otєrєzє.cz

Proč myslíte, že je důležité, aby to někdo věděl?

Dnes jsem si položila otázku, na kterou bych chtěla, abyste mi dali odpověď vy.

Protože já ji neznám a marně si nad tím lámu hlavu.

Viděla jsem náhodou po dlouhé době další z mnoha dokumentů na toto téma. Tentokrát od BBC, který byl o mladém chlapci a souběžně v jiné dějové linii také o mladé dívce. Oběma bylo něco přes dvacet a oba procházeli přeměnou. Kamera s nimi všude chodila, takže divák mohl vidět, co vše musí narozdíl od ostatních lidí řešit.

Já toho chlapce už v prvních vteřinách identifikovala jako chlapce. Měl mužské pohyby, mužský hlas, vypadal fakt skvěle mužně a měl už také odstraněné prsy, v trenkách implantát. Dívku jsem taky identifkovala okamžitě jako dívku, včetně jejích pohybů a vystupování. Navíc s jejím hlasem to taky nebylo úplně k zahození, i když mi moc příjemně nezněl. Ale jinak byla moc krásná. SRS ještě neměla.

Každopádně oba dva si jen těžko někdo splete s opačným pohlavím. Dokonce si mohli dovolit navazovat vztahy s opačným pohlavím (oba byli heterosexuální) a moc jim to slušelo.

Jenže 90 % tohoto hodinového dokumentu bylo o tom, jak to někomu říct.

A tak když třeba došlo k tomu, že potkali někoho zajímavého, s kým by se dalo i randit, hned jim všechno vyklopili. Moc se mi líbila reakce biologické dívky, o kterou (FtM) chlapec stál. Byl strašně nervózní, protože jí to o sobě chtěl říct. Sedli si na louku a začal. Když skončil, ona se na něj podívala a říká: “Ale proč mi to vlastně říkáš? Já tě od první chvíle vnímám jako kluka. Přitahuješ mě jako muž. Nepotřebuju vědět, že jsi měl někdy ženské tělo. Pro mě jsi muž.”

Sama jsem v začátcích měla takovou tu touhu říkat to všem, protože jsem byla ze všeho strašně nadšená. Vůbec jsem na to neměla ještě fyzické dispozice prezentovat se jako žena, ale už bych řekla nejlépe celému světu, že žena jsem. Až mi pak postupně začalo docházet, že nemám důvod to někomu říkat. Tedy kromě rodiny, blízkých přátel a probíhá-li přeměna v práci nebo ve škole, tak i tam. Taky neřeším, zda to říct či neříct partnerovi, tam je to na každém z nás.

To se ale týká třeba i homosexuálů, které vždycky podporuju a nijak je ta skutečnost, že homosexuálem jsou, nesnižuje v mých očích. Ale jen v práci mám pár takových klientů, kteří když zavolali poprvé, tak druhá jejich věta byla: “Já tady žiju s přítelem, víte?” Jakoby mě to mělo zajímat! Je mi úplně jedno, jestli je někdo homosexuál, transsexuál nebo transvestita. Tato skutečnost je pro mě irelevantní. U transgender osob to nechápu dvojnásob.

Tak bych se ráda zeptala těch, kteří buď prochází přeměnou nebo už s přeměnou skončili a vypadají velmi žensky nebo velmi mužně, jestli by si před tím, než to někomu řeknou, nechtěli třeba aspoň občas položit otázku:

Proč si myslíte, že je důležité, aby to někdo věděl?

A když už to říkáte, je to podložené čistě na vašem subjektivním pocitu, že to někomu říct chcete bez ohledu na to, co chce ten druhý, nebo berete v potaz třeba to, že to ten dotyčný nepotřebuje nebo nechce vědět? Uvědomujete si, že ten člověk to vědět třeba ani nepotřebuje? Třeba já! 🙂 Jednou jste ženy, tak těmi ženami zůstaňte. Nechci znát vaše jména předtím, slyšet váš starý hlas ani vidět staré fotky svalnatého vousáče v maskáčích. 🙂 To jste nebyly vy… Teď jste to vy.

11 komentářů

  • P

    Panenka Maková

    Protože to jde stejně více či méně poznat z různých telěsných znaků, hlasu, chování atd. A to můžeš být třeba po deseti sexuologických léčbách. (mimo jiné -> za špatné výsledky medicínských tranzicí trans lidí by měli sexuologové dostat do držky a nebo by se měli trans lidmi přestat zabívat a přestat je “léčit / neléčit”, a ty tranzice trans lidí začít řešit zcela jinak ). Ale zpět. A pokud to někdo na trans lidech nepozná, tak proto protože je velmi málo vnímavý a všímavý a nebo je natolik slušný a neřekne ti to, ale i tak se na tuto informaci s velmi velkou pravděpodobností v blízké či vzdálenější budoucnosti stejně určitě přijde, to že jsi trans žena, a že máš ten nesmazatelný doživotní cejch a prokletí —>>> TRANSKA.

  • b

    bluemoon

    Není to důležité vědět, je ale důležité vědět, že takoví lidi žijí mezi námi a jsou úplně stejný jako ostatní. Občas tedy musíme vystoupit ze své komfortní zóny jakou nám přeměna poskytla a říct mýlíte se, když si myslíte, že…

  • A

    Anita Sedláková

    Hele a odkud a koho to víš terko?. Proč Nevěříš že nejsme klony Ale originální??😋 Haaa?😂 . Scott Mills odporouci: Scott bond : essential mix 2000 1:58 h doporučuji😇 🙄Dobrou

  • T

    Tasha

    Podle mě by to měla vědět jen rodina a partner. Na tohle téma sme se nedávno bavili s manželem, co by bylo, kdyby sme se rozvedli a našli nového partnera. Divil se, proč bych to novému partnerovi vyklopila. Pro mě by to byl vztah ve lži, jak by došlo na otázku proč nemůžu mít děti, nebo menstruaci, nebo co to beru za prášky by následovala lež a pak už by to byl jen kolotoč lží a to nechci. Stejně by se to jednou provalilo a chlap by se pak cítil podvedeně. Za mě určitě u partnera karty na stůl. Jinak nikomu jinému do toho nic není. V práci nikdo nic nevi, sousedé nic neví, nikdo nic neví a nikomu do toho nic není, je to moje intimita. Neprošla sem proměnou abych se do konce života vyoutovávala. Jooo, kolikrát sem měla chuť to někomu říct, když třeba holka nadávala na postavu a jak se nenávidí, ale vždycky sem si řekla, proč bych to dělala.. proč bych se schazovala jen abych někoho povzbudila

  • A

    Alena

    [9]Ano,v případě zamlčení partnerovi je to nepochybně podvod a život prakticky v neustálé lži,s tím taky souhlasím.Já teď třeba bojuju s myšlenkou kdy to říct v práci,stejně se to dozvědět musí kvuli změně jména na dokladech,řidičáku prac.smlouvě atd.

  • T

    Tereza

    [16] Ahojky Alčo. Taky jsem to takhle kdysi brala. A teď říkám: “Dělejte to tak, jak cítíte. Nikde není napsané, co je správné nebo špatné. Pokud cítíš, že neříct to partnerovi je podvod, pak mu to říkej. Ale pokud to někdo jako podvod necítí a neřekne mu to, je to z mého pohledu taky v pořádku. Tohle je velmi individuální.” Záleží také na tom, jak se kdo vnímáme (zda jako žena nebo jako trans) a také jak se prezentujeme (žena nebo transžena?). To je taky na každé z nás. V pohodě beru ženy, co o sobě tvrdí, že jsou a vždycky budou transženy, ale já to mám tak, že smysl mé přeměny byl ten, abych nikdy transžena nebyla. Dlouho mi trvalo, než mi docvaklo, že mi vlastně není příjemné, když mě někdo označuje za trans. Protože: Co mi říká a vždycky říkala moje hlava? Že jsem žena. Ne, že jsem transžena. Tou mě označila tato společnost. Ne já. Z mého pohledu podstata přeměny je ta, že mi moje hlava říká, že jsem žena a proto jdu do přeměny, abych tomu přizpůsobila své tělo. (Protože to je jediné řešení.) Takže ok. Jsem žena a teď tomu mám přizpůsobené i své tělo. A stejně tak mě vnímá i partner. Ne jako transženu. Neprezentuju se jako transžena, kterou jsem dokonce nikdy nebyla, protože (z mého pohledu, ne z pohledu této společnosti) jsem ženou od narození stejně, jako jiní biologičtí muži a ženy ví, že jsou muži nebo ženami. Většina z lidí to o sobě ví. Já to vím taky. Že jsem žena. Když si tohle uvědomím, tak to už nevnímám jako podvod, když to partnerovi neřeknu. Přesto ale chci, aby tuto informaci partner měl. Jen on a nikdo jiný, protože nikdo jiný ji mít ani nepotřebuje, protože je irelevantní stejně, jako operace kolena nebo štítné žlázy. O nich taky vyprávíme partnerům, že jsme jimi prošly? Koleno mi vyléčili, moje noha je zdravá. Z poruchy identity mě vyléčili, moje tělo i duše jsou zdravé. Vždycky jsem byla ženou. 🙂 To mi říká moje centrum pro identitu v mozku od chvíle, co žiju. A pak je tu ještě druhá věc: PARTNER Pokud mám partnera, který mě jako ženu vnímá, je opět irelevantní řešit ukončenou přeměnu, transvěci, atd. Proč? On chtěl ženu, kterou jsem. Pokud mám partnera, který mě vnímá jako transženu, protože se jako transžena prezentuju a nevadí mu to, je to stejně tak super, protože mě prostě bere takovou, jaká jsem. Obojí je vpořádku. Udělejte to tak, jak to cítíte. Není to jednoduché, ale není to nemožné. 🙂 Držím palce, abyste byly šťastné, ať už to uděláte jakýmkoliv způsobem.

  • S

    Slečna

    Občas nevím co si mám myslet na tu spustu různých názorů a i protichůdných informací. Nejen na této konkrétní stránce. Musím si to nějak přebrat po té správné stránce.

  • M

    Michaela Dvorak

    Ahoj Terko . Jako žena jsem se narodila do mužského těla. Vnímat jsem se začala jako žena někdy začátkem puberty .Někdy ve dvaceti jsem poprvé začala uvažovat o tranzici.Dodnes si vyčítám že jsem to neudělala už tehdy , dnes je mi 46 a letos jsem s tranzicí začala…. zatím jsem první měsíc na blokatorech testosteronu, brzy by měly přibýt i estrogeny….v injekční formě…. nedělám si o sobě iluze že vypadám jako žena která se ženou narodila ,nedělám si iluze že že hormony zázračně moje tělo natolik zženští že to nikdo na mě nepozná…. to je právě ten problém některých z nás , vždy to bude na nás poznat … jak potom mohu očekávat stoprocentní passing …. pokud by jsi se chtěla přesvědčit jak vypadám a zkusit mi to co si myslím vyvrátit a nebo naopak potvrdit , můžeš se podívat na můj dočasný profil na fb … stačí mne tam vyhledat pod mým jménem…. jinak podle toho jak tady na svém bloku píšeš, asi jsi se tedy nikdy nesetkala s tím že by na tobě někdo poznal že ač jsi žena tak jsi se narodila do špatného těla … pokud to tak je …mohu ti jen pogratulovat a tiše závidět. Ahoj Michaela

  • M

    Martina

    Já myslím že odpověď na otázku říct či neříct je vlastně jednoduchá, když se vrátíme k podstatě. Když je žena ženou sama pro sebe, vypadá tak i pro ostatní. Ostatní lidi co potkává pak potřebují vědět jen to že je žena, nic jiného. Životní partner ten to ale vědět podle mě musí. Stejně jako by biologická žena měla partnerovi říct když nemůže mít děti ze zdravotních důvodů, tak žena narozená v klukovském těle má tohle říct svému nejbližšímu. Pokud to neuděláme, je to na něm vlastně podvod. A to i v případě že by na to nikdy nepřišel. Jiná věc bude, jestli někdy věda postoupí o pár kroků dál a bude umět ženám narozeným do cizích těl nakradit opravdu všechno, včetně schopnosti mít děti přirozenou cestou. Pak partner nic vědet nemusí. Může pokud chci, ale nemusí. Jsem pak žena se vším všudy.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.