otєrєzє.cz

PPPI – pilulky proti poruše identity

Včera jsme byly odpoledne u tchýně. Jezdím tam ráda, ale nesměla jsem tam, protože mám nalakované nehty a dámské tílko. Přesto jsem jela, protože jsem věděla, že s tím já ani tchýně problém mít nebude, že to vadí jen manželce, která se za mě stydí. Chvíli na mě byla naštvaná, ale hlavně se jí hnusím (podle jejích slov).
 
Než jsme odjížděly, tak se samozřejmě stalo to, co by se stejně jednou stalo. Tchýně si všimla, že mám nalakované nehty a zeptala se mě na to. Jestli je mám nalakované a jestli je to ten vyživující lak.
 
Odpověděla jsem, že nalakované jsou, ale víc říct nemůžu, protože tam stála ve vedlejší místnosti manželka a bohužel to slyšela. Tchýně už to pak neřešila a já taky ne.
 
Takže jsem čekala, až s tím večer po příjezdu domů přijde a začne mi to vyčítat stejně, jako mi to vyčítala s dámským tílkem na oslavě její babičky asi před 3 týdny.
 
„Takže se ti zase povedlo mě ztrapnit!“ začala.
Stála jsem si za tím, že jsem prostě taková, že jiná nebudu.
A začaly jsme to řešit. Konečně!
Do tří do rána jsme si povídaly a snažily vyřešit detaily všeho. Hnusím se jí. Jsem jí nepříjemná. Jakmile mám jakýkoliv dívčí znak, nemůže si se mnou ani povídat. Říkala jsem jí, že to už brzo skončí, že se tedy odstěhuji do podnájmu atd. Že chci kompletní přeměnu a že za to ale nemůžu.
Nehádaly jsme se.
Jenom je to smutný.
Zatímco ona ke mě necítí vůbec nic, já jí mám pořád ráda.
Svým způsobem u mě se vůči ní nic nemění, protože já jsem v nitru pořád já. Jen navenek nejsem to, co jsem.
 
A tak jsme šly spát. Nemohla jsem usnout. Ta úzkost mě provázela celou noc. Pak na chvilku usnete a zdá se vám krásný sen, že jste už ženou a probudíte se šťastná. Ale to štěstí strašně rychle skončí, protože do pokoje za chvíli vejde malá.
 
Při pohledu na ní a na manželku přemýšlíte, zda není lepší přizpůsobit se. Trápit se, ale mít rodinu a své jistoty. Nevěřím si. Začínám si myslet, že nedokážu všechno změnit 🙁 Je toho tolik, co bude jiné. Všechno! Jediné, z čeho jsem nadšená je vždycky to, že budu sama sebou. To se mi líbí! Ale to ostatní vás sráží zase na zem.
 
PPPI – pilulky proti poruše identity. To jsem si vymyslela jako takový svůj sci-fi způsob řešení. Samozřejmě nic takového neexistuje a asi ani dlouho nebude. Jak by to bylo jednoduché, že? Vezmete si pilulku a najednou nechcete být někým jiným a jste „normální“.
 
Začínáte nenávidět svůj mozek. Za to, o co vás v životě připravil. Za to, že i když se budete snažit přizpůsobit, tak za pár dní to druhé já stejně vyleze a budete zase tam, kde předtím. Nemůžete před tím utéct. Už jsem si to vyzkoušela několikrát – tyhle pokusy o adaptaci. Nejde to. Najednou je to tu zas. Nechcete ničit rodinu, své jistoty, otravovat život lidem kolem vás jen proto, že jste se rozhodla, že chcete být ženou!
 
Kde je lidskost? Má snaha o to být dobrým manželem i člověkem? Jakmile se přiznáte k něčemu takovému, jste najednou nula. Ať jste gauner nebo slušný člověk.
 
 
A teď něco úžasného:
Dcerka vešla ráno do ložnice a nesla dvě kartičky z jedné hry o kouzlech. Neumí ještě číst, ale na té jedné kartičce byla holčička s culíčky a nad ní napsáno „MĚNIČ“. Přinesla mi tohle kouzlo, abych ho použila na sebe!!!
Přitom nemůže ani tušit, čím procházím a spí ve svém pokojíčku, takže včera nemohla slyšet, jak to s manželkou probíráme.
 
A druhé kouzlo mě už dojalo úplně.
Bylo to kouzlo „síla a přátelství“ a měla jsem ho podle jejích šeptaných slov použít já na maminku, abysme se nehádali a nezlobili…
 
Použila jsem samozřejmě obě kouzla a slíbila jí, že se hádat nebudeme (vypadá to, že už asi opravdu ne po včerejší diskusi).
 
 
Bolí mě, že musím lhát a podepsat, že „manželské soužití nevykazuje znaky manželství“, „že k manželce nic necítím“ a podobné nesmysly, které se musí psát na dohodu, aby nás rozvedli. (To všechno má manželka už připravené.) Má se tam uvést i důvod – nejčastěji prý „partner si našel někoho jiného“ nebo podobné běžné důvody.
 
Tahle společnost mě nutí se rozvést, i když nechci. I když manželku miluji a dala bych všechno za to mít tuhle rodinu pořád takovou, jako kdysi. Ale manželce se hnusím. Nevzala si ženu, ale muže. Chápu jí a rozumím. Nic jí nevyčítám.
 
 
Kéž by tak fungovalo to kouzlo „měnič“ rychle…
 
Nebo existovalo PPPI.
 
Takhle nemám na výběr.
 
Můj mozek mě postavil před hotovou věc.
 
Proč jsem to neřešila dřív? 🙁

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.