje vývoj dítěte, k stále stejnému rozhodnutí a tím bude, že oba rodiče mají na své dítě stejné právo. Nemůžete nám ho vzít. Zkuste se někdy vcítit do naší situace. Jak by asi bylo vám, kdybychom naše (vaše a naše) milované dítě chtěly jen pro sebe? A ještě bychom tvrdily, že soužití s vámi poškozuje jeho vývoj?
 
Nevím, proč se stále dokolečka do nekonečna objevují zabedněné ukřivděné expartnerky, které kolem sebe kopou, křičí a jsou to ony, kdo dítěti berou chvilky štěstí.
 
Uvědomte si, že až vaše dítě dospěje, bude to jednou ono, kdo vám vše vrátí! Co mu řeknete, až se zeptá, proč jste kdysi tolik toužily zabránit mu styk se svým biologickým tatínkem, když ho tolik milovalo? A když ho tolik ten tatínek miloval? Tak si to užijte.
Každé dítě chce milovat svého rodiče a čeká, že totéž udělá i jeho rodič vůči němu. Dítě nezajímá, jaké pohlaví má jeho rodič. Dítě zajímá jen jediná věc: zda je tím rodičem milováno. Pokud cítí lásku, je šťastné. To je celé.
 
Tak prosím neřešte něco, co už je dávno vyřešené. Změna pohlaví vašeho expartnera nemá opravdu (ač vaše hlava tvrdí opak) žádný negativní vliv na vývoj vašeho dítěte a nevěříte-li mně s tím, že se přesto pustíte do soudních tahanic, které obvykle poznamenají všechny zúčastněné na celý život (proč si ten život zpříjemňovat, když si ho můžeme tak hezky zhnusit, že?), stejně to budou psát všichni psychologové a psychiatři, jejichž posudky si soud bude žádat.
 
Vyslechla jsem si to už mnohokrát z nejrůznějších vyprávění holek, které přeměnou procházely. Vyslechla jsem si i příběhy, kdy soud samozřejmě rozhodl, že dítě patří oběma, ale biologická matka zuby nehty odmítala respektovat rozhodnutí soudu a s dítětem se schovávala. Úspěšně třeba i rok! Zasahovala i policie. Tomu říkám “šťastné dětství”.
Co to je?
 
My nejsme zrůdy.
Nejsme nemocní a dokonce to není ani nakažlivé.
Nejsme úchylové.
Netrpíme duševní chorobou, jsme naprosto zdraví a jediné co chceme je, abychom mohli dál své dítě milovat.
 
Vaše nesmyslné snažení o něco, co nemá šanci na úspěch, a co se pouze urodilo ve vaší hlavě z nedostatku informací a strachu z okolí, je něco, co můžete rovnou přeskočit. Nemáte a ani nemůžete mít šanci na úspěch. Vaše dítě bude mít navždy biologickou maminku a biologického tatínka. Ať se vám to líbí nebo ne.
 
Tímto bych chtěla podpořit i všechny ty biologické tatínky, kteří se rozhodli jít do přeměny, že nic není ztraceno, ač to tak může na začátku vypadat. Na konci vždy ale vysvitne slunce.
 
Co takhle se zkusit domluvit? Nadechnout se zhluboka a promluvit si? Že je vám zle? Chce se vám blinkat? Tak se vyblinkejte a vyspěte se z toho, protože my milujeme své děti také, jako vy. A často milujeme stále i vás, zatímco vy nám házíte neustále klacky pod nohy a bojíte se, aby se náhodou někdo nedozvěděl, že vaše dítě má tatínka, který změnil pohlaví. Jak těžko vám jdou ta dvě slova přes ústa, že? Změna pohlaví. Změna pohlaví. Změna pohlaví. Natrénujte si to 🙂 Stane se z toho úplně obyčejná běžná věc, která nikoho neděsí.
 
Už mi došla trpělivost s tím, co všude poslouchám. Proto tenhle článek.
 
A taky jsou to čtyři roky, co jsem prožila nejtěžší období i já. Mojí ex jsem řekla to, co tady teď čtete – že mě nemůže vymazat ze světa ani ze života, protože máme společnou dceru, kterou nadevšecko miluji a pokud se o ní bude chtít soudit, abych se s ní nesměla vídat, protože poškozuji její vývoj svojí přeměnou, nemá šanci na úspěch. Protože nikdo takový nemá v naší zemi šanci na úspěch. Moje ex tedy byla rozumná. Buďte alespoň jako ona.
 
I když přiznávám, že by to mohlo být ještě lepší, mohlo by to však být také horší.
 
Když jsem si nedávno vyzvedávala Kačenku, nadšeně mi v autě hlásila, že je Pohádkový les, jestli půjdem, že by moc chtěla. “No jasně, že půjdem! To je bezva nápad, Kačenko. Už se moc těším, jak si to spolu užijem.”
A Kačenka dodala: “Jenže maminka mi ještě říkala, prý aby se mi tam všichni nesmáli.”
 
Vykulila jsem oči. To je vážně “moc fajn”, že si to nenechává jen pro sebe a zatahuje do toho ještě jí. :-/
Čtyři roky po rozvodu moje ex žije stále ještě v nějakém svém uzavřeném světě plném strachu z toho, co tomu řekne okolí a myslí si, že když se projdu lesem s ostatními maminkami a tatínky, že si na nás budou všichni ukazovat a smát se nám. Smát se mojí Kačence!
 
Do Pohádkového lesa bych šla tak jako tak, ale teď jsem měla ještě větší motivaci. Řekla jsem Kačence, že se maminka mýlí, a že já vím lépe než ona, jak se lidé chovají a uklidnila jí, že se jí nikdo posmívat nebude.
 
Tak to také samozřejmě bylo. Absolutně bez problémů, Kačenka si to užila a já taky.
 
Ani by mě nenapadlo si myslet, že by si na nás mohl někdo ukazovat. Žiju si svůj spokojený život, zatímco ex je pod neustálým tlakem, ve stresu a strachu “proboha, hlavně ať se nikde neobjevuje na veřejnosti, nejlépe ať žije jako poustevník ve skále a blbne si tam s lakem na nehty, jak chce”. Jasně.
 
No zřejmě je moje ex, jinak kdysi úžasný milý laskavý a hodný člověk, odsouzena k životu ve strachu minimálně ještě padesát let. Ze strachu, který je jen v její hlavě. Ze strachu, že všichni lidé na této planetě ve mně vidí obludu a ukazují si na mě. (Trochu mě to rozesmívá, i když vím, že je to smutné.)
 
Po krásném pohádkovém lese, na kterém jsme potkaly i mojí novou kolegyňku s pejskem a její malou Klaudinkou, jsme odjely domů a světe div se, nikdo se nám neposmíval. Taková je realita, jenže na tu moje ex nikdy nepřijde, protože s námi nikdy na takový pohádkový les přirozeně nepůjde. A kdyby šla, asi by ho stejně nerozdýchala, protože na tom posledním dala čarodějnice Kačence úkol: “Zavaž mamince zástěru” :). A já, jakožto hrdá maminka (protože jsem druhá maminka), hned skočila mezi ostatní maminky v zástěrách a vychutnávala si ten pocit.
 
Jsem ráda, že to Kačenka ví. Že ne vždy má maminka pravdu (i když maminky mají vždycky pravdu). Taky byla kvůli tomu na mě chvilku naštvaná, že jsem si dovolila zpochybnit maminky názor.
 
Je to na Kačence, aby jednou sama poznala, jak se věci mají a já jí s tím můžu jen takhle pomáhat. Že svět nemusí být takový, jaký si ho maminka maluje. Že vše může být dokonce jednodušší. A jsem si jistá, že mi jednou moje dcera řekne, jak je ráda, že jsem jí nepřestala milovat a mohly jsme tak být spolu alespoň občas ve vzácných chvílích jednou za čtrnáct dní. Ale radost může mít i maminka, protože moje dcera nikdy své mamince nevyčte, že bojovala proti tomu, aby její dítě mohlo vídat svého biologického tatínka, protože její maminka pochopila, že důležité je, jak je dítě šťastné – bez ohledu na to, jak její tatínek vypadá. I když to maminku asi hodně štvalo.
 
 
Dneska mi Kačenka říkala, že před pár měsíci se paní učitelka všech dětí ve třídě (2. třída) ptala, jak se jmenuje jejich tatínek. Tak jsem s napětím poslouchala, jak tohle dopadlo, protože to pro Kačenku nebylo určitě vůbec jednoduché. Ale dopadlo to dobře.
 
[Paní učitelce jsem 1. září při Kačenky nástupu do první třídy tehdy všechno vysvětlila pro případ, že by byl na Kačenku někdo zlý, nebo aby to mohla paní učitelka případně dětem vysvětlit – tehdy mě její pozitivní reakce překvapila, byla doslova nadšená, že Kačenka má dvě maminky a zajímala se o to].
 
“Řekla jsem, že můj tatínek se jmenoval Tomáš, ale teď se jmenuje Tereza, protože je z něj žena. Všechny děti ztichly, tak mi pomohla paní učitelka a vysvětlila dětem, jak to je. Káju a Elišku to ani nezajímalo, protože ty to vědí.”
“A smály se ti děti potom?”
“Ne, proč? Vždyť jim to paní učitelka vysvětlila přeci!”
🙂
Paní učitelka to přeci dětem vysvětlila, tak proč by se měly Kačence smát? 🙂 To jsou děti. Už to neřešily. To nejsou totiž dospělí plní předsudků.
Kačenka má tu výhodu (možná občas nevýhodu), že vnímá přeměnu pohlaví jako něco běžného, nad čím není třeba se pozastavovat. Stejně tak to vnímají její kamarádky Kája a Eliška. A stejně tak to teď vnímají děti z její třídy, kteří Kačence neřeknou jediné špatné slovo ohledně jejího tatínka, co je teď Terezou. Byla bych moc ráda, kdyby jim tenhle jejich názor zůstal a až jednou ve svém životě potkají někoho, kdo zrovna mění pohlaví, nebudou se mu smát, ale podpoří ho. Vždyť na tom přeci není nic divného.
 
 
Já se jdu za chvilku spokojeně vyspat, ale vůbec nevím, jaký spánek bude mít ex, až jí Kačenka nadšeně povypráví o pohádkovém lese. Nejspíš jí z klidného spánku budou budit černokněžníci, co se chechtají jak Mrakomor, protože jsem kolem prošla já.
 
Pokud vím, tak žiju. Chodím do společnosti, nakupuji v obchodech, chodím do divadel, když mi hrábne, ukážu se dokonce i před miliónem diváků, kde ale svojí minulost nevytahuju, a taky chodím do Pohádkových lesů se svojí dcerou, protože chceme vidět Sněhurku a Rumcajse. A totéž chtějí vidět i ostatní. Nečíhají za křovím, aby na nás vybafli a nečekají tam hodiny, aby mohli spatřit tu zrůdu, co si změnila pohlaví 🙂 Ale vysvětlete to někdo mojí ex.
 
“Kuk na ex 🙂 Bububu! A dobrou. :)”
 
 
Prosím vás, nebuďte tak vyplašené…
Bude se vám lépe spát.

6 komentářů

  • Š

    Šárka

    tvoje manželka bere tvojí změnu pohlaví z muže na ženu jako pokusy na lidech, které jsou proti přírodě a které jsou pro ní ohavné a odporné, a proto jsi pro ní a zůstaneš pro ní obludou do konce života

  • J

    JJ

    [3]: Nejsem si jistý, jestli moje otázka nebyla pochopena špatně – já to bral jako reakci na Šárku. Pokud se operativně napravují chyby při vývoji těla, proč by mělo být špatné napravovat chyby při vývoji psychiky?

  • J

    JJ

    [4]: Ech, dnes nemám dobrý den. Když píšu "do toho", mám na mysli přeměnu. Takhle to dopadá, když přepisuju věty aniž bych si je pak po sobě pořádně přečetl.

  • M

    Monika

    Ajajaj zase tu mame kazatele tvrdici,  ze je neco proti porirode. Ty mam nejradeji a tak jim odpovidam, ze jsou pravdepodobne schyzofrenni.   Protoze jinak si neumim vysvetlit, proc se bavi a odpovidaji nekomu, kdo neexistuje. Neco co je proti prirode preci z pricipu neexistuje :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.