otєrєzє.cz

Setkání s Darinkou a její ženskostí

Klikatící se noční silnice temným údolím vedla mě s tóny krásných melodií domů a všude vonělo léto (ne jaro, i když je duben)… cítila jsem vůni žlutých lánů řepky, ve kterých jsem se chtěla vždycky nechat vyfotit, protože to nekonečné zářivě žluté moře mě od malička fascinuje.
Teď ale žádné barvy na polích vidět nebyly, protože byla už tma. Já bych je ani nevnímala. Celou cestu jsem přemýšlela nad ženskostí… A měla jsem radost z jednoho dnešního milého setkání s někým, kdo mě právě na téma ženskost musel chtě nechtě přivést.
Dnes jsem jela do Motola na kontrolu Kačenky, kterou tam přivezla má bývalá žena s přítelem. Sešli jsme se u ordinace, Kačenka mi hned skočila kolem krku a první co řekla bylo, že už zbývají jen dva dny a budeme spolu.
Zalil mě zase pocit štěstí a vůbec nic mi nechybělo.
Užívala jsem si jí pak až do poslední možné vteřinky a moc se těším na víkend s ní.
Jela jsem tam nenamalovaná bez náušniček a bez nalakovaných nehtů v uni svetru, ale v holčičích kalhotách (pánské už pro mě neexistují – přeci nebudu nosit pánské věci, když jsem žena). Jela jsem tak kvůli Kačence, protože to prý u ní není porušení RLT (což chci ale probrat s Hankou hned při další schůzce, protože ne vždy jsem schopná se stihnout odlíčit nebo převléknout a navíc ani nechci) a vyhnula jsem se i poznámkám mé bývalé ženy (která si ale stejně bude muset zvyknout). Její přítel byl jako vždy úplně v pohodě a ráda si s ním povídám. On a Kačenka jsou z nich jediní, kdo nemá žádný problém.
A pak jsem se letěla rychle zkrášlit a převléknout do auta, protože nenamalovaná a v uni oblečení jsem celá nesvá… Za pár minut už jsem se zase líbila sama sobě a těšila se…
Tenhle den byl totiž něčím výjimečný. Věděla jsem, že jakmile Kačenka odjede, někdo na mě čeká.
Moc jsem se na to setkání těšila a přišlo vlastně úplně náhodou.
Byla to Darinka ze Slovenska, která jela zrovna dnes také do Motola na autotransfuzi (vzali jí 350 ml a začátkem května jí čeká operace). Jen tak mimochodem mi napsala e-mail, jestli nemám cestu do Prahy 🙂
A já zrovna měla! 🙂
Na Florenc přijížděla autobusem už ráno v 6:30 a ve 20:30 měla odjezd zase zpátky. Obdivuju jí. 11 hodin sem a 11 hodin zpět na Slovensko vlastně během jednoho dne. Jenže ta únava se na ní vůbec nepodepsala – alespoň tak jsem vnímala její krásu já…
Chvíli mi trvalo, než jsem se vymotala z Motola na Florenc a tam někde zaparkovala. Věděla jsem z fotky, kterou nesmím nikde ukazovat, zhruba jak vypadá. Věděla jsem, že je hezká. Ale i přesto, když jsem se blížila ke stanovišti č. 26, kde jsme měly sraz, jsem nevěřila svým očím…
Když jsem se k ní rozběhla, už vstávala, roztáhla ruce a objaly jsme se. To bylo tak hezké! A příjemné! Vůbec celé odpoledne až do večera bylo takové.
Moc mě rozesmálo naše přivítání, kdy jsme obě současně řekly jedna druhé: “Ty jsi krásná!” 🙂
Bože… tahle krásná blondýnka řekla mně, že jsem krásná! 🙂 To, že je krásná ona, věděli všichni, kteří tu procházeli, ale ona mi Darinka chtěla zvednout sebevědomí. (Ďakujem! :* ) Moment, který jsem nečekala a který jsem si v tu chvíli opravdu vychutnala.
Fotit se nenechala, protože je přirozené, že někdo tak ženský a dokonale sžitý s ženským světem, do kterého perfektně zapadá, prostě nechce být spojován s minulostí. Chtěla jsem mít její fotku na památku a ukázat jí mamce…
Tak vám jí tu aspoň popíšu, abyste věděli, proč jsem byla její ženskostí tak fascinovaná.
Stála přede mnou štíhlá blondýnka s nádhernými dlouhými blond vlasy přehozenými na stranu do předu, s milým úsměvem, hladkou pletí, krásnýma ženskýma očima s dlouhýma řasama a velmi ženským něžným hláskem, kterého jsem se nemohla nabažit. (Nějakých krásných ženských 250 Hz, protože jsem jí ho samozřejmě ještě před odjezdem změřila a nasmály jsme se, když se pokoušela vytvořit co nejhlubší mužský tón a vůbec jí to nešlo 🙂
Já viděla ženu. Krásnou ženu. A nebyla jsem jediná.
Každý kluk, který kolem nás prošel, na ní hodil očko 🙂 Všímala si toho. Sjížděla ty kluky taky pohledem a vůbec se nedivím tomu, že při minulé návštěvě Motola jí nabídl jeden chlapec doprovod (který neodmítla :), že jí kluci zvou na drink, chtějí si s ní povídat, seznamovat se… 🙂 To je jasné. Ona není muž. A tak to má prostě být. Přesně takhle.
A tahle slečna (Darinka je už 2 roky na hormonech) ženštější než 90 % biologických žen mi vypráví o tom, jak má někdy strach, že vypadá příliš mužsky! Jak by si chtěla nechat upravit nos… aby byla ještě ženštější!
To proto jsem pak celou cestu musela přemýšlet o hranici ženskosti – kde je ta pravá stoprocentní, když ani Darinka není spokojená? 🙂
Tolik jsem si přála být už na jejím místě… Vyprávěla mi o svém životě (protože jsem byla zvědavá). Jí identifikuje 100 % okolí správně (to ani jinak nejde). Má ženské jméno, protože je po orchiektomii (na Slovensku to totiž funguje tak, že se musí vyčerpat veškeré možnosti vedoucí k přeměně pohlaví a operaci předchází orchiektomie, po které si (stejně jako u nás) už ale můžeme změnit úředně jméno na ženské. Samozřejmě jsme probraly i téma přeměna a rozdíly mezi oběma zeměmi. Konkrétně Darinka musela docházet po dobu jednoho roku k MUDr. Caisové z Košic (slovenská kolegyně Hanky Fifkové, která má ovšem odlišný přístup i postupy – ale důležitý je výsledek, že?). Po roce (schůzky byly 1x za 2 měsíce, zatímco u nás jsou 1x za měsíc) dostala hormony a na orchiektomii mohla jít po dalším roce na hormonech.) U nás se ten první rok nečeká a hormony se dají, jakmile jsou všechna potřebná vyšetření (potvrzení diagnózy, endokrinologie a interna). Na Slovensku je potřeba vyšetření z psychologie, urologie, endokrinologie a genetiky. (Genetické vyšetření se u nás dělá myslím jen v Hradci Králové, jinak ne).
A také jsem se dozvěděla, že na Slovensku se operace pohlaví neprovádí. Není tam nikdo, kdo by jí udělal. (Pouze orchiektomii).
Pokud má někdo zájem o tuto operaci, musí do Prahy (nebo do jiné země, např. do Srbska, kde se ale platí zhruba 170.000 Kč, zatímco v Praze ji proplácí slovenská pojišťovna po vyčíslení všech nákladů. Darinka byla tak hodná, že mi dala nahlédnout do seznamu úplně všech úkonů (zajímavý seznam 🙂 včetně jejich ohodnocení a celkem to u nás v Motole vychází na něco přes 116.000 Kč. (Darinka mi říkala, jak se jí líbil úředník, který to s ní v Motole sepisoval 🙂
Pokud jste ze Slovenska, je potřeba vyběhat množství papírů právě kvůli pojišťovně. Ta už ale neproplácí kosmetické operace a tak tu druhou operaci, kterou MUDr. Jarolím dělá, aby “to” vypadalo lépe, už si bude muset Darinka zaplatit zřejmě sama.
Říkala jsem si, jaké máme vlastně štěstí, že žijeme v ČR…
Představte si, že by v ČR nikdo operace pohlaví neprováděl a my jsme musely jezdit třeba do Košic – a to i několikrát do měsíce, než bychom to všechno zařídily!
Ale vím, jak nás všechny žene kupředu ta touha po ženskosti, takže se kvůli tomu postavíme třeba na hlavu (ale zrovna tohle tedy nepomůže :).
Potřebuji tu na Darinka neprozradit úplně všechno, aby nebyla identifikovatelná, ale prozradím ještě jednu drobnost, která mě hodně zaujala – Darinka má přítele, který ale neví, že tu dnes v Praze byla. Vyprávěla mi, jak spolu chodí, líbají se, mazlí… ale on nemá o tom, co jí čeká (a co prožila) ani tušení!
Takže jsme řešily, jak mu to říct… A obě jsme dospěly k názoru, že pokud jí miluje takovou, jaká je – tedy jako krásnou a milou inteligentní ženu, kterou jsem viděla i já, pak ten fakt, že teprve teď přijde o to navíc tam dole, co tam nikdy nemělo být a vlastně teoreticky ani neexistuje, nemůže ovlivnit to, zda s ní zůstane nebo ne. Ale takto přemýšlí ženy, jak podotkla Darinka. Jsme empatičtější. Škoda, že neměla jeho fotku – byla jsem moc zvědavá. Tak mi ho aspoň popsala, ale tyhle detaily už si nechám jen pro sebe.
I tak moc může být někdo ženský, že i před operací při tak blízkém kontaktu jako je hlazení a líbání, včetně přespávání v jejím pokoji, nemusí poznat, kým že to doopravdy je. A tak to má vlastně být, protože ona je žena a on je muž.
Moc ráda bych se přijela na Darinku ještě podívat a určitě se o to pokusím. Přivezu jí pomeranče 🙂 (jo, na JIPce z nich budou nadšení 🙂
Když jsem jí mávala vedle krásného modrobílého autobusu, uvědomovala jsem si, jak už musí být šťastná. Ona už je tak dlouho na druhé straně, že se stihla vytvořit i svou ženskou minulost.
Vážně mě potěšila její otázka, jestli se už chystám na nějaké rande s klukem 🙂
Jak bych ráda!
Potěšilo mě to z toho důvodu, že si vůbec dokázala představit mě, jak jdu na rande s klukem. To už fakt můžu? 🙂 (A ten kluk to o mně ví nebo neví? 🙂 No neví… Ale copak to jde, když vypadám takhle?
A neříká si totéž i Darinka? (“Ještě nevypadám dost žensky…” 🙂 Darinko – vypadáš! Fakt!
Po celou dobu jsem nebyla schopná si jí představit jako muže. Nešlo to.
Takže jsme si na lavičce na Florenci porovnaly třeba prsa 🙂 Myslím, že se ten hlouček strážníků docela kochal, když Darinka kroužila rukou kolem svých prsou a vyprávěla mi o tom, jak jí z absolutní nuly narostla tahle áčka, která mimochodem podle mě úplně stačí (a tvrdí to i její přítel :).
Probraly jsme i chlupy, které tolik nerostou, vlasy, pleť, kluky…
No prostě bylo to úžasné krásné milé holčičí setkání, které mi udělalo moc velkou radost a posunulo dál v myšlení, protože ještě pár měsíců a už budu moct začít taky tvořit svou holčičí historii…
S takovými pozitivními a krásnými lidmi bychom se měli všichni vídat častěji 🙂
Jen mě mrzelo, že jsem po dlouhé době od včerejšího večera měla odlakované nehty, protože hned druhá její věta po přivítání byla: “A kde máš své růžové nehty?” Příště, až pojedu na kontrolu Kačenky, už si je nalakované nechám. Nelíbí se mi dělat ze sebe někoho, kdo nejsem…
Doufám, že jsem tu na Tebe, Darinko, nepráskla moc. Pokud ano, tak řekni, já to umažu nebo ještě víc zobecním. Ale tak nějak nepředpokládám, že Tvůj nic netušící přítel by zabrousil na tyto stránky. Ani nikdo z Tvého okolí. Ale chci respektovat Tvé soukromí, jak nejlépe dovedu. (Jenže Tys mi toho řekla tolik zajímavého! 🙂
Konečně jsem se taky dozvěděla, co je to “cicuška” 🙂 Protože jsem byla takhle hezky nedávno nazvána na facebooku. (Je to něco jako naše “číča, čičinka” 🙂
Proseděly jsme spolu na Florenci 5 hodin a i kdyby to mělo být 12, tak tam s ní sedím a povídáme si ještě teď.
A teď – zatímco já se jdu zachumlat do měkoučké postýlky, Darinka sedí na tvrdém sedadle u okna a doufám, že se jí podařilo aspoň na chvilku usnout. V momentě, kdy já budu zítra už 15 minut v práci, ona bude teprve vystupovat doma z autobusu…
Tak a teď si jdu ještě o půlnoci zase zpátky hezky nalakovat své nehty na růžovo.
(Už neříkám “nehtíky” 😉

38 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.